Ve hře Abe’s Oddysee (dále jen AO) jste majitelem bezelstného úsměvu jedné legrační postavy, kterážto je nedobrovolně pracujícím elementem v podniku na výrobu masových pokrmů s názvem RuptureFarm. Možná už je pryč doba charismatických a svalnatých hrdinů. Namísto nich tu máme zotročenou hybridní rasu Mudokonů a jejich ústřední postavu jménem Abe, chlapíka s oranžovýma vypouklýma očima, zelenou barvou kůže a vzpřímenou chůzí naznačující cosi o evoluční zastávce mezi opicí a člověkem. Abe se však díky náhodě a potřebné dávce štěstí dozví o zamýšleném neradostném budoucím osudu svých druhů a rozhodne se je zachránit před úmysly nelítostného šéfa uvedené otrokářské společnosti. K tomu mu slouží impresivní pohybové dovednosti a specifická a úsměvná slovní zásoba, která vybízí každého Mudokona k útěku, eventuelně kooperuje společný postup. To obnáší vyhnutí se četným pastem a nástrahám, aktivování něco potřebných pák a hlavně obejití stráží, mající nepěkný zvyk vás při prvním setkání poslat okamžitě a střelhbitě na věčnost.
Jelikož jsme v plošinovce, máme tu standardní zásobu aktivit jako je skákání a přeskakování, chůzi a běh či přikrčení a působivé rychlokotoulení vpřed. Skvělý je systém automatického přichycení se na hraně platformy. Malým mínusem v tomto kontextu však je fakt, že hlavně zpočátku, než si zvyknete na grafické rozhraní, vaše postava neumí nic na způsob opatrného
přiblížení se k okraji platformy, kde by mohla přijít nějaká zřejmá indikace, že dál už nelze – jinak spadnete. K výčtu schopností dále patří opatrné našlapování či plížení, při kterémžto postupu vás nezaregistruje hlídka právě otočená zády či momentálně podřimující. Na k tomu určených místech je možné schovat se ve stínech, což je velice pěkný herní moment ala Metal Gear Solid. Navrch pak můžete jednorázově sebrat předem stanovený počet předmětů – jako kameny či kusy masa, což slouží pro zlikvidování nášlapných min (kámen) či odlákání dravých a méně inteligentních forem života (maso). Leč mechanismus házení či zacilování hodu těchto věcí mohl být vyřešen lépe a s účastí nějakého herního inventáře, takto je celé tohle schéma zbytečně zdlouhavé. Neposledním zajímavým aspektem je možnost jízdy (jako na koni) na jednom sympatickém obyvateli tohoto světa, což je další z prima nápadů autorů tohoto díla. Pohybové animace jsou přitom jedním slovem výtečné, čímž se plynule dostáváme ke grafické části AO.
Po grafické stránce zasluhuje hra téměř absolutorium. Báječná předrenderovaná prostředí, do toho výborně vykreslené postavy a navrch pak skutečně úžasné FMV sekvence, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Ani po těch letech neztrácí AO nic ze svého původního kouzla. Určitým oživením 2D prostoru je moment procházení skrze dveře, kterými se mj. dostanete do vzdálenějšího obrazu, na němž se vidíte jako malá silueta na pozadí. Ale přes
tento prvek je AO ryzí a klasická 2D plošinovka, a to se vším všudy.
Audio kulisa se ponejvíce sestává ze zvukových efektů, přičemž hlavní pozornost zasluhují četné „mluvené“ rozhovory iniciované převážně vaší postavou, sestávající se z jednoduchých povelů a úsměvných akustických „výrazů“ (prdění, pískání), jež dodávají tomuto titulu značně odlehčený rámec. Zmiňovanými povely jsou „Následuj mne!“ a „Stůj!“. Takto totiž navádíte vybrané jednotlivce ke specifickým portálům, jež posléze otevřete a skrze které se Mudokoni dostávají ze svého potupného zajetí. Ostatní hlášky ve vaší jazykové sadě jsou spíše pro oživení (např. při rozmlouvání s jednotlivými herními postavami) nebo pro potvrzení hesla (a následného postupu dále) – což obnáší vyvolání potenciálu vašich zvukových aktivit ve správném pořadí.
