Při množství videoher, které v posledních letech vychází je vcelku pochopitelné, že se člověk každou chvíli na některou z nich docela těší. A to z různých důvodů. Pangya je ovšem první hrou, na niž jsme se těšili proto, že jsme o ní vůbec nic nevěděli. Ne, opravdu jsme se nespletli, v předchozí větě má být určitě „proto“ a nikoliv „přesto“.
Vedle herního systému se povedl i ten ovládací.
Všechno to začalo již před několika lety na World Cyber Games v San Franciscu, kde jsme v rozpisu soutěží objevili i hru Pangya, o níž v životě nikdo z nás neslyšel a v hlavní soutěžní hale ji ani nikdo nezahlédl, jelikož se jednalo jen o doplňkovou „disciplínu“. Po pár dnech kdosi investigativně vyzjistil, že by se snad mělo jednat o jakýsi podivný korejský online golf, a jelikož nám vzhledem k naprosté neznalosti této hry připadala i tato informace jako jasná výhra, nijak dále jsme se o Pangyu nezajímali. A to paradoxně ani v době, kdy japonské Tecmo oznámilo verzi pro Wii od Nintenda. Pangya byla zkrátka ve škatulce
„ta divná hra, co ji nikdo nezná“, ale až vyjde tak ji poznáme. Dnes jsme tedy už podstatně chytřejší.
Kdo by tipoval, že se v případě Golf with Style bude jednat o arkádově pojatý golfík stojící na reálných základech, podobně jako Mario Golf na GameCube nebo Everybody´s Golf na konkurenční PS2, určitě by svůj sázkový tiket trhat nemusel. Dokonce se dá říci, že to je vlastně to samé. To je na jednu stranu určitě dobře, protože obě zmíněné hry patří jednoznačně k těm kvalitním herním kouskům, ale na druhou stranu je to zkrátka opět variace na stejné téma a navíc přichází až jako třetí, takže k ní člověk přistupuje s jistým odstupem. Pokud bychom tedy měli učinit závěrečné shrnutí již v první půli recenze, pak bychom řekli, že se Pangya celkem v klidu vyrovná oběma výše uvedeným konkurentům, ale přesto člověka až tak za srdce nechytne. Proč tomu tak je, to ale upřímně řečeno vlastně vůbec nevíme.
Název Pangya je shodný se jménem ostrova, na němž se zdejší golfové dostaveníčko odehrává. K ostrovu se váže i příběh, podle něhož byl tento kousek
země kdysi zahalen temným magickým polem, které z ostrova vysávalo přírodní energii. Lidé ale koncentrovali veškerou zbývající životní energii do „Mystického Fénixova míčku“, který znamenal záchranu v případě, že se podaří jej umístit do díry, která existovala v jednom místě magického pole. Jasně, je to šaškárna, ale když už nic, tak to přinejmenším znamená, že je zde nějaký příběh. Na příbězích je ostatně založen celý jeden režim, kde procházíte postupně se všemi postavami turnajem pořádaným u příležitosti „osvobození“ ostrova od magické bariéry. Každá z postav má samozřejmě příběh svůj vlastní a postupem času se mezi nimi rozvíjejí vztahy, na základě čehož se otevírají i příběhy postranní, což je sice de facto k ničemu, ale rozhodně to působí sympaticky, třeba již jen proto, že člověk nemá pocit, že zde jen planě mlátí klackem do míčku.
Zajímavě a ne zcela tradičně je řešena i hra na greenu.
Za každý vyhraný zápas se samozřejmě odemykají nejrůznější předměty jako například oblečení, nové sady holí, míčky nebo třeba nové předměty, které
mají vliv na vaše golfové schopnosti, takže prostor k nejrůznějším experimentům je zde poměrně široký. Zajímavá je rovněž skutečnost, že zde prakticky nemůže dojít k remíze, jelikož hra pracuje i s takzvanými Pang body, které jsou přidělovány za povedené údery a jejichž počet rozhoduje o vítězi v případě, že počet vítězných jamek je na konci zápasu u obou soupeřů shodný.
