Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nintendo GameCube na E3 2004

  12:00aktualizováno  20. května 11:08
V konzolové West Hall zabírala expozice Nintenda sice o něco menší plochu než konkurenční Sony, ale i tak bylo vidět poměrně dost zajímavých věcí. A teď není řeč jen výhradně o Nintendu DS, ale hlavně o hrách pro GameCube.

Nintendo sice nepředstavilo takové množství titulů jako konkurenční Sony, ale rozhodně se mezi nimi našlo několik takových, kvůli kterým určitě stálo za to, vystát řadu u stojanů, na nichž byly prezentovány. Bylo možno si vyzkoušet i jednu velice zajímavou hudební periférii, která se vedle proslavených rumba koulí pro Nintendo 64 jistě zařadí do zlatého fondu konzolových ovladačů.

Donkey Kong Jungle Beat
Donkey Kong Jungle Beat V podstatě se jedná o klasickou 2D plošinovku v neméně klasickém vizuálním kabátu typickém právě pro Nintendo, ale je zde implementována právě ona výše zmíněná netradiční ovládací metoda. Hraje se totiž kompletně pomocí dvou malých bubínků a vestavěného mikrofonu. Úrovně tedy procházíte v roli světoznámého opičáka čistě pomocí bubnování a tleskání. Rychlost postupu regulujete intenzitou úderů a po tlesknutí provede Donkey Kong nějakou akci, jakou je třeba typicky úder do nějaké nepřátelské potvůrky nebo bosse. Nemusíte se ale bát, že byste byli ochuzeni o nějaké to skákání. Skáče se totiž současným úderem do obou bubínků najednou. Pokud ale dojde k nějaké speciální akci, která není v průběhu hraní zrovna častá, dá vám sama hra včas vědět, co že je potřeba udělat, respektive jak, kdy a kam vlastně bušit :-).

Je jasné, že v tomto případě asi nepůjde v prvé řadě o nějaký epický příběh nebo třeba o strhující grafiku, ale jen a pouze o hratelnost. A tu musíme jen a jen pochválit. Hra je k hráčům poměrně velkoryse benevolentní, takže určitě nemusíte mít strach, že byste k provedení výskoku museli být zrovna Charlie Watts nebo rovnou automatický bubeník. Plus mínus nějaká desetinka sekundy zde nehraje roli. Tím pádem se do hry každý dostane prakticky okamžitě, vysvětlení a pochopení základních principů je v nejhorším případě dílem půl minutky a skvělé zábavě nic nestojí v cestě. Po několika pokusech vás tahle záležitost chytne takovým způsobem, že vám dojde, že některé hry současnosti se za realistickou grafikou a mohutným soundtrackem od renomovaných skladatelů ženou úplně zbytečně. V přeneseném smyslu slova zde totiž platí ono známé „kdo má v hlavě, nemusí mít v nohách.“

Donkey Konga
Donkey Konga Hra se stejným hrdinou založená na stejném ovládacím principu. Nejedná se ale o plošinovku, ale o variaci na dnes tak populární rytmické akce. Celá hra se odehrává prakticky na jedné a dalo by se vlastně říci, že statické obrazovce, ale opět zde vstupuje do hry maximální stupeň zábavnosti, podobně jako v případě Donkey Kong Jungle Beat. Účelem hry tak je klasicky ve správný okamžik trefovat ta správná tlačítka, přičemž tlačítka jsou zde opět zastoupena sadou bubínků.

Po obrazovce se zprava doleva pohybují barevné symboly, které znamenají, jak právě máte bubnovat, případně tleskat v okamžiku, kdy doputují do vyznačené zóny. Na tom by nebylo zase nic až tak zvláštního, kdyby se při výběru herního „režimu“ neobjevil dost solidní seznam melodií, typicky pak z různých her od Nintenda“, které jsou na výběr. Symboly pak vcelku podle očekávání přicházejí v takovém pořadí, aby se vám při přesném hraní podařilo vybubnovat právě onu melodii. K tomu si připočtěte ještě možnost hrát tuto ulítlost až ve čtyřech hráčích najednou, čímž pádem bude daná melodie plnější, přesnější a přesvědčivější (samozřejmě pokud se hráčům podaří alespoň lehce sladit a sehrát). Tato možnost z tohoto titulu zároveň dělá žhavého kandidáta na krále party her. Asi není potřeba nějak zvlášť zdůrazňovat proč. A zatímco Ondra strávil nějakou tu půlhodinku naháněním v Jungle Beat, já i se svým hudebním hluchem jsem jen nerad přepouštěl dalšímu hráči místo právě u Donkey Konga. Bubínky byly zkrátka po Nintendu DS asi nejžádanějším zbožím na stánku Nintenda.

