Nexus - The Jupiter Incident

Čekání na jednu z mála vesmírných strategií stalo za to. Poctivá kampaň s desítkami misí, strhující příběh a nevídaný přístup ke koncepci hry, kdy má hráč více možností řešení, dělají z Nexusu zajímavý strategický kousek.

Původně třetí díl série Imperium Galactica dvakrát změnil název a jedenapůlkrát koncepci hry. Kromě toho strávil čtyři roky ve vývoji a nakonec je z něj jedna z nejpřínosnějších strategií roku 2004.

Nexus je vesmírná RTS jako vyšitá: najdeme v ní souboje s velkými koráby, výbuchy torpéd a spoustu další hvězdné omáčky. Děj hry v blízké budoucnosti následujícího staletí však nepracuje s hypermoderními loděmi, teleportací nebo vlečnými paprsky ze Star Treku. Máme tady poctivý design plavidel s věžičkami a prskajícím pohonem, bitky stíhačů a teprve rozvíjející se techniku štítování nebo kamufláže. Nexus je také plný odkazů – nejen na Star Trek jako takový (rasy a příběh), ale i na nejlepší hru na jeho základech postavenou (Star Trek: Bridge Commander – zde je podobnost ve stylu hry) a tituly další (například Freespace v designu lodí a techniky).

Důraz na kvalitní příběh
Příběhová linka začíná u syna prvního člověka narozeného ve vesmíru. Kolonizace okolních planet roztříštila lidstvo do několika frakcí, bitky mezi nimi jsou ale jen začátkem nové cesty, při které hráčovo ztělesnění – kapitán Marcus Cromwell – najde mimozemskou loď, objeví červí díru a započne éru kontaktů s novými formami života (a jsme zase u toho Star Treku). Ač příběh naráží na omezenost svého žánru, lépe vyprávěná vesmírná strategie ještě nevyšla. Bohaté rozhovory mezi členy posádky přímo v rámci misí vytváří pevnou dějovou kostru, která čerpá ze zaměření na správu lodi Marcuse Cromwella. Hráč po většinu času ovládá pouze ji, později přibude pár doprovodných plavidel, vše se nicméně zaměřuje na putování a boj se svou lodí, komunikaci s důstojníky a objevování nového.

Z toho nepřímo plyne, že Nexus nepracuje se surovinami nebo stavbou budov. Odkaz na Star Trek: Bridge Commander je více než trefný – hráč pomocí určitých příkazů ovládá svou loď, přerozděluje energie do různých systémů (zbraně, pohon, štíty...) a při útoků na nepřítele si může vybrat z různých přístupů – zničení subsystému, dalekonosného bombardování, vyslání stíhačů nebo prostě tvrdého přímého útoku.

Vesmír jako svět

Nexus má kromě jiného další zajímavou vlastnost – podrobný popis vesmíru. Hráč postupně objevuje nové soustavy, v nich různé planety, komety a další důležitá místa. Jejich znalost není podstatná, kdo ale chce, může se podívat, jakou oběžnou dráhu má ta a ta planeta, kolik měsíců obsahuje, odkud kam vede daná červí díra a tak dále. Každý z objektů jde navíc zobrazit v 3D pohledu nebo v celkovém 2D schématu. Zdánlivá spousta informací prohlubuje pochopení příběhu, velitelé a ti, kteří zadávají úkoly, často mluví o různých místech, propojení soustav nebo planetách. A není proto nic snadnějšího, než kouknout do mapy, kdeže se vlastně bude další mise odehrávat, které rase území patří a co se tam dá očekávat.

Sem tam je zapotřebí projet něco scannerem, vyslat na palubu cizí stanice vojáky a především uvažovat.

