Nová Castlevania pro GBA v RPG stylu

  • 2
Firmou Konami ohlášený titul Castlevania: Harmony of Dissonance pro GBA je již v Japonsku na trhu, pročež nebude od věci se na toto bezesporu zajímavé 2D RPG podívat blíže. A cestou se ještě poohlédneme po historii celé série, která je jednak velice bohatá a mapuje dlouhých pět set let lidské existence.

Další pokračování známé a oblíbené série Castlevania je před branami Evropy - koncem roku se na GBA dočkáme slibně vyhlížejícího titulu Castlevania: Harmony of Dissonance, kráčejícího v dobře vyšlapaných RPG šlépějích předchozího GBA počinu, jímž byla Castlevania: Circle of the Moon. Každopádně, ještě než si přiblížíme, nač se v tomto případě těšit, připomeňme si alespoň ve stručnosti dosavadní herní vystoupení s podtitulem Castlevania, která nás provázejí už od osmdesátých let!

Castlevania: Harmony of Dissonance Castlevania: Harmony of Dissonance

A začneme hledáním klíčů ve Vampire Killer (1986 - MSX), na něhož posléze navázal Haunted Castle (1988 - automaty). Co se týče epochy, do které jsou příběhy lovců vampírů zasazeny, nabízí se nesmírně zajímavý časový scénář, v němž má hlavní slovo rodina Belmontů, po jejichž stopách se tímto vydáme staletími.

  • Castlevania Legends (Gameboy, 1998) - 1450, v hlavní roli vystupuje Sonia Belmont, jakožto nejstarší z klanu Belmontů!
  • Castlevania III: Dracula’s Curse (NES, 1990) - 1476, Trevor Belmont, Grant DaNasty, Sypha Belnades a Alucard jsou hlavními postavami zdejšího příběhu, v němž Trevor a Sypha uzavřeli sňatek.
  • Castlevania (Gameboy, 1989) - 1576, v premiérové Castlevanii pro tento handheld je hlavním protagonistou nezdolný a také poněkud podsaditý Christopher Belmont.
  • Castlevania II: Belmont’s Revenge (Gameboy, 1991) - 1591, Christopher Belmont je zpátky v akci.
  • Castlevania II: Simon’s Quest (NES, 1988) - 1691, tentokráte na hraběte Drákulu vyrazil Simon Belmont a Konami se tu podobně jako v případě Vampire Killer více přiklonili k RPG prvkům, které však nenašly u hráčů pochopení!
  • Super Castlevania IV (SNES, 1991) - Simon Belmont pokračuje v dobře započaté práci z 8 bitového NESu.
  • Dracula X: Rondo of Blood (Turbo Grafx, 1993) - 1788, Richter Belmont a Maria Renard společnými silami poráží znovu se objevivší zlo.
  • Castlevania: Vampire’s Kiss (SNES, 1995) - v podstatě remake Rondo of Blood, byť tu registrujeme některé významné změny oproti původní verzi…
  • Castlevania: Symphony of the Night (Saturn/PSX, 1997) - 1792, z dlouhého spánku probuzený Alucard má znovu co do činění s Drákulou, přičemž pomocnou ruku podávají i Richter a Maria z předchozí inkarnace. Zajímavé na tomhle je skutečnost, že Alucard je Draculovým synem a jeho podoba prošla od jeho prvních krůčků (Castlevania III: Dracula’s Curse) výrazných změn - pro jeho případné fanynky můžeme říci, že k lepšímu:o)
  • Castlevania: Circle of the Moon (GBA, 2001) - 1830, hlavním hrdinou je protentokráte Nathan Graves.
  • Castlevania: Legacy of Darkness (N64, 1999) - 1844, do boje proti vampírům, tentokráte ve 3D dobrodružství, vytáhne Cornell a jelikož je tento titul jen vylepšenou verzí Castlevania 64, která přišla na trh s malým časovým předstihem, mohli se tu znovu objevit i Reinhardt a Carrie – viz níže.
  • Castlevania 64 (N64, 1999) - 1852, Reinhardt Schneider (následovník klanu Belmontů, pročež nepřekvapí, že jeho zbraní je bič) a Carrie Fernandez (z rodové linie začínající u Sypha Belnades) se v premiérovém 3D zpracování řady Castlevania dočkali pouze obligátního vybíjení nepřátel, které mnohé fanoušky tak trochu zklamalo.
  • Castlevania: The New Generations (Mega Drive, 1994) - 1910, ramenatý John Morris (který je dalším charakterem jak vystřiženým z domu Belmontů a to díky tradičnímu rukopisu - bohatému využití biče jako hlavní zbraně) a Eric Lecarde se tu každý v trochu málo se lišící cestě příběhem opětovně postarají o to, aby Drácula odešel zase na nějakou dobu na zasloužený odpočinek.
  • Ve výčtu pak můžeme už jen se slzou v oku vzpomenout na zrušený dreamcastový projekt Castlevania Resurrection, z něhož zůstaly pouze zajímavé screenshoty.

