Hra Opsys mi od počátku přišla v mnoha směrech poněkud zvláštní. Ze všeho nejdříve mě udivil její samotný původ. Tvůrčí tým [Hyper]Media totiž pochází z Kypru, bohem zapomenutého ostrova ve Středozemním moři, kterýžto je příznačný pro tvorbu počítačových her podobně jako Antarktida pro pěstování ředkviček. Dále jsem se zarazil nad skutečností, že se hra odmítá nainstalovat na disk a spouští se přímo z CD, což je věc nevídaná a v podstatě i těžko pochopitelná. No a do třetice se mé mimické svaly přeskupily do překvapení vyjadřující formace ve chvíli, kdy jsem u CD se hrou nalezl přiložený šek na deset tisíc dolarů, které mají být proplaceny prvnímu hráči, jenž tuto obtížnou puzzle adventuru úspěšně dokončí. Tato bezesporu nejsilnější motivace k dohrání hry se nás ale bohužel netýká, neboť v USA Opsys vyšel již před třemi měsíci a výhra byla dávno připsána na konto nějakého sadomasochistického šťastlivce. Sadomasochistického proto, jelikož těch deset tisíc doláčů bylo tak zhruba adekvátní odměnou za ty hodiny nudy prolínané frustrací, které musel dotyčný výherce dohrání Opsysu obětovat.
Ano, tušíte správně. Čekáte-li od této hry nějaké zázraky nebo „alespoň“ dobrou zábavu, můžete svůj pohled s klidem odvrátit opačným směrem. Najít na Opsysu nějaký vyložený klad či pevný pilíř, o nějž by se mohla kostra hratelnosti opřít, je prakticky nemožné. Za slabinu lze považovat již samotný příběh, jenž v sobě neskýtá ani dostatek
motivace k tomu, aby vás k hraní nenásilně přinutil. Coby zcela anonymní člověk se z televizního zpravodajství dozvídáte o vykradení místního Muzea historie kyperského mincovnictví, z nějž neznámý pachatel odcizil celkem sto vzácných mincí. Kurátor muzea žádá veřejnost o pomoc a jste to právě vy, kdož se možná díky své dobrodružné povaze, sklonům ke spravedlnosti anebo prostě jen proto, že zrovna nemáte nic jiného na práci, rozhodne historické platidla nalézt a navrátit zpět do vyprázdněných expozic.
Nečeká vás ale žádné napínavé a nebezpečné detektivní pátrání, jak by se zpočátku mohlo zdát, nýbrž otřelé cestování časem do deseti historických období prostřednictvím vašeho unikátního stroje času. Od roku 500 před naším letopočtem až po současnost navštívíte několik nepříliš rozsáhlých prostředí (například hrobku v poušti, opuštěný amfiteátr, kostel nebo opevněné město), kde narazíte na několik desítek puzzlů, po jejichž vyřešení budete odměněni vždy určitým počtem nalezených mincí. Po získání všech mincí v daném historickém období se přenesete zpět do současnosti; zde vás kurátor muzea počastuje několika slovy chvály za dobře odvedenou práci a vy se vracíte zpět do minulosti pátrat po další várce mincí. Hmmm.
Valnou část hry v podstatě strávíte v nitru svého stroje času a minulost navštívíte pouze virtuálně přes jakýsi terminál. Většinu obrazovky zabírá zmenšený výhled na herní prostředí, pod nímž se nachází sloty pro určitý počet mincí, které máte v daném časovém období najít a sebrat. Miniaturní menu v pravém dolním rohu obrazovky vám pak umožní se kdykoliv a zcela neomezeně pohybovat mezi všemi deseti obdobími, popřípadě si zde můžete zobrazit plánek vykradeného muzea, jež obsahuje ke každé expozici vyčerpávající textové informace. Tyto nezáživné texty je nutno pozorně pročítat, jelikož v nich občas naleznete šikovně ukrytou nápovědu k řešení některých puzzlů.
