Bioshock

Bioshock

Nové metody boje na dálku

  • 102
Krást se nemá. Nové metody boje proti pirátství však často otravují především poctivého zákazníka.

Na počátku hraní nebylo slovo, ale znudění vývojáři, kteří si chtěli trošičku odpočinout a prohnat po obrazovce nějaký ten čtvereček. Od té doby se z něho stalo téměř průmyslové odvětví, jehož obrat každoročně viditelně roste. Přitom není pravda, že podloudné opatřování herních zážitků by bylo záležitostí Napsteru a jiných Peer to Peer klientů, ale je téměř přirozeným výsledkem ceny a dostupnosti her.

Jo, bájné kazety, to bylo něco. Sháněly se, „kopírovaly“ se a půjčovaly, protože prostě to jinak nešlo. S příchodem informativního věku se toho změnilo jen málo. Sice má již kdekdo počítač, ale i na něm neustále řádí usměvavý bukanýr s šavlí v zubech.

Vzhledem k tomu, že zisk herního odvětví solidně stoupá, zdálo by se vše v naprostém pořádku. Snad možná právě proto se někteří manažeři rozhodli bojovat téměř v křižáckém stylu proti softwarovým pirátům. Jaký je jejich styl boje? První linií obrany je ochrana disku proti kopírování. Trik je to starý a s výjimkou neoblíbené Starforce i snadno překonatelný.

Mass Effect (PC)V posledních letech se tedy místo boje na blízko, uplatňuje ještě druhá či třetí linie obrany, tentokrát s dalekým dosahem. Mám zde na mysli omezený počet instalací hry a nutnost internetové aktivace titulu (Bioshock, Mass Effect ve světě a další).

Co je pravým cílem těchto ochranných opatření? Jedná se především o půjčování a druhotný prodej použitých her. Zisky z této činnosti totiž nejdou k výrobním studiím a jejich manažerskému sboru, ale někomu jinému. Buď jde o specializované obchody a půjčovny (např. Game Stop v USA), nebo o samotné poctivé hráče, kteří si tímto způsobem snižují náklady na hraní.

Vlna kritických reakcí z jejich strany prozatím záměry manažerů nezastavila, ale alespoň mírně přibrzdila. Zvyšuje se počet aktivací (ze dvou nebo tří na pět), vytváří se prostor pro téměř neomezené použití hry na internetu (obnovení aktivace), případně programy, které ji odbourávají (Bioshock) a nakonec se ustupuje i od samotné aktivace na síti.

Kdybychom se podívali do knihy přání a stížností poctivých hráčů, najdeme tam celý seznam požadavků. Nyní si rozebereme právě onen rozdíl mezi přáním a skutečností. Objevilo se totiž jedno nové a ne úplně bezvýznamné desatero. Podle něj by měl hráč mít právo vrátit hru, která mu na počítači neběží. S tím by se dalo souhlasit a jen těžko by Vám v tom prodávající mohl bránit. Nedomnívám se, že by prodávající odmítl vrátit peníze s tím, že minimální konfigurace je uvedena na krabičce se hrou.

Menší problém však nastane již s druhým přáním, které na světlo světa vypustily společnosti Stardock a Gas Povered Game. Podle nich by hráči měli právo požadovat, aby hra vyšla v dokončeném stavu. Vezmeme-li požadavek vývojářů na určitý čas k dokončení a srovnáme ho s protichůdnými zájmy vydavatele, jen těžko můžeme dojít k nějakému kompromisu. Vydavatel chce své vysoké výdaje nazpět co nejrychleji a bohužel se často jen letmo ohlíží na míru vyladěnosti vydávané hry.

Gothic 3: Forsaken GodsPřesto si myslím, že by se měl ve vlastním zájmu snažit nevydávat polotovary typu bájného RPG Gothic 3, který vynikal souběhem desítek bugů. S tímto tématem souvisí i smysluplné updaty. Zvyk, druhý den po vypuštění hry vydat i první patch, který opravuje základní chyby by měl opravdu vymizet. Ideálem by měl být spíše placený nebo lépe neplacený doplňkový obsah.

První pokusy v tomto směru již byly podniknuty a vypadá to, že se toto přání stane běžnou součástí herní branže. Pomineme nyní bod o nechtěné instalaci ovladačů nebo dalšího potenciálně škodlivého softwaru společně s hrami a vrhneme se raději na otázku vlastnictví. Mnoho hráčů si myslí, že v obchodě mu s krabičkou prodávají samotnou hru. Bohužel to není pravda, protože si fakticky kupuje pouze právo hru hrát, vlastníkem je stále její tvůrce.

Jistým ústupkem ze strany studií by měl být fakt, že byste si hru stáhli třeba podruhé, potřetí z oficiálních serverů, tak aby hráčovy peníze měly neustále nějakou hmatatelnou hodnotu. Je zde ovšem jeden problém. Koupím si hru, dohraji ji a prodám. Budu mít i po prodeji hry pořád právo si ji stáhnout znovu? Pro nás hráče je odpověď jasná, ale studia s tím patrně nebudou souhlasit. Na druhé straně, pokud byly peníze zaplaceny, jejich hodnota by měla zůstat zachována.

