Jsou tomu už čtyři léta, co Lucas Arts vydali svou první a zároveň jedinou 3D střílečku z prostředí Divokého západu. Dnes již málo známá hra Outlaws má stále co nabídnout a ačkoliv se některé nápady a inovace přisuzují jiným 3D střílečkám, jejich kořeny jsou právě v Outlaws. Lucas Arts vsadili na jinou kartu něž na dokonalé grafické zpracování (a to se stalo později osudným). Příběh nikdy nebyl na 3D střílečkách tím hlavním tahákem, ale hra Outlaws dějovou linií, svou atmosférou, nádhernými animačkami a opravdu dokonalou hudbou dokázala, že 3D střílečka může uchvátit i něčím jiným než rychlou akcí a tunami mrtvých nepřátel.
Jak už bývá u klasických spaghetti westernů zvykem, hlavní postavou je šerif. Spravedlivý muž zákona, v případě Outlaws na zaslouženém odpočinku. Co čert nechtěl, jeho klid je narušen bandou záporňáků, kteří chtějí postavit železnici v místech, kde stojí baráček bývalého šerifa. A protože nechce svůj domov opustit, pošle všechny ty prolhance a vykutálené podvodníky, ať si jdou postavit železnici jinam. To neměl dělat. Jednoho slunného dne odjede do města na nákupy s vědomím, že jeho dcerka s manželkou jsou v bezpečí a že jim nic nehrozí. Hlavní padouch a jeho banda na takovou chvíli čekali dost dlouho a vydali se k domku, kde se dcerka pohupuje na houpačce a maminka vaří oběd. Šerif
se vrací domů a už zdálky vidí, že je zle. Dům hoří a žena mu umírá v náručí se slovy, že dcerku unesli. A tak po této srdcervoucí scéně bere bývalý šerif zákon do vlastních rukou, oprašuje starý bubínkáč a vydává se po stopách vrahů a zároveň těch, kteří mu unesli jeho dcerku.
Celé úvodní intro je nakresleno ručně, a to perfektně. Taktéž všechny neherní sekvence mezi jednotlivými misemi pocházejí z rukou klasických animátorů a dohromady tvoří přes dvacet minut kresleného filmu. Lucas Arts udělali chytrý tah. V té době totiž frčely nejrůznější retardované, nebo jak se tomu říká, sekvence a krok vstříc poctivé animaci rozhodně nebyl krokem do prázdna. Animace tvoří výplň mezi misemi, které mají hlavu i patu a logickou strukturu. Každá z více než tuctu misí je originální a jedinečná. Posuďte sami. Jedna z misí se celá odehrává ve vlaku. Postupně procházíte jednotlivé vagóny, až se nakonec dostanete k závěrečnému bossovi. Další misi vévodí obrovský mlýn, jiná vás zase zavede do podzemního dolu. A takto by se dalo pokračovat dále. Třešničkou na dortu je to, že některé mise jsou zahaleny do temné noci, šera nebo úsvitu. Někdy vám na cestu svítí paprsky slunce, prostě paráda. Cílem vašeho snažení je dostat se k závěrečnému bossovi každé mise a ukázat mu, zač je toho loket. Poté následuje již zmíněná nádherná animačka, která vás
přenese v příběhu o kousek dál a už se můžete pustit do dalšího putování za unesenou dcerkou. Vrcholem celé cesty je farma, na níž žije hlavní zloduch. Ochranku má docela velkou a dostat se k němu není žádná hračka. Atmosféra i příběh vás během hry dokonale pohltí, a tak při závěrečné přestřelce budete mít takový ten zvláštní pocit, jaká je to škoda, že celé dobrodružství skončilo.
Avšak záludní autoři připravili několik tzv. „historických misí“, jež vás zavedou do dob, kdy oblek hlavního hrdiny zdobila šerifská hvězda. Cílem je chytit padouchy, za jejichž dopadení je vypsaná odměna - ať už živé, nebo mrtvé. Před každou misí si můžete přibalit všechny zbraně vyskytující se ve hře, osedláte koně (obrazně řečeno) a vydáte se za nejrůznějšími desperáty Divokého západu. Opět zde platí totéž, co pro hlavní dějovou linii. Mise jsou originální (kupříkladu jeden zločinec se usídlil v obrovské pevnosti), zábavné a dohrání jedné zabere několik hodin! Až na několik frustrujících zákysových momentů se oněch několik hodin sestává z akce, pár logických hádanek a vymýšlení způsobu, jak se vypořádat s početní přesilou.
