Dvě šedivé helmy tiše sledují rozvlněné liduprázdné moře. Dešťové kapky bubnují do chladné říšské oceli, aby v zápětí ukončily svoji pouť kdesi v bahnu zákopu. Ponurý podvečer rozčísla série výbuchů na písčité pláži, hned za protitankovými zátarasy. Z vln se postupně vynořují siluety invazních plavidel. První, druhé, desáté ... obrovskou rychlostí se blíží k pobřeží a otevírají svá vrata, ze kterých vybíhají davy bílých postaviček. Helmy se ani nehnou. Z čista jasna se přímo před nimi zjeví americký tank. Otočí hlavní směrem k německým pozicím, ale z dvaceti metrů míří vysoko nad německé pozice. Helmy zachovávají stoický klid. Invaze ve španělském stylu začala...
Předchozí odstavec bohužel není výtahem děje žádného absurdního dramatu, ale prostým popisem intra španělské realtimové strategie La Battala de Normandia, která si dělá ambice na důstojné konkurování špičkovému Sudden Striku. Jak již sám název napovídá, odehrává se v roce 1944 a mapuje prvních pár měsíců po spojenecké invazi do Normandie. Už od intra je však jasné, že se tvůrcům nápad poněkud vymknul z rukou. Ale nepředbíhejme.
Ony zmiňované první měsíce zachycují čtyři kampaně postupného dobývání Francie od vylodění až po dobytí Paříže, jak na straně Spojenců, tak Němců. Všechny boje se dají zažít na dvou úrovních velení – první, pro hráče atraktivnější, je pohyb s jednotlivými vozidly či pěchotními družstvy v isometrické krajině. Volba druhá pak potěší skalní stratégy – velí se rovnou celým skupinám (americká část invaze se tak odbude přesunutím tří ikonek). Mezi oběma režimy se dá libovolně přepínat, v některých částech hry je přepínání dokonce nevyhnutelné (to když se například celá skupina ne a ne pohnout z místa kvůli jednomu zmatenému tanku na mostu). Neustále ubíhá herní čas, který odpovídá násobkům toho skutečného, takže se nelze divit, že přesunutí konvoje posil z Británie do Normandie trvá i několik desítek hodin. Samotné bojové operace jsou celkem propracované – funguje zde jak logistika (omezené palivo a střelivo), tak i opravování poškozených vozidel a ošetřování zraněných vojáků. Ve větší míře se veškerá péče o vojsko děje automaticky – při obrovském mumraji na mapě zahrnující všechny tři pláže a přilehlé pobřeží není možné všechno uklikat. Den se střídá s nocí a na bojiště dorážejí jak posily z okolních oblastí, tak překvapivé výsadky parašutistů. Počítačem řízený protivník nenechá zadarmo ani píď území – i na nejlehčí obtížnost dá hra celkem zabrat.
Grafika Normandie je čistě 2D. Všechny budovy a jednotky jsou vidět v isometrickém pohledu, který rozhodně neoplývá krásou. Ano, jsou zde transportní lodě, formace vojáčků (jestli se tak oněm dvěma řadám fleků dá říkat), tanky, letadla i náklaďáky s děly – problém je v tom, že jednotky vypadají hnusně jak při velkém přiblížení (projeví se jejich nemastný neslaný, místy silně dětinský, design), tak při oddálení obrazu (to zas není skoro nic vidět). Snad jenom 
letadla zachovávají jakous takous čest výtvarnickému řemeslu – plameny šlehající ze zasažených motorů vypadají celkem hezky. Města byla hezčí už v letitém Transport Tycoonu (snad jenom pruhované závory ční z všeobecné šedi) – pohled na chaotické seskupení baráků s vlajkami (podle toho, kdo danou budovu ovládá) dokáže rozhodit i otrlé jedince. Doporučení je pak jediné – hrát Normandii v režimu velení skupinám, tedy v čistě schematickém popotahování ikonek po různobarevné ploché mapě.
Nápad s obrovským bojištěm (cca sedmdesát obrazovek) sice zní na papíře fajn, ale musíme si uvědomit, že po vylodění nějakých tří set jednotek, na které se vrhne stejné množství Němců, se na obrazovce rozpoutá peklo. Panáčci zmateně pobíhají sem a tam, dělostřelecká palba zanechává všude exploze a krátery, tanky se snaží dostat do palebného postavení, vzduch je plný stíhaček a dopravních letadel s parašutisty a k tomu všemu vysazují invazní plavidla další a další vojáky. Tušíte správně – ani nadprůměrný počítač nemá šanci tohle všechno zvládnout spočítat v nějakém rozumném čase. Proto je scrolling neuvěřitelně pomalý, o zoomování nemluvě. Navíc se dá bezproblémově obrazem posouvat pouze při určitých úrovních přiblížení – jinak se krajina rozsype na nelogicky pospojované kousky. Grafika by si zasloužila mnohem větší optimalizaci – takhle se dá s bídou hrát singleplayer, ale na multiplayerové bitvy mohou hráči v klidu zapomenout.
Jak bylo již několikrát zmíněno v úvodu, autoři Normandie jsou Španělé, tudíž nemají angličtinu jako svou mateřskou řeč. To by sám o sobě nebyl problém – ostatně všichni znají jiné (bratry) Španěly, jejichž hra mluví perfektní angličtinou – bohužel představy pánu z Lamb Software se jaksi vymykají běžnému chápání tohoto celkem univerzálního jazyka. Proto se nemůžeme divit, když si aktuální pozici uložíme položkou „to keep game“ a práci s programem ukončíme „exit of game“. Na podobné perly se dá během hraní narazit co pět minut a hledání jejich skutečného významu je místy zábavnější než hra samotná. Jakoby nebylo jazykových cvičení dost, prokládá Normandia bitvy také španělskými hláškami.
Co říci závěrem? Ona tahle hra vlastně není zas až tak špatná – intro dává námět k zamyšlení na téma „odkud se proboha na pláži vzal před nástupem pěchoty střední tank“, pohyb s jednotkami zas předčí většinu hazardních her (můžete sázet, která se zrovna posune) a anglická lokalizace zase připomene onu legendární japonskou střílečku, která ve světě rozpoutala „all your base are belong to us“ šílenství. Ono je dost možné, že tyhle vymoženosti byly opravdovým záměrem tvůrců hry – možná opravdu nechtěli udělat zajímavou realtimovou strategii z druhé světové, ale virtuální drogu, která posune duševní pochody hráče do jiné dimenze. Pro všechny příznivce esoterie či omamných látek je Normandia jasná koupě, která vhodně doplní vonné tyčinky a minimalistickou hudbu. My ostatní raději zůstaneme v pozemských končinách u Sudden Striku. Je to velká škoda – herní systém Normandie je v mnohém unikátní, ale kvůli otřesnému technickému zpracování se hra ani při nejlepší vůli nedá hrát. Opakuji ještě jednou – NEDÁ.
| La Batalla de Normandia | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
