Nepřímá úměra mezi úrodou na polích zemědělských a na polích herních byla v roce 2003 zdrcující. Zejména co se týče akčních záležitostí bylo z čeho vybírat. Zrekapitulujme si úvodem stručně, jakých radostí se milovníci akcí kromě veskrze smutné akční záležitosti v Iráku dočkali. Hned na počátku roku se nám nenápadně rozhoupal Ubi Soft, jehož Splinter Cell však trpěl chorobou předčasné nominace na nejlepší akci roku. Z ní ho totiž rychle vyléčila nejen konverze vynikajícího Metal Gear Solid 2, ale také očekávané pecky formátu GTA: Vice City nebo českého Vietcongu. Prázdniny se naopak nesly v duchu překvapení. Koho by napadlo, že se nenápadný Tron 2.0 stane jedinou z mála neotřelých akcí nebo že slovenský Chaser převálcuje většinu západní konkurence? Začátek školního roku, to bylo období vlády světelných mečů rytířů Jedi a jejich Akademie, pořádnou porci druhé světové zase obstarali brněnští pracanti za pomoci jednotek SAS (Hidden & Dangerous 2). Jak rok začal, tak také skončil, tedy ubisoftími peckami Prince of Persia: Sands of Time a inovativní cel shaded akcí XIII. Bohužel, Vánoce se pro mnoho skalních fandů JC Dentona staly obdobím smutku, neboť léta očekávaný Deus Ex 2: Invisible War přinesl vedle jinak ucházející hry také kus nepěkné konzolové technologie. Samostatnou kapitolu tvoří dva tituly – Half Life 2 a Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Obě ohlášené v pokročilém stádiu roku, ovšem zatímco Max byl až neuvěřitelně dochvilný, druhý díl Half Life se díky zcizenému zdrojovému kódu přesunuje do neurčita. Cestování zdrojových kódů a alfaverzí internetem se obecně stalo častým úkazem, viz pirátské kopie rané verze Doom III, zmíněné Half Life 2 nebo nedávné S.T.A.L.K.E.R.: Oblivion Lost či Painkiller. V každém případě i nový rok skýtá řadu potenciálních hitů. Ty nejžhavější z nich stručně představuje první díl našeho přehledu.
Čím jiným zahájit přehled nejočekávanějších akcí než hrou, při jejíž příležitosti padá slovo legenda hojněji nežli za svého času rakety do úsměvů pekelných růžových prasat. I když se Doom III díky ohlášení Half Life 2 (o němž si povíme příště) možná dostal na o něco nižší příčku očekávanosti, i tak má svých pár milionů prodaných kopií jistých. A čím nás hra kromě zbrusu nového Carmackova enginu překvapí? Autoři se prostřednictvím třetího dílu odhodlali k mírnému odklonu od jeho prvních dvou předchůdců a Doom III tak (mírně ve stylu prvního dílu Unreal) potemní a zvážní. Pekelné zrůdy by tentokrát měly opustit běžící pás, aby skryty ve stínech vytvořily podle slov tvůrců dosud nejmrazivější atmosféru. Alfou i omegou přesto zůstává striktně lineární akce opírající se o řadu naskriptovaných scén včetně množství NPC. Mnoho dialogů a interakce s okolím však nečekejme, vše bude maximálně zjednodušeno ve prospěch pekelného spádu. Ostatně tam, do pekla, se nakonec hráč skrze kolabující zbytky marťanské výzkumné stanice a pozůstatky záhadné civilizace tak či tak dostane. Když se řekne Doom, na mysli automaticky vytane motorová pila. Ta se spolu se sedmi dalšími zbraněmi skutečně vrací. Její zuby se s chutí zakousnou do starých známých impů, létajících hlav Lost Soul, ale i množství nových kreatur, jejichž provedení, soudě dle screenshotů a ohlasů z hraní uniklé alfaverze, skutečně nemá obdoby. Otázkou zůstává, jaká konfigurace si bude moci na grafických hodech smlsnout. Tvůrci mluví o procesoru taktovaném na 2,5 GHz, 512 MB operační paměti a grafické kartě třídy Radeon 9500, což lze s rezervou brát jako skutečné základní minimum. Dobrou zprávou naopak je vstřícnost vůči modistům. Podobně jako v případě Quake III by domácí designéry měly čekat vskutku intuitivní editační balíčky. Jedinou nezodpovězenou otázkou nicméně zůstává datum vydání, které se od zatím posledního odložení ustálilo na mnoho neříkajícím druhém čtvrtletí tohoto roku.