Zbraně – základ každé FPS – nejsou v Outlaws pojaty jako masové vraždící nástroje. Hra Outlaws se přece odehrává na Divokém západě ještě v dobách, kdy zbraně jako M1A1 a LAW vůbec neexistovaly. Z výbušných hračiček si musíte vystačit pouze s dynamitem. Rychlopalné zbraně zastupuje nějaký armádní kulomet. Ten sice pálí zatraceně rychle a nepřátelé v zorném poli nevydrží moc dlouho, ale na druhou stranu se s touto obrovskou zbraní nemůžete vůbec pohybovat. To jest vše. Tedy co se „modernějších zbraní“ týče. A potom zbývá jenom naprostá westernovská klasika – bubínkáče, pušky a brokovnice. K pušce jde přimontovat dalekohled, takže funguje velice dobře jako ostřelovačka. Autoři si dobře promysleli vyváženost zbraní, takže třeba ona puška sice střílí daleko a přesně, ale není zrovna moc silná. Ano, narážím na všechny ty Kvejky a Unrealy (jinak vynikající hry), kde se jeden zásah ostřelovačkou (konkrétně railgun, resp. sniper rifle) rovná jisté smrti, takže nemáte šanci reagovat. Některé zbraně v Outlaws mají i sekundární mód střelby. Například klasický bubínkáč může střílet pomalu, nebo s větší kadencí, kdy ale munice ubývá daleko rychleji. Do této chvíle nic nového, avšak zbraně ve hře Outlaws mají jednu specifickou vlastnost, jež se objevila o několik let později ve hře Half-Life – nabíjení. Každá zbraň papká munici a v Outlaws se zbraně musí
dobíjet ručně. Malý příklad. Do bubínkáče se vejde maximálně šest nábojů. Všechny je vystřílíte a co teď? Stačí podržet klávesu pro nabíjení a hlavní hrdina vloží náboje na své místo. Celá tato akce trvá několik vteřin. Může se vám to zdát zbytečné a otravné, avšak nabíjení zbraní navozuje správnou westernovou atmosféru. V praxi to celé vypadá asi nějak tak, že se všemožně krčíte a kryjete, vystrčíte hlavu, párkrát vystřelíte a opět se skrčíte nebo schováte. Mezitím nabijete zbraň, přeběhnete jinam a znovu pálíte. Špatně se to vysvětluje, ale pokud jste viděli Sedm statečných, jeden z mnoha dílů Vinetoua nebo kterýkoliv jiný western, určitě víte, o čem mluvím.
Originálních prvků je v Outlaws celá řada. Tak třeba únava. Jestliže běžíte delší dobu, začnete se zadýchávat, až nakonec vůbec nemůžete běžet a musíte si chvilku odpočinout. Otravné? Nikoliv. Opět zde platí to samé jako pro nabíjení zbraní. Dokonalá atmosféra je tvořena právě těmito inovacemi. Další z nich - malý počet životů – to jenom potvrzuje. Zapomeňte na nejrůznější pancíře a bůhvíco ještě. Několik zásahů znamená smrt, a to jak pro nepřátele, tak i pro hlavního aktéra celé hry, tedy pro vás. Samozřejmě že vaše postava má životů vícero, ale i přesto se musíte perfektně krýt. Vstup na otevřené prostranství a následná jatka ala Quake (nic proti němu!) prostě nefunguje. Nepřátel
je obvykle přesila, takže nemáte šanci. Šest sedm ran z lepší zbraně a je po vás. Medikamenty v Outlaws jsou, ale ne zase na každém rohu, což graduje napětí i atmosféru. Vrcholem jsou přestřelky s bossy v závěru každé úrovně. Jeden s oblibou hází dynamity, druhý, indián, zase mistrně ovládá svůj nůž. Tři pichy (no... to zní....) a už sledujete zšedlou obrazovku s oznámením, že jste zemřeli.
Celé to má jednu pořádně velkou pihu. Grafika už na tehdejší dobu nebyla ničím úchvatná a co teprve dnes. Kdyby Lucas Arts oblékli Outlaws do lepšího kabátu, nebo by vydali druhý díl jako v případě Dark Forces, tak by se hra Outlaws nesmazatelně zapsala do paměti všech hráčů počítačových her. Engine Outlaws je prakticky kosmeticky upravený engine Dark Forces, o dvaapůl roku starší hry. Dark Forces tehdy byla úplná špička, co do technického zpracování i co do hratelnosti a struktury misí. Jenže v době vydání hry Outlaws jsme si mohli zahrát hry graficky daleko, daleko lepší (například MDK a X-Wing vs. TIE Fighter). Prostě a stručně – grafika nic moc, což se stalo osudným a řada lidí Outlaws ani nevyzkoušela, protože první, co na hře vidíte, je grafika, nikoliv hratelnost a atmosféra. Na opačnou stranu hudební doprovod hry Outlaws neměl několik let konkurenci a směle se může postavit
titulům z dílen Crya, které je pověstné tím, že jeho hry mají dokonalou hudbu (z těch starších jen tak namátkou jmenujme třeba Atlantis). Obě cédéčka se hrou klidně můžete strčit do CD přehrávače a soundtrack si vychutnat bez střelby a výkřiků padlých. Hudba ke hře perfektně sedí a dolaďuje již tak dost krásnou atmosféru Divokého západu. Marně pátrám v paměti, která 3D střílečka tolik dokázala vtáhnou do děje... snad jen System Shock 2, ale to je trochu jiná odrůda, nebo asi Half-Life, ale jeho atmosféra po několika hodinách vyprchává. Koně, brokovnice a vůně sena lákají totiž víc.
Aby bylo jasno. Outlaws byla, vlastně je, zatraceně dobrá hra. Jestli máte možnost si ji sehnat, vřele vám ji doporučuji. Předem se ale připravte na změť pixelů a na nějaké šmouhy na obrazovce. Dnes už je asi na hraní Outlaws pozdě, neboť grafika vždy udávala tempo, a zvyknuvše na dnešní standart, těžko se přeorientuje na malé rozlišení a placaté nepřátele. Pokud všechny tyto nedostatky překousnete, čeká vás vynikající 3D střílečka s nádhernou atmosférou a hratelností, a to je, i když dnes už na něco takového všichni kašlou, to nejdůležitější. Já osobně považuji Outlaws za mnohonásobně lepší hru, než je všelijaký Kvejk nebo třebas Blood. Nevěříte? Tak to vás už nepřesvědčím...
