RECENZE: Pagan je jen další kopií Diabla od tvůrců World of Tanks

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pagan na první pohled vypadá jako nástupce Diabla nebo Torchlight, bohužel mu však chybí jejich dotaženost.

Ach Diablo, kolik je to jen let? Psal se rok 1997, když vyšla tato žánr definující hack & slash hra, která odrovnala nejednu kuličkovou myš. A mně poprvé ukázala kouzlo RPG her, nad kterými jsem ve své mladistvé nerozvážnosti do té doby ohrnoval nos. 

Pagan Online

Jen díky Diablu jsem později dokázal ocenit takové RPG skvosty jako Eye of the Beholder nebo Might & Magic. 

Blizzard tehdy přivedl na světlo světa nový kult. A jak to tak bývá, mnozí ostatní dostali chuť svézt se na vlně popularity a chtěli si udělat svoje Diablo. Těmi posledními jsou lidé z firmy Wargaming, známé především díky nesmrtelným World of Tanks. 

Diablovka na jiný způsob

Pagan Online sice užívá osvědčených metod diablovského hack & slash, ale tak trochu nepochopil, že Diablo není jen o bezhlavém masakrování všeho okolo. Pagan Online (a může se to zdát trochu jako podivný příměr) připomíná víc než klasická akční RPG hry stylu Serious Sam. Každá jeho mapa se skládá ze série arén, kde se vám soustavně teleportují nepřátelé a vy lítáte jak nudle v bandě a kosíte je po desítkách. Úplně tedy chybí možnost taktického ústupu, nebo nějaké vrcholnější taktiky. Toto bych si uměl představit u soubojů s bossy, ale u řadových potyček to působí hodně podivně. 

Pagan Online

Celý Pagan Online je trochu zvláštní svým pojetím. Někomu to může sednout, ale kdo má rád tradičnější formy, bude přinejmenším zmaten. Ani pohyb po mapě totiž není volný, nic jako globální mapu světa tu nehledejte. Do každé samostatné instance se přenesete teleportem, vymlátíte všechno, co vykazuje jakékoliv známky pohybu, párkrát si to zopakujete a přijde finální vlna. To znamená tužšího nepřítele či přímo bosse a pár jeho neustále se obnovujících posluhovačů. Když je boss mrtvý, posbíráte loot a teleportační zařízení vás dostane zpět do Hubu, kterému se tu říká Panteon.

Z tradičních ingrediencí diablovek zůstává snad jen nepřeberné množství lootu, který se válí všude. Na jeho sbírání však nikdy nebude dost času. V téměř každé mapě je truhla, která se po uplynutí krátké časové lhůty uzamkne a hodnotnější věci z ní nezískáte. 

Aspoň mohli autoři zpřístupnit možnost automatického sbírání zlaťáků. Naklikat všechno zlato na bojišti a upalovat k další šarvátce, to je o zánět karpálního tunelu. V takovéto momenty ani nebudete řešit, co sbíráte, hlavně abyste v daném intervalu stihli co nejrychleji najít truhlici. V Panteonu se vám pak postupem hrou zpřístupní překupník, který od vás vaše rezivějící zbraně, štíty nebo amulety vykoupí.

V srdci Panteonu

Pagan Online

Pohanští bohové odešli a jen oni vědí kam. Panteon, místo, kde dřív usedali na svých majestátních trůnech, je nyní ponurým a smutným místem. Jenže svitla naděje. Hrdinové z celého světa po svém skonu nezůstávají hnít v zemi, ale probouzí se zde. Jako by je snad volaly vyšší síly a chtěly od nich, aby navrátili Panteonu jeho zašlou slávu a vrátili ztracené bohy zpět na jejich trůny. Zlo se totiž probudilo a bohové byli jedinou brzdou, která stála mezi ním a světem.

Panteon funguje jako klasický hub. Zde získáváte úkoly, levelujete postavy, interagujete s NPC a občas i živými hráči. Možnosti s postupem hrou přibývají a vy získáte i množnost craftit si nové vybavení nebo směřovat postavy podle svých preferencí pomocí sekundárních vlastností jednotlivých skillů. Těch pro každou postavu není moc, a proto je možnost aspoň trochu upravovat jejich působení víc než vhodná. Po pár hodinách hraní vám hra otevře i další mise a úkoly.

Ty působí jak z nějaké mobilní freemium hry, plníte mise, abyste mohli plnit další mise a získali klíče k těm nejobtížnějším úkolům: „nájemným vraždám“. To jsou, pravda, největší výzvy a není to nic jiného než další řada arénových bitek zakončená tužším bossfightem. Kromě těch tu jsou mise obranné a mise, jak asi očekáváte, kde kosíte hlava nehlava úplně všechno. 

Je to dobrý způsob grindu a jestli máte rádi odemykání skinů a customizaci postav, tak právě zde dostanete možnost získat „úlomky“ jednotlivých hrdinů či dokonce jejich duši. Duše slouží k odemknutí hrdiny a jeho úlomky jako platidlo pro různé skiny. Zní to trochu jako základ pro klasickou F2P hru, ale Pagan Online zatím žádné mikrotransakce nenabízí, budiž mu to ke cti.