    Castlevania: Harmony of Dissonance

    Třebaže se jednotlivé tituly ze série Castlevania povětšinou dají zařadit do žánru klasická 2D plošinovka, přesto v bohaté historii najdeme několik výjimek, nabízejících i něco více, než jen standardní přeskakování a během procházení hrou z jednoho konce na druhý neustálé likvidování pohůnků temné moci. Typickým příkladem budiž Vampire Killer a Dracula X: Rondo of Blood, kde jste měli mimo jiné jistou volnost a svobodu pohybu při postupu, nebo Castlevania II: Simon’s Quest (NES, 1988), kde však hráči příklon k RPG nepřijali. A tak až s úspěchem Symphony of the Night se tvůrci rozhodli naplno vstoupit do kombinace plošinovky a RPG a v případě GBA titulu Circle of the Moon tento svůj záměr jasně dokumentovali. Dalším v pořadí bude právě zde anoncovaná Castlevania: Harmony of Dissonance, na níž se tímto podíváme trochu blíže.

    V hlavní roli se představí další nezdolný rek ze stejně neúnavné famílie Belmontů, 18-ti letý Juste. Přičemž příběh se odehrává 50 let po Castlevania: Simon’s Quest a je zasazen do Transylvánie, kde se každých sto let objevuje pochmurný hrad. Podobu Juste Belmonta má na svědomí Ayami Kojima, populární japonský manga kreslíř, jehož první zkušenost s touto sérií se datují ke vzniku Symphony of the Night.
    Koji Igarashi, tvůrce Symphony of the Night a zde zmiňované Harmony of Dissonance je s jeho službami navýsost spokojen a plánuje jej využít jako ilustrátora i v budoucnu. Pokud mluvíme o Igarashim, který znovu dostal u Konami důvěru - přiznal se, že v případě Symphony of the Night byl silně inspirován ideou hry Super Metroid (SNES). Současně se pochvalně zmiňuje o předchozí GBA kapitole Circle of the Moon, kterou sice jedním dechem označuje jako velmi dobrou, ale současně podotýká, že tu jsou některé aspekty, jež bylo třeba zlepšit. Z prvního pohledu na Harmony of Dissonance to vypadá na vydařený upgrade po grafické stránce, kde sám Igarashi-san tvrdí cosi v tom smyslu, že se tvůrcům podařilo vyždímat z hardwaru handheldu opravdové maximum. Dočkáte se větších postav nepřátel a bossů, přičemž právě bossové jsou poskládáni z jednotlivých částí (ruce, nohy, trup), což jim dává organičtější vzezření. Připravte se na typický a stylový background, plný působivých detailů. Navíc je zdejší dobrodružství dokonce dvakrát rozsáhlejší než to, co nabídlo Symphony of the Night (a než jste tuhle hru vyždímali na plných 200%, tak to zabralo opravdu hodně herního času!) a údajně má i větší hodnotu při opakovaném hraní. V tomto okamžiku padla otázka ohledně možnosti zkusit si hru za další charakter jménem Maxim, jehož se ostatně Juste vydává do hradu prvotně hledat. Ale v odpověď nepřišlo potvrzení tohoto infa, ale prohlášení, že hra má několik možných konců (což je na jednu stranu sice pěkné, ale rozhodně nejde o nějaký revoluční motiv). Jediným negativním momentem, jehož si mnozí prozatím na hře povšimli, je nižší kvalita hudebního zpracování, které zejména s posledními herními inkarnacemi Castlevanie slulo až neuvěřitelnou rozmanitostí barokních skladeb, spoludotvářejících takřka jedinečným způsobem atmosféru - neboli hudební kompozice v SotN a CotM byla prostě báječná, což se nyní pohříchu nebude opakovat. Igarashi to však zdůvodňuje skutečností, že CPU handheldu má své hranice a tentokráte se tvůrci zkrátka více soustředili na využití vizuálního potenciálu hry, než zvukového.