O osmém bodě jsem se již zmínil. Jde o to, že poctiví hráči jsou mnohdy herní branží vrháni do jednoho pytle s piráty a je jim mnoha omezeními znemožňováno hru bez problémů užívat. Různé restrikce v počtu instalací a ověřování legální kopie na internetu však potenciální kupce naprosto jednoznačně odradí a místo nárůstu prodejů, způsobí jejich propad. Daleko lepším řešením je např. vydání programu, který veškerá tato omezení ruší, což může dodatečně zvednout prodeje.

Nejlépe by však bylo, aby ani k tomuto opatření vůbec nemuselo dojít. Velkým problémem, a to i pro mě, bylo vždy CD nebo DVD v mechanice. Jeho neustálé vyndávání z krabičky působilo nejen „otravně“, poškozovalo pevnost uchycení, ale především se medium ničilo protáčením v mechanice. Právo hráče stáhnout si patch, který by tuto nutnost zlikvidoval, je snad již hudbou blízké budoucnosti.

Vzorem v tomto budiž hra Company of Heroes, ke které DVD opravdu nepotřebujete. Hru můžete s klidem prodat, ale samozřejmě ji pak již znovu nenainstalujete. Těchto deset bodů je typickou ukázkou svobodomyslnosti tvůrců Galactic Civilization, kteří ke spokojenosti nepotřebují žádné securomy či starforcy, ale pouze úsměvy hráčů. Velmi dobře totiž vědí, že spokojený hráč rovná se plné konto. Jediné čemu se tito prorokové vyhnuli je otázka ceny.

Najít tu křehkou cenovou hranici mezi požadavky manažerů herního průmyslu a sny nás hráčů není jednoduché a vypadá to jako běh na dlouhou trať. Vzorem pro herní sektor by měl být ten filmový. Nejen, že mnohem nákladnější tříhodinový film v multikině stojí do 150 Kč, ale na stáncích si okolo čtyřicítky můžete pořídit pěknou hromádku dalších větších či menších zážitků.

BioshockDříve se to zdálo nemožné, bláznivé, utopické jako příběh Bioshocku, ale nyní je to skvělá realita. Svědčí o tom i prodloužená verze hitu Wolfganga Petersena Das Boot (Ponorka) na mé poličce za pouhých 37 Kč. Že je vysoká cena opravdovou brzdou obchodu, ukázal nedávný průzkum v USA. Celých 43% dotázaných si počká na zlevnění, 23% procent omezuje množství nakoupených titulů a celých 30% si ji raději půjčí. To vše při ceně hry 59,99 dolaru za kus.

Jak tuto situaci řešit jsme si tu již řekli, ale vraťme se raději k realističtějším číslům. Prozatím bohužel není reálné, aby cena novinky výrazně klesla. Vidíme naopak stoupající trend, kdy se jejich ceny mírně zvedly na dnes již standardních 1199 Kč za hru. Může tento trend pokračovat? Obávám se, že nikoliv a cena za novinku by měla spadnout někam pod pětistovku, což je pro vydělávajícího člověka již únosná částka. Takovýto platící zákazník bude nejen tolerantnější k chybám hry, ale především si koupí více než jeden titul ročně.

Z mnohých průzkumů na internetu navíc plyne, že lidí, kteří si za celý rok nekoupí ani jednu jedinou krabičku se hrou spíše přibývá než ubývá. I toto je signál, že by se s tím mělo něco dělat. Z dalších údajů prodejců pak plyne zajímavý fakt, že minimálně polovina prodaných her je ze zlevněných edic do 299 Kč.

Je velkou škodou, že prozatím nejsou dostupná žádná fakta o počtech her, které se prodaly na stánku, ale toto číslo by rovněž nemělo být zanedbatelné. Z těchto údajů tudíž plyne, že zákazník nekupuje vysokou kvalitu za vysokou cenu, nýbrž jakoukoli hru za nižší cenu. Je tudíž lepší naučit zákazníka, že normální je nekrást, ale nakupovat, a to pouze a jedině pozitivním přístupem. Jak dokazují české věznice, restrikce ještě nikoho ničemu dobrému nenaučila.

Významnou a dodnes v podstatě nezodpovězenou otázkou je zda podstatné snížení cen přispěje k zániku pirátství. Zastávám názor, že tomu tak opravdu může být. Každý kdo někdy pozoroval piráta při práci ví, že uschopnění hry není vždy jednoduchá záležitost. Chce to čas, spoustu času, hledání, vztekání se s dalším nedotaženým downloadem či nedej bože „fejkem“ a použití takových programů jako daemon tools.

Není to tedy nic jednoduchého a mnozí z nich by si hru raději koupili. Brání jim v tom vysoká cena a uživatelská nepřívětivost mnohých titulů. Zábava by měla být logicky levná, protože by měla člověka uvolnit, odvést od pracovního stresu tak, aby se vesel a pln energie vrátil přes propařený víkend zpět do kanceláře k nerudné staré sekretářce :-).