“S nadsázkou by se dalo říct, že je Nexus metaforou seriálového Star Treku.“

Problém a jeho vícero řešení
Nexus je v tomto unikátní – bez přehánění a zveličování. Málokterá RTS dává hráči více možností, jak k ní přistoupit a jak vyřešit danou misi. Spíše jde o takové fragmenty, mise v podobně několikahodinových taženích Nexus nepoužívá a raději příběh zatáhne do třeba desetiminutových střípků. S trochou nadsázky by se možná dalo říct, že jde o jakousi metaforu seriálového Star Treku, kde je podobě jako v Nexusu kapitán postavený před určitý problém a novou situaci, kterou má nějak vyřešit. Člověk například musí zlikvidovat mateřskou loď hmyzoidní rasy (klišé jak hrom, ale co se dá v takto zvětralém žánru dělat?). Hra jej tak šoupne do mise tvořené jen vesmírem, onou mateřskou lodí a plavidly hráče. A co teď? Jít na ni ztečí? Nebo použít nějakou speciální zbraň? A co když ta potvora něco udělá? (jakože udělá) Do toho ještě povídá vědecká důstojnice, že by nebylo od věci ji prozkoumat a získat nějaká data. I ostatní úkoly běží v podobném duchu, podrobný brífink, vyzbrojení lodí a šup do mise – vyjednat s nepřáteli příměří, ochránit loď s technologií maskování, zachránit celou planetu, často jde o úkoly beze zbraní jen s výzkumným účelem: člověk narazí na něco neznámého, o čem neví zhola nic a vůbec nemá páru, co dělat. A tak si nejdříve poslechne, co mu k tomu řekne posádka, pak třeba něco zkusí a uvidí, co se bude dít.

Originální soubor krátkých, ale dějově obrovsky nacpaných misí společně s příběhem téměř připomínajícím epos (více hlavních postav, rozvětvené epizody) graduje do vynikajícího finále, kdy se rozpletou klubíčka nití v podobě životního příběhu kapitána, osudu lidí, původu počítačové vědecké důstojnice a souboje s mechanoidy, kteří asimilují ostatní rasy. A pokud by náhodou měl někdo pocit, že Nexus – ač sci-fi a ne fantasy – má ve vyprávění příběhu a jeho konstrukci stejné parametry kvality (ne-li lepší!) jako Warcraft III, má pravdu.

Pomatená správa lodí a ještě pomatenější ovládání
Ne všechno se ale při důrazu na dějovou stránku povedlo. Hráč si může před akcí vždy sestavovat svoji loď, navěsit na ni různé součástky, zbraně nebo generátory. Později dostane pod velení plavidla další a tak může spravovat třeba i pětičlennou letku, složenou z různých typů, velkých bitevníků, ale i menších podpůrných plavidel. Proces komponování lodí je však zmatený a zbytečně nepřehledný. Nikdo se nedozví celkový výkon, sílu zbraní, některé prvky ani nefungují nebo jsou zbytečné, a tak člověk nabude pocit, že celé vybavování je spíše naoko, aby měli hráči dojem, že mohou něco ovlivnit.

“Originální soubor krátkých, ale dějově obrovsky nacpaných misí společně s příběhem téměř připomínajícím epos graduje do vynikajícího finále.“

Někdo kdysi napsal, že základní vlastnosti každé hry je ovládání – prostředník mezi člověkem a hrou. Pokud v této komunikaci nastane rozpor, je to špatně a hráč nemůže dělat to, co by chtěl. A přesně něco takového zažije člověk u Nexusu. Klikne na tlačítko pro odpálení torpéd... a nic. Pod tuhou palbou, kdy mu jde o kahánek, klikne na tlačítko pro únik, nastaví maximální výkon motorů a zase nic. Lodě si prostě dělají, co se jim zlíbí, nereagují na pokyny, nebo je sice vezmou v potaz, ale s takovým zpožděním, že to znesnadní další postup. Problém sám o sobě vzniká už ve způsobu ovládání. Lodě totiž není možné poslat na konkrétní libovolný bod jako ve kterékoli jiné RTS. Místo toho hráč používá nepřímé rozkazy pro přesun k předem daným objektům, jako jsou nepřátelská plavidla nebo navigační body. Průběh jedné typické bojové mise vypadá tak, že hráč označí svá plavidla, klikne na nepřítele a pak se jen kouká. V každé jiné strategii by člověk poslal nejdříve třeba tanky, za ně nacpal dělostřelectvo, zvážil, ze které strany zaútočit atd. Zde to jednoduše nejde a skupina se na nepřítele vrhne bez ladu a skladu. O to horší jsou situace, kdy hlavní hráčově lodi, jež musí vždy přežít, bezprostředně hrozí zničení. Normálně by člověk poslal loď co nejdříve pryč, zde to díky nemožnosti zadat jasný příkaz leť na tamto místo, kde je bezpečí a nikdo tam není, jaksi nefunguje.