Driv3r
Výrobce: Reflections | Vydavatel: Atari | Datum vydání: březen 2004 | Homepage
|
|
Automobilové akce, to nejsou pouze čtyři díly Grand Theft Auto z dílen kontroverzních Rockstar Games. Legendární Driver, jehož první díl se podílel na vzkvětu žánru již před čtyřmi lety, se letos dočká třetího pokračování, které si právem dělá zálusk na mety nejvyšší. Podle slov autorů bude asi 70% hry tvořit zběsilá jízda na všem, co má dvě a více kol, ve 30% se pak Tanner bude muset projít po svých. Ano, hrdina minulých dílů se opět vrací, aby znovu uskutečnil největší automobilovou loupež všech dob. Jak tvůrci přiznávají, náplň hry bude v mnoha aspektech totožná s jejími dvěma předchůdci. Opět se dočkáme módů Free Drive, Missions nebo Drive Games, ovšem nyní vybroušených k dokonalosti nejen brilantní grafikou využívající počítání stínů v reálném čase, ale také propracovanou fyzikou chování automobilů a herního prostředí. Oproti konkurenčnímu GTA je zde kladen vysoký důraz na realistické zachycení živoucího města. Použity jsou proto fotorealistické textury a architektura lokací se až nebezpečně přibližuje jejich reálným předlohám. Driv3r se bude odehrávat na území Miami, Istanbulu a francouzského Nice, což celkem tvoří plochu asi 300 čtverečních mil a 153 mil frekventovaných silnic. Vozový park sice bude postrádat licence známých značek, ovšem i tak se můžeme těšit na agilní motorky, rychlé sporťáky nebo majestátní tahače. Stejně tak pěší část nebude ochuzena o potřebnou techniku – pistolím a brokovnicím má sekundovat zejména granátomet, při jehož použití si údajně vychutnáme dokonalé plachtění automobilů vzduchem a následný drtivý dopad. Zajímavě zní také inteligentní kamera, která se při přechodech mezi interiéry a exteriéry automaticky přepíná do pohledu první či třetí osoby. Ačkoliv se autoři brání srovnávání s GTA, přirovnání hvězdného dabingu v čele s Mickey Rourkem nebo Michaelem Madsenem se přímo nabízí. Driv3r vychází současně pro PC, PS2 a Xbox.
Far Cry se již od své loňské prezentace na E3 bez ostychu řadí mezi akce více než hodné zažitého označení Doom III killer. Distributorský gigant Ubi Soft zkrátka chytil druhý dech a po novém Princi z Persie či XIII na nás chrlí další potenciální hit. Hlavní devizou Far Cry je především kvalitní technické zpracování čítající zejména silný grafický engine a vyspělou umělou inteligenci protivníků. Samotný příběh na druhou stranu vyznívá trochu jednoduše – hlavní postava během vyhlídkové plavby ztroskotává na neznámém ostrově a když o chvíli později klepe první kulka na čelo nepřítele, je na řádný konflikt, čítající nekalé experimenty a šílené profesory, zaděláno. Autoři slibují adrenalinovou, ovšem ne bezhlavou akci jak na povrchu ostrova, tak pod ním, v tajných komplexech a časem zapomenutých základnách. V pauzách mezi střílením se ke slovu dostává rovněž plížící element, neboť propracovaná AI dovede kromě přesné střelby přivolat posily i z odlehlé části úrovně nebo připravit nejednu léčku. Pomocníkem se tak stane neotřelé vybavení čítající dalekohled, jenž zpozorované cíle automaticky přidává do multifunkčního radaru, termovize nebo noční vidění. Nepřehlédnutelnou vlastností enginu Far Cry je jeho schopnost zobrazovat skutečně rozlehlé exteriéry, stejně jako detailní postavy zpracované technologií ne nepodobnou té z Doom III. Samozřejmostí je atmosféru dodávající dynamické osvětlení a fyzikální model zaručující jednak reálné chování postav při zásazích a také vysokou míru interaktivity prostředí. Dřevěná chatrč tak skýtá jen nepatrnou ochranu proti salvě z kulometu, zatímco terén věrně reaguje na pozdravy těžších kalibrů. Za jistou záruku kvality lze považovat i odložení hry na březen tohoto roku, kdy se autoři nesnažili propasírovat hru na předvánoční trh, ale v zájmu odladění multiplayeru titul raději pozdrželi.
