Operation Flashpoint: Dragon Rising je rozporuplná vojenská akce

Je to akce, ne simulátor. V jádru dobrá, ale řada chyb ji sráží dolu.

OF2

Dlouho očekávaný souboj vojenských simulátorů konečně najde svého vítěze. S duchovním pokračovatelem Operace Flashpoint, ARMA 2, jsme měli co dočinění již začátkem léta. - více zde

Dnes recenzovaný titul nese jméno původní české hry. Akorát již nebyl vyvíjen v naší domovině.

Operation Flashpoint: Dragon Rising (dále jen OF2) přichází s trochu jiným konceptem než nová ARMA. A ne každému sedne. Potvrdím tak skutečnost, s níž počítali mnozí: OF2 si oblíbí spíše běžné publikum než milovníci simulátorů.

Ani to však není jisté a budeme muset zmínit i jedno obrovské ALE. Oním zádrhelem je trestuhodně nevyvážená obtížnost, díky níž se frustrace nevyhne ani ostříleným veteránům.

Ekonomická krize se stala běžně diskutovaným tématem, a jak to tak bývá, pronikla i do her. Teď nemám na mysli problémy vývojářských studií jako spíš příběh OF 2. Autoři ho zasadili do nedaleké budoucnosti na fiktivní ostrov Skira. Ten je zajímavý svými ropnými ložisky, o něž se pere několikero států. V důsledku to znamená, že budeme jakožto Američané bojovat proti Číně.

Alespoň mně příběh přišel neuvěřitelně plochý a po celou dobu hraní prakticky nerozvinutý. Úvodní video mě sice zaujalo, ale tím končí veškerá pozitiva. Do samotné hry nebyl nijak výrazně zapracován, což je rozhodně škoda.

OF2 přichází s jiným konceptem než ostatní akce, ale pokud bych si měl vybrat zábavný vojenský simulátor, poohlédnul bych se po  konkurenci. Dnes recenzovaný titul mi spíše než pokračování české legendy připomíná sérii Delta Force ve svých lepších časech.

Toto tvrzení berte s rezervou, protože volnost řešení úkolů je o hodně větší než u koridorových sérií typu Call of Duty. Bohužel stejně jako tam, i zde narazíme na řadu skriptů. A ty mnohdy nefungují tak, jak by si hráč představoval.

Obtížnost Hardcore

Od začátku do konce budeme velet čtyřčlennému týmu. Hra nás staví do různých rolí, a tak se tým mezi misemi čas od času kompletně vymění. Vaši spolubojovníci nepatří mezi ideál umělé inteligence a chovají se poměrně strojově. Rozhodně nepůsobí jako kusy z masa a kostí, které si v předem prohrané přestřelce odříkávají otčenáš.

Rozdávání příkazů nepatří mezi ideálně řešené mechanismy.

Jádro pudla je v tom, že když chcete zadat rozkaz přes rychlé kruhové menu, tak se nemůžete hýbat, pouze rozhlížet okolo sebe a střílet. Další mírně podobnou indispozicí je nemožnost vyklánět se. Ze zcela jasných důvodů mi tahle funkce hodně chyběla.

Během kampaně nám jsou vždy zadány úkoly hlavní a vedlejší, přičemž ty sekundární nám často ulehčují cestu za dosažením těch primárních. V žádné z misí jich není přehršel a průměrně tak počítejte se třemi hlavními cíli. Vždy máme zadáno místo splnění, které vidíme na mapě a na jiných obtížnostech než Hardcore i na kompasu.

Někdy máme možnost plánovat útok, jindy ne, protože nás hra zbytečně tlačí dopředu. Variabilita řešení mi ale nepřišla nijak závratná a upřímně řečeno, po dohrání kampaně jsem neměl chuť ji projít znova. Na normální (ve hře nejnižší) obtížnosti vás titul víceméně navede k cíli. Mnohdy jsem ani nenašel výhodnější cestu.

