Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Painkiller - Pekelný mejdan v očistci

  12:00aktualizováno  3:23
Nahypovaný Painkiller k nám konečně dorazil. Je krvavý, je drsný, je skvělý - tak nám to alespoň tvůrci slibovali. Jestli dodrželi slovo nebo jen mleli pantem, o tom bude následující recenze (rovnou si přiznejme: krvavý je bez debat).
82

Painkiller

Platforma: PC
Výrobce: DreamCatcher

Herní karta

popisek Polský tým „People Can Fly“ nám po dlouhém čekání naservíroval svůj hlavní chod v podobě krvavě propečeného Painkillera. Kolem hry se strhl povyk srovnatelný snad jen s mojí oblíbenkyní Aničkou Dajdou (říkejte si co chcete, ta holka prostě umí :)). Vývojáři chrlili jeden skvěle vypadající obrázek za druhým a občas k tomu přihodili i nějaké to boží video a nejeden z nás si čekání zkrátil i opětovným dohráním Serious Sama, jímž se nechali autoři dost inspirovat. Když vyšlo první demo, bylo vše jasné. Painkiller bude bomba ať si říká kdo chce co chce. Nyní už se mi ten 3 CD macík rozvaluje na plotnách disku a já už znám celou pravdu, se kterou se s vámi promptně podělím.

Nebe, peklo, ráj? Dnes ne, zlato…
Přestože u hry podobného ražení není příběh tou nejdůležitější věcí, zmíním ho na prvním místě. Vaše jméno je Daniel Garner. Šťastný manžel sličně vypadající Katrin a majitel nablýskaného bouráku. Jednoho deštivého večera si tak Daneček jede s manželkou kdovíkam a protože panička je fakt kus, dá přednost pohledu do jejího výstřihu místo na silnici. Nadržený Daneček tak svůj nablýskaný bourák naservíruje expres rekomando přímo pod kola kamionu v protisměru a máme tu další důkaz toho, že pohled na pěknou ženskou vás může stát život. Teda jak se to vezme. Danova stará sice odputuje bezstarostně do nebíčka, ale Dan zůstal v očistci a jeho budoucnost teda moc růžově nevypadá. Jak mu sdělí posel Sammael, je jediná cesta za manželkou zabití čtyř pekelných generálů, kteří chystají invazi do světa živých. To sice není úkol nikterak vábný, ale jeho odmítnutí by znamenalo velice dlouhou dovolenou o několik pater níž, konkrétně v pekle, takže rozhodování netrvá dlouho. Tolik tedy k příběhu, který je vám promítnut v úvodní animaci. Váš úkol je tedy jasný. Projít dvacet čtyři levelů a generálům jednoduše rozhodit sandál.

Pekelní generálové v akci.

Generálové nejsou žádní cucáci už od pohledu. Až se na vás vyřítí prevít o velikosti několika domů, budete hned vědět, že je to on :). Autoři také každému z nich implementovali speciální schopnosti, tzn. že na každého funguje rozdílná strategie. Tak většinou nejdou zabít pouhopouhým střílením, ale musíte si najít nějaký fígl, které tu ale nebudu rozepisovat, protože bych vám zkazil překvapení (a nervy než na to přijdete :)).