    Castlevania: Harmony of Dissonance Castlevania: Harmony of Dissonance

    Než přejdeme k tradičním featurkám, ještě více přibližujícím koncepci Harmony of Dissonance, stojí za připomenutí, že Igarashi již započal práce na dalším projektu z řady Castlevania (v roce 2003 se prý objeví na trhu), přičemž ještě není pevně rozhodnut, zdali zůstane u zažité a standardní 2D podoby.

    Takže nyní konečně k tomu, co nás v HoD čeká – zcela jistě se připravte na další silný RPG rámec, který vedle častého přeskakování a bojování s neúnavnými a stále se generujícími protivníky významně vylepší hratelnost. Jak je již u Belmontů obvyklé, vaším věrným společníkem do začátku dobrodružství bude bič, s nímž hned zkraje dokážete vyvolat několik sympaticky vypadajících ataků. Vaše útočná síla se pak bude muset vyrovnat s 80 typy Draculových pohůnků, strážících také 12 specifických relikvií, dávajících Justemu ve finále schopnosti postavit se obávanému Nosferatu a porazit jej. Co se týče magických dispozic, má tato hra disponovat nejrozsáhlejším rejstříkem kouzel v historii celé série. Čeká vás pět magických knih (Fire, Ice, Wind, Lightning a Summoning), které se dají využívat v konjunkci s jakoukoliv zbraní, což ve svém důsledku resultuje ve vyvolání velkého množství naprosto devastujících ataků. V této souvislosti je třeba připomenout, že za získané zlato znovu lze nakupovat lepší zbraně a vybavení. Přičemž vybranou věc lze přiřadit jednomu ze tří slotů symbolizujících určité místo na těle - tentokráte však není equip postavy nijak omezen (kdy pro jednotlivé části těla musíte vybírat adekvátní věc - tedy na tělo patří zbroj apod.) a můžete klidně použít tři zcela shodné propriety do všech slotů. To je sice trochu zvláštní, na druhou stranu tím výrazně stoupají kombinační možnosti!
    Podobně jako v RPG sérii Suikoden (PSX) navíc nalézáte předměty (jako stoly, lustry, talíře, svícny), jimiž si posléze můžete vyzdobit svou vlastní místnost, pročež výsledný efekt a dopad na vaše zdejší snažení je zatím nejasný. Znovu tu je oblíbené a hlavně v rámci 2D možností nelineární procházení rozlehlého hradního sídla. A typické likvidování svícnů, z nichž vypadávají eventuelně nové zbraně (opět typická přehlídka, do které patří sekery, svěcená voda atp.). Zajímavostí se zdá být zakomponování puzzlů ve stylu beden na šoupání, které by mohly (ve stylu Vagrant Story?) snad konečně trochu více potrápit i vaši šedou kůru mozkovou.

    Zkrátka a dobře, Castlevania: Harmony of Dissonance vypadá nesmírně přitažlivě a musím říci, že vedle PS2 se handheld GBA pro mě v poslední době stává další jasnou volbou při výběru favorizované videoherní platformy!

    Castlevania: Harmony of Dissonance Castlevania: Harmony of Dissonance