Pokud bych byl někdy kolem loňských Vánoc požádán, abych vytvořil seznam připravovaných her, na které jsem byl v té době nejvíce zvědavý, jedno z předních míst by bylo bezesporu věnováno hře Oni. Vážně jsem se nemohl dočkat dne, kdy tato third person akce vyjde. Pokud jste viděli screenshoty z ní nebo jste četli naše poměrně obsáhlé preview, pak asi víte proč. Společnost Bungie v ní totiž spojila dva ne zcela sourodé žánry, a to klasickou 3D střílečku a bojovou hru ala Mortal Kombat. Již z hratelného dema bylo zřejmé, že výsledek bude přinejmenším zajímavý.Jak ale vypadá hra Oni ve své plné kráse?
Většina herních prvků byla poměrně vyčerpávajícím způsobem popsána v již zmíněném preview, ale pro úplnost si zde vše pěkně shrňme. Oni je 3D akcí, ve které zhruba stejnou měrou střílíte jako bojujete tělo na tělo. Po vizuální stránce titul připomíná ze všeho nejvíce japonské animované seriály, což bylo také záměrem jeho tvůrců. Děj je zasazen do nepříliš vzdálené budoucnosti, kterou se budete prohánět v roli Konoko, členky speciální jednotky TCTF. Jste sice nováčkem, ale velice slibným. Je vám tedy svěřena poměrně jednoduchá mise, ve které máte prokázat své kvality. Něco se však zvrtne. Ne, že by došlo z 
vaší strany k nějakému pochybení. Ne, vy si vedete na jedničku. Ale ukáže se, že jste se ocitli ve špatnou chvíli na špatném místě a koloběh událostí se pomalu roztáčí a už nejde zastavit. Kdo ví, co bude na konci cesty? Zjištění, že se jmenujete vlastně úplně jinak a nejste to, co jste si sami mysleli, je jen jednou z částí skládačky.
Asi nejsilnější stránkou Oni je propracovaný a vyvážený systém soubojů. Sám jsem byl zprvu na pochybách, zda je možné nějakým rozumným způsobem skloubit dohromady boje se zbraněmi a bez nich. Vždyť pro hráče bude vždy mnohem pohodlnější likvidovat nepřátele na dálku, tak jak je donutit, aby také ničili své nepřátele hezky zblízka? Jak dokázali pracovníci společnosti Bungie, jde to poměrně jednoduše. Stačí střelné zbraně určitými způsoby znevýhodnit, aby si hráč raději vše dvakrát rozmyslel, než vůbec vystřelí. A o čem mluvím konkrétně? Především o permanentním nedostatku munice. Zbraní je zde sice opravdu velké množství (a většinou jsou vskutku originálně zpracované), ale sehnat do nich náboje není žádný med. Další nevýhodou je, že jejich používání není až tak jednoduché. U některých strhává výstřel hlaveň vzhůru, takže nelze moc dobře střílet po dávkách, u jiných je zapotřebí do protivníka vyprázdnit skoro celý zásobník, některé mají ohromnou spotřebu 
munice, dalšími se jen těžko trefíte... Zkrátka většinou se opravdu vyplatí schovat se za roh a počkat si, až nic netušící voják půjde kolem. Vy na něj pak můžete ze zálohy vyskočit a zlomit mu v jediném okamžiku vaz.
Zde si tvůrci trošku zahráli s osudem. Kdyby totiž přinutili hráče, aby raději bojovali beze zbraní, ale nenabídli by jim za to adekvátní náhradu v podobě kvalitních "rvaček", asi by se zlou pochodili. To si ale pánové v Bungie uvědomovali více než dobře, a tak je řešení soubojů asi tím nejlepším na celém titulu. Pohyby vaše i vašich protivníků jsou nádherně plynulé a množství použitelných chvatů a úniků je opravdu velké. K běžným kopům a úderům ze stoje, kleku i výskoku (všechno možné do všech stran) se ještě postupem času připojují vražedná komba. A jsou to právě ona, kdo přidávají soubojům tu správnou příchuť. Ono je totiž možné do někoho bušit tak dlouho, dokud nevypustí duši, ale mnohem přitažlivější je jediným chvatem mu prolomit páteř či vyskočit mu z rozběhu na krk, obtočit se kolem něj a zlomit mu takto (s působivým křupnutím) vaz a při té příležitosti ještě nakopnout do obličeje všechny nepřátele, kteří jsou poblíž... To se zkrátka musí vidět, ani stručný popis, ani co nejpečlivěji vybrané screenshoty vám ten zážitek nezprostředkují.
Mohlo by se zdát, že ovládání musí být při soubojích velice složité. Naštěstí tomu tak není, dokonce i když staromilsky lpíte na ovládání systémem myš/klávesnice. Většina komplikovaných úderů je totiž spíše záležitostí správného načasování než nějaké šílené kombinace kláves. Za to si mohou vývojáři připočíst pár bodíků navíc, protože málokdy narazíte na hru s takovými možnostmi boje při zachování poměrně jednoduchého ovládání.
