Nová Star Wars hra nabídne stylovou akci, ale v ostatních ohledech zklame

Kvalitních her z univerza Hvězdných Válek se v poslední době příliš neobjevilo. A pokračování povedené akce to nijak zvlášť nevylepšuje.

Star Wars: The Force Unleashed II

V roce 2008 se objevilo chytlavé akční dobrodružství Star Wars: The Force Unleashed vyprávějící příběh tajného Vaderova učedníka Starkillera. Projekt to sám o sobě nebyl nijak výjimečný, originálními herními principy vysloveně neoplýval, ale díky vysoce kvalitnímu řemeslnému zpracování, chytlavému příběhů a zapamatovatelným postavám se zaslouženě líbil.

Uplynuly dva roky a my si můžeme užít pokračování. Ale bohužel, přestože byly naslibovány hory doly, tak ve finále není druhý díl lepší. Dokonce v několika ohledech za prvním Starkillerovým dobrodružstvím pokulhává.

Přestože byl Starkiller v jedničce "oficiálně" zabit (nehledě na druhý možný konec hry), v LucasArts se rozhodli, že nechtějí nového hrdinu. A tak vymysleli příběh, který jeho přítomnost vysvětluje. Vámi ovládaná postava je klonem původního Starkillera. Nacházíme se sedm měsíců po smrti původního Starkillera a rok před událostmi čtvrtého filmového dílu Nová naděje.

Učedník je pečlivě cvičen, ale pronásledují ho vize minulého života, což není moc příjemné. Ani Vaderovi se to nelíbí a rozhodne se Starkillera zničit a zkusit štěstí s dalším klonem. Jenže to se našemu hrdinovi moc nezamlouvá a uprchne. Vydává se hledat svou lásku Juno Eclipse, která spolupracuje s Rebely.

Děj má naběhnuto docela slušně, jenže se rozvíjí jen nepatrně. Nechystá žádná velká překvapení, žádné zvraty, v podstatě pořád se točí kolem Starkillerovy snahy zachránit svůdnou pilotku a nenabízí příliš možností nahlédnout do fascinujícího světa Hvězdných válek.

Jde v podstatě jen o to, že Starkiller hledá Juno a Starkillera hledá Darth Vader. Navíc jsou na nepřekvapující dějovou linku násilně našroubovány situace, které mají zapojit do děje kultovní postavy. Ale působí to jako pěst na oko, protože ani jeden z nich do dění pořádně nezasáhne a objeví se jen na pár chvilek. Nemáte tak pocit, že se účastníte něčeho většího, co může podstatně ovlivnit osud celé galaxie, což zejména fanoušky značky Star Wars hodně zabolí.

The Force Unleashed II zachraňuje herní náplň, která je zábavná a opět dobře zvládnutá. Důraz je znovu hlavně na akci. Ta je zpracována velmi dobře, a jelikož Starkiller má slušnou zásobu talentů týkajících se Síly, ničení imperiálních vojáků a robotů si pořádně užijete.

Vaší primární zbraní není tentokráte jeden, ale dva světelné meče. Začnete s rudými, ale následně narazíte na krystaly, s jejichž pomocí změníte nejen barvu čepele, ale i sekundární schopnosti mečů.

Starkiller třímá buďto dva stejnobarevné meče nebo zvolí různé odstíny čepelí. Jednotlivé krystaly zrychlí regeneraci zdraví, přidají množství získaných zkušeností, podpálí protivníka nebo ho počastují elektrickými šoky.

Standardní útoky mečem provádíte za pomoci jediného tlačítka. Při jeho tisknutí automaticky vyvoláte kombinace úderů. Další dvě podstatné vlastnosti jsou blesky a "Force Push", tedy jakési odstrčení s pomocí Síly.

Obojí je vhodné spojit s běžným sekáním mečem. Vznikají tak mnohem účinnější útoky a na některé nepřátele platí právě jen specifické ataky. Například někteří se nedají zranit s pomocí Síly, jiní vykryjí každé máchnutí světelným mečem.

Unikátní taktiky vyžadují hlavně větší nepřátelé. Například jednomu typu robotů musíte nejdříve vytrhnout štít, jinak jste bez šance, a další je zranitelný, když na vás vypálí raketu a vy mu ji pošlete zpět.

Až se vám podaří některého z mohutnějších protivníků dostat do úzkých, objeví se tlačítko, které je nutné stisknout, abyste ho "dodělali" a následně musíte sledovat obrazovku, protože se zjevují další instrukce. Když je následujete, jste odměněni líbivou animací, ve které Starkiller ukáže, jak dobře mu to jde s meči nebo se schopnostmi Síly. Ale časem filmečky omrzí, protože se jich dočkáte na každém kroku.

