Ninety-Nine Nights II nabízí ukrutné množství nepřátel. Ale nic víc

Sekat, kouzlit, kouzlit, sekat. Nic víc se od vás chtít nebude. Stačí to ke slušnému pobavení? Docela stačí. V nejhorším tím aspoň zabijete nějaký čas.

Ninety-Nine Nights II

Pokud se vám do rukou dostal první díl této série, pak víte, že v něm nešlo o nic víc, než jen co nejefektivněji rozsekat stohlavé hordy neustále se valících nepřátel. Čím vyšší počet mrtvých, tím lépe pro vás. Mozkové závity zabrat opravdu nedostaly. A jestliže předpokládáte, že pokračování se ubírá stejným směrem, pak jste se trefili.

Došlo k menším úpravám, ale jádro hry zůstalo stejné: rozmašírovat kohokoliv, kdo se objeví na obrazovce. A opět jde o obrovské armády většinou vizuálně stejných nepřátel, které se na vás tupě ženou a čekají, až je rozprášíte do všech světových stran. Oni se ani tvůrci netají tím, že posílají mezi hráče ráznou akci, respektive jak sami říkají: "extrémní rubanici". Žádné velkohubé hlášky o unikátnosti, úžasných nových herních principech a podobně. Budiž jim upřímnost přičtena k dobru.

Děj se točí kolem jakési tajemné bytosti zvané Lord of the Night, který vtrhl do poklidného království se svými vojsky čítajícími miliony zabijáků. Hra je rozdělena do pěti scénářů, každý prožijete s jiným hrdinou. Začínáte sice jen s jedním, ale velmi brzy se vám zpřístupní další. Navíc není nutné sledovat jen jednu dějovou linii, ale v klidu si můžete po pár úrovních vybrat jiného bijce a věnovat se jemu.

Kromě toho, že jednotlivé postavy vypadají jinak, mají samozřejmě i jiné schopnosti. Vše je narýsované podle klasického schématu, kdy je jeden velká neohrožená mlátička, druhá agilní čarodějka. Každý ze zúčastněných má svůj styl, a byť rozdíly nejsou až tak razantní, přesto je vhodné rozhodnout se, zda vám vyhovuje více hrubá síla nebo sesílání blesků.

Na bojišti zjistíte pár věcí. Úrovně jsou docela velké, ale rozhodně se tu nemůžete promenádovat jak je vám libo. Jste totiž jasně navigováni, kterým směrem se vydat, a design úrovní není zrovna promyšlený. K dispozici máte kromě slabého a silného útoku ještě speciální, který slouží k řešení několika "hádanek". Ale není to opravdu nic, k čemu byste potřebovali doktorát z logiky.

Většinu času se jen ženete kupředu a kosíte skupiny nepřátel. Je jich jen pár druhů a spousta z nich není zrovna aktivní. Spoléhají hlavně na svůj početní převahu a díky tomu to s nimi nebude vůbec lehké. Doslova vás zavalí a vy se budete muset vysekat.

Důležité je kombinovat standardní i magické útoky. Magické útoky máte čtyři, respektive jich je více, ale k dispozici jsou jen čtyři aktivní pozice, které můžete obsadit. Kouzla nevyžadují žádnou speciální energii, dobíjejí se samovolně. Existuje ještě jeden gigantický úder, k němuž je potřeba speciální energie. Ten má dvě formy a obě vás mohou vysekat z pořádné šlamastiky.

Do té se dostanete docela často, protože neustále je tu velký zmatek. Obklopí vás stovka nepřátel, z dálky vás ostřelují lučištníci a nad hlavami vám poletuje hejno netvorů. Je těžké uhlídat, kde jste vlastně vy, a tak nezbude, než jen naslepo sekat a vrhat kouzla a doufat, že vás někdo neskolí.

Z padlých vylétávají červené orby, které slouží jako "platidlo", díky němuž můžete vylepšovat statistiky hrdinů. Řešeno je to velmi jednoduše: buď zvýšíte level u postavy či zbraně nebo aktivní/pasivní schopnosti. Konkrétní vlastnosti neovlivníte, nerozhodujete, zda přibude postavě zdraví nebo magická energie, to udělá umělá inteligence za vás. I tak je to ale něco, co vás motivuje ke hraní. Ne extrémně, ale motivuje.

Ono to ničení tisíců bezejmenných démonů není zas tak nezábavné jak by se mohlo zdát. Kombinování standardního sekání a magických úderů je totiž docela líbivé a svižné. Ano, herní principy nemají větší hloubku a je jasné, že hra sama o sobě je docela povrchní a sází na čistokrevnou zběsilost, ale rozum jde stranou, když člověk s vyplazeným jazykem zběsile mačká ovladač a čeká, až bude moci provést mocné kouzlo, které vypadá tak pěkně.

Ne snad, že by šlo o grafické orgie, ale na to, že se po úrovních prohání takové množství nepřátel, to docela jde. Navíc efekty kouzel jsou opravdu pěkné. Takže je na co se dívat. Animace mezi misemi taktéž nezklamou, takže v tomto ohledu se hra nemá za co stydět.

K příjemnému pocitu přispívá i jednoduché ovládání, které vám vejde do krve v podstatě skoro hned, a za pár minut už vám půjde likvidování protivníků jako po másle. I když jak kterých, někteří jsou hodně otravní. Například létající bytosti vás začnou intenzivně odstřelovat a není vůbec snadné to ustát, natož se k nim dostat a zbavit se jich. V tomto případě se hodí útoky na dálku, ale ne vždy je máte k dispozici.

Který to bude?

Na výběr máte z pěti hrdinů. Každý má svůj vlastní příběh, bojový styl a samozřejmě se liší i ve vzhledu.

Maggni – je nejsilnějším a největším, kdo se vám dostane pod ruce. Spoléhá na brutální sílu, je jako lavina svalů, která smete z povrchu zemského vše, co mu stojí v cestě.

Zazi – tmavovlasá dívka, která se specializuje na střelné zbraně, je strážkyní královny. Je rychlá, mrštná a vhodná pro boj na dálku.

Levv - tajemný a agilní nájemný vrah, který nepřítele zabije rychleji, než si ho stačí všimnout.

Sephia – královna, která se specializuje na magii. Její kouzla dovedou nadělat pořádnou paseku v řadách nepřátel.

Galen – válečník, který má v oblibě sečné zbraně v sobě kombinuje rychlost i sílu. S Galenem začínáte hru.

Časem se samozřejmě dostaví i slušný stereotyp, ale jednotlivé příběhové segmenty jsou docela krátké, takže to není nikterak akutní. Na dvě odpoledne vás Ninety-Nine Nights II může slušně zabavit. Pokud tedy nehledáte něco originálního, promyšleného a unikátního. Ale chtít po této hře něco více než chvilkový oddech je zbytečné.

Hra více hráčů je řešena on-line kooperačním módem a jde hlavně o to, abyste vy a váš společník co nejlépe zmasakrovali nepřátele. Čím více, tím lépe. A když se vám bude dařit, můžete se objevit i v žebříčku těch nejlepších.

Na oko je hra lákavá, vizuálně poutavá a herní principy jsou jasné jako příslovečná facka. Víc než přímočarou sekanici ale nečekejte. Pro někoho je to málo, pro někoho dost. Ale tak jako tak vás hra nepřiková do křesla na dlouhé hodiny a nebudete obdivně vzdychat nad spoustou originálních prvků a fascinující hratelností.