popisek Očistec není místo pro padavky
Dvacet čtyři není sice číslo kdovíjak závratné, ale levely nejsou naštěstí nijak prťavé, spíš naopak. Hra je rozdělena do pěti kapitol, které se vám postupně odkrývají. Když dokončíte kapitolu, příběh pokročí a spustí se celkem dlouhá animace. Design jednotlivých levelů je opravdu na mistrné úrovni a nudit se nebudete opravdu ani chvilku. Navíc rozmanitost prostředí je obrovská. Co se týká mého názoru, nebyl jsem moc nadšený, že se v očistci objevují taková místa, jako operní dům, vojenská základna nebo nádraží. Čekal jsem spíš něco jako v první demoverzi – hororovou atmosféru středověkých vesnic, plno zombíků a ztracených duší, které hledají klid, apod. Navíc nové prostředí nemá většinou žádnou logickou návaznost na předchozí. Ale pokud nebudu přihlížet k příběhu, jedná se o skvěle navržené úrovně. V jednotlivých částech levelů to většinou funguje tak, že po vstupu se vám zavře cesta zpět a vyhrne se na vás hejno nepřátel, které musíte do posledního pobít. Poté se vám otevře cesta dál atd. Vzhledem k tomu, že jednotlivé části levelů jsou občas dost velké, občas nějakou potvoru přehlédnete. Naštěstí tvůrci mysleli i na to, a tak na obrazovce vidíte šipku, která ukazuje směr nejbližší příšery, takže ji najdete opravdu snadno. Když vyčistíte celou oblast, šipka zčervená a ukazuje na místo dalšího checkpointu (znázorňuje ho rudě svítící pentagram na zemi) a průchodu do další části levelu. Levely jsou ještě zpestřeny několika vychytávkami. Jednou z nich je třeba sbírání duší padlých nepřátel. Tvůrci se totiž s mizením mrtvol vypořádali vskutku originálně, takže zatímco v jiných hrách prostě zmizí, tady vybuchnou a zůstane po nich zelený obláček (červený u tužších potvor), který když seberete, přidá vám jedno procento zdraví (pět přidá červená duše). Navíc pokud duší seberete šedesát pět, proměníte se na okamžik v krvelačnou bestii. Uvidíte černobíle, jen nepřátelé budou rudí, na chvíli se stanete nesmrtelným a budete zabíjet jednou ranou i více potvor. A to je panečku pocit!

popisek Dále tu máme tajná místa s bonusy v podobě zbraní a munice, lékáren, brnění, apod. Můžete rozstřílet bedny, sudy a vázy a tím i sbírat peníze, které z nich vypadnou. K čemu jsou peníze? Další skvělá věc. V každém levelu máte podmínku, kterou když splníte, odemknete jednu tarokovou kartu, kterou si budete moci za peníze koupit. Karet můžete použít v jednom levelu až pět (z celkových dvaceti čtyř) a občas vám opravdu velice usnadní situaci. Pomocí jedné se bude svět okolo na chvíli pohybovat čtyřikrát pomaleji, takže budete moci lépe zamířit, můžete zdvojnásobit maximum nábojů do zbraní, zvýšit si maximum zdraví, apod. Ale nemyslete si, že karty získáte jen tak. Některé podmínky jsou sice lehké, například objevit všechna tajná místa, nepoužít jediné brnění nebo udělat celý level pouze s jednou zbraní. Většinou to ale tak lehké není. Až bude váš úkol zabít závěrečného bosse kapitoly za neuvěřitelně malý čas nebo budete muset zničit všechny objekty a budete prohledávat celou úroveň, jestli jste někde něco nezapomněli, nejednou nemile pohladíte klávesnici. Na druhou stranu se ale jedná o dobrou motivaci k rozehrání levelu znovu, protože bonusy z karet za to úsilí stojí.

popisek Osazenstvo očistce aneb v přesile je síla
Jak už jsem zmínil výše, je rozmanitost levelů opravdu vysoká. S potěšením vám můžu říct, že stejně velká je i rozmanitost nepřátel. Fantasie tvůrců je opravdu obrovská, o čemž svědčí nejrůznější kreatury, které se na vás pohrnou. Od běžných kostlivců a vojáků, přes obrněné rytíře se štítem a obry, které je možné zabít pouze dobře mířenou ránou do břicha, až po gigantické bossy, kteří jsou tak úžasní, že jsem jim vymezil speciální místo v tabulce, stejně jako několik vyvoleným potvorám. Každá potvora má také své unikátní vlastnosti. Obyčejní vojáci na vás budou útočit naprosto bez rozmyslu, střelci začnou utíkat, pokud se k nim přiblížíte, rytíři se štítem se budou krýt a v závěru hry narazíte i velké kostlivce (nebo co to je, v té rychlosti jsem to nezkoumal :)), kteří popadnou nejbližšího vojáka a použijí ho jako živý štít. S potvorami je také spojena umělá inteligence, ale jak už jsem řekl, většina potvor útočí naprosto bez rozmyslu v totální početní převaze, ale hra si nehraje na žádný simulátor života, takže je to v pohodě.

Výběr z některých potvor.