Operation Flashpoint 2 v. ARMA 2
OF 2	ARMA 2
Hratelnost je u obou titulů značně odlišná. Zatímco ARMA 2 nám dává obrovskou volnost v řešení úkolů, OF2 již tak velkorysá není. Každému vyhovuje něco jiného a jednomu přijde vhod nalinkovanější postup, jiný si bude libovat v konceptu české hry. Když už dojde na boj, jsou na tom tituly podobně. Kvalitní jádro mají oba dva, avšak za sebe říkám, že jsem se při přestřelkách více bavil u ARMY 2. V české hře si užijete více i vozidel. Zatímco v OF 2 nejsou vzdálenosti k překonání závratné, v dítku vývojářů z BIS se bez motorových pomocníků neobejdete. Technické zpracování je přeci jen lepší u českého titulu. Na druhou stranu za neúměrně vyšší HW nároky. Naši vlastenci si více oblíbí domovskou krajinu druhé ARMY, avšak i v celkovém nadhledu musím říci, že je tamní mapa zpracována lépe. Pocit, že jste ve středu dění je u her rozdílný. V duchovním pokračování Operace Flashpoint se dočkáte o poznání volnějšího pojetí a teď mám na mysli chování všech článků herního světa. V OF 2 máte pocit, že jsou vaši kolegové z ostatních jednotek pouze ve formě statistů, kteří se občas zapojí do boje. V ARMA 2 se mohlo stát i to, že spřátelené jednotky splnily část úkolu za vás, toho jsem se v dnes recenzované hře nedočkal. Celkově jsem byl do boje lépe vtažen v české hře, stejně tak ale může někdo docenit zdánlivě větší "nalinkovanost" OF 2. Zůstává jen na vás, jestli si oblíbíte přímočařejší akci v Operation Flashpoint: Dragon Rising nebo autentičtější pocit z boje v ARMA 2. U obou titulů platí, že se jim nevyhnula řada chyb a tak je optimální hrát pouze se záplatami, na které si u OF 2 zatím musíme počkat.

Samotné plnění úkolů bylo vcelku zábavné, a to i přes neobjevnost jejich náplně. Dojdi tam, postřílej čínské vojáky, udrž pozici, eskortuj sestřelené letce a tak dále. Rozhodně se mi nestalo, že bych si řekl: "Tak tohle jsem nečekal."

I přesto si užijete spoustu dobré akce, přestřelky mají spád a hlavně při prvním průchodu misí netušíte, kde se nacházejí nepřátelé. Dlouho jdete a téměř upadáte do letargie, aby vás nakonec překvapila skupina natěšených protivníků.

Tady narážíme na další problém, který se týká i spolubojovníků.

Nepřátelé vidí až moc dobře a stejně tak druzi ve zbrani. Ti najednou zahlásí, že máme čínské vojáky dvě stě metrů na sever a hráč na stejném místě spatří pouze stromy, zpoza nichž se během chvíle ozve střelba. S touhle skutečností se srovnáte velmi rychle.

Horší je to s místy přemrštěnou obtížností. Vývojáři si možná uvědomili, že jejich hra není až tak moc válečný simulátor a prostě a jednoduše přestřelili obtížnost. Během kampaně se poměrně pravidelně střídají mise, ve kterých se dobře bavíte, a v nichž pěníte vzteky. Opět neuškodí příklad a tentokrát konkrétnější.

Úkol je jasný: odstranit nepřátelské protitankové jednotky, které by zatopily obrněným transportérům. Cest ke splnění se zdá být několik, ve skutečnosti je správná víceméně jedna. Za vše může otravný skript, který způsobí, že se po překročení jisté hranice dají transportéry do pohybu. Co na tom, že jsou raketoví hoši stále naživu?

Misi jsem opakoval několikrát, protože lajna na mapě pro zahájení přesunu byla jasně daná. Na nějaké delší plánování nebyl čas. No jo, jenomže automatické uložení nikde a další úkol taky není žádný med.

Část problému je právě v checkpointech, které jsou pro účely takovéhle hry hloupé, a daleko více by titulu slušelo libovolné ukládání.

Skripty v misích jsou docela časté a stejně tak zasahují i do počínání protivníků, kteří nedisponují kdovíjakou umělou inteligencí. I u nich jsem nabyl dojmu, že je jejich počínání víceméně dané.

Pokoušíte se odstřelit neřáda v úkrytu, který vás nevidí. Vystřelíte, netrefíte a on se kompletně schová. Po chvíli ale kebuli zase vystrčí. Nepokouší se změnit pozici nebo jinak reagovat. On má prostě za úkol stát na tomhle fleku, tak se z něj nehne.

