Svítání na lepší časy se sice možná úplně nekoná, ale přítomnost již druhé letecké hry pro v současnosti jedinou next-gen platformu je jistě potěšující. Tentokrát jde o produkt až ze země vycházejícího slunce. Na svědomí ho má v Japonsku velmi populární Taito, které u nás sice mnoho fanoušků nemá, ale to je do jisté míry dané i tím, že u nás není dost coin-opových heren. Taito se na výrobu videoherních automatů specializuje, dokáže tedy vyrobit hru kvalitativně odpovídající standardům X360?
Samotná hra obsahuje nadmíru dlouhý singleplayer.
Over G Fighters (dále jen OGF) na první pohled nevypadají o moc lépe, než jakákoliv letadla pro PS2. Hra se sice odehrává na všech obydlených kontinentech, ale že byste se kochali krásnými panoramaty, to se říci opravdu nedá. Lokace, nad kterými se proletíte, jsou obvykle pouze barevně odlišné plochy. Velice vtipně pak působí hlášky vašich spolu-pilotů o krásné krajině, zvěři
pobíhající po ní apod. Následný pohled na rozmazané cosi pod vámi pak způsobuje nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Zpracování samotných letounů už však špatné rozhodně není, ba naopak. V OGF narazíte v průběhu hry na více jak 30 detailně zpracovaných letadel, vizuálně věrným svým reálným protějškům. Skvěle vypadají též vzlety letadel. Ano, hráči toužící po letecké
konzolové hře, ve které budou s aeroplány sami startovat i přistávat se po dlouhé době opět dočkali, ale o tom až později. Opravdu povedeně vypadá i animace techniků pobíhajících po letišti. Oproti pobíhajícím tečkám z jediné konkurenční letecké hry pro X360 – Blazing Angels – které tyto mechaniky měly znázorňovat, je to docela velký pokrok. Nebýt ošklivých prostředí, dali by se OGF označit za vzhlednou hru, takto ovšem ani nápad.
Zvuková stránka na tom přitom není o moc lépe než ta vizuální. Samotné zvuky nejsou identické s těmi reálnými, ale na druhou stranu, těm skutečným se alespoň podobají. Trysky znějí jako trysky a ne jako vysavač v naprosto úděsném pokusu o leteckou
hru jménem Deadly Skies III. Hudba se řadí žánrově mezi rock a metal v tradičním asijském stylu. Nám konkrétně trvalo zhruba
deset vteřin, než jsme sáhli po volbě tvorby vlastního soundtracku. Naštěstí je tato funkce bezproblémová a vámi zvolená hudba se dokonale sladí v hlasitosti s herními zvuky. Žádný šum na pozadí, čehož jsme u některých her na X360 byli svědky, protože
tvůrci tuto zajímavou a šikovnou funkci často zanedbávají.
Nejzajímavější na OGF je ovšem samotné nastavení letounu a zbrojní výbavy.
Samotná hra obsahuje nadmíru dlouhý singleplayer, jehož páteří je story mód s více jak 75 misemi ke splnění. Náplň jednotlivých úkolů vás však pravděpodobně nikterak dlouho bavit nebude. Zpočátku je startování z letadlové lodi a sestřelení několika prvních nepřátelských letounů zábava, ale později rychle zjistíte, že s designem misí si v Taitu moc práce nedali. Některé počáteční úkoly se totiž skládají z pouhého sestřelení dvou letících cílů, takže se cca po minutě dočkáte nápisu Mission Acomplished. Křivka
obtížnosti se ale z ničeho nic zvedne dosti radikálním způsobem a hráč se nestačí divit. OGF jsou totiž daleko více než kterákoliv jiná letecká konzolová hra simulací, než arkádou. Za klasický simulátor bychom je sice přímo neoznačili, ale rozhodně má k tomu
nejblíže ze všech dosavadních konzolových pokusů. Již zmiňované vzlétání vám dá nějaký ten čas k osvojení. Zapnout trysky, nastavit klapky, vyrovnat letoun, zatáhnout podvozek a následně nastavit správný směr samotného vzlétání je otázkou cviku. Při několika prvních pokusech se pravděpodobně neodlepíte od země a skončíte zabořeni v zemi několik metrů od vzletové dráhy.
Několik dalších pokusů skončí sice možná vzletem, ale též následným a též velmi rychlým pádem. Akt vzletu chce píli a cvik. Samotný let rovněž není procházka růžovým arkádovým sadem, ale pokud jste se už od země odlepili, tak vám i aspekty samotného letu přejdou do krve. Důležité je především sledovat výšku a kontrolovat funkci klapek.
|
Po seznámení se všemi detaily ovládání se můžete plně vrhnout na plnění z části dosti repetitivních úkolů. Naštěstí připadá na
deset stupidních misí typů „sestřel X cílů, než ony sestřelí tebe“ vždy alespoň jedna s daleko zajímavější náplní. Například v jednom z pokročilejších úkolů máte za úkol zlikvidovat větší počet pozemních cílů směřujících směrem od vás. Oněch
cílů je ale více, než máte k dispozici raket, takže budete muset uprostřed mise přistát a na základně doplnit střelivo. Obdobné problémy zažijete i s palivem. Uprostřed letu budete pravděpodobně rozhořčeni nutností potřeby mezipřistání, ale následný pocit z reálné potřeby tohoto aktu naplní pocitem uspokojení, že konečně někdo myslel i na tyto detaily. Velmi nás potěšil i detailní náhled do kokpitu, který OGF nabízí jako jeden ze standardních pohledů. Tento pohled jsme totiž v drtivé většině všech
konzolových leteckých her postrádali. Samozřejmě nechybí ani klasický „zpoza ocasu“ i jiné. Dále nabízí OGF i několik vedlejších módů v čele s Challenge módem, kde se budete postupně utkávat s novými a novými nálety nepřátel.
Nejzajímavější na OGF je ovšem samotné nastavení letounu a zbrojní výbavy. Není ale vyloučeno, že se v něm při prvním
seznamování i lehce zamotáte. Voleb je nespočet a správné nastavení je základ pro kladné splnění každé mise. Před každou misí se dozvíte z krátkého brífinku (s hodně špatným dabingem), co vás nadále čeká a krom nastavení si můžete zvolit i co-pilota,
který vás bude ve svém letounu v bojích doprovázet.
Ani OGF se nevyhnula podpora Xbox Live zúročená ve vcelku povedeném multiplayeru, byť nabízí pouze dva módy. V Arena režimu si vyberete jednu ze čtyř stran a vrhnete se v jednom z možných letounů do vírů boje. Druhý zmiňovaný mód Versus je potom týmová obdoba předešlého jmenovaného. Offline hra více hráčů přitom nabízí pouze první jmenovanou možnost a je určena hráčům pouze dvěma.
|
Hra má nejblíže ke klasickému simulátoru
Nevzhledná krajina| Over G Fighters | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