Jak už jsem psal v recenzi, je osazenstvo očistce skutečně rozmanité. Na prvním obrázku máme obyčejného pěšáka, který útočí mečem na blízko, většinou v dost nemalém počtu. Naštěstí Pain s nimi dokáže rychle udělat krátký proces. Na druhém obrázku už je tužší potvora. Jedná se obrněného tlusťocha, kterého je možné zabít pouze výstřelem do odkrytého břicha. Na třetím obrázku je zaštítovaný rytíř, který útočí na dálku kuší. Nejlepší taktikou na něj je dojít až k němu, protože začne utíkat a odryje si nechráněná záda.

popisek Nástroje zkázy
Přestože v podobné hře by nebylo od věci mít desítky zbraní nejroztodivnějších tvarů a efektů, nabídli nám tvůrci pouhopouhých pět kousků. Ale ještě předtím, než začnete na nebohé tvůrce nadávat a sypat popel, musím říct, že tento počet je naprosto dostačující. Každá zbraň má totiž i druhý, zcela odlišný mód, takže těch zbraní je vlastně deset a to už je dostačující počet. Podrobnější informace o každé z nich najdete v tabulce, já jen doplním, že každá zbraň má své specifické využití a během hry důkladně využijete opravdu všechny. Také se žádná z nich, kromě Stakegunu, nenabíjí, takže tím neztrácíte čas. Nábojů je až na výjimky celkem dostatek, takže nějaký ten náboj vystřelený vedle vás skutečně nemusí mrzet.

Zbraňový arzenál Painkillera.

Pain / Killer – Pain je jediná kontaktní zbraň. Nemyslete si ale, že ji využijete pouze když vám dojdou náboje. Rychle rotující čepele doslova rozsekají každého, kdo se k vám dostane trochu blíž, takže je vhodná na velké chumly nablízko útočících nepřátel. Díky její obrovské účinnosti tak ušetříte nejeden náboj do ostatních zbraní.
Naproti tomu Killer se moc nehodí do velkých hloučků. Při jeho použití vystřelí předek zbraně a zabodne se například do stěny. Mezi ním a vámi se protne energetický paprsek, který bude ničit vše, co do něj vstoupí,ale jeho účinnost není nikterak závratná. Mnohem lepší je, když nepřítele strefíte přímo vystřeleným předkem zbraně. Nebohá potvora si pak prožije letecký den a to dokonce na několik stran současně :).

Shotgun / Freezer – Jak je asi poznat z názvu, je Shotgun obyčejná brokovnice se dvěma hlavněmi. Celkem rychlá kadence a dobrá účinnost z ní dělají skvělou zbraň pro boj zblízka. Na dálku to už ale, díky velkému rozptylu, tak dobrá není.
Freezer jsem sice mockrát nevyužil, ale mnozí z vás si jej určitě zamilují. Zbraň vystřelí zmrazovací dávku, která potvoru promění na kus ledu. Pak už jen stačí zásah jinou zbraní a můžete si vychladit kolu :) Bohužel munice do této věcičky moc nenajdete.

Stakegun / Grenade Launcher – Nebudu to protahovat – Stakegun, neboli „kolíkomet“ je pro mě osobně jedna z nejlepších a nejoriginálnějších zbraní, jaké jsem mohl kdy v 3D akci vidět. Zbraň střílí rychle letící, cca půlmetrové dřevěné kolíky, které jsou extrémně účinné. Díky možnost připíchnout potvoru ke stěně (viz další tabulka), si s ní užijete asi nejvíce legrace. Bohužel kolíky nemají moc velký dostřel, takže se hodí na kratší až střední vzdálenost. Jako jediná zbraň se Stakegun nabíjí (automaticky).
Grenade launcher je klasický granátomet s malým dostřelem a střední účinností. Hodí se do úzkých chodeb a čištění cesty za sebou.

Rocket Launcher / Chaingun – Klasický raketomet se skrývá pod primárním módem této drsně vypadající věcičky. Kadence je slušná, jen rakety by mohly létat trochu rychleji. Dají se s ním také provádět efektivní „rocket jumpy“.
Rotační kulomet pod druhým módem skýtá možnost zbavení se velkého chumlu jednoduchých nepřátel během chviličky. Díky velké kadenci a slušné účinnosti to bude jede z vašich nejlepších přátel. Náboje sice žere rychleji než trabant benzín, ale naštěstí je jich celkem dostatek.

