V Čechách to tak možná nevypadá, ale Nintendo Switch je ve světě veliká věc. Fronty čekající na vyzkoušení novinek pro tuto hybridní konzoli proto patřily na E3 k těm vůbec nejdelším. Značky jako Mario, Donkey Kong nebo Zelda sice na první pohled působí infantilně a milovníci „velikých“ příběhových her si na nich nejspíše nic nenajdou, pokud však jde o instantní chytlavost, nemají téměř konkurenci.
Na stánku Nintenda bylo věčně plno.
Redakčním odborníkem na hry od Nintenda je Ondra, já mam v této oblasti značné mezery. Na stánku Nintenda jsem tak byl spíše za Neználka. Předváděné tituly mají sice povědomý název, ale rozhodně bych o nich nedokázal zasvěceně poreferovat či je dokonce srovnat s předchozími díly. Tedy s výjimkou fotbalové FIFY, jejíž letošní ročník mi však na první pohled přišel prakticky totožný s tím loňským. Což tedy není vyloženě špatná věc, protože stále jde o skvělou hru.
Nabídka postav hry Super Smash Bros. Ultimate je opravdu bohatá.
Největším lákadlem Nintenda je letos Super Smash Bros Ultimate. V jádru jde o bojovku, která nabízí několik desítek různorodých postav, roztomilým růžovým Kirbym počínaje a sexy Bayonettou ani zdaleka nekonče. Více než o přesné namačkávání komb a speciální údery tu jde o promyšlený pohyb po úrovních a sbírání ničivých bonusů. Nebudu tu předstírat, že bych snad měl během několika absolvovaných zápasů tušení, jaká tlačítka to vlastně mačkám, ale to nic nemění na tom, že jsem se královsky bavil. Těžko se to dá vysvětlit, protože se na obrazovce po celou dobu odehrává neuvěřitelný zmatek. A to jsme hráli „jen“ ve dvou, přičemž hra umožňuje až 8 hráčů najednou!
To Mario Tennis Aces je v jádru jednoduchý až hanba, jenže právě jednoznačná čitelnost pravidel z něj dělá extrémně návykovou záležitost. Jelikož už však hra mezitím oficiálně vyšla, odkážu vás na Ondrovu recenzi.
Ovládat nové Pokémony ovladačem Pokéball Plus je skvělé. Otázkou však zůstává, kolik bude stát.
Vyzkoušet jsem si mohl i nové Pokémony na Switch, z nich jsem ale mírně řečeno rozpačitý. Předváděná ukázka ze hry Pokémon Let’s Go! vlastně obsahovala jen malou mapu, kde jsem mohl akorát bloudit a bojovat s několika stále stejnými nepřáteli dokola. Což po pravdě řečeno příliš veliká zábava nebyla. Jediné, co mě vyloženě zaujalo, bylo nápadité ovládání pomocí opravdového Pokéballu. Ten funguje na podobném principu jako klasické Joy-cony, takže ho můžete po Pokémonech „házet“ přesně tak, jak to dělají postavy ve hře. Pokéball však bohužel nebude automatickou součástí hry, a tak nám možná radost zkazí jeho vysoká cena. Tou jsou periférie od Nintenda proslulé.
Na závěr návštěvy jsem pak ještě okusil vesmírnou střílečku Starlink: Battle for Atlas. Ta na první pohled působí dost stereotypně, grády by jí však mohlo dodat propojení se skutečnými plastovými hračkami, které půjdou na trh společně s hrou.
A aby toho náhodou nebylo málo, už příští měsíc vychází ambiciózní RPG Octopath Traveler. Nintendo prostě nejde nemilovat.
