Neexistuje snad žádný uživatel počítače, který by neznal legendární hru Pac-man ať už ze svého kybernetického miláčka nebo z nejrůznějších modifikací na ostatních platformách. Pokud patříte mezi mizivou hrstku těch, kteří se počítají mezi "Neználky", vězte, že ve hře jste velká kulička s výřezem označujícím ústa, která požírá své menší sestřičky v jakémsi bludišti. Aby to ale nebylo tak jednoduché, cestu vám budou křížit a vaše úsilí znepřijemňovat nehodní duchové, kteří se naopak budou snažit sežrat vás a vaší jedinou obranou je útěk nebo pozření středně velké kuličky, která z duchů udělá na krátkou chvíli lehce stravitelnou poživatinu.
Jak už jsem řekl, hra byla konvertována na nejrůznější herní platformy a jednou z nich byl také náš všem známý věrný přítel GameBoy. Toho si vzali do práce konzoloidní chlapíci z firmy Namco, která je známá vývojem kvalitních titulů pro herní zařízení koncernů Sony a Nintendo a nutno říct, že se jim práce až na pár drobností opravdu povedla. Na kazetce s nápisem Pac-man special colour edition totiž najdete kromě klasického MS Pac-mana také Super Pac-mana,
který je založen na stejném principu jako ten klasický (popis v prvním odstavci článku), avšak je poněkud obtížnější z toho důvodu, že si cestu ke kuličkám musíte otevírat požíráním klíčů. Dost již tedy bylo popisů hry samotné a přejděme k jejímu zpracování.
Už jsem se zmínil výše, že Namco si s konverzí dalo skutečně práci (i když nevím, dá-li se to tak v případě této jednoduché hry nazvat) a po grafické stránce je hra přehledná (což se některým vývojářům her pro GameBoye i přes jeho schopnosti a jejich snahu stále nedaří), pěkná - prostě téměř dokonalá. Ani po zvukové stránce nelze co vytknout, možná je to ale tím, že v případě Pac-mana nejsme rozmazlení nějakou extra hudbou ani zvukovými efekty, nýbrž jednoduchým "houkačkovitým" soundem, který, řekl bych, je na GameBoyi kvalitnější než na PC verzi Pac-mana, kterou jsem svého času také poměrně hodně hrál, asi jako každý.
Co mě ale na GameBoyovské verzi zarazilo nejvíce, byla obtížnost. Pac-man je totiž až téměř nehratelně náročný, možná je to nepřesným ovládáním, možná je to jen špatnými reakcemi kurzorového tlačítka,
každopádně mnohdy se stane, že ačkoliv mačkáte v pravý okamžik, váš Pac-man si pokračuje svým směrem a na vaše dobře míněné rady související se směrem chůze nedá - což se mu většinou vyplatí smrtí v útrobách některého z po lokaci volně pobíhajících duchů. A ačkoliv jsem u hraní PC verze strávil opravdu hodně času a myslím si, že nějaký ten trénink mám, na GameBoyi se mi ani po několika hodinách nedařilo dosahovat extrémně lepších výsledků oproti prvním hrám.
Jak tedy GameBoyí verzi Pac-mana zhodnotit? Zpracování se povedlo, hra sama o sobě je chytlavá už jen z titulu svého názvu a své bohaté historie a možnost vybrat si klasickou čí "super" verzi hry také jistě potěší. Obtížnost, která je jediným záporem tohoto titulu, na kterou jsem za dobu jeho hraní narazil, však rozhodně nepotěší, ba řekl bych, že dokonce odradí a po určité době, během níž se vám nepodaří dostat se nijak výrazně daleko, se stane tak frustrující, že vám hru znechutí. Škoda, Pac-man se mohl stát trhákem i na Nintendím handheldu.