Driver / Electro – Driver je zvláštní věcička. Je to něco jako hřebíkomet, ale kadence je malá a účinnost také není závratná. Na mizerné kostlivce ale funguje znamenitě. Pokud vám dojdou náboje do kulometu a na vás se řítí hejno potvor, jako byste dávali něco zadarmo, sáhnete pravděpodobně po této věcičce.
Electro je, jak je z názvu patrné, zbraň, která vystřeluje proud elektrických paprsků. Přestože účinnost této věcičky je obrovská a hodí se na velké chumle, kterých si užijete do sytosti, moc si ji neužijete, protože spotřeba munice je strašná a navíc jí moc nenajdete. Doporučuju na chumle rytířů v železném brnění :).

popisek Hmmmmm, pěkný očistec…
Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, z čeho jsme všichni nad screenshoty a trailery tak slintali – k audiovizuálnímu zpracování. Slintat už jsme mohli i nad demoverzí, ale na to, co se vám odehraje na monitoru tentokrát, si přineste bryndáčky. Design úrovní je perfektní, všechno krásně bouchá, krev se rozmazává na stěnách, prostě nádhera. Navíc je hra perfektně optimalizovaná a běhá bez problémů i na slabších strojích. Minimum, které je dáno tvůrci, je opravdu přemrštěné, protože si bez problémů zahrajete i na strojích okolo 1 GHz. Do hry je implementován Havoc engine 2.0, známý například z Maxe Payna 2, díky kterému se všechny objekty chovají naprosto realisticky podle fyzikálních zákonů. Implementován byl rovněž Ragdoll efekt, tedy realistické pohyby postav. Nejen že potvory běhají naprosto přirozeně a ne jako když mají zlomenou nohu a nesou padesátikilový batoh, ale také naprosto dokonale umírají. Pokud rozstřelíte nebohého zombíka brokovnicí na krvavé kusance, můžete si nechat na Ragdoll efekt zajít chuť, ale stačí ho polechtat kulometem nebo kolíkometem a hned uvidíte tu parádu. Nejlepší efekt je ale přišpendlování nepřátel kolíky ke zdi. S tím jsem si užil takovou zábavu, že jsem tomu prostě musel vymezit speciální tabulku :) Místo je v ní sice pouze na tři screenshoty, ale podobné situace bude ve hře zažívat doslova na každém kroku, takže si kolíkomet jistě oblíbíte.

Stakegun aneb kolíkomet v akci.

Staegun, neboli kolíkomet je zbraň vskutku skvělá. Její účinky jsou podrobněji popsány v tabulce zbraní. Tady najdete tři obrázky, na kterých je znázorněna práce kolíkometu. Je to opravdu unikátní zbraň, se kterou si užijete spoustu legrace.

popisek O krok pozadu není ani zvuková stránka hry. Zvuky zbraní jsou skvělé, potvory krásně křičí, krev čvachtá, radost poslechnout :) Hudba je také skvělá. Při klidových situacích hraje příjemná hudba, ale jakmile se plynule promění v drsnější rockové melodie, je hned jasné, že se blíží další vlna dobrovolníků na darování krve (a také končetin, orgánů, hlavy, … :)).

Skončí tedy Painkiller v pekle nebo v nebi? Jak je z recenze jistě jasné, je Painkiller nadprůměrnou hrou, kterou nelze než doporučit. Speciálně milovníci bezduchých (tím rozhodně nemyslím špatných) řežeb, jako Serious Sam nebo Will Rock určitě nebudou zklamáni. Ale i ostatní by to mohli alespoň zkusit. Jedná se o výbornou oddychovou, ve které vypnete mozek, chytíte myš, stisknete Fire a pokosíte vše, co se pohne. Super!