No a jsou to právě puzzly, jež jsou alfou a omegou celé hry. Právě proto je Opsys asi ze všeho nejvíce podobný legendárnímu Mystu. Zapomenout můžete na komunikaci s NPC i na inventář pro sebrané předměty - nic z toho v Opsysu nenajdete, jen samé hádanky a puzzly. Ty jsou poměrně variabilní – tu musíte přeložit jisté slovo do starodávného jazyka, jindy zase natočit tři sošky bůžků do správné polohy. Jedno období dokonce sestává ze strategického dobývání ostrovní pevnosti! Problém je však v tom, že jednotlivé puzzly spolu často nijak nesouvisí a působí tedy na první pohled nelogicky. Svůj podíl má na tom i nedostatečná nápověda, což vede k nepochopení hádanek a tím pádem i nemožnosti si jejich řešení logicky vyvodit. Taktéž obtížnost je značně nevyrovnaná – některé puzzly typu „hledej
a najdeš“ jsou příliš jednoduché, nezáživné a nudné, jiné naopak po vás vyžadují přímo nadlidské schopnosti a nevyčerpatelnou míru trpělivosti. Za svou mnohaletou a poměrně bohatou hráčskou minulost jsem se třeba ještě nesetkal s takovou, s prominutím, prasárnou, kdy je kvůli jednomu puzzlu nutno ve Windows nastavit vnitřní čas počítače na určitou hodinu. To je nářez, co? Samozřejmě tu ze sebe nechci dělat nějakého pařanského poloboha nebo génia (ale to již přeci dávno jsi - pozn. mondy) - tuhle ránu pod pás ze strany tvůrců jsem samozřejmě odhalil pouze s pomocí jednoho šíleného maníka z internetu. To ale není vše! Vrcholem je pak finální číselná hádanka, jejíž systém jsem ani po celých dnech úmorného zkoumání nepochopil a tento tuhý boj o nervy jsem čestně vzdal. Tentokrát nepomohl ani internet :o). Co to tedy pro hráče znamená? Frustraci. Nekonečnou frustraci střídanou s nezáživností a nudou. Abych se přiznal, sám se divím, že jsem se hrou dokázal prokousat až téměř k jejímu konci.
Opsys bohužel nijak nezaujme ani po technické stránce. Problémem je už samotný engine, který je postavený na nedokonalém a zastaralém Apple Quicktime VR, takže všechny panoramatické lokace vypadají všelijak rozplizle. Otáčet se na nich můžete navíc prakticky pouze horizontálně, vertikálně jen velmi, VELMI omezeně. Za téměř zbytečnou považuji možnost si herní prostředí přibližovat (neboli zvětšovat), protože civění na tu zoomovanou
pixelovanou mazanici je, mírně řečeno, mimo můj okruh zájmu. Samotná grafika je plně renderovaná a běží pouze v nízkém rozlišení 640x480, přičemž výhled na herní prostředí zabírá sotva polovinu obrazovky. Animací je zde naprosté minimum, pokud tedy nepočítám několik digitalizovaných videosekvencí s proslovem TV hlasatelky a kurátora muzea, a podobně jsou na tom zvukové efekty, jimiž tvůrci taktéž převelice šetřili. Snad jen tajemné a jednoduché hudební motivy jako jediné vyčuhují z šedi průměru, nicméně vzhledem k tomu, že v každé z deseti kapitol zazní pouze jedna, výjimečně dvě melodie, se vám brzy oposlouchají a vaše dojmy se opět začnou pomaličku převažovat na negativní misku vah.
Opsys lze tedy považovat za nezábavný mix logické hry a adventury, pohybující se na samé spodní hranici průměrnosti. Doporučit bych ho mohl snad pouze třem minoritním skupinkám hráčů: 1) totálním lakomcům, kteří by si nechali pro každý získaný groš koleno vrtat (i když v tomto případě se možná nejedná o minoritu :o), 2) fanatickým numismatikům, jež upřednostní informační složku hry před herní, a 3) zatvrzelým fanouškům Myst-like puzzle-adventur, kterým nezáleží na příběhu a zpracování, ale pouze na řešení nesourodých a často nelogických hádanek. My ostatní raději odvraťme oči jinam, kupříkladu k u nás právě vycházejícím počeštěným Stupid Invaders nebo zbrusu nové slibné klasice Gilbert Goodmate.
| Opsys | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
