Nový ročník hokejové série NHL přináší opět několik novinek či zlepšení, která posouvají zážitek z hraní opět o poznání blíže skutečnému hokeji. To je ta dobrá zpráva. Tou špatnou pak je, že to všechno ocení v prvé řadě zkušení matadoři, kteří už mají v hokejových hrách leccos odbrusleno. Naproti tomu naprostý nováček bude zpočátku spíše tápat a není jisté, zda této hře nakonec vůbec přijde na chuť.
Poněkud neurčitý pocit se objeví záhy po prvním spuštění hry, kdy se objeví úvodní instruktáž. Naučíte se zde naprosté základy, například jak střílet, jak bruslit, jak pracovat s hokejkou nezávisle na pohybu hráče, jak bránit puk při hrazení nebo jak vypíchnout puk či jak zvládnout vhazování.
A pokud pomineme, že tento úvod je celkově skoro až otravně dlouhý, tak je potřeba se zastavit právě u zmíněného vhazování. Dozvíte se totiž, že při něm můžete hokejku uchopit forehandem nebo backhandem. Mimo jiné můžete při vhazování soupeři nadzvednout jeho hůl. A nebo můžete zkusit přímo z bully vystřelit na branku. No není to úžasné? Ano, pro fanoušky hokeje zcela nepochybně.
Ovšem pokud patříte k těm, kdo si hokejovou hru pořídí jednou za pár sezón, pak buďte připraveni, že se možná začnete ztrácet ještě dříve, než se dostanete do hlavního menu. A co teprve v nastavení herních možností. Abyste si hru přizpůsobili přesně svému gustu, je zde k dispozici značné množství nastavení. Ale než se v tom zorientujete a vyzkoušíte vliv změn na samotný herní projev, zabere vám to docela dost času.
Nastavit je možné prakticky cokoliv počínaje rychlostí hry přes formace a strategie až po přesnost přihrávek a střelby, tendenci brankářů rozehrávat puky nebo pravděpodobnost, s jakou budou hráči schopní zpracovávat odražené puky. A mnohdy lze daný parametr nastavit jak pro hráčem ovládaný tým, tak pro ten ovládaný počítačem.
V úvodu moc nepomůže ani ovládání, které plně využívá všech tlačítek na ovladači. Staří harcovníci budou hned jako doma, ale novicové asi budou ze všech možností ovládání lehce zmatení. Ale při 
nižších úrovních nastavení obtížnosti není zdaleka potřeba využívat všechno.
Pokud se ale přes tyto potenciální úvodní obtíže dokážete přenést, tak se před vámi rázem otevře vynikající hokejová hra, o níž se zase jednou dá říci, že opravdu stojí za pořízení, a že to tedy není "to samé, co vloni, akorát s novými soupiskami".
Na první pohled změny nejsou výrazné, ale s dalšími a dalšími zápasy vychází najevo, že NHL 11 má s hokejem společného více než jen téma. Tak například zmíněné držení puku u hrazení se stalo naprosto nedílnou součástí hry. Typicky pro přechod do útočného pásma se hodí puk nahodit, pokusit se ho dojet a udržet puk před dotěrnými obránci u mantinelu, dokud nepřijedou spoluhráči. Nebo ho vyvézt do soupeřova pásma v oslabení a pokusit se tam nastřádat cenné sekundy.
Opět o něco blíže realitě je i celkový herní projev. S přiměřeným nastavením obtížnosti se tak rozhodně nedá říci, že by to byla kdovíjaká divočina "nahoru 
dolů". Rychlé breaky se samozřejmě vyskytují i zde, ale vysloveně spoléhat se na ně nedá. Úspěch slaví spíše postupný přechod do útoku, usazení se v soupeřově třetině a následná kombinace.
Ta ale nemusí být tak lehká, jak by se mohlo zdát. Počítačem ovládaní hráči totiž umí obecně velmi dobře vykrývat prostory možných přihrávek, a tak dokážou mnoho puků zblokovat. Proto je potřeba přihrávky velmi dobře směřovat i časovat. Dovézt puk až do brány se vám hned tak nepodaří, takže není úplně vhodné snažit se o kombinace v bezprostřední blízkosti brankoviště.
