Než dorazil na Xbox 360, zabodoval „Nejvyšší“ už na PC. Herní obec z něj sice neupadla do extáze, ale hráči se vesměs shodli, že jde o kvalitní zábavu. Nyní tedy titul dorazil na nejnovější konzoli Microsoftu a hned zkraje můžeme říci, že se port vydařil. Ovladač si se hrou rozumí tak, že byste nepoznali, jaká byla původní platforma a drobné problémy jdou na vrub hry samotné, nikoli převodu na konzoli. Rovněž vizuální stránka je povedená, třebaže nejde přímo o grafické orgie. Kdo hrál akční RPG Fable, bude mít pocit, že se ocitl v nějakém jejím volném pokračování. To se netýká jen bukolické atmosféry se záplavou třtin ve větru se klátících, ale rovněž o pobíhání po pevně vytyčených stezkách. Nebojte se ale nějaké nesnesitelné linearity. Pravý opak je pravdou a to dokonce v míře větší, než vám bude milé. Byť má hráč zprvu pocit, že se ocitl na jakési stezce zdraví ve velkoměstském parku, záhy si otevře řadu zkratek a cestičky se tak propletou, že není žádný problém zabloudit. Aby nám to tvůrci ještě víc osladili, přibalili sice mapku v papírové podobě do krabice, ale v samotné hře mapa chybí. Když papírovou mapu rozbalíte, užasnete nad omezenou rozlohou herního světa. To proběhnu za pár hodin, řeknete si zklamaně. Omyl. Najít v bludišti bez mapy každý jednotlivý cíl vašeho putování vám zabere tolik času, že herní délka rozhodně není tím, na co by si bylo lze stěžovat. Zřejmě i autoři si všimli, že zorientovat se v krajině není úplně samozřejmé, takže alespoň bod, odkud sebe, jiné osoby, jakož i nalezené předměty teleportujete na základnu, vypadá z dálky jako malý jaderný výbuch – dík alespoň za to.
Hra oplývá dospělejším humorem.
Hlavní hrdina, bez ohledu na počasí v plném brnění permanentně nabalený Overlord, byl tedy vzkříšen z hrobu, kde spokojeně odpočíval a chce se po něm, aby zemi, zmítající se v chaosu, navrátil svou mocí řád, stejně jako svému rozkradenému věžovitému sídlu lesk, a to libovolnými prostředky. Ano, podobně jako ve zmíněném Fable vaše činy nemusí být jen chvályhodné, dokonce jste přímo uveden na scénu jako pán všech zloduchů, ale záhy zjistíte, že to s tím zlem není tak horké. Pokud se chcete posouvat v ději – a to vy nejspíš chcete – musíte chtě nechtě páchat dobro, byť si mimo plnění povinných úkolů můžete dělat, co chcete. Obyvatelstvo na vaše případné zlé skutky sice reaguje tím, že vám přestane poskytovat užitečné rady, ale jinak například jednou spuštěné padací mosty už před vámi nikdy nevytáhne nahoru, třebaže by to bylo podstatně efektivnější, než se nechat po Gándhího vzoru mlčky masakrovat. Ostatně kupříkladu řada žen vám dává dál najevo své sympatie zlo nezlo – co tím chtěli tvůrci naznačit? Co se týče těch, které vás neobdivují, ba snaží se vás něčím přetáhnout, jeden z vašich prvních úkolů je takové vzpurné ženy posbírat a odvléci do vašeho sídla. Tam se následně producírují zbaveny oděvu - nebo přesněji řečeno v oděvu znatelně úspornějším než ve vísce, kde si nedávaly pozor na jazyk - shromážděny na vaší základně za poněkud mlhavým účelem. Už z toho je vidět, že hra oplývá dospělejším humorem, i když slyšet posté větu „dám vám svou manželku – a dokonce i svou ovci“ už není tak legrační, jako poprvé.Na putování krajinou a boj s nepřáteli ale nejste sami, nýbrž můžete využívat hromadu pomocníků. Hráli jste na GameCube povedenou akční strategii jménem Pikmin? Pokud ano, budete jako doma. Hrdina v prekérní situaci a čtyři barvy pomahačů – hnědí, červení, zelení a modří. Overlord je na rozdíl od Olimara netahá ze země ručně ale na příslušných místech stačí zadat povel a pomocníci, kteří se tu nazývají Minioni, vyskáčou ze země sami. Naprosto shodný je systém čísel, která svítí nad místy, kde se po Minionech žádá určitá akce – numera určují, kolik mrňousů k akci potřebujete. Dále je každý druh Minionů na něco dobrý a v jiném oboru nýmand. Hnědí umějí bojovat, ale nemohou do vody ani do ohně. Modří dokážou oživit padlé a neutopí se, ale neumějí bojovat. Červení jsou kamarádi s ohněm, zelení s jedem a tak dále. Na rozdíl od Pikmina je ale Overlord, jak jsme již výše podotkli, určen spíše dospělejšímu publiku, takže k vyvolávání Minionů potřebujete životní sílu, již získáváte – zabíjením jiných živých bytostí. Pěkně na férovku – za jednoho živého tvora získáte jednoho Miniona, pochopitelně jen do momentálního limitu jejich využitelného počtu, který mimochodem později dosahuje až padesátky. Životní síla se vám ale střádá do zásoby, takže pokud odkrouhnete víc jedinců, než kolik Minionů můžete využít v poli, je přebytek připraven na příslušných místech na váš rozkaz vyskákat ze země a nahradit padlé.