Star Fox (2)
Star Fox Na druhou půli tohoto roku chystá Nintendo vydání další hry z oblíbené série Star Fox, přičemž vývojem bylo po odkoupení Rare Microsoftem pověřeno japonské Namco. První pohled ale naznačuje, že potřebné know-how bylo předáno bez komplikací na trase a nový Star Fox tak velice pravděpodobně bude vypadat tak, jak se na hru tohoto jména sluší a patří. Menší zmatek ale zatím panuje kolem názvu. Na výstavě sice tato hra byla prezentována výhradně pod názvem Star Fox, ale některé zdroje se stále drží označení s číslovkou 2 na konci, nicméně ať je to nakonec jak chce, jisté je to, že o zábavu nouze nebude.

Hra staví na principu střídání dopravních prostředků, konkrétně pak chozením po svých, jízdou v jakémsi tanku a létáním v něčem podobném jako jsou starfightery z Hvězdných Válek. A propó, Star Wars. Když jsem uviděl Star Foxe poprvé, hrál zrovna jeden z tisíců přítomných kolegů právě létací misi a já jsem se ke stojanu rozběhl v naději, že uvidím právě nový díl vesmírné střílečky od Lucas Arts. První dojem SW opravdu hodně evokuje. Nicméně až dosednete zase zpátky na zem, jedná se již na první pohled o Star Foxe v nejlepší formě. Typický grafický vzhled vás nenechá na pochybách. Hratelnost se zatím jeví jako hodně svižná, těžko ale z krátkého hraní posoudit, zdali se postupem času nestane poněkud repetitivní. Dynamika hry tomu ale zatím v žádném případě nenasvědčuje. Plusové body navíc pak Star Fox získává za dobře zvládnutý multiplayer až pro čtyři hráče na rozdělené obrazovce.

Resident Evil 4
Resident Evil 4 Potenciálně největší tahák. Čtvrtý díl legendární hororové série od Capcomu prošel radikálními změnami a nutno říci, že jménu Resident Evil to po několika titulech omílajících stále dokola prakticky totéž jen a jen prospělo. Vyloženě dech beroucí je již při prvním pohledu grafika. Její styl je tak svérázný, že zkrátka ani nejde nijak zařadit. Již na prvních obrázcích vypadá RE4 velmi dobře, ale když ty obrázky vidíte rozpohybované, je to ještě minimálně o ligu výš. Prostě nádhera. Hodně diskutabilní byla ještě donedávna ona podivná perspektiva kamery, kdy hlavního hrdinu vidíte jakoby zešikma zezadu, ale ukázalo se, že Capcom má vše dokonale ošetřené. Ona perspektiva je totiž čistě jen otázkou netradičního zpracování a na pohodovou hratelnost prakticky nemá vliv. Vlastně má, kamera totiž může být více přiblížena, aniž by ale byl zakrytý výhled. Co se týče samotného boje, je rovněž vyřešen velmi elegantně. Pokud bojujete nablízko pěstmi nebo třeba nožem, není žádným problémem vzdálenost a orientaci odhadnout. Pokud ale v ruce třímáte nějakou střelnou zbraň, je vám ku pomoci laserový zaměřovač, s nímž dokážete prakticky vždy zamířit tam, kam zrovna potřebujete. Naprosto skvěle ale působí třeba situace, kdy vás nějaký šílený zemědělec dostihne a začne se po vás sápat. Efektivně a zároveň velice efektně se chvíli kroutíte a pak ho téměř thaiboxerským kolenem odkopnete od sebe. To jsou okamžiky, kdy nad grafikou RE4 leckomu ukápne i nějaká ta slina.

Na Capcom až překvapivě propracovaný je design jednotlivých lokací a samotná hratelnost. Je zde možné konat poměrně velké množství věcí, jako třeba vylézt po žebříku na půdu, žebřík pak i s obludami, které se za vámi pustí, skopnout zpátky dolů a dveře pak pro jistotu ještě zatarasit starou skříní. To, že se v zásadě jedná pouze o variaci na akční tlačítko v tomto případě ale ustupuje do pozadí, protože sice v této hře nemůžete dělat úplně všecko, co se vám zlíbí, ale potenciálních akcí je docela dost. Navíc si pro ně nebudete muset pamatovat nějaké složité postupy a stanou se tak jistě velmi intuitivními. A to nejlepší nakonec. Nedá se sice asi mluvit vyloženě o nějaké propracované umělé inteligenci nestvůr, ale hodně dobře působí, když ve chvatu zatarasíte třeba právě dveře a chystáte se na chvilku vydechnout a promyslet jak dál, a najednou se začnou potvory valit dovnitř oknem, na které jste zapomněli. Člověka tak i víceméně veskrze akční hra donutí trochu uvažovat. Sám za sebe tak můžu říci, že RE4 pro mne představuje novou motivaci k hraní hororových her, k nimž jsem v poslední době pod přívalem kvalitních titulů, zejména na PS2, již docela otupěl. A je to možná i právě proto, že RE4 nesází neinovativně jen na ponurou děsivost (v zásadě děsivý snad ani není, je to vůbec možné?), ale vypadá celkově hodně neotřele, neokoukaně a přitažlivě. Jediné, co tak z původní RE myšlenky zbylo, je asi jen zpracování inventáře. Nejen série RE, ale troufám si říci, že i celý hororový žánr, už ale potřeboval nějakou zásadní změnu jako prase drbání. Takže těšme se.