Vedle herního systému se povedl i ten ovládací, i když zde bychom několik připomínek měli. Na výběr je mezi systémem „mávacím“ kdy využíváte vlastností pohybových senzorů wiimotu, a systémem „tlačítkovým“, kdy je využíváno pochopitelně v prvé řadě tlačítek. Když už ale hrajeme na Wii, je poměrně logické, že využijeme spíše metodu „mávací“. Ta funguje velmi slušně a to i přesto, že zpočátku se může zdát poněkud komplikovanější. Pro změnu pohledu kamery je totiž využíváno tlačítko 1, což není zrovna dvakrát pohodlné. Upřesněme ještě, že změna pohledu je jedním z nejčastějších úkonů, protože zahrávat úder, aniž byste si prohlédli situaci z ptačí perspektivy, hraničí s naprostým diletantstvím a nedochází k tomu v podstatě
pouze při puttování. Švihy holemi se provádějí samozřejmě naprosto klasicky, tedy jako byste skutečně máchali golfovou holí a potěší i fakt, že je zde i možnost cvičných švihů před ostrým úderem.
Škoda jen, že odezva postavy na obrazovce před úderem neodpovídá zase až tak pohybům ovladače ve vaší ruce jako v případě golfu z kolekce Wii Sports, ale to je spíše jen detail. Co se ale týče provádění samotných úderů, chová se hra dost přesně, zejména co se týče trajektorie odpáleného míčku. Pokud tedy nemáte zpavněné lokty a zápěstí se vám při švihu chovají jako želé, pak se vůbec nedivte, že míček neletí směrem, který jste si původně naplánovali. Hadrcore drsoně pak možná nepotěší přítomnost stupnice, s jejíž pomocí lze vcelku přesně nastavovat sílu úderu, ale pro nás obyčejné smrtelníky to je zejména v úvodu rozhodně vítaná pomoc.
|
Zajímavě a ne zcela tradičně je řešena i hra na greenu. Zatímco u ostatních podobných her je green pokryt „tekoucí“ mřížkou, kdy pohyb kapek naznačuje sklon povrchu, zde je využito jiného postupu. Green je sice nadále rozdělen mřížkou, ale místo pohybujících se kapek je v každém čtverci umístěn tmavý puntík a terénní nerovnosti pak jsou popsány vzdáleností a směrem tohoto puntíku od středu čtverce. Zpočátku je to docela zmatek, ale časem vyjde najevo, že se jedná o velmi funkční řešení, akorát je tedy nutno se nad tím trochu zamyslet.
Co se týče technického zpracování, je přesně takové, jaké byste u hry tohoto typu čekali. Manga styl hře rozhodně sluší a přestože tedy grafika není po technické stránce rozhodně nic extra, je příjemně barevná, a tím pádem i značně líbivá. Asi nikdo by nečekal, že se ve hře podobného ražení budeme moci prohánět po detailně zpracovaném Plantation Course na Havaji, ale o to více fantazie mohli tvůrci do tvorby hřišť zapojit. Setkáváme se tak s poměrně klasickou řádkou
prostředí (pláž), v nichž jsou jednotlivé kursy umístěny, ale fádností to nezavání ani v nejmenším již jen proto, že se najde i dost těch méně tradičních (letadlová loď)Snad jen design některých jamek se možná mohl držet více při zdi, přičemž tedy máme na mysli zejména fakt, že pokud se na vás hra v příběhovém režimu hned v prvním zápase vytáhne s jamkou umístěnou na ostrůvku (první drive se pochopitelně odehrává z pevniny), tak to nezkušenému hráči na náladě moc nepřidá.O ozvučení pak platí to samé, co o grafice, takže rozjařené zvuky určitě nikoho neurazí, ale na druhou stranu je docela pravděpodobné, že zdejší „neutrální“ a nevýrazná hudba vám začne lézt na nervy relativně brzy.
Celkově tak můžeme tuto hru dost pochválit, ale stále je tu ten v úvodu zmíněný problém, že to kdoví proč není až tak úplně ono. Možná je to tím, že se jedná o novinku, a tak tam našinec nepotká ani nějaké známé postavičky, ale možná částečně i tím, že na trhu již kvalitní tituly podobného ražení již nějaký ten
|
Příjemná hratelnost
Grafika mohla být detailnější| Pangya! Golf with Style | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