Hodnocení multiplayeru (Ondřej Zach)
Je to skvělá věc – na počátku se Painkiller tvářil jako další příspěvek do regálů zlevněných edic, jenže časem autoři zjistili, že mají prostě na mnohem více, zamakali, čímž také původně plánovanou dvacetidolarovou cenu rychle přehodnotili (a změnili). A nelze se jim divit – Painkiller prostě vypadá dobře. A zatímco Petr se zaměřil na hodnocení hry jednoho hráče, která mě osobně díky jisté jednotvárnosti tolik neoslovila, padla řada na hru více hráčů. Na počet veřejných serverů si nelze stěžovat, bohužel počet hráčů zatím nedosahuje nijak závratných hodnot, čemuž se zatím nelze divit - Painkiller se prodává teprve krátce. Vybírám tedy jeden ze serverů s příznivou odezvou, kde se pohybuje asi sedm lidí a pouštím se do klání s živými soupeři. Prvních pár minut dostávám poměrně solidní výprask, posléze už se seznamuji s trochu atypickým stylem hry. Problém je ve zbraních – ta základní střílí kůly, které sice zabíjejí na jednu ránu, ale než se hráč nebo protivník trefí, chvilku to trvá. Oproti tomu hráči, kteří ví, kde sebrat raketomet jsou v okamžiku vraždícími maniaky a pány situace, zvlášť, když se "chytře" pohybují v místech, kde se znovu objevují zabití hráči. Celkově zde díky tomu trochu postrádám dynamiku celé řeže - dva se řežou kolíkama a nemůžou zabít, přijde třetí s raketometem a jejich snahy ukončí. Mapy samy o sobě mi přijdou pěkně navržené, to se musí nechat, ale nijak rozlehlé a především – v čemž vidím tu největší slabinu – jich je pouze šest!!! Tak trochu se mi ani nechtějí počítat ty dvě mapy (opticky tedy celkem osm map), respektive místnosti, v nichž se hraje nový mód "People Can Fly". V tomto režimu hráči po sobě střílejí raketometem, čímž sice protivníka nezraní, ale katapultují do vzduchu a právě ve vzduchu jsou protivníci zranitelní. Ostatní módy, jmenujme Deathmatch, Team Deatchmatch, Voosh a The Light Bearer jistě neurazí, ale i přes svoje zvláštní názvy u posledních dvou jmenovaných se vesměs jedná o modifikace známých věcí. Uvidíme, jak autoři dodrží svůj slib ohledně vydávání nových map, nicméně i tak musíme říci, že hra více hráčů je zde pouze coby v dnešní době nutný doplněk. Prakticky po hodince hraní už jsem čím dál tím intenzivněji pomýšlel na UT 2004 – čili, pokud nečekáte víc než jen drobné prodloužení zábavy, tak proč ne, ale z hlediska častějších seancí je zdejší multiplayer prostě nijak zvláštní záležitostí, navíc s mizerným počtem map. Ostatně díky přislíbenému vydání MP dema (dvě mapy) si každý bude moci udělat svůj vlastní názor.

Painkiller
Minimum: CPU 1500, 384 MB RAM
Optimum: CPU 2400, 512 MB RAM
Multiplayer: ano
Další informace: dema / screenshoty / video / cheaty
Výrobce/distributor: Dreamcatcher / People Can Fly
Distributor v ČR: HyperMax
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Krvavě propečená střílečka, ve které nemusíte ztrácet čas přemýšlením.
Hodnocení: (info) 82%
Autor:


Hodnocení hry

Redakce

82 %

Čtenáři

90 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 976 čtenářů

Nejčtenější

Revoluční rok 1998 ve hrách. Zvolte tu nejlepší

Nejlepší hry roku 1998

Rok 1998 byl pro hry mimořádně požehnaný. Kromě toho, že vznikl Bonusweb, vyšla celá řada her, které dodnes platí za...

Konec dohadů. Unreal, nebo Quake?

Střílečka Quake je šestnáct let stará a stále září.

Pokud byste si museli vybrat, dáváte, případně dávali jste přednost značce Quake, nebo raději konkurenci v podobě...



Hry a porno generují největší příjmy z virtuální reality

Pornografická videa v VR

Největším motorem v oblasti virtuální reality jsou hry a porno videa. Vyplývá to z úniků dat Valve a analýzy...

Lepší než GTA? Ohlédnutí za prvním dílem Red Dead Redemption

Red Dead Redemption

Původní Red Dead Redemption patřilo s přehledem k nejlepším hrám minulé generace konzolí. Cenami ověnčená kovbojka...

Vynikající střílečka Insurgency je dočasně zdarma

Insurgency

Multiplayerová střílečka Insuregncy dostane 18. září nepřímé pokračování nazvané Sandstorm. Aby její autoři zvětšili...

Další z rubriky

RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

State of Mind

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se...

RECENZE: V týmové akci Earthfall likvidujeme mimozemšťany po stovkách

Earthfall

Earthfall je v jádru jen kopie kultovní kooperativní akce Left 4 Dead. Ale je tak dobře udělanou kopií, že nám to ani...

RECENZE: Banner Saga 3 láká na špičkové tahové souboje a epický závěr

Banner Saga 3

Každý příběh jednou dospěje do konce a tak to je i s oblíbenou Banner Sagou, která třetím dílem vše v epickém stylu...



Najdete na iDNES.cz