Metroid Prime 2: Echoes
Metroid Prime 2: Echoes Pokračování nejpopulárnější 3D akce pro konzoli od Nintenda. Jak se na správné pokračování sluší, nabídne vylepšení ve všech směrech. Grafika vypadá opravdu hodně dobře, včetně různých speciálních efektů a přestože působí tak trochu jakoby až komixově hladce, daří se jí navodit tu správnou hutnou cyberpunkovou atmosféru. K tomu bezpochyby přispívá i hodně solidní ozvučení a hlavně parádní hudba, kterou nebylo možné nezachytit i přesto, že celkově byl v hale rachot jak na vysoké peci. Hra se hýbe velmi svižně i ve vypjatějších přestřelkách. Těch tam ale zcela v duchu celé série Metroid Prime není zase tak moc, jak by jich tam rádi viděli kupříkladu příznivci Dooma, ale fanouškům her pro konzole od Nintenda jistě vědí, že tak je to zcela v pořádku a že všichni Metroidi jsou založeni zejména na exploraci neznámých prostor prosycených pořádnou atmosférou. Pro ty všechny budou Echoes zcela jistě povinnou koupí. Mimochodem, ve split-screenu si opět užijí až čtyři hráči.

Advance Wars Under Fire
Advance Wars Under Fire A jedno hodně zajímavé překvapení na závěr. Krčilo se docela stranou všech velkých a očekávaných trháků na pouhých dvou stojanech. Advance Wars Under Fire jsou předělávkou původně gameboyové tahové strategie na herní kostku. Hardwarový výkon GameCube však umožňuje převést vše kompletně do 3D grafiky a pojmout celou záležitost poněkud akčněji. Neznamená to ale, že by byla hra z roztomilé 2D manga grafiky překlopena v masivní ultra realismus. Naopak. I při trojrozměrném ztvárnění si vojáčci i dopravní prostředky zachovávají jistou míru sympatické roztomilosti, což dokazují i docela srandovními pohyby a akcemi. V některých případech z vašich borců po zásahu dokonce létají vpravdě komixové jiskřičky. Grafický styl je tedy, ostatně jako u mnoha GameCube her, zcela specifický a unikátní.

Ve hře se pohybujete po relativně rozlehlém bojišti a můžete využívat i nejrůznějších dopravních prostředků. Pro rychlejší přesun tak s panáčkem nasednete do opodál stojícího vozítka a už si to hasíte tam, kde zrovna něco hoří (třeba i doslova). A když je vám i tohle málo, proč si neosedlat bojový vrtulník? Bohužel se mi nepodařilo dostat se ke hraní, ale podle toho, jak dlouho u stojanů zakysli lidé přede mnou, si dovoluji tvrdit, že hratelnost rozhodně nezklame, což potvrzovalo i dění na obrazovce. Z mého pohledu se jedná o černého koně mezi GameCube hrami na letošní E3.

Viewtiful Joe 2
Tak tady stačí jen pár slov. Přečtěte si naši recenzi a vězte, že druhý díl je ještě znatelně větší maso. Důkazem budiž situace, kdy v souboji s jakousi nechutně velikou koulí je potřeba skákat a hodně rychle kopat. Ale ať jsem mačkal tlačítka sebezběsileji, hra mi stále radila, že je mám mačkat ještě rychleji. Tahle hra bude opět jen pro vyvolené, kteří dohráli původní hru. Prostě maso :-).



Témata: Fond

Nejčtenější

Pornoparodie nejpopulárnější hry současnosti není vtipná ani vzrušující

Pornoparodie na hru Fortinte nazvaná Fortnut

Hra Fortnite, oblíbená především mezi nezletilými hráči, se dočkala své pornoparodie. A výsledek je přesně takový, jaký...

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...



Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...

RETRO: Sexy střílečku SiN potopil revoluční Half-Life i vlastní chyby

SiN

Letos slavíme dvacet let od vydání kultovní střílečky Half-Life, jejíž sláva zcela zastínila méně známou střílečku SiN....

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

Bethesda přehodnotila svoji politiku poskytování her recenzentům

Evil Within 2

Zaměstnance Bethesdy už nebaví věčné lamentování novinářů nad tím, že nemají dostatek času na recenzování. Hry budou...

Nintendo prodalo k letošku přes sedm set milionů konzolí

Vlevo Gameboy (1989), vpravo Switch s odepnutými Joy-Cony

Nejúspěšnější konzolí Nintenda je handheld DS s prodeji přes 150 milionů kusů. Celkově se prodalo za dobu existence...

Diablo 3 vyjde letos na Switch, stát bude 59,99 dolaru

Diablo 3

Akční hra na hrdiny Diablo 3 se podívá šest let po svém debutu na PC také na hybridní konzoli Switch.



Najdete na iDNES.cz