Her, které se více (málokdy) či méně (většinou) úspěšně snaží přiblížit lidem atmosféru paintballu, již vzniklo několik. Ani jedna z nich zatím nebyla nikterak velká, výrobci protěžovaná hra, šlo většinu o projekty, které si ani nedělaly ambice na velký zářivý úspěch. Firma Bright Star jde v tomto směru ještě dál a podle hesla „v jednoduchosti je krása, ale hlavně málo výdajů“ vytvořila jednoduchou budgetovou hru, která sice ukazuje správný směr, jen ta akce pokulhává.
Při prvním kontaktu se hrou, kterým je pochopitelně úvodní menu, srdce paintballisty a počítačového hráče poskočí radostí. První se vyřádí s prohlížením jednotlivých zbraní, druhý zase s 3D provedeným menu v podobě na nebi poletujících položek. Podívejme se ale na ty zajímavější části menu podrobněji.
Kromě běžného menu Nastavení vás čeká také jedno – Taktika. Pod tímto označením se skrývá přehled hráčů, zbraní a prostor, kde je možné hrát. Hráči mají své charakteristiky, počínaje nepodstatným jménem, přes stejně nezajímavou výšku a váhu, až po důležité vlastnosti, jako je přesnost, rychlost apod. Na výběr je velké množství postav, s nimiž poté
můžete nastoupit do boje, ale pokud vám žádný nevyhovuje, nemusíte se bát – můžete si vytvořit i vlastní. Dojem z této části menu jen kazí 3D zobrazení postav, tak jak budou později vypadat ve hře. Jasně totiž napoví, že grafika tohoto titulu bude spíše slabší.
V přehledu zbraní najdete několikero typů, které se od sebe liší délkou hlavně, rychlostí a přesností střelby a velikostí zásobníku. Se ztvárněním jednotlivých modelů si autoři moc hlavu nedělali a tak dvě zbraně, které mají mít naprosto jinak dlouhé hlavně, vypadají na vlas stejně. O každém typu si vyslechnete tři až pět vět popisujících jeho přednosti, slabiny a vhodnost použití. Podobně je to i s prostory, ve kterých se hraje. Na výběr jich je pět, dva spíše městské, tři napůl přírodní - sem tam nějaká stavba nebo zátaras. Čeká vás opět pár vět s popisem.
A teď konečně ke hře. Jakmile si vyberete postavu, s níž budete hrát, zbraň, s níž budete střílet, a prostor, kde budete pobíhat, můžete vstoupit do jednoho z módů hry. Najdete zde klasické Capture the Flag (uzmout vlajku), ale také všichni proto všem nebo Assasin (musíte projít nepřáteli, aniž by vás zabili). Potom už se ocitnete v prostředí samotné akce. Většina z nich, zvláště lesy, je velmi temná a i s maximální světlostí monitoru se občas díváte do
téměř naprosté tmy. Horší ovšem je grafika, která je poměrně jednoduchá, s nepřirozenými stromy a ještě divnějšími pohyby postav. Není ovšem tak hrozná, aby od hry ihned odradila. Skalní fanoušek paintballu si přeci jen řekne „to překousnu“ a vyrazí.
A pak dojde na střelbu. Prvních pár ran si toho možná nevšimnete, ale pak vás to uhodí do očí. Zaměřovací kříž, který ukazuje, kam směřujete svou palbu, je u paintballu poměrně zvláštní, ale prosím, jde přeci jen o počítačovou simulaci a tam se to snese. Horší je to s trajektorií střely. Zatímco u všech ostatních paintballů se tvůrci snažili simulovat křivý a krátký let kuličky naplněné barvou, v případě Paintball Heroes se nikdo nenamáhal. Střely neomylně míří několik metrů nad střed zaměřovacího kříže, a to vždy stejně, nezávisle na vzdálenosti cíle. Střelte na pět metrů, kulička ulétne dva metry nahoru, ale směr udrží přesný. Vystřelte ne dvě stě metrů, kulička ulétne dva metry nahoru, ale směr udrží přesný. Tedy výsledek je navlas stejný. Pro neznalé bych rád uvedl, že normálně kulička vystřelená z paintballové zbraně uletí z bídou šedesát metrů, přičemž přesnost se po maximálně třiceti metrech výrazně zhoršuje. Tolik tedy k realitě, přesněji řečeno k nereálnému fyzikálnímu modelu.
Rád bych teď napsal, že kromě toho, že se zbraně nechovají jako paintballové, je vše v pořádku, ale bohužel to tak není. Téměř nejdůležitější vlastností takovýchto her je umělá inteligence počítačových hráčů, a to jak těch ve vašem týmu, tak i soupeřů. V případě PH je tyto část hrubě odbyta. O tom, že spoluhráči vlastně vůbec nespolupracují, je zbytečné mluvit, když většinu času nespolupracuje ani mozek jednotlivce s jeho tělem. Jeden příklad za všechny, který jako obrázek mizerné inteligence jistě postačí. Upozorňuji, že takových je ve hře plno, vlastně jeden za druhým.
Při boji o vlajku, odehrávajícím se mezi budovami, vám postačí velmi jednoduchá taktika. Zjistíte, kde je nepřátelská vlajka, vběhnete do patrového domu poblíž a najdete si okno s výhledem na soupeřovu vlajku. Může být i relativně daleko, zbraně přeci dostřelí. Pak už jen namiřte a čekejte. Nepřátelé se u své vlajky budou sbíhat a po zabití se u ní budou reinkarnovat. Jak se něco hne, střílejte po třech až pěti koulích a úspěch je zaručen. Nemusíte se bát, že by vám někdo vběhl do zad. Počítačoví hráči se domům vyhýbají a tak máte klid, do žádného nikdo nikdy nevejde.
Z tohoto popisu je jasně vidět, že zábavy u této hry příliš nezažijete. Jediné, co je třeba sledovat, je počet kuliček v zásobníku. Když všechny vystřílíte, můžete znovu naplnit, ale jen jednou. Jakmile vystřílíte i druhou várku, máte smůlu. Druhá věc, kterou je třeba někdy doplnit (u zbraní s většími zásobníky) je bomba s plynem. Tato operace obnáší jeden stisk klávesy.
Poslední charakteristikou, o níž jsem se ještě nezmínil, je kvalita zvuku. Možná bych udělal lépe, kdybych na to zapomněl, ale povinnost recenzenta mě nutí nic neopomenout. Zvuků moc nečekejte. Kromě nepříliš věrného zvuku střelby a vašich kroků, které znějí všude stejně, na jehličí, betonu i plechové desce, už občas zaslechnete pouze poraženecké „I’m hit!”.
Průměrná grafika, nijaký zvuk, nesmyslný fyzikální model a naprostá tupost počítačových hráčů dělají z této hry spíše hříčku, nebo také hřích výrobce. Hezké menu je opravdu chabá náplast na naprostou nudu, která na vás po pěti minutách pobíhání a střílení padne. Pokud si chcete přeci jen paintball na počítači zahrát, sáhněte raději po kterémkoliv z ostatních titulů a Paintball Heroes se zdaleka vyhněte.
| Paintball Heroes | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
