Panzer Front (dále jen PF) je akční strategie, která se v těchto dnech velice nečekaně a bez předchozího varování objevila pro PSX. První informace o tomto projektu sice sahají až k roku 1999 - ale v souvislosti s Dreamcastem (ostatně na tuto platformu už PF v Japonsku vyšel).
V PF máte na výběr téměř 30 misí, přičemž pořadí volíte dle vlastního uvážení a nálady. To je skvělá koncepce, neboť takto nejste omezeni obvyklým „musem“ dohrát jednu úroveň, aby se vám otevřela další. Výborně! Máme tu dva herní módy, jejichž odlišnost spočívá toliko ve výběru vašeho velitelského tanku. Buď zvolíte konkrétní misi s předdefinovaným obsazením, nebo sáhnete dle manuálu po fiktivním tanku (dva pro každou ze stran – Německo, Rusko, Amerika) a s ním posléze vstoupíte do bojů na dané frontě. Výhodou druhé alternativy je fakt, že zde uvedené tanky jsou speciální a více vydrží.
Váš tankový oddíl je sice malý co do počtu, ale velký svými kooperačními možnostmi. Obraz bitevního pole dotváří spousta další vojenské techniky (obě znepřátelené strany plně ovládá počítač), ke všeobecnému překvapení zejména tankové, nechybí však pěchota, jež vám svým postupem mimo jiné pomáhá v odhalování nepřátelských pozic. Zde bych měl jednu důležitou
poznámku. PF nepředstavuje ve své strategické části nic na způsob hexových bojů v Panzer General či Nectaris. Také si nehraje na nějakou komplexní simulaci, jak ji někteří pamětníci mohou znát kupř. u 16-ti bitového Abramsu. Nicméně nastavení hry na jejím začátku silně ovlivňuje „skutečné“ chování vašeho tanku v boji a de facto pak i obtížnost hry. Především to je možné omezení munice, rychlost jejího dobíjení a v neposlední řadě zřejmá identifikace nepřátelských cílů, a to včetně vzdálenosti. A neočekávejte nic ve stylu Battle Tanxu, v němž jste uháněli krajinou a likvidovali jako na běžícím pásu všechno a všechny. S takovou tady nepochodíte. Odvážné sólo výlety vstříc nepřátelským pozicím vám vynesou jen ocenění blázna prvního stupně, navíc in memoriam. Protože jediná střela, kdy vás německý Panther nachytá nepřipraveného z boku (a to třebas na vzdálenost dvou kilometrů) znamená okamžitý konec. Leckdy to nemusí být ani z boku. Soustředěné přímé ostřelování protitankového děla z vás může také udělat nepojízdný vrak. Přičemž jsou zohledněny takové aspekty, kdy má tank poškozené „jenom“ pásy a nemůže se pohybovat (v lepším případě se jenom točí na místě) či dělo a nemůže střílet (opravdu nepříjemná vyhlídka). Tady je obrovská škoda, že zneprovozuschopněním vašeho velitelského tanku celé úsilí zpravidla končí a misi musíte zahájit od jejího začátku. Také proto, že platí tvrdé pravidlo, v němž se
vyjma aktivního ovládání velitelského tanku nikdy nemůžete chopit řízení jiného stroje a ani se jeho pohledem podívat na bojiště, což je tak trochu chyba. Hned řeknu proč. Při zadávání příkazů vašim vlastním tankům, k čemuž dochází při zapauzované hře na mapě, totiž nejste s to přesně určit, jaké postavení je pro ně výhodnější. Citelně tu totiž chybí legenda. Nota bene měla být mapa zpracována v plně 3D grafice a nikoli v placatém náhledu, který vám ani přes možnosti zoomu neposkytne žádanou službu o důležitých aspektech, jako např. zda je tank na tomto místě schovaný před zraky nepřátelského Tigera, jestli může z tohoto místa ostřelovat nepřátelské postavení, nebo zda dokáže přes konkrétní místo na mapě přejet, aniž by ho to nějak citelně zpomalilo. Zmiňovaná možnost „přepnutí se“ do pohledu jiného tanku vašeho svazu by tak alespoň částečně negovala kupu prvotních pochybení, která mohou mít fatální dopad na celý tankový prapor a bitvu.
Jak to tedy vypadá v praxi? Po krátkém briefingu začínáte na startovní čáře zpravidla s několika tanky pod svým křídlem a je na vás, jakou taktiku zvolíte. Buď se přidáte k ostatním vojenským složkám pod vedením počítače, nebo si půjdete po svém a zkusíte napadnout nepřítele, jehož pozornost může být soustředěna na hlavní atak, z jiné strany.