Komplikace s porodem

K vývoji Nexusu se váže zajímavá historie. Původně (to jsme přibližně v roce 2001) měla být tato RTS spíše strategií s tahovými rysy – jednoduše třetím dílem série Imperium Galactica, v níž se spravují planety, staví budovy a vyjednává se s ostatními rasami. Když však nastaly problémy s autorským týmem, změnila se koncepce k akčnímu pojetí a hra se přejmenovala na Galaxy Andromeda. Vydání se posunulo na rok 2003. Ale i to nebyl konec. Německý vydavatel CDV se rozhodnul, že je tento titul neperspektivní, a ukončil jej. Za dva měsíce bylo všechno jinak, to přišla společnost HD Interactive, vzala vývoj pod svá křídla a hře dala nový rodný list tentokrát pod jménem Nexus. Za tu dobu se kromě jiného přeměnilo žánrové vyznění, příběh a další drobnosti.
A jestli někdy vyjde Imperium Galactica 3 v zamýšleném pojetí je spíše záležitost tahanicí kolem licencí na jméno a především toho, jestli takový žánr bude ještě mezi hráči úspěšný.

Občasná nuda
Myšlenka to špatná nebyla. Homeworld 2 nebo Hegemonia byly díky 3D rozměru a nutnosti určovat i vertikální polohu leckdy zmatené. Nexus by zmatený být nemusel, jen kdyby byl nápad nepřímých rozkazů díky funkčnímu ovládání dotáhnutý. Řada misí proto končí fiaskem, hráč se akorát tak naštve a unudí se po x-tém opakování téže mise.

Nuda ostatně není v Nexusu ničím zvláštním. Především první polovina hry zhusta čerpá z jasně vyhraných soubojů. Ty je ale nutno potvrdit zničením nepřítele a těžko říct, jestli hru vůbec někdo testoval, když člověk musí před obrazovkou čekat i čtyři minuty a jen koukat, až jeho plavidla konečně domlátí poslední loď, byť je vítězství už jasné. Zatímco je příběh spádný, propracovaný a opravdu chytlavý, v bojové části, tvořící zhruba třetinu náplně všech misí, se hráč bude často nudit.

“Segmentace misí do menších celků, bohaté rozhovory, více přístupů ke splnění úkolů a důraz na dějovost; to všechno je pro žánr RTS přínosem.“

Grafika a zvuk
Jako jediná vesmírná RTS roku 2004 si Nexus samozřejmě udrží i titul pro vesmírnou strategii s nejhezčím zpracováním. Často prázdné prostředí umožňuje soustředit výkon na vykreslení lodí, obsahující spoustu detailů, odlomující se části nebo vybuchující paluby. Nexus, vědom si své krásy, do in-game záběrů často zapojuje kolosální bitvy, kde se mezi sebou řeže třeba desítka lodí a mezi nimi poskakují barevné paprsky laserů. Detaily se opravdu nešetřilo, dokonce je třeba poznat rozdíl při přidání energie do pohonu, načež se zvětší žlutá čára za lodí a hned je tak vidět, že plavidlo letí rychleji. Zvuková složka oproti té vizuální trošku zaostává, výborný prostorový zvuk, který při použití pěti bedniček a přeletu stíhače za zády vyděsí i ty nejotrlejší, kazí chabě namluvené rozhovory. Těch je na strategické poměry mimořádně hodně, proto divná výslovnost (Nexus pochází z Maďarska) a použití stejných lidí pro namluvení různých postav nepůsobí zrovna profesionálně.

Verdikt: Na závěr snad jen jedna poznámka – pokud se pouze díváte na konečné hodnocení, získáte o tomto unikátním strategickém kousku zcela mylnou představu. Segmentace misí do menších celků, bohaté rozhovory, více přístupů ke splnění úkolů a důraz na dějovost; to všechno je pro žánr RTS přínosem. Chtělo to jen více zkušeností, lepší ovládání a vystřihnutí nudných částí. Pak bychom tu třeba měli nejlepší RTS roku.