Jednoho krásného dne si hoši z Activision řekli, že by nebylo špatné zvětšit kapánek svůj obrat prostřednictvím startu konzole PS2. Dali hlavy dohromady a vidouce, že mezi žánry zastoupenými launchovými hrami něco chybí, rozhodli se k radikálnímu kroku. Obšťastnit PS2 nedočkavce RPGčkem a rozšířit tak řady žánrů, kterými se bude moci Sony chlubit. Projektu se ujala vývojářská firma Shade, známá mimo jiné svým nepodařeným PSX pokusem o akční RPG s názvem Granstream Saga. A jaká asi byla jejich vize představíme fiktivním opisem z firemní schůzky:
Ono takové RPG to přeci jenom není jen tak; je to poměrně komplikované, navrch je to rozsáhlé a propracované. Náročné pro nás i pro hráče; takže co takhle udělat RPG pro všechny? Souboje a kouzla - ty tam být musí, vývoj postavy je celkem zbytečný, pár předmětů ke sběru nechat můžeme. Příběh? No něco vymyslíme, ale co takhle přidat něco hopsání mezi plošinkami a souboje udělat akčnějšími? Jo, to je ono. A bude to komplet ve 3D. Cože, dělat celý herní svět ve 3D? Však se to taky nějak zaonačí. A nesmíme zapomenout na nějakou tu mangu, to přece taky dělá z každé hry RPG. Takže koncept bychom měli a teď hurá do práce.
A jak řekli, tak bohužel udělali. Zase se jednou někdo rozhodl péci dort ve stylu Čapkova pejska a kočičky, aniž by přemýšlel nad ponaučením, vyplývajícím z "úspěchu" těchto dvou pionýrů. A výsledek je nasnadě. Orphen je totiž takovým mišmašem všeho možného, aniž by měl propracovanost čehokoliv ze "všeho možného".
V soubojích ovládáte vaši postavičku přímo (z čehož vyplývá i fakt, že můžete ovládat pouze jednu) a jako v nějaké akci příslušnými tlačítky útočíte (3 druhy ataků) a bráníte se, ovšem s tím rozdílem, že oproti klasické akci se v Orphenovi při tomto aktu nemůžete hýbat. To by ještě nebylo tak hrozné, nicméně
vzhledem k tomu, že díky šílené kameře nemáte ani žádaný přehled na koho útočíte, či kdo útočí na vás (někdy se dokonce ani nevidíte), je to naprostý chaos, umocňující dále počínání zbytku vaší partičky útočící nezávisle na vaší aktivitě. Navíc nikde nevidíte, jak jste na tom s HP (pouze dostanete-li ránu, jukne na vás na chvíli jakýsi pokus o ukazatel stavu života) či MP (ta tu není pro změnu vůbec, čili můžete kouzlit do zemdlení). Chaos, postrádající alespoň ždibec přehledu a krapet srozumitelnosti nabízejícího řádu, to je výstižné slovo pro všech 51 soubojů, které jsou předem naprogramované!! Což neznamená nic jiného, než že budete bojovat přesně tolikrát a to navíc v moment, kdy to autoři uznají za vhodné. Vývoj postavy je nulový, občas sice najdete nějaké to nové kouzlo či zbraň, ale to je tak všechno. Souboje jsou tudíž tak nějak zbytečné. O příběhovém klišé, které neuměli jeho autoři ani podat, se snad nemá cenu zmiňovat. A o tom, že by se snad toto klišé odehrávalo v nějakém fantasy světě snad také ani hovořit nelze, protože ten se skládá toliko z řady na sobě nezávislých místností, majících představovat nějakou z jeho oblastí, plovoucích asi ve vzduchoprázdnu (jako ve Vandal Hearts). Na nějaké kecání s NPCčkami či nakupování předmětů zapomeňte. Jediné, co v těch místnostech majících představovat svět najdete, je pár truhel, občas hádanka, ale převážně plošinky.
Čímž se dostáváme k plošinovkovitým prvkům. Hopsání mezi platformami vám totiž zabere více času než si myslí i ti největší pesimisté. Díky stupidní kameře (dá se sice ovládat, leč v tomto případě to kupodivu není pozitivum) se totiž stává hopsání bezmála hlavní náplní hry a vaše nervy tak čeká poměrně náročná zkouška jejich pevnosti a elasticity. Zajímavé taktéž je, že skočit se dá pouze na něco a pouze odněkud, takže vidíte-li cestu ještě nemusí znamenat totéž, že jste ji našli. Občas vás při tom skákání tu a tam
někdo napadne aniž by se hra přepnula do soubojového módu, což je taktéž "pozoruhodné". No a až se prohopsáte či proběhnete na konec "místnosti", čeká vás zpravidla souboj či "příběh" rozvíjející dialog. A tak pořád dokola.
Technicky vzato taktéž není o co stát, hudba je úděsná a stereotypní, namluvení na tom není o moc lépe. O grafice by se dalo říci, že je z větší části pěkná, byla-li by na PSX. Takto je to stejná bída s nouzí. No, ale abych jí zase tak moc nekřivdil, dočkáte se několika pěkných "made in PS2" efektů (rozostřování a blurování), v pozdějších fázích hry i několika koukatelných exteriérů a pár pěkně vypadajících soubojů s bosy (v nich se sice málokdy vidíte, ale jsou vizuálně povedené), ovšem tohle ten kvalitativně strašný zbytek alespoň na hladinu snesitelnosti nedostane. Enginové animačky se občas taky dají, mangová CGčka jsou však úděsná. Ovládání by, nebýt kamery, mohlo být alespoň průměrné, ale není. Životnost, klasický to klad a rys RPGček, ta by se mohla počítat, nicméně pouze v případě, že trpíte rádi a dlouho (cca 16 hodin).
Ať se tedy snažím sebevíc, ať hledám jak hledám, vidím jen hodně mizernou hru a nic, co by hodilo tomuto tonoucímu titulu záchranný kruh a zabránilo mu tak v cestě na dno hráčského zájmu a zapomnění. Jistě, pokus o relativně něco nového se cení, některé myšlenky také nejsou relativně (podtrhuji) špatné, ale ta realizace. ALE tentokrát na plné čáře vítězí a kašlání na osvědčené se Orphenovi nevyplatilo. Hráči mu to totiž vrátí.
| Orphen: Scion of Sorcery | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