Pagan Online ve vás chce vzbudit touhu hrát za více charakterů naráz. Ale pozor, každý charakter začíná na nulté úrovni. Sice leveluje mnohem rychleji díky jakémusi kolektivnímu levelu a může podědit od svého nadupanějšího bratříčka už ze začátku lepší vybavení, ale to neznamená, že to bude procházka růžovým sadem. Chtě nechtě budete muset v případě přechodu na jinou postavu projít kampaní od začátku. Mně ihned upoutal nemrtvý sympaťák Morokh, kostra s obří kosou, která hláškuje jak divá. Zdání klame, pohublý mládenec není nekromant, ale pořádný bijec na blízko a ovládá spoustu užitečných schopností a kouzel. 

Každá hratelná postava je něčím unikátní a styly hry se výrazně liší. Například Dameer je druid, který má ku pomoci obřího medvěda, do kterého může vstoupit. Ovládá přírodní magii, a když je mu nejhůř, nechá vyrůst strom, co ho pomalu léčí. Hector zase jako by vypadl ze steampunku. Tyká si s různými střelnými zbraněmi, dokonce i s rotačákem. No a nejbizarnější hrdinkou bude nejspíš domina s bičem obcující s krvavou magií. Zbytek už jsou klasičtí berserkeři, mágové a tankové. Samozřejmě nechybí možnost kooperace, kdy využijete naplno dynamiku postav. Tedy v případě, že máte parťáka z řad přátel. Náhodné hledání spolubojovníků příliš nefunguje.

Co je třeba na Pagan Online pochválit, je jednoduché a hlavně smysluplné ovládání. Postava se, což je další nezvyk, ovládá pomocí WSAD. Pár základních útoků je na myši a pak jen pár tlačítek pro aktivaci skillů. Funguje to skvěle, nezažijete nepříjemné prstoklady a hra tak dostává akčnější náboj. 

Pochvalu si zaslouží i samotné uživatelské rozhraní. Je čisté a přehledné. Autoři zjednodušili i pohyb po Panteonu, všechna důležitá místa jsou doslova na dosah myši. Běhat po něm musíte pouze v nutných příběhových momentech. Příběh určitě není k zahození a jako motivace pro další výpravy funguje.

Pagan Online

Bohužel hru v tuto chvíli dost trápí nedostatečná optimalizace. Kromě dlouhých nahrávacích časů se Pagan umí nepříjemně sekat i na menších detailech a šarvátky se na obrazovce mohou zvrtnout v neplánovanou tahovku. Množství nepřátel je občas doslova úmorné a počítačům to nemusí dělat dvakrát dobře. Nezdálo se, že by na tom cokoliv změnilo snížení kvality grafiky, která sama o sobě vypadá náramně. 

Lacině působí opakující se prostředí, kde jednu lokaci navštívíte hned několikrát a změna se bude týkat pouze toho, z jaké strany mapy budete začínat. Ozvučení je zcela profesionální a co vás bude vyloženě bavit, je dabing postav. Každé dodává tu správnou oduševnělost. Narazil jsem i na pár tvrdých zamrznutí při loadingu zpět do Panteonu, naštěstí se loot vždy přenesl se mnou i po znovunačtení.

Podivný pokus

Pagan Online je jako nějaký odvážný experiment. Nesnaží se kopírovat do puntíku osvědčené metody a v jistém pohledu je to chvályhodný tah, ale spíš si tím ubližuje. Koncept oddělených lokací hru nepřirozeně kouskuje a arénové souboje se stávají již po pár hodinách repetitivní rutinou, ze které není moc cesty. 

Hře tak ze všeho nejvíc škodí samotný základ hratelnosti. Pokud máte rádi akční RPG v co-op, tak Pagan Online vyzkoušet můžete, hratelné postavy jsou jedněmi z nejlepších za poslední dobu. Ale pokud hledáte ucelenou zábavu, nejspíš bude lepší nechat pohanské bohy dál spát.

Druhý pohled

Recenzovat hry jako Pagan Online je nevděčné a jsem rád, že mě Honza tohoto břímě zbavil. Nejde totiž o titul, který by byl koncipovaný, aby vás udržel několik hodin v kuse a vy jste se nemohli dočkat vyvrcholení napínavého příběhu. Přesně naopak, Pagan je vhodný na kratší cca půl hodinové seance, kdy se prostě potřebujete rychle odreagovat a zrovna nemůžete na Pornhub. Tomuto konceptu odpovídá vše - krátký časový limit na jednotlivé úrovně, arénová forma hry nabízející neustálou akci, i možnost měnit hrdiny rychleji než ponožky. Z tohoto pohledu dává smysl, že její vývoj zaštítil Wargaming, který se ve svých tancích pokouší o něco podobného. Pokud k ní budete takto přistupovat, nemůže vás zklamat, protože jde o ryzí adrenalin. Díky RPG prvkům má však i jistý přesah.

Hodnocení: 70%

Honza Srp