Overspeed: High Performance Speed Racing

Need for Speed stále drží primát v žánru arkádových závodů. Overspeed na tom nejspíš nic nezmění, to však neznamená, že by šlo o brak. Některé věci dělá dobře, jiné hůře. Zda se to slučuje s vaší představou o závodní hře, to se dozvíte v recenzi.

Motor kvílí ve vysokých otáčkách, poslední soupeř se konečně loučí i ve zpětném zrcátku, posledních pár stovek metrů si chceme vychutnat pocit vítězství. Ale co se to děje? Auto se dostává do lehkého smyku. Bum! Poštovní schránka. Bum! Hydrant. Zvuk skřípějícího plechu indikuje, že jsme se otřeli i o popelnici trochu více, než jsme původně zamýšleli. Upocené ruce na volantu už nedokáží stovky zběsilých koňských sil pod kapotou korigovat. V nejbližší zatáčce se nám stává osudnou zeď. A ve zpětném zrcátku vidíme, jak jeden soupeř za druhým dojíždí do deset metrů vzdáleného cíle.

Overspeed se nepokrytě snaží těžit z úspěchu Need for Speed. Zatímco se však tato série posouvá směrem od ilegálních závodů, novinka od studia Invictus do nich zabředla až po kolena.

Tohle není jen jeden výjimečně nepovedený závod. V Overspeed: High Performance Speed Racing si takových užijete přinejmenším první hodinku dvě. Obtížnost totiž dokáže nejen závodnické začátečníky pěkně frustrovat. Kdo nehodí hned flintu do žita, nechť si trochu pohraje s citlivostí nastavení – časem by ho měl vyladit tak, aby měl aspoň malou šanci se z úvodních závodů pohnout. Později už situace není ani zdaleka tak horká a křivka náročnosti trochu nepochopitelně spíše klesá.

Overspeed se nepokrytě snaží těžit z úspěchu Need for Speed. Zatímco se však tato série posouvá směrem od ilegálních závodů, novinka od studia Invictus do nich zabředla až po kolena. Do poměrně věrně vystavěného, ale zoufale mrtvého Los Angeles vás uvede prosté intro složené z měnících se obrázků, jež by vás nejspíš měly navodit na tu správnou notu: coby nováček to musíte natřít celé undergroundové scéně včetně jejích dosavadních králů. Nic víc nečekejte.

Kariérní mód sestává z prostého žebříčku o zhruba pětašedesáti místech, po nichž je zapotřebí se vysápat až nahoru. Zpočátku vám přijde, že hrajete demo, jelikož až do padesátého místa se střídají pouhé dvě, navíc dost podobné trati. Teprve až se dostanete na zmíněnou metu, což je sám o sobě docela vyzývavý úkol, otevřou se další. Kdovíjakou variabilitu ale nečekejte. Pomocí šipek se tak v každém ze závodů pokoušíte setřást protivníka a dojet do cíle první, a to navzdory mnohdy nevyzpytatelnému chování vozu, které uvízlo někde na cestě mezi arkádou a simulátorem, přičemž je často velkou otázkou, jak se v té které situaci zachová. Podaří-li se vám všechny nepříjemnosti přestát a soupeře skutečně porazíte, můžete se těšit z postupu na žebříčku o jedno dvě místa.

Namísto vyhrávání velkých balíků peněz, za něž byste si pak svůj vůz vylepšovali, se s protivníky rovnou vsázíte o jednotlivé tuningové díly, ať už jde o spoilery, pneumatiky či exkluzivní nalakování. Každý díl na autě se dá vylepšit až na čtvrtou úroveň. Zdánlivě dobrý nápad, který je však totálně pohřben nelogičností soupeřem vsázených částí. Když jsme nad jedním z nich zvítězili, nestačili jsme se divit: vyhraný díl vlastnosti našeho vozu zhoršil, místo aby je vylepšil! Zpočátku budete ale mnohem častěji prohrávat. Důsledky? Pochopitelně přijdete o součástky, ale aby toho náhodou nebylo málo, tak se ještě poroučíte žebříčkem směrem dolů. Jelikož tu nefunguje klasické ukládání (pouze při opuštění hry), nezbývá než to vzít v potaz, zatnout zuby a prát se dále s větrnými mlýny. Nebo se na to vykašlat.

