Víte, kolik se v Česku prodává těch nejznámějších a nejúspěšnějších her? Pokud nepracujete v herních vydavatelstvích nebo ve společnosti GfK, která tato data na českém trhu shromažďuje, můžete jen hádat. Skutečnost je ale pravděpodobně o dost horší než vaše představy.
Na pozici bestselleru se v Česku stačí několik tisíc prodaných kusů. Přesto nebo právě proto, jak málo se tu originální hry prodávají, i v Česku kvete bazarový prodej her. Nejvíc je to vidět na aukčních serverech, ale snaží se i řetězec prodejen Game.
Herní vydavatelé řeší problém, jak přimět hráče, aby nakupovali jejich zboží. Nemají to snadné. Kromě tradiční bariéry v podobě omezeného množství peněz v hráčských kapsách musí bojovat hned se dvěma silnými soupeři. Softwarové pirátství je v Česku, co se týká her, stále majoritní záležitost. A kromě toho se musejí nové hry expedované z vydavatelských skladů o peníze zákazníků prát s levnějšími bazarovými kopiemi.
Hráče lze ke koupi lákat různě. Jednorázové kódy pro on-line hraní nebo přístup ke speciálnímu obsahu se částečně osvědčily, ale stejně dobře fungují i další fígly. Hráči slyší na reklamní předměty, soutěže a hlavně snižování cen.
Když už hru, tak originál
Kopírování her bylo vždy rozšířenější než kopírování běžného softwaru, kde čísla snižují poctivé firmy. V domácnostech je prostě běžnější kopírovat nebo stahovat, protože se tím ušetří a riziko odhalení a trestu je mizivé. Údaje o tom, že se v Česku nelegálně používá 37 procent softwaru (podle BSA), jsou z pohledu her utopií, kterou lze klidně vynásobit dvěma.
Tento stav má něco do sebe i s ohledem na to, že podle aktuálních průzkumů má doma herní zařízení přibližně pětina českých domácností, a pouze PlayStation 3 je stále v podstatě odolná vůči nelegálnímu kopírování her, i když k prolomení kdysi absolutní bezpečnosti této platformy už došlo.
Výborně se v Česku prodávají hlavně on-line hry, které jen tak nelze ukrást, protože se pravost hry (stav uživatelského účtu) ověřuje při každé herní seanci. To je důvod, proč se všichni čeští prodejci her těší i přes mizernou podporu českého distributora na start nejnovějšího datadisku pro World of Warcraft. Ten je totiž zdrojem pravidelných příjmů i díky prodeji předplacených karet pro měsíční poplatky za hraní.
Kromě absolutní kontroly používání hry může hráče přimět ke koupi hlavně lákavá cena. Ta je třeba za úspěchem nijak zvlášť kvalitní hry Traktor Zetor, i když tomu pomohl i kvalitní marketing a známá písnička o traktoru a bramboru.
Slevové akce fungují globálně nejen v Česku a na obvyklých platformách, ale i v digitálních sítích typu Steam nebo na iTunes u her pro iPhone nebo iPad. Snižte cenu a obrat se zněkolikanásobí, přitom fixní náklady zůstanou stejné. Výsledek je příznivý pro všechny zúčastněné.
V českém časoprostoru je ale snížení ceny často jen kosmetické, o pár procent, nebo přichází ve chvíli, kdy je hra dávno za zenitem. Kvůli pětiprocentnímu snížení ceny hráč hráče opravdu neušlape, na rozdíl od slevových akcí ve Spojených Státech, kde padají ceny i pod polovinu, zvlášť v rámci Black Friday.
Překvapivě pak funguje i přibalení trička nebo jiné drobnosti. Hráč pak dostává pocit, že si nekupuje jen data, která si může stáhnout i bez placení. Mikina nebo tričko s potiskem přitom vyjde na desítky korun, i když trochu komplikuje logistiku. Totéž platí pro sběratelské verze her, které díky kombinaci zajímavých drobností jako jsou knížky s grafikou nebo CD s hudbou ze hry přinášejí vydavatelům víc peněz.
Originál ve fólii, nebo z bazaru
Žhavé debaty o bazarových kopiích vycházejí z jednoduché premisy na straně vydavatelů. Pokud si hráči kupují hry v bazarech, my a naši vývojáři z toho nemáme ani dolar. V Česku je situace zatím klidná, protože lidé, kteří prodávají své hry v bazarech, patří mezi minoritu, která si hry kupuje. Ale v zahraničí vadí distributorům bazarový prodej hlavně kvůli tomu, co dělá i v Česku síť prodejen Game. Prodejci her totiž prodávají na stejném místě nové hry v originálním balení hezky ve fólii i hry jednou či vícekrát ohrané.
Celý systém funguje tak, že ceny již dříve použitých her jsou v průměru o 20 procent nižší než ceny her v celofánu. Hráči pak při vrácení novinek do oběhu dostanou slevu cca 50 % z hodnoty hry. Nejvíce tak na systému bazarových her získávají sami prodejci.
Právě proti tomuto systému míří již zmíněné jednorázové kódy pro on-line hraní nebo stažení přídavného obsahu. Podle samotných hráčů to ale není žádné terno. Alespoň to vyplývá z průzkumu, který zveřejnil odborný server Gamasutra. Podle něj jsou tyto kódy důležitým rozhodovacím faktorem jen pro pětinu zájemců.
Nejčastěji za rozhodnutím koupit si novou hru v původním obalu stojí prostě touha být první, kdo ji rozbalí a získá nezmačkaný manuál a nepoškrábaný disk. Tuto variantu uznává jako hlavní důvod koupě nové hry 54 procent respondentů průzkumu. Pro 49 procent respondentů je při koupi zbrusu nové hry také důležité to, že ji mohou začít hrát okamžitě po vydání.
Bazary podle autorů studie přispívají i k aktuálnímu fenoménu obrovských prodejů her v prvním týdnu následovaném rychlým propadem. Další hráči už nekupují nové hry, ale počkají si, až to první vlna hráčů dohraje a dá do bazaru nebo na eBay.
A co vyplývá z průzkumu jako rada vydavatelům? Dělejte kvalitní hry, které lze hrát dlouho, třeba opakovaně. Hru, která dlouho vydrží, totiž jako novou kupuje 70 procent lidí.