Nepřátelé jsou tady poměrně variabilní a vpravdě bizarní - nutno říci, že tak skvěle podtrhují celkovou atmosféru tohoto projektu. Každý protivník má určité vlastní a individuální aspekty chování a možností. Vypořádání se s těmito tvory chce velkou dávku chytrosti a umu. Ostatně, jelikož rébusů je tady celá řada, má AO velmi sympatické zaměření na řádné prověření vašeho intelektu, což se musí ocenit. Své protivníky přitom můžete obelstít několika způsoby, bohužel po chvíli zjistíte, že je tento herní aspekt jakousi neměnitelnou
šablonou pro každý typový druh oponenta, z níž není kam moc uhnout nebo z čeho vybírat. Ale pokračujme dále. Opravdu originální je vaše mentální schopnost, díky které dokážete ovládat vybraného soka a v jeho těle pak v řadách nepřátel způsobit hotová krvavá jatka – čímž si vyčistíte nebezpečný prostor v dané části úrovně. Jiné protivníky je zase třeba odlákat nebo přímo navést do nějaké pasti. Poslední cestou a možnou alternativou budiž rychlý úprk, což je ostatně největší síla těch slabších a utlačovaných. Konečně takový Mrakoplaš by mohl vyprávět.
V AO máte jediný život, o který přijít je velice snadné, a snad proto tu máme celkem vděčný systém checkpointů. Tady nemohu nevzpomenout na archaické plošinovky dávno zapomenutých let, které bylo nutno odehrát z jedné vody načisto a případná konečná smrt po několika perných hodinách hraní vás odeslala znovu na začátek celé gamesy – brrr, to bylo opravdu strašlivé. Jenomže přes mou pochvalu má AO v tomto bodě ne právě čitelné a zřejmé pravidlo. Hra je totiž rozdělena na určité množství obrazových úseků, které tvoří jakousi herní smyčku. Jelikož se některé úseky větví a klíčové bude navštívit je ve správném pořadí, dostavuje se syndrom rýhy na gramofonové desce, neboli opakování stále stejných pasáží za neradostného systému pokus a omyl. Obrazovka s checkpointem bohužel nenabízí žádnou zřejmou indikaci své přítomnosti. Proč o tom mluvím? Neboť obzvlášť fatální je tato
kombinace při využití volby Save. Třebaže je uvedená možnost (Save) dostupná kdykoliv a kdekoliv, uložení nereflektuje vaše momentální postavení ve hře a splnění něco dílčích úkolů, ale nelogicky vás vyhodí na nejbližší místo s checkpointem. Takže takhle zdoláte něco obtížných lokací, zachráníte pár dalších Mudokonů, uložíte si pozici na paměťovou kartu a jdete spát. Jenomže po znovunačtení dat vás hra přemístí kamsi nazpět, pročež si řadu předtím absolvovaných obrazovek musíte ještě jednou a naprosto zbytečně zopakovat (rozhodně mě přitom neuspokojí řeči o matce moudrosti). Zkrátka mrzuté. Do toho pak některé laciné fígle a nefér prvky, ústící v další otevření nelaskavé náruče smrti – tak tohle si tvůrci mohli doopravdy odpustit.
Zvláštní význam tady má multiplayer. Pravda, sice tu mohou hrát dva hráči pospolu, ale jednoduše řečeno, je to jenom o tom, že se obměňujete u ovládání se svým kamarádem na střídačku a to vždy v momentě, kdy hlavní postavu někdo nebo něco rozšmelcuje. A k tomuhle potřebujete, prosím pěkně, ještě jeden ovladač. Hm, hm, jako žert nebo reklamní trik je to povedené.
Každopádně, přes některé chybky a nepříjemné a do jisté míry nekomfortní náležitosti je zachraňování Mudokonů velice zajímavá činnost a vzhledem k četným puzzlům a skrytým
úsekům se vám napoprvé nepodaří spasit všechny. S tím souvisí i dva možné herní konce, z nichž ten horší představuje točící se ostré listy, pouta na rukou a masovou přesnídávku, kterou nebudete nikdy s to pořádně docenit. Nutnost opakovaného hraní hry vám přináší potřebnou satisfakci mj. při objevování nových lokací a překvapením budiž i jinak postavené stráže. Zkrátka, na rozdíl od spousty jiných her vás AO uspokojí i při dalším pokusu, což je z hlediska hratelnosti sympatický bonus. A tak přestože je AO lineární, třebaže nenabízí ve svém žánru mnoho nového, díky svému inteligentnímu pojetí (připomínajícímu do jisté míry kultovní Flashback) si vaši pozornost určitě zaslouží, a to i přesto, že je druhým dílem již překonán.
Slovo závěrem. Plošinovky je velmi zprofanované téma, neboť existují od herní nepaměti a najít zde nové a originální principy je téměř nemožné. Platforma PSX v tomto žánru nabízí opravdu široké zastoupení kvalitních produktů, namátkou vzpomeňme klasické 2D tituly jako série Tombi, dětsky hratelný a roztomilý Tarzan či Castlevania, tady se silnými RPG prvky. Pseudo 3D, kde budiž vyzdvihnuta série Crash Bandicoot. No a naposledy 3D pokusy jako Rayman nebo Ape Escape. V tomto výčtu se Oddworld rozhodně neztratí, a to budiž dostatečným oceněním pro zde recenzovanou herní klasiku.
| Oddworld: Abe’s Oddysee | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