Úroda na poli tzv. mindless akcí nebyla minulý rok nijak výjimečná, nepočítáme-li poněkud shnilé jablko Will Rock. Snad proto byl Painkiller doprovázen mírnou skepsí. Ta se však rozplynula jako mlha nad hroby po vydání neveřejné demoverze, z níž přinášejí žhavé informace naše nedávné první dojmy. Inspirace akcemi typu Serious Sam je zřejmá na první pohled – hráč probíhá zběsilým tempem přímočarými úrovněmi za likvidování stovek nepřátel a na nějakou tu kulku padlou vedle nebere ohled. Painkiller k tomu inovačně přidává několik druhů powerupů, z nichž se zatím představil adrenalinový mód, kdy hráč s očima (respektive obrazovkou) podlitýma krví doslova kosí nepřátele jedinou ranou, nebo zpomalení času podobné stále hojnějšímu bullet time efektu. Nekončící masakr skvěle podbarvuje architektura úrovní, jež svými hřbitovy, monumentálními katedrálami a temnými vesničkami plnými nemrtvých nejvíce evokuje první díl Quake či kontroverzní Blood. Na rozdíl od nich je zde implementován fyzikální engine Havok pro ještě realističtější odlétávání kusů masa a destrukci okolí. K porcování nepřátel slouží povinná dvouhlavňová brokovnice, raketomet, obskurnější část arzenálu pak představuje vrhač dřevěných kolíků s granátometem. Jak již odhalila hratelná ukázka, vítaným zpestřením se stanou bossové na konci každého tematického celku úrovní, jež si svou velikostí v ničem nezadají se standardní stodolou a k jejichž anihilaci bude potřeba něco více než jen tisknout spoušť (ne, modlení to nebude). Paikiller se rozhodně řadí mezi žhavá želízka v ohni tohoto roku. A jelikož se Doom III rozhodl odvrátit od svého původního konceptu, ze kterého mindless střílečky vycházejí, platí to dvojnásob.
S.T.A.L.K.E.R. je po Doom III hned druhou hrou v našem výčtu, se kterou jsme se v tomto článku setkali již v loňském roce. Dítko ukrajinského studia GSC Game World si i přes veškerá odkládání zasluhuje pozornost, a to nejen díky nedávno uniklé alfaverzi. Podle ohlasů z podloudných kruhů vysoce překvapil zejména engine X-Ray, jenž nabízí grafickou hostinu více než srovnatelnou s dnešní špičkou reprezentovanou Deus Ex 2: Invisible War, která se ovšem v tomto případě hýbe velice svižně i na veskrze průměrných konfiguracích. A čím že vlastně S.T.A.L.K.E.R. kromě brilantního kousku technologie bude? Příběh je inspirován povídkou bratří Strugackých Piknik u cesty, která se mimo jiné dočkala filmového zpracování Andreje Tarkovského. V akci říznuté množstvím RPG prvků se podíváme do tajemné Zóny, rozprostírající se po fiktivní druhé havárii Černobylu v jeho blízkém okolí. Autoři si zakládají na vysoké míře realističnosti, zajímavostí se tak stal jejich výlet pod vládním dohledem přímo do okolí elektrárny, kde byla pořízena většina fotorealistických textur. Z herního hlediska bude mít hráč v postapokalyptickém prostředí možnost osedlat několik autentických vozidel, za všechny jmenujme Ladu Nivu nebo transportér BTR-70, na straně nepřátel se pak setkáme i s populárním létavcem Mi-24. Pro nehostinnou Zónu bude dále charakteristická nejen řada zmutovaných kreatur, ale rovněž množství NPC a jiných lovců (Stalkerů), kteří budou mít stejný cíl jako hráč – přijít na záhadu černobylské katastrofy a vytěžit z ní co nejvíce vzácných artefaktů, které se v oblasti počaly vyskytovat. Datum vydání je stanoveno na 28. května a vzhledem k pokročilému stupni vývoje o něm není potřeba příliš pochybovat.