Na rozdíl od stříleček musíte chtě nechtě přikládat vlastní ruku k dílu.
Komu je žinantní zabíjet ty hodné, když zrovna žádní zlí nejsou v dohledu a je třeba doplnit prořídlé voje, může životní sílu získávat například likvidací němých tváří, kterých je všude příhodně přichystáno značné množství. Každý druh Minionů ovšem potřebuje životní sílu jiného druhu – barvy, takže se občas dost naběháte, než doplníte stavy. Co se týče lovu zvěře, nemusíte si ani špinit brnění – stačí proti ní vyslat Miniony, jejichž umělá inteligence má jinak své meze, takže nezřídka sice určený kus složí, ale jeho zářivou životní sílu nechají povalovat v trávě a musíte jim připomenout, jaké jsou jejich povinnosti. To se ostatně týká jakékoli jejich aktivity – všude platí pravidlo „důvěruj, ale prověřuj“. Vůči Minionům nehrozí riziko „friendly fire“, takže je za jejich minely můžete dle libosti mydlit, aniž by utrpěli úhony. Jsou mimochodem excelentně animovaní, což je spolu s jejich vzrušenými skřeky a podlézavými hláškami činí nezapomenutelnými.Když jsme se zmínili o „palbě do vlastních“, záhy si všimnete, že hra vlastně do značné míry využívá mechanismy střílečky z pohledu třetí osoby. Levou „spouští“ zaměříte nepřítele a pravou jeho směrem vyšlete Miniony, kteří ho zdolají - pokud na něj mají. Jsou-li tím směrem i další protivníci, pustí se váš tým bez přemlouvání i do nich. Místo nabíjení vyvoláváte čerstvé Miniony ze země a místo výměny střelné zbraně za vhodnější vyměníte jednoduše druh vysílaných rabiátů. Ve shodě s mnoha střílečkami s automatickým zaměřováním není rovněž zcela samozřejmé zaměřit požadovaného oponenta. Nemilé je, že se člověku brzy zažije mechanismus „zaměř a vyšli“, takže často mechanicky vysíláte Miniony nesprávným směrem a musíte je volat zpět, což v bitvě dost zdržuje. Přímo osudové je to například v tréninkových dungeonech ve vaší věžovité základně. Tam si lze krátit chvíli ve zpočátku ne zrovna snadných bitvách s přesilou nepřátel zabitých předtím v hlavní hře, při nichž se Stalinem patentovanou strategií „všichni vpřed, mám vás hodně“ daleko nedojdete. Místo toho je nutné postupovat takticky a poslání Minionů na nesprávného jedince pravidelně ústí do restartu.
|
Ukládání je vyřešeno autosavem při změně lokace a při teleportaci na základnu, a občas tak uložíte, co jste nechtěli. Slyšeli jsme i o tom, že někomu hra padla zrovna v okamžiku, kdy po jedenácti hodinách hraní teleportoval klíčový předmět a následně pak neměl ani předmět ani použitelný save a mohl hrát hru znova. Takový bug nemůžeme z vlastní zkušenosti potvrdit, ale stalo se nám například, že při bitce v tréninkovém dungeonu pod věží vypadl obraz a mohli jsme jen sledovat černou plochu a poslouchat, jak nás nepřítel drtí. Přechod do menu fungoval normálně, takže o závadu televizoru nešlo. Celkově jsme ale neviděli nic tak fatálního, že by to ohrožovalo hru.
Overlord disponuje i on-line multiplayerem, bohužel pro pouhé dva hráče, což je zřejmě způsobeno omezenými možnostmi plynule zobrazit velké množství ovladatelných Minionů najednou. I při pouhých dvou týmech soupeřících Minionů tak lze pozorovat značné kolísání frameratu, což dvakrát nepotěší. V nabídce jsou
|
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
Overlord | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|