Pohled na váš tank je ve třetí osobě, přičemž zde existuje skvělá možnost výhledu průzorem řidiče, poskytující žádaný a velice rychlý přehled o okolí. Jestliže spatříte nepřítele, ve třetí osobě ho pomocí zaměřovacího terčíku zacílíte a pak přepnete do režimu střelce, kde si dále vyladíte a upravíte náměr - nakonec nezbývá něž spustit kanonádu. Neplatí zde oblíbené a obvyklé schéma, kdy dostanete protivníka do středu zaměřovacího kříže a je po něm rázem veta. S terénní nerovností a vzdáleností dramaticky vzrůstá obtížnost zásahu a začíná z toho být rázem vcelku zajímavá matematika - tady bych však měl k tvůrcům jednu zásadní výhradu. Hned zprvu je totiž jasné, že jak herní Tutorial, tak manuál jsou poněkud odbyté veličiny a na řadu důležitých prvků si musíte přijít sami. Také tréninkové mise nejsou tím, co bych od jejich významu očekával. Ale balistiku jsem fakt nestudoval, pročež by nebylo od věci, kdyby mě tvůrci do jejích tajů více zasvětili. Zejména proto, že na druhé straně barikády patrně dřepí Vilém Tell, neboť trajektorie řady střel (zejména těch, po jejichž zásahu můj tank ihned vyhořel) ve mě vzbuzuje fantas. V okamžiku, kdy se konečně naučíte pálit v záklonu, přes kopec či za jízdy, je z vás hotový fantóm, ale nikdy nezapomínejte, že nejste neprůstřelní!
Strategická část boje se omezuje na zadávání možného kooperativního postupu vašeho svazu ve vybrané formaci, určování rychlosti pohybu tanků či přímo definování konkrétních waypointů na mapě. Je přitom nutno počítat s interakcí terénu, tady zejména jako možné brzdy. Stromy, zídky, keře, případné krátery – to vše citelně zpomaluje váš postup. Co se týče těchto prvků, musím říci, že ač na takový strom dokážete najet a porazit ho, nelze jej sestřelit. Do domů ostatně také můžete pálit ostošest, ale vyjma charakteristického odlétávání částic budovy si tato bude stát až do konce mise naprosto neporušená, jako by se nechumelilo. Z takového materiálu měly být postaveny Brémy a spojenci by asi nevěřili vlastním očím. Jestliže zlikvidujete tank, poznáte to podle černého kouře, jenž z něj začne vycházet – tedy alespoň něco. U jiných subjektů se pohříchu musíte podívat na mapu, teprve ta vám ozřejmí skutečnost, že váš cíl už to má za sebou. V tomto kontextu musím zmínit i časté hlášky z boje, kde je pouze ve vašem případě zohledněno, odkud na vás útočí nepřítel. Spojenecké složky se omezují na zprávy, že NĚCO objevili, NĚCO zničili nebo je NĚCO rozstřílelo na hadry. Takže neustále otevíráte mapu, abyste hledali a odhadovali, co, kde, jak a odkud. Ostatně také v případě tanků vašeho svazu mi chybí jejich hlášení v momentě, že kupř. právě dojely na předem vymezené místo určení, takže se znovu orientujete jen častým pohledem na mapu, což
zbytečně zdržuje.
Působivé jsou zdánlivé maličkosti. Je skutečně obdivuhodné, kterak si tvůrci dokázali poradit s některými momenty. Sjíždíte z kopce a váš tank skutečně nabere na jeho parametry nebývalou rychlost akceptující divoký sklon sjezdu. Průzorem tanku vidím vlastní pěchotu, jež se neopatrně dostala do cesty vzájemného ostřelování mezi mým a německým tankem. Docela mne pobavilo, když jsem shlédnul, kterak se ti nehezky pixelovatí vojáčci hbitě složili k zemi, když nad nimi profrčela první střela z mého děla. Nebo jiná situace. Hovím si v zákrytu pod mostem a vedle mne je na břehu spojenecký tank, opětující palbu nepříteli na protější straně. Náhle se jedna střela zcela viditelně otře o pancíř spojeneckého tanku a odtud se odrazí přímo na mne. Uh, uh. To bolelo. Jenom na okraj, zmiňovaný most a souboj o něj je analogií obecně známé bitvy u Remagenu. Bohužel jsem nikde nezahlédl britského poručíka E. Goodbodyho, který měl hlavní podíl na skutečnosti, že Ludendorfův most jako jediný padl spojencům do rukou neporušený. Ehm.
Tak abychom to shrnuli. Grafická stránka je velice dobrá a možná paradoxně nepříliš propracované scenérie dotvářejí skvělý dojem o syrovosti bojiště. Jsou tu výborné modely
jednotlivých tanků s možností podrobnějšího pohledu na jejich zpracování a zde bohužel jen velice strohé ozřejmení technické specifikace. Občas zamrzí zadírání se za velké objekty jako jsou budovy a nemožnost zdolání vodního toku, kde vám suše oznámí konec mise (?!). Hudební doprovod si raději vypněte, neb jest příšerný, ale zvuková kulisa se opravdu snaží. Skřípění pásů tanku a charakteristický zvuk otáčení věže, blízké detonace apod. Rozličná munice tu navíc reflektuje možnost střelby na různé cíle, nechybí ani kouřové maskující náboje. Strategické aspekty jsou sice hodně omezené, ale nabízejí často velkou satisfakci, když dokážete odlákat pozornost nepřítele a zcela nepřipraveného jej pak napadnete z boku. Škoda, že vyjma své tankové kolony a občasného přivolání dělostřelecké podpory nemůžete nijak dále výrazně ovlivnit chování většiny počítačem dirigovaných vojenských sil. Smutný herní prvek krutého opakování úrovně po zlikvidování vašeho velitelského tanku, jemuž předcházelo zdlouhavé a opatrné plánování postupu, částečně nahrazuje vítaná volba zahájení jakékoliv jiné mise.
Přes řadu nepříjemných pochybení mne však PF hodně zaujal a je to jedna z mála her, kde mi častá smrt v boji nijak výrazně nevadila.
| Panzer Front | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
