Pokud dojde na diskusi ohledně originálních her na platformách od Nintenda, zcela vždy se hráčstvo okamžitě rozdělí na dva tábory. Jedni tvrdí, že ty jediné opravdově originální záležitosti umí dělat právě jen Nintendo, druzí jsou naopak ochotni zemřít za názor, že Nintendo naopak již minimálně deset let s ničím originálním nepřišlo a že neustále pouze recykluje staré a známé koncepty a nápady. Ať už ovšem patříte ke kterékoliv z uvedených skupin, prudkou invenci a originalitu zde právě recenzovanému titulu Odama nemůže upřít vůbec nikdo.
Měli jsme tady už různé hry s různými periferiemi: taneční hry s tanečními podložkami, rytmické akce s rumba koulemi, survival horor s motorovou pilou, akci s katanou, další rytmoickou akci s kytarou nebo karaoke tituly s mikrofonem. A právě mikrofon je nepostradatelnou pomůckou i pro hraní Odamy. Jistě, mikrofon není tedy ani na videoherním poli ničím novým, ale věřte, že všechno ostatní, co se této hry týče již ano.
Účelem tedy je dobývat území, ztvárněná jako obří přírodní pinballové stoly.
Odamu jsme poprvé zahlédli na loňské výstavě E3 a náš první dojem byl ten, že se jedná o jakousi podivnou strategii,
která se ovládá hlasem. Až při druhém pohledu jsme ovšem zjistili, že ve skutečnosti se jedná o naprosto nevídaný mix žánrů. Mezi videohrami jsme viděli už leccos: závodní hru s příběhem, sportovní RPG, městské akce kombinované snad se vším možným, strategie s RPG prvky a kdoví co vlastně všechno ještě, ale jsme si zcela jisti, že to, co předvádí Odama je bez diskuse naprosto první hra svého druhu.
V případě této hry se totiž jedná kombinaci jednodušší realtime strategie s – a teď se podržte – s pinballem. To je spojení, které by za normálních okolností normálního člověka snad ani nenapadlo a pokud bychom to viděli pouze takto napsané, rozhodně bychom ani netušili, co si pod tím vlastně představit. Skutečnost, že v pinballech nejde jen o udržení kuličky na hrací ploše, ale je potřeba úspěšně trefovat i jednotlivé segmenty stolu, je dostatečně známa, ale jak do toho zapracovat realtimovou strategii?
Příběh hry je založen na japonské mytologii či snad i historii (omlouvám se, ale dějepis nikdy nebyl mou silnou
stránkou), kdy je nám nastíněn vojenský střet dvou stran, přičemž jedna znich, samozřejmě že ta dobrá, má k dispozici dva magické artefakty: kouzelný zvon a obrovskou kouli, s jejichž pomocí chce definitivně zvítězit. Když totiž mimo jiné koule narazí do zvonu, má to poměrně devastující účinky na nepořátelská vojska. Účelem tedy je dobývat území, ztvárněná jako obří přírodní pinballové stoly, přičemž na každém „stole“ je potřeba dopravit skupinu vlastních vojáků nesoucích zvon k bráně na protější straně, kudy je potřeba právě onen zvon pronést, abychom se dostali do další úrovně.
Defaultní dabing v původním japonském znění s anglickými titulky je velmi exotický.
To ale není zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. V souladu s pinballovými zvyklostmi je
potřeba aktivně trefovat nejrůznější prvky na herní ploše: například likvidovat překážky, které stojí vaším vojskům v cestě, nebo
třeba hned v první úrovni aktivovat ne zcela jednoduše trefitelné stavidlo, které na nějaký čas zahradí řeku, čímž pádem vaši muži mohou projít na druhou stranu. Kulička se odpaluje klasickými pinballovými páčkami, které tvoří zároveň jakousi vstupní bránu vašich jednotek do dané lokace. Těch máte na začátku na ploše vždy určitý počet, ovšem není problém v případě, že nepřítel je v přesile a vaše stavy se tenčí, přivolat právě onou vstupní bránou posily. A zde přichází na řadu první strategický element. Nebo
spíše taktický: je totiž potřeba vedle koule neustále sledovat i bitevní vřavu a posily povolávat v pravý čas, jelikož je potřeba si uvědomit, že dojít na „místo určení“ bude novým jednotkám samozřejmě nějakou dobu trvat.
Největší porci strategie ovšem obstarává již zmíněný mikrofon. Jak již bylo naznačeno, zadáváte jeho prostřednictvím
vašim jednotkám několik základních povelů, kterými se poté řídí. Tím se dá docílit třeba toho, že vaše skvadra začne nepřítele obcházet kupříkladu z jedné strany, můžete jim rozkázat ostrou zteč nepřátelských pozic či třeba útok na finální bránu. Hned v druhé úrovni navíc musíte překonat i terénní nerovnost, a tak je potřeba vaše muže vyslat na místo, kde vyzvednou žebřík, po
němž se následně dá vylézt nahoru. Po každém vašem povelu se dočkáte i nějaké té odezvy z řad vašich mužů, kteří vám prostřednictvím komixových bublin přibližují dění na bojišti, takže buď odsouhlasí váš rozkaz nebo třeba nahlásí, že nepřítel je v přesile a nedá se momentálně přetlačit, případněpoznamenají, že vašemu rozkazu neporozuměli. Zvládat hned v úvodu všechny činnosti najednou sice není nijak jednoduché, ale časem se ukazuje, že všechny prvky jsou vzájemně velmi slušně a promyšleně propojeny a vytváří vcelku hodně zajímavý celek.
|
Je tu ale samozřejmě i něco, co kvality této originální hry bohužel sráží. Dá se totiž říci, že hra se dá označit za poměrně dost překomplikovanou, což bude mnohým činit potíže zejména v úvodu. Již úplně první misi tak hned napoprvé asi jen tak někdo nezvládne. Navíc si vezměte, že v podstatě zároveň musíte dělat tyto věci: sledovat pohyb koule a ovládat páčky, sledovat dění na bojišti a případně stiskem dalšího tlačítka povolávat posily, do toho navíc rozdávat hlasové povely, které se mohou zadávat
podobně jako u klasických vysílaček po stisku dalšího tlačítka, a do toho ještě na ploše ovládat analogovou páčkou kurzor, kterým určujete místo, kam mají některé z vašich jednotek jít. Takto napsané se to možná nezdá, ale ve skutečnosti je to zpočátku docela slušný zmatek. Naštěstí hra alespoň disponuje vcelku velmi rozumnou benevolencí, co se týče rozlišování hlasových příkazů, takže člověk nemusí být rodilý Angličan, aby se s ním hra bavila. Jedním dechem je ale potřeba dodat, že hlasových příkazů zase není zas tak úplně málo a navíc vás s nimi hra začne seznamovat v poměrně rychlém sledu, takže v nich zpočátku
budete mít menší zmatek, což na pohodovosti adaptace rovněž moc nepřidá.
|
Netradiční mix žánrů
Poměrně náročná hratelnostTakže celkově si takhle: Odama rozhodně není pro každého a ocení ji v prvé řadě ti, kteří si chtějí hrát s něčím zajímavým a neotřelým a je jim úplně jedno, že za dobu, kterou s touto hrou stráví, koélem proběhnou čtyři hypované akční adventury, dva fotbaly, hokej a survival horor. Pokud nebudete mít alespoň kousek trpělivosti, s jejíž pomocí se prokoušete místy možná až trpkými začátky, není Odama rozhodně nic pro vás.
| Odama | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