Samostatnou kapitulou jsou pak souboje s bossy, které mají v drtivé většině více fází a jsou vcelku povedené a zábavné. Ovšem i v tomto případě existují výjimky a minimálně jedno měření sil je zbytečně zdlouhavé a neobjevné, protože musíte neustále opakovat to samé.

Hrdina dále zvládne vyslat jakousi silovou vlnu (užitečné, pokud je obklopen nepřáteli), zdvihnout protivníka nebo předmět do vzduchu a manipulovat s ním, nabít objekt blesky a udělat z něj bombu, ovládnout protivníkovu mysl (zaútočí třeba na spolubojovníky) nebo mrštit meče do dálky. Některé talenty využijete často, jiné jen párkrát, ale většina z nich vám jasně demonstruje, proč byli Jediové tak obávanými bojovníky.

Trilogie trilogií

O vzniku třetí filmové trilogie Hvězdných Válek se mluví už od doby, kdy se v kinech objevilo nové trio filmů (tedy, epizody 1 až 3). Zatím je známo, že dějově by měla být nová filmová dobrodružství zasazena za Návrat Jediho, ale nebude se točit kolem rodiny Skywalkerů, protože už jsou jejich příběhy uzavřeny. Režisér Lucas tvrdí, že se nové filmy nechystají, ale důvěryhodné zdroje tvrdí, že plány na další tituly tu jsou. Nijak brzy se ale rozhodně nedočkáme a také se mluví o tom, že režie se neujme Lucas.

Starkiller už od počátku provádí věci, které jsou opravdu úchvatné: bez problémů rozmačká Tie Fighter jen s pomocí Síly, odmrští tři nepřátele na zeď nebo zničí deset robotů jedním úderem. Ale nenechte se příliš unést, není nezranitelný a neustále si musíte hlídat záda. Skupiny protivníků, kteří po vás jdou, jsou obvykle složeny z více typů, takže je nezbytné využívat různé schopnosti i standardní útoky.

Z každého zabitého vylétnou dva druhy "jiskřiček". Zelené doplní ukazatel zdraví, bílé slouží jako platidlo za nové schopnosti. Těch není zrovna moc a každá má tři úrovně. Skok z jedné na druhou je zřetelný, například u blesků na první úrovni zasáhnete jednoho protivníka, na druhé tři a na třetí pět.

Starkiller ale nebude jen snižovat počet vojáků v armádě Impéria, ale několikrát se dočká i skákacích sekcí a je pro něj připraven i nějaký ten rébus. Hopsání ale není moc zábavné. Komplikuje ho kamera, díky níž je obtížné orientovat se v prostoru a není nic neobvyklého, že sebou Starkiller řízne do prázdnoty.

A hádanky se vlastně ani hádankami nazývat nedají. Obvykle se po vás bude chtít, abyste našli generátor, s pomocí Síly ho vložili vedle dveří a pak stačí pár blesků, aby se nabil. Nebo najdete generátor, vložíte ho do děla, nabijete ho blesky a pak odpálíte dveře. Oproti prvnímu dílu je ale manipulace s předměty snazší a nemusíte kroutit páčkami na ovladači jako šílení.

Grafika je výborná a ve srovnání s prvním dílem je ještě lepší a líbivější. Efekty vypadají skvěle a Starkiller běhá jako "živý". Zážitek ale kazí kolísavé snímkování. Hudba využívá oblíbené motivy známé z filmových verzí, i když některé už jsou malinko ohrané. Dabing je výborný a na vysoké profesionální úrovni.

Velkým zklamáním je ale délka hry, která se pohybuje kolem pěti hodin. To je opravdu slabota i na akci. V kombinaci s příběhem tak přicházejí jisté pochybnosti, zda je to skutečně plnohodnotná hra. Než se příběh rozjede, je konec, a než si pořádně užijete bojů, sledujete závěrečné titulky.

Výsledkem je značné rozčarování. Čekali jsme hru, která se ponese v duchu prvního dílu a vyvaruje se jeho chyb. Ale zatímco pár drobnějších nedostatků zmizelo, několik výrazných přibylo. Tím hlavním je slabý příběh bez gradace a náboje. Kritiku si zaslouží i velmi krátká herní doba.

Druhý díl tak ztratil část kouzla svého předchůdce. Do rukou se vám dostane spíše nadprůměrná, ale nikoliv vynikající akce, kterou musíte za každou cenu mít. A jestli je pro vás hlavním lákadlem příběh ze světa Hvězdných válek, tak není ani z poloviny tak zajímavý, jak by mohl být.