Diablo patří, podobně jako legendární Doom, do vyhraněné skupiny her, na které se nezapomíná. Překvapivě jde o ty, jež sice neoslní nápadem, příběhem nebo zpracováním, a přesto je hratelnost i po letech na excelentní úrovni. Kdo by kdy řekl, že se duchaprostá rubanice od téměř neznámé (v té době) firmičky Blizzard stane naprostým hitem. A kdo dnes nemá na poličce krabici s vyobrazením satanáše, je mnohými považován za heretika. Diablo již zlákalo mnoho týmů k vytvoření více či méně úspěšné kopie, počínaje vynikajícím Darkstone a ještě lepším Dungeon Siege konče. Ještě nikdy ale nebyla kopie tak podobná originálu jako v tomto případě, vždy se našlo dost rozdílů. Tak například Darkstone je kompletně 3D a Dungeon Siege k tomu přidává ještě zcela nový systém získávání zkušeností a mistrně podaný příběh. Avšak Nightstone (podobnost názvu s Darkstone je čistě náhodná), byť se hraje mnohem hůře než Diablo, je ryzím příkladem neoriginality a prachsprosté kopie. Nekamenujte mne prosím, když budu Nightstone srovnávat především s Diablem, neboť kvalitu kopie lze objektivně hodnotit jen podle originálu.
Příběh začíná před dávnými časy ve věkem zapomenutém království, které bylo stiženo náletem dvou meteoritů, kamenem světla a kamenem temnoty - Nightstonem. 
To, že Nightstone nebyl na zemi seslán k šíření blaha a hojnosti, dojde i těžkému optimistovi, a tak je na vás, abyste zlo (opět) poslali do věčných lovišť, či kam to vlastně všechna ta pokořená zla odcházejí. Na výběr máte ze tří postav. Barbara vynikajícího v boji nablízko, lučištnici mistrně ovládající luk a kouzelnici skvěle metající... ehm, kouzla (zde je prakticky vidět největší rozdíl oproti prvnímu Diablu, kde byl kouzelník mužského pohlaví :-). Ne až zas tak typické je, že postavy si generujete na začátku hned všechny tři. Okamžik poté se vám totiž znázorní mapa celého území, kde si vybíráte jednotlivé mise. Důležité je, že v každém rohu mapy stojí jedna z vámi generovaných postav. Můžete se tedy libovolně rozhodnout (a to i v průběhu hry), kterou cestou se vydáte. Konečně největší změnou je fakt, že pokud se probojujete k postavě druhé, můžete hrát v další misi za obě dvě (respektive tři). Tato proprieta bohužel není vůbec dotažená do konce, o tom však až později.
Možná si řeknete, že doposud není podobnost s Diablem až tak nápadná, zlom však nastane po shlédnutí první obrazovky v akci. Grafika jako by z oka vypadla Diablu II! Je sice pravda, že oko je pádem poněkud zdeformované, zejména pak chudší na barvy a detaily, ale v rozlišení 640x480 v příhodných lokacích by nezkušený hráč rozdíl na první pohled nepoznal. Ve vyšším rozlišení nemá cenu hrát, poněvadž poté vše působí odporně uměle a hrací plocha připomíná i na 17' monitoru spíše mapu. 
Po překonání několika úvodních misí ale zjistíte, že srovnání není vůči Diablu tak docela fér. Celou hru se totiž dokola opakují pouze čtyři typy prostředí, a to jeskyně, prales, hrad (parafráze katakomb z Diabla) a kůly obehnaný tábor nepřátel. Protikladem k ucházející (nikoliv na dnešní poměry dobré) grafice prostředí je vizáž postav. Sice využívají 3D akcelerace, to jsem však poznal pouze díky přítomnosti kolonky ve volbě nastavení. Navíc se na nich vizuálně neprojevují výraznější rozdíly při změně výzbroje, tedy až na typ sekera / meč, koženné / plátové brnění atp.
Vývoj a atributy charakterů jsou sprostou kopií jakéhokoliv akčního RPG. Za každou úroveň dosaženou rubáním kolem sebe hlava nehlava získáte šest bodů rozdělitelných mezi čtyři vlastnosti - sílu, vitalitu (zde rezistence, ó jaká to změna), obratnost a magenergii. Ty jsou potřebné nejen ke zvyšování počtu životů a many, ale zejména jsou různé hodnoty požadovány předměty. Těch je zde rovněž pomálu a většinou ani nemají o moc rozdílný účinek. Je prakticky jedno, zda sekáte obouručním mečem či sekyrou, obě zbraně jsou účinkem téměř identické. Inventář je sice přehledný, rozdělený na lehké (lektvary, svitky) a těžké (zbraně, brnění) předměty, v sekci těžkých předmětů je však pouze pět kolonek, s tím, že každý předmět, ať se jedná o krátký 
meč nebo plátovou zbroj, zabírá stejně prostoru. Navíc jsem postrádal větší množství unikátních předmětů a monster.
Jak už bylo naznačeno, hra s více postavami v sobě skrývá mnoho úskalí. Zaprvé by si počítačem ovládané postavy na sobě nechaly dříví štípat, jelikož absolutně nereagují na dění okolo sebe, dokud se nepřítel nepřiblíží blíže než dva metry, a zadruhé mají tendenci se zaseknout za dveřmi v tu nejnesprávnější chvíli. Taktika nahánění nepřátel barbarem pod palbu lučištnice a kouzelnice za chvíli omrzí, takže se vše většinou zvrhne v odložení dvou zbývajících postav někde v koutku a procházení úrovně na vlastní pěst.
Nepřátelé také mnoho inteligence nepobrali, to však v tomto typu her nelze brát jako mínus. Přece jen kdyby existovali kostlivci, nevymýšleli by složité manévry a štrádovali by nejspíš přímkou rovnou k vám. Nejinak je tomu i zde. Nepřátel není mnoho, jde většinou o různobarevné mutace s rozdílnými jmény, přesně tak, jak je známe z Diabla, avšak vypadající mnohem hůře. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že spíš než místo 3D postav zde autoři použili starý systém kreslených spritů rozpohybovaných do osmi základních směrů.
Úkoly v jednotlivých mapách spadají opět do průměru. Cílem většiny úrovní je pokud možno v jednom kuse dojít z jednoho konce mapy na druhý nebo povraždit 
všechno živé (potažmo nemrtvé), a to všechno hozené na druhou pořád dokola. Občas se objeví nečekaný boss, který táhlou atmosféru trochu oživí, jenže co z bosse, když z něj ani kvalitní předmět nevypadne. Jednou z mála věcí, které se mi líbily, je, že se autoři příliš nebáli krve a brutality. Stěny tak lemují rozšmelcovaná torza umučenců, podlahy jsou zality krví a uprostřed místností září stoly, na kterých se zjevně vyučovala pekelná řezničina.
I přes všechny zápory nelze Nightstone zcela zavrhnout. Koho baví nekonečné sekání mečem, určitě zkousne i toto dílko, jinak však nevidím důvod, proč nesáhnout po Dungeon Siege. Nezmínil jsem se ještě o zlaťácích, které se hojně povalují v každém druhém sudu, což by bylo dobře, pokud by byl ve hře jakýkoliv obchod. Ten tu ale není a smysl mincí mi zůstal utajen. Také hudba není ničím vyjímečným a místy připomíná prastaré MIDy. To jsou však jen drobné chyby na již tak zohyzděné tváři Nightstonu...
| Nightstone | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