Ošetřování ran v bojové vřavě

Automatického léčení se u téhle hry nedočkáme. Naštěstí. Všechna zranění, jež v bitvě utržíme, musíme řádně ošetřit, abychom nevykrváceli.

Také záleží na tom, čím a kam nás nepřítel trefí. Z včelky v hlavě se vzpamatujeme jen stěží, ale třeba rána do prsou není konečná. Buďto si lehčí zranění stabilizujeme sami, nebo zavoláme na pomoc kolegu z našeho týmu.

Ten je poslední možností v případech, kdy nás nepřítel zasáhne tak, že se svalíme na zem a okamžitě nezemřeme. Potom nezbývá než doufat, že se spolubojovník někde nezasekne, nebo že vůbec zůstal někdo, jenž by nás ošetřil.

Situace okolo léčení parťáků je obdobná s tím rozdílem, že se na nejlehčí obtížnosti respawnují na checkpointech.

V otevřeném boji si podivného chování moc nevšimnete, ale u mužů určených k likvidaci je situace politováníhodná. Celé dění pak působí značně uměle a místy začínáte mít pocit, že hrajete CoD s větší volností pohybu.

Velkou část hry jsem se opravdu bavil a některé mise jsem si beze zbytku užil. Osvědčila se i zásada nejít za každou cenu do přestřelky. Nepřítel, jenž vás nevidí, se dá i obejít a právě v těchto místech došlo i na výše popíranou volnost rozhodování.

Například v přítomných stealth misích si tak lze vybrat, jestli začít střílet o sto šest a vyvolat poplach, nebo posečkat, jak se situace vyvine.

Mnozí jistě napjatě čekají na zmínku o vozidlech a vojenských hýblatech. Ve hře pochopitelně jsou, ale ke slovu se nedostanou tak často, jak by si mnozí přáli. Vzhledem ke špatnému jízdnímu modelu se možná nejedná o zápor. Vozidla neuvěřitelně plavou a uřídit je vyžaduje velmi pevné nervy.

Mise nejsou nijak dlouhé a to samé platí i pro kampaň jako takovou. Pokud vše šlape tak, jak má, k závěru se dostanete po pár hodinách.

Herní doba je ve skutečnosti o něco delší nejen díky editoru misí nebo multiplayeru, jako spíš kvůli tomu, že si mise nuceně projdete několikrát za nepříjemných okolností.

OF 2 není špatné pokoukání, ale o nic světoborného se taky nejedná. Naproti tomu potěší nižší HW nároky a sám jsem byl překvapen, že jsem na sestavě Phenom II X3 720, 2 GB RAM, ATI HD 4850 512 pod Win XP válčil naprosto bez problémů na plné detaily se čtyřnásobným antialiasingem. Zvuky jsou solidní a běžnější hráče i kovanější válečníky nejspíš uspokojí.

To zase herní fyzika není na kdovíjaké úrovni. Penetrace materiálů a počítání s váhou kulky jsou samozřejmostí, ale jinak nic převratného nečekejte.

Operation Flashpoint: Dragon Rising je rozporuplný titul, který se v jádru povedl, avšak oplývá řadou nepříjemných chyb. Tou hlavní se stává nevyvážená obtížnost a množství okatých skriptů, jež příliš nepotěší. Pokud se přenesete přes zmíněné nedostatky, tak vás čeká zajímavá vojenská akce se solidní volností pohybu.

---

Poznámka: Vydání Operation Flashpoint: Dragon Rising PC v ČR

CD projekt, distributor hry v Česku, oznámil, že ruší vydání anglické PC verze. Ta měla vyjít ve světové premiéře v pátek 9. října 2009. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se mu nepodařilo zajistit dodávku od Codemasters na den plánované premiéry. Další by dorazila nejdříve za měsíc.

Na základě těchto událostí se ruší i příprava českého patche. Probíhají však intenzivní jednání s Codemasters o co nejdřívějším vytvoření české verze hry. O výsledcích těchto jednání vás budeme v dohledné době informovat," doplňuje David Semerád, produktový manažer CD Projektu. Odložené vydání se netýká konzolových verzí, které vyjdou podle plánu.