Je až s podivem, že i přes úspěch, který ve své době sklidil český Flashpoint, se žánr taktických válečných akcí odehrávajících se na obrovských virtuálních bojištích nedočkal výrazného oživení v dalších titulech. Nápravu by měl přinést až německý Söldner, jenž má spojit regulérní zpracování války s technologií budoucnosti. Odehrává se totiž v roce 2010, kdy vojenskou moc představují menší armády po zuby ozbrojených žoldáků. Hráč si bude moci vybrat z pěti rozdílných povolání, mezi která se řadí odstřelovač, průzkumník nebo medik, každý s charakteristickými dovednostmi. Například odstřelovač bude mít schopnost vylepšit přebíjení své zbraně, aniž by jeho oko opustilo hledí optiky a podobně. Stejně jako v případě Flashpointu je i zde kladen velký důraz na reálné zpracování rozlehlého bojiště, přičemž jako podklad posloužily reálně satelitní snímky z oblasti Ruska. Velmi zajímavě zní příslib téměř naprosté volnosti. Jednak není samotné řešení herních úkolů (kterých má být přes 250) předskriptováno, dále se nabízí možnost kompletní destrukce okolí širokou paletou techniky. K dispozici bude 70 plně ovladatelných vozidel včetně těžkých tanků, helikoptér i letadel. Má být dokonce možné za pomoci helikoptéry vynést tank na střechu chatrného stavení a pohřbít tak četu číhající uvnitř. I když se Söldner odehrává v budoucnosti, nepřijdeme o nedílné součásti každé vojenské akce, pověstné AK-47, M4 nebo Desert Eagle spolu s množstvím druhů granátů a náloží. Wings Simulation rovněž připravují propracovanou podporu hry více hráčů, kdy proti sobě stane najednou až 32 protivníků. Söldner v sobě skrývá velký potenciál a skýtá opravdu silnou konkurenci pro připravovaný Flashpoint 2. Na rozdíl od něj má navíc svým situováním do blízké budoucnosti šanci přitáhnout i hráče dosud válkou nedotčené. Co víc si přát?
Multiplayerová aréna pro rok 2004
Snad je to zásluhou českého Vietcongu, že zpracování prostředí válečného Vietnamu již nezůstává doménou budgetových akcí. Ba co víc, jedno z nejnechutnějších období lidského bytí si nyní bere na paškál studio Digital Illusions a to rovnou ve zpracování svého předešlého blockbusteru Battlefield 1942. Jak již prozradilo preview Davida Sillmena, kromě časového pásma bude BF: Vietnam od jeho předchůdce oddělovat zejména propracovanější systém povolání vojáků a rozdíly mezi jednotlivými stranami. Jelikož se budeme muset rozloučit s medikem, zbudou nám pouze třídy voják, odstřelovač, inženýr a voják se specializací na těžké zbraně. Další větvení pak bude reprezentováno jednotlivými stranami. Objeví se zde příslušníci US Army, US Marines, armáda vietnamské republiky nebo příslušníci Vietcongu, přičemž například inženýři posledně jmenované frakce jsou schopni prokopat pověstné tunely až pod zadnice amerických seržantů. Velmi zajímavě zní přislíbený vozový park. Jelikož bude každá strana po vůli autorů inklinovat k jinému stylu boje, z amerických řad vystartují oblíbené F4 Phantom spolu se žhavými balíčky napalmu, masy komunistických soudruhů budou naopak charakterizovat Migy 21 nebo obrněnci T-54. Logickým krokem se jeví přítomnost helikoptér, se kterými lze na relativně malých mapách manévrovat daleko lépe než s bleskově rychlými letouny. Samotné mapy (o celkovém počtu 16) nyní slibují absenci hluchých míst, kterými se původní Battlefield jen hemžil, byť na úkor jejich rozlehlosti. Jedinci s horším připojením k síti jistě uvítají regulérní singleplayerovou kampaň, které bude věnováno o poznání více pozornosti nežli minule, ovšem i tak zůstává hlavním těžištěm Vietnamu hra více hráčů, a to až v 64 lidech.
