WarCraft 2
Ondřej Zach - Řeknu Blizzard a Nintendo, ovšem s plným vědomím, že důležitější jsou konkrétní lidé než značka. A zatímco v Nintendu stále působí architekti těch největších úspěchů, z Blizzardu už se pár důležitých lidí vytratilo. Myšlenka ovšem žije dál a Blizzard je mi i nadále velmi sympatický v tom, jak o své hry pečuje. Což třeba o EA říci nemohu.
Mads Mikkelsen v tajemném Death Strandingu
Martin Zavřel - Mám „docela“ rád to studio, ve kterém pracuji. Nicméně oblíbených mám rozhodně více, je těžké je porovnat, když se třeba každé věnuje úplně jinému žánru s úplně jiným rozpočtem apod. Patří mezi ně například From Software, Naughty Dog, That Game Company, Bungie, The Chinese Room, Bioware nebo Giant Sparrow. Pokud bych ale měl jmenovat jedno studio, které mě momentálně nejvíce zajímá a chystá mou aktuálně vůbec nejočekávanější hru, je to rozhodně Kojima Productions (a Death Stranding).
Ray Muzyka a Greg Zeschuk. Dvojice doktorů, která v roce 1995 založila společnost BioWare.
Petr Zelený - I když se jim v poslední době tolik nedaří, pořád mám nejradši dámy a pány z Bioware. Koneckonců bez nich bychom neměli Dragon Age, Knights of the Old Republic nebo nedoceněné Jade Empire. A já tak nějak doufám, že se někdy (brzy) dočkáme třetích Rytířů ze Staré republiky a také druhého Nefritového impéria. A modlím se, aby chystaný Anthem nebyl podobný průšvih jako poslední Mass Effect.
Amnesia: The Dark Descent
Jan Kouba - Většina vývojářských studií, která mi přirostla k srdci, už neexistuje: Bullfrog, Westwood, Black Isle – to byly ve své době špičky. Zaměřovaly se na úzký okruh žánrů a přinesly nezapomenutelné a jedinečné hry. Podobně se chová i dosud fungující švédská společnost Frictional Games. Jejich prvotina Penumbra byla skvělým atmosférickým počinem. V té době neznámé studio na ní ukázalo, že umí skvěle pracovat se strachem a atmosférou. Své zkušenosti pak zúročili v ještě děsivější hře Amnesia: The Dark Descent. Frictional Games se pokaždé snaží zpracovávat tématiku hororu jinak. Jejich poslední hra SOMA už je těžkotonážní filozofické drama, víc než horor. Snad se z jejich rukou dočkáme ještě mnoha originálních her, do dvorany slávy si už po právu zaslouží patřit.
Uncharted: The Lost Legacy
Michael Mlynář - Už v dobách první a druhé PlayStation jsem si oblíbil japonská studia, přestože to už tehdy byly spíše značky, za kterými konkrétní studia nebyla moc vidět. Tenkrát zkrátka nikdo neuměl udělat tak dobré hry jako Japonci. Alespoň tedy z pohledu mého herního vkusu: bojovky, akce, závody, horory, RPG japonského střihu nebo třeba v té době novátorské a začínající rytmické akce. Konami dokonce několik let dělalo ten absolutně nejlepší fotbal. Dnes už je rozložení sil poněkud jiné, ale japonskou tvorbu mám pořád rád. Třeba i díky mé masivně oblíbené sérii Yakuza, která vlastně svým způsobem taky dodnes nemá jinde obdoby. Je možná divná, ale určitě je jiná. To samé se pak dá říct o další mojí srdcovce, sérii Ace Attorney.
Mezi západními studii pak mám favorita jediného: Naughty Dog. Můžeme tady klidně do Vánoc rozebírat, zda a proč je jejich tvorba mainstreamová, popcornová a kdoví jaká ještě, ale faktem zkrátka je, že Uncharted je vtipný, hezký, akční a vlastně i napínavý. Vedle toho The Last of Us je do značné míry opačný, ale pecka je to přinejmenším stejná. Zajímavé ovšem je, že na starších platformách mě plyšáci Crash, Jak a Dexter absolutně míjeli.
Full Throttle Remastered
Jan Lysý - Faktem je, že mým oblíbeným vývojářským studiem je každé, které se nesnaží hráče jen podojit, ale chce je také pobavit. Tím pádem mají mé sympatie všechny firmy, které nevydávají nedodělané hry, které potřebují ještě 27 aktualizací, aby pořádně fungovaly a také vám v nich někdo na každém kroku necpe novou helmu za dva dolary a meč za pět.
Ale pokud bych musel jmenovat konkrétní studio, tak by to byla asi společnost LucasArts, která v době své největší slávy vsadila na klasické „kvalita nad kvantitou“, a hráč se tak mohl kochat hrami jako Full Throttle, sérií adventur Monkey Island nebo několika skvělými tituly z universa Hvězdných válek.
Fallout 4: Automatron
Jakub Žežule - Jedno nejoblíbenější vývojářské studio asi nemám, stále víc si ale vážím toho, co dělá Bethesda a pod ní patřící studia. Orientace na příběh, minimum mikrotransakcí a podobně rušivých elementů (až na ty zpoplatněné módy), každoroční vydávání kvalitních titulů, k tomu podpora VR a Switche a oživování starých značek. Ta firma je v porovnání s EA nebo Actvisionem skoro svatá.
Před pár lety bych zmínil i Rockstary, ale bohužel se na jejich fungování dost negativně podepsal úspěch GTA Online. Favoritů mám víc, zmíním ale ještě dvě možná trochu překvapivé srdcovky. Tou první je nesmírně talentované indie studio Giant Sparrow (What Remains of Edith Finch, Unfinished Swan), tím druhým jsou „žoldáci“ z Platinum Games. Baví mě, jak studio pod křídly různých vydavatelů sype jednu pecku za druhou. Že Microsoft odpískal jejich nadějně vypadající Scalebound, dodnes nejsem schopen pochopit.
Life Is Strange
Honza Srp – Bez nejmenších pochybností Legend Entertainment, kteří se bohužel rozpadli v roce 2004. Tihle adventurní specialisté z mého pohledu překonávají i tolik vychvalované Lucas Arts či Sierru. Kromě těch nejstarších textovek jsem od nich dohrál všechno. Ať jsou vážní (Death Gate), vtipní (Callahan’s Crosstime Saloon), dělají čistokrevnou adventuru (Mission Critical), RPG (Superhero League of Hoboken) nebo střílečku (Unreal 2) vždy dávali důraz na dokonale propracovaný příběh. A to je pro mě při hraní to nejdůležitější.
Z těch aktuálních musím vypíchnout francouzské Dontnod Entertainement. Sice mají na kontě pouze dvě hry, ale jak Remember Me, tak Life is Strange přinesly naprosto unikátní zážitek na hony vzdálený běžné masové produkci.