Hratelnost Oni je nastavena poměrně slušně, nudit se nebudou ani začátečníci ani (při vyšší obtížnosti) skuteční maniaci. Nepřátel sice není příliš velké množství, ale zabít je není občas až tak jednoduché. Pokud tedy zápasíte se dvěma vojáky a najednou se odněkud vynoří třetí, který do vás začne střílet, připravte se na rychlou smrt. Naštěstí nemusíte opakovat celou misi, ale vracíte se k nejbližšímu automatickému savu. Aha, já se ještě nezmínil o způsobu ukládání pozic? V tom případě bych to měl ihned napravit. Na rozdíl od většiny akčních her zde nemáte klasickou možnost ukládání pozic, ale vše probíhá zcela automaticky. Poté, co provedete určitou akci (vstoupíte do dveří, aktivujete konzoli apod.) hra se uloží. Vy na to nemáte sebemenší vliv. Takovýchto bodů bývá v každé misi čtyři nebo pět, podle rozsáhlosti a případného rozvětvení. Nehodlám zde polemizovat o tom, zda je tento systém lepší nebo 
horší, než obvyklá "F2/F6", většinou totiž záleží spíše na celkovém zpracování toho kterého titulu. Přesto bych měl k tvůrcům jistou výtku. Zatímco totiž občas bylo u některých levelů "savepointů" zbytečně mnoho, párkrát jsem se dostal do míst, kde zcela jasně chyběly a obtížnost tak byla nastavena zbytečně vysoko, pro někoho možná až příliš. Jinak je ale pravda, že nemožnost uložit si pozici po každém vyhraném pěstním souboji je zde spíše pozitivum.
Ale dost již bylo vychvalování, přejděme ke stinným stránkám hry. Asi největší slabinou ze všech je grafický engine, který chvílemi vypadá jako z poloviny devadesátých let (nevím, co je na tom pravdy, ale hra byla vyvíjena opravdu od roku 1995... nemám to bohužel potvrzeno). Na občasné vypadlé textury jsem si již zvykl, ale když při vertikálním pohybu vypadne celá stěna či podlaha, je to opravdu mnoho. Postavy jsou jako celistvé objekty brány pouze v případě, že stojí. Jakmile leží na zemi, klidně propadnou do vedlejší místnosti. A ona taková hlava vykukující ze zdi nebo nohy mizející v terminálu vypadají opravdu divně. Ale i to by šlo prominout, kdyby nebylo vše tak... tak... krychloidní a fádní. Všude se neustále opakují jedny a tytéž textury, jedny a tytéž objekty, jedny a tytéž schody, jedny a tytéž 
všechno. Medvědí službu provedl titulu i designer úrovní. Jím vytvořené levely mají nechutnou tendenci neustále opakovat jeden a tentýž motiv, a pokud je například budova třípatrová, můžete si být jisti, že všechna patra jsou téměř shodná. Čas od času se nám také designer pokusil připravit nějaký složitý oříšek (jako přeskakování kyselinové lázně po plovoucích krychlích), a přitom zapomněl znemožnit jednodušší způsob, jak vše zvládnout (v tomto případě prostě seskočit z lávky přímo před dveře).
Ale tím nedostatky hry Oni bohužel nekončí. Na hrůzné úrovni je také inteligence protivníků. Když vás spatří, rozběhnou se k vám a pálí ze všech sil, ale stačí zaběhnout za dva rohy a už se zmateně vracejí na své původní stanoviště. Občas se vám také stane, že jdete za vojákem, bušíte do něj hlava nehlava a on se ani neohlédne. Případně jej můžete shodit ze schodů, on zaúpí, dole potlučen vstane a začne se zmateně rozhlížet, co se to stalo. Víc nic. O zasekávání za rohy či dveře raději ani nemluvme, to zde tvůrci dovedli zkrátka do dokonalosti.
Dále mi zde silně chyběla podpora pro multiplayer. Nevím, zda jej tvůrci nezařadili záměrně, 
aby vlastně nevytvořili nový Mortal Kombat, nebo zda to jen neměli v plánu, ale každopádně to je škoda. Bojovat proti tupým nepřátelům je jedna věc a poměřit své síly se skutečnými hráči druhá.
Aby byla recenze kompletní, zmiňme se ještě o kvalitě zvuků a hudebního doprovodu. Hudbu bohužel příliš neuslyšíte, zde si nechali tvůrci ještě velké rezervy. Lepší to je u zvukových efektů, které jsou chvílemi až nechutně realistické. Zde mám na mysli například ono lámání vazu, při kterém vašim nepřátelům křupou obratle ještě o něco více, než mě po dlouhém a namáhavém dni (a že to už je co říct, viď, Vreco? :o) ).
Závěrem by pak šlo říci asi jediné. Kdyby dostal Oni do rukou jiný vývojářský tým, asi by si dal více záležet na grafice a na enginu, ale jen těžko by udělal zábavnější, hratelnější a originálnější akční hru. Rád bych dal své hodnocení podle toho, nakolik mne Oni bavilo. Ale bohužel, musím být objektivní, a tak nezbývá než odečíst celých patnáct procent za grafiku a alespoň pět za umělou inteligenci nepřátel. Z výsledného čísla vám musí být jasné, jak moc mne to mrzí.
| Oni | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