Ti, kterým se z nějakého důvodu nelíbilo mamutí MMORPG Galaxies a kteří přesto neradi nechávají zahálet pevnou linku, nemusejí zoufat. Battlefront některými prvky vychází přímo z populární akce Battlefield 1942 a v jí velice podobných módech hráči nabídne prakticky všechna známá filmová bojiště. Odehrává se tak na pozadí hned dvou ér Lucasova vesmíru - během Klonových válek si zabojujeme na uhlazených palácových nádvořích planety Naboo nebo uprostřed pouštního systému Geonosis, období galaktické války zase charakterizuje nejen tajná základna rebelů na Yavinu 4, ale také například nohy kráčejících AT-AT při obléhání Hothu. Autoři z Pandemic Studios se pokusí oživit klasické schéma Battlefieldu přítomností čtyř frakcí, jejichž členové se budou dále dělit do šesti základních tříd. Takový rebelský zvěd se dokáže během okamžiku proměnit v zákeřného špeha v bílém brnění stormtrooperů, tedy alespoň do chvíle než narazí na vyleštěné holínky imperiálního důstojníka, jenž mimo identifikování špiónů dokáže zaměřovat orbitální bombardování. Mimo zbraní důvěrně známých z dosavadní filmové pentalogie si lze již nyní brousit zuby na rozsáhlý strojový park zahrnující zmíněné obry AT-AT, AT-ST nebo širokou paletu speederů včetně nepostradatelných vystřelovacích lan. Ačkoliv se bitvy budou odehrávat pouze v rámci povrchu planet, o poletuchy typu X-Wing nebo TIE-Figher rozhodně nepřijdeme. Kvůli vyváženosti hry se však budeme muset smířit s odsunutím rytířů Jedi a světelných mečů do role NPC přítomných zejména v singleplayeru. Zajímavá informace se týká počtu hráčů. Ve verzi pro Xbox a PS2 se číslo ustálilo na 16 za každou stranu, majitelé PC si nicméně užijí boj až ve 32 lidech. Battlefront je rozhodně hrou, která stojí za pozornost každého fanouška Hvězdných válek s dobrým připojením k internetu. Počkat si však budeme muset minimálně do podzimu.
Přestože nás Unreal Tournament 2003 již více než před rokem uchvátil svou brilantní grafikou, v očích mnoha skalních příznivců zůstal dodnes králem původní díl z roku 1999. Není divu, že se Epic rozhodl využít situace a místo regulérního pokračování připravuje spíše k dokonalosti vybroušené rozšíření předchozího dílu, byť prodávané jako samostatná hra. Bližší detaily o hře obsahuje naše rozsáhlé preview, připomeňme si jen zkratkovitě, čím se nový král deathmatchového pole přiblíží chytlavosti původní hry. Především se vrací populární mód assault a to rovnou v šesti propracovaných mapách, které za všechny charakterizuje například obléhání vesmírné stanice včetně postupné deaktivace štítů a obsazování hlavních počítačů. Zcela novým módem se stane Onslaught, jenž se nechal mírně inspirovat módem Conquest z Battlefield 1942. Úkolem každého z týmů bude pomocí postupného obsazování energetických uzlů dosáhnout jádra nepřítelovy báze, zničit tamější hlavní počítač a na jeho místě za určitý časový úsek vybudovat stroj nový. Jelikož grafický engine zůstává vyjma množství nových textur a modelů nezměněn, povinnou míru inovací mají nově zajistit plně ovladatelná vozidla a statické zbraně. Své poslední „Au!“ budeme mít možnost zařvat pod koly dvou druhů džípů, pod pásem jednoho tanku nebo budeme hlaholit při volném pádu z jednoho ze dvou letounů. Ovládání vozidel má tvořit nedílnou součást hry a je usnadněno přehlednou kamerou z pohledu třetí osoby á la Halo. Drobných modifikací by se měl dočkat i zbraňový arsenál, kdy se znovu bude jednat spíše o resurekci prvního dílu. Regulérní odstřelovací pušku tak doprovodí základní pistole s možností střelby obouruč (enforcer strikes back), novinkou se pak stanou adhezivní granáty nebo samonaváděcí miny. Ačkoliv s UT 2004 nepřichází nijak velká revoluce, puntičkářská evoluce si i tak zaslouží naši pozornost.
Dokončení článku se nachází zde.