Paradoxně tak někdy po polovině hry nastane stav, kdy už s výhrami nebudete mít žádný problém. Naopak, začnete si říkat, zda hra není až příliš jednoduchá.

Zpočátku, s nevytuněným autem, je vážně těžké postupovat. Jakmile se však dostanete do druhé ze čtyř tříd prestiže, která začíná zmíněným padesátým místem, neotevřou se vám pouze tři nové tratě, ale získáte i možnost vyhrát nová vozidla. To je nejspíš nejvíce vzrušující motivace, jakou vám hra může nabídnout, protože auta se svým chováním opravdu liší a obvykle platí, že s těmi později získanými se závodí mnohem jednodušeji. Paradoxně tak někdy po polovině hry nastane stav, kdy už s výhrami nebudete mít žádný problém. Naopak, začnete si říkat, zda hra není až příliš jednoduchá. Není, je jen hodně špatně vyvážená.

Netěšte se ale na licencované bouráky. Na ně autoři neměli peníze. Bohužel nejspíš ani snahu vytvořit smysluplný počet vozů. Takhle zůstalo jen při deseti, což je i s odlišným fyzikálním modelem zkrátka málo. Zbývá dodat, že některé se svým zamýšleným předlohám podobají více, jiné méně. Abychom jen nehanili, fyzika vážně není špatná. Je sice potřeba si na ní chvíli zvykat, ale jakmile se tak stane, zjistíte, že se skutečně vyhýbáte haváriím, protože ty na rozdíl od Need for Speed skutečně pocítíte. Navíc se projevují i ve zhoršených vlastnostech auta.

Grafické modely vozidel jsou koukatelné pouze zvnějšku. Tvůrci se sice snažili, pro arkádu poněkud netradičně, vytvořit i autentický kokpit. Nicméně se jim to příliš nepodařilo, protože tento pohled je ošklivý a skutečnému autu nepříliš odpovídající. V hodně vysokých rychlostech se začne obraz jaksi rozmazávat, což má odpovídat vzrůstající hladině adrenalinu v krvi závodníka. Působí to však stejně nepatřičně jako rádoby cool textové bubliny před závody, jejichž náplň je ale neustále stejná: zoufale nudná. Pokud by šlo o pár vtipných hlášek, byla by atmosféra americké undergroundové scény navozena o poznání lépe. Los Angeles samo o sobě nevypadá zle, textury mraků v dáli jsou sice odfláknuté, ovšem na blízké okolí se dá dívat. Atmosféře ale škodí, že je město příliš mrtvé – prakticky bez provozu. Abychom s rozporuplnou technickou stránkou věci skoncovali, musíme dodat, že zvuky pro změnu mají slušnou úroveň a pokud vám sedí typická hip-hopová muzika, budete spokojeni i tady.

Klady a zápory

Slušný fyzikální model
Umělí inteligence soupeře

Zpočátku frustrující
Málo obsahu

20 Euro
Anglicky

Vedle kariérního módu si můžete střihnout ještě rychlý závod či jízdu na čas. Druhou jmenovanou ovšem teprve tehdy, kdy se vám podaří v žebříčku vystoupat až takřka na vrchol, do nejvyšší třídy prestiže. Multiplayer se pak omezuje na obyčejné závody buď přes internet či po lokální síti.

Netěšte se ale na licencované bouráky. Na ně autoři neměli peníze. Bohužel nejspíš ani snahu vytvořit smysluplný počet vozů.

Overspeed: High Performance Speed Racing nedopadlo nikterak katastrofálně. Lze s ním strávit několik poměrně zábavných hodin, ačkoliv bez frustrujícího začátku by to mohlo být ještě lepší. Nejde však ani o žádný zázrak. Budgetový původ je zkrátka znát. Autorům se sice podařilo vytvořit vcelku obstojný fyzikální model, po obsahové stránce a co do vyváženosti však už s mainstreamovým hitem Need for Speed nemůže držet krok. Nezbývá než dodat, že to mohlo být horší, ale klidně i lepší a udělit lehce nadprůměrné hodnocení.