Lepší je zkoušet střelbu ze středních a delších vzdáleností s tím, že clonící útočníci před brankou se vždy mohou pokusit odražený puk dorazit. Ideální je vypracovat si pozici někde v oblasti mezikruží a pálit odtud. Ostatně i ve skutečném hokeji je to považováno za nejnebezpečnější prostor. A nemalou roli zde hrají i clonící hráči. Pokud vypálíte na brankáře, který vás celou dobu vidí, pak to musí být pořádná pumelice, aby ji nechytil Ale když mu to tam pošlete zápěstím zpoza obránce přes vlastního clonícího hráče, pak se bude ještě 
nějakou chvíli divit, proč se najednou vaši hráči radují a proč za jeho brankou září rudé světlo.
V kombinaci s manuálním zaměřováním střel se tu otevírají opravdu bohaté možnosti pro herní kreativitu. A platí to samozřejmě nejen před brankou, ale i po celé ledové ploše. Je ale potřeba ještě jednou zdůraznit, co již bylo řečeno: bude to chtít strávit dost času s nastavováním všeho možného, abyste dosáhli výsledku, jaký chcete. Například aby vaši hráči jezdili po ledě tak, jak chcete, nebo aby dělali to, co mají dělat podle vašich představ.
Jedinou slabinou jsou v tomto ohledu již tradičně brankáři. Chytají dobře, uvěřitelně a chtělo by se až říci, že reálně. Ale musí jenom chytat. Pokud totiž dělají cokoliv jiného, tak to často nekončívá dobře. Když tedy například váš gólman vyjede za bránu usměrnit nahozený puk, budete nezřídka zažívat podobnou hrůzu, jako když Voky vyjížděl za bránu na několika posledních skutečných velkých turnajích.
Co se týče obsahu, nabízí toho nové NHL skutečně hodně. Pokud bychom chtěli 
o každém z nich napsat jen krátkou zmínku, vystačilo by to na slušně dlouhý samostatný článek. V nabídce je celá řada ligových soutěží, včetně té české, možnost zahrát si vedle hokeje i na manažera klubu nebo můžete zkusit nějaký turnaj.
Opět je zde i režim, v němž hrajete pouze za jednoho hráče a snažíte se s ním dostat na špici. Nově je tu pak mód Ultimate Hockey League, v němž si tvoříte a vylepšujete tým prostřednictvím virtuální obdoby sběratelských kartiček. Ty ovšem nejsou zdarma, ale platí se za ně takzvanými Puky, které zase vyděláváte na základě úspěchů ve hře. A samozřejmě nesmí chybět ani multiplayerové režimy, ať už lokální nebo on-line.
| Hokej není jen NHL |
|
Hra se sice jmenuje NHL 11, ale zahrát si můžete nejen tuto nejznámější hokejovou ligu světa, ale i množství dalších soutěží, mezi nimiž figuruje i česká extraliga. Ostatně, právě ona asi v dnešní době bude pro nejednoho našince tím hlavním důvodem k pořízení hry. Vedle toho zde ale máme například i švédskou, finskou nebo německou ligu. Největší hokejové orgie si ale v tomto ohledu mohou užít zámořští hráči, kteří tu najdou i nižší americké soutěže a dokonce i pár výhradně kanadských. Mimochodem, slyšeli jste už někdy o QMJHL? |
Z hlediska technického zpracování hra nijak nevybočuje z nastoleného trendu, což znamená, že na pohled vypadá velmi hezky. Místy je sice animace při zpracování puku nebo při střelbě poněkud kostrbatá v tom smyslu, že hráči umí puk hokejkou zasáhnout i ve značně krkolomných pozicích, ale celkový dojem je velmi dobrý.
Navíc to mnohdy zřejmě souvisí s výše zmíněným nastavením schopnosti zpracování: když je tato hodnota vysoko, tak se tomu hra přizpůsobuje. Naproti tomu jsou tu pak ale i animace, které potěší za všech okolností, jako například snaha hráčů sklepnout puk holí ze vzduchu, všemožné vrávorání po střetech a podobně.
Jediné, co tak zůstalo vyloženě na místě, je zvuková stránka hry. Máme zde standardní komentář, standardní pokus o našlápnutý soundtrack a standardní ozvučení stadionů. A komentář byl standardně obohacen o pár nových hlášek, z nichž některé jsou i vcelku vtipné, ale přesto se brzy začnou opakovat.
Pokud jste nečekali kdovíjakou revoluci, tak se o NHL 11 nedá říci mnoho negativního, zvláště pokud se s touto sérií setkáváte pravidelně. Pokud se řadíte mezi nováčky, tak to zpočátku budete vidět spíše opačně, ale věřte, že čas vynaložený na adaptaci se vám později zaplatí výbornými hokejovými zážitky a velkým potenciálem možností.
