Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Paper Mario: The Thousand-Year Door

  12:00aktualizováno  9. února 4:43
Když máte jenom dva rozměry, všechno je mnohem jednodušší. Ve vězení vás nezavřou – projdete mřížemi. Propast vás nevyleká – učiníte ze sebe papírovou vlaštovku. A most přes řeku si postavíte otočením stránky.

Paper Mario: The Thousand-Year Door S předchozí inkarnací papírového Maria jsme se setkali na konzoli Nintendo 64, tedy možná jste se tam s ní setkali vy. Já sám jsem to štěstí neměl a po zkušenosti s druhým dílem toho lituji ještě o kousek víc. Jedná se o poměrně nezvyklý mix klasického dobrodružného RPG s plošinovkou, přičemž jsou tyto žánry zkombinovány dostatečně chytře na to, aby vám to po chvíli připadalo docela normální. Například si jdete krajinou, vidíte zlomyslníka, tak mu dupnete na kebuli a v nadcházejícím souboji máte k dobru jeden útok navíc. Nebo vám dupne na kebuli on a situace se obrátí.

V příběhu nejde samozřejmě o nic světoborného, koneckonců jde o komedii, pokud to náhodou nevíte. Princezna Peach je jako vždycky unesena, ale ještě předtím stihne koupit na trhu prapodivnou mapu vedoucí evidentně k pokladu a poslat ji Mariovi společně s dopisem ve smyslu „koukej přijet, jdeme hledat poklad“. Když Mario princeznu nenajde na smluveném místě, předpokládá, že „šla napřed“ a ve snaze ji dostihnout začne tedy s hledáním pokladu na vlastní pěst. Tedy, ne tak docela, protože hned zkraje se k němu přifaří společník, vlastně společnice jménem Goombella. Mezitím se hrozný a zlý drak Bowser svými slizkými cestičkami domákne, že princeznu Peach unesl někdo jiný než on, strašlivě se namíchne (protože na unášení princezny si nárokuje monopol) a vydá se to napravit. Princezna zatím bydlí v luxusní cele na přetechnizované základně řízené dokonalým Paper Mario: The Thousand-Year Door počítačem. Tento počítač se do princezny zamiluje a v milostném poblouznění jí dovolí posílat Mariovi uklidňující e-maily. Uklidněný Mario si tím pádem nemusí dělat žádné starosti kromě těch, které ho čekají po cestě za pokladem a z nichž většinu mají na svědomí podivná individua, jež onen poklad velice zajímá a která (což ale Mario ještě neví) mají rovněž na svědomí únos princezny. A to jsem velice stručný.

Souboje probíhají standardně na kola, ale ani většina zkušených RPG harcovníků se v nich zřejmě nevyzná hned napoprvé.

Hledání pokladu v podání téhle hry je pozoruhodně lineární. Vše spočívá v postupném nalezení sedmi Krystalových Hvězd, z nichž každá ukazuje cestu k té další, a to na mapě, o které jsme už mluvili. Samozřejmě že s vámi celou dobu nepůjde jen malá novopečená goombovská studentka Goombella a časem se přidají další souputníci. Menší komplikace spočívá v tom, že je nebudete moci využívat všechny najednou. Jdou sice všude s vámi, ale musíte mezi nimi přepínat v menu, což zrovna Paper Mario: The Thousand-Year Door neusnadňuje nějaké případné žonglování s nimi. V boji vás navíc jejich prohození stojí celé jedno kolo (naštěstí je lhostejné, zda bude vyplýtváno Mariovi nebo jeho kolegovi), dejte si tedy vždy předem pozor, s kým jdete soupeřit. Na každého protivníka totiž platí něco jiného a parťáci-pomocníci jsou sice šikovní, ten umí to a ten zas tohle, žádný z nich ale neumí všechno. Stejným pravidlem je možno se řídit i v běžném terénu, až na to, že tady jste omezeni jen vlastní trpělivostí, případně mírou svého šílenství – pokud se vám chce, můžete strávit hodiny a hodiny lezením do menu a přepínáním z jedné postavy na druhou. Intelektuální náročnost této činnosti naštěstí většinu z nás nakonec donutí upustit od tak zbabělých pokusů o řešení problémů a zoufale se odplazit někam pryč, kde už to správné východisko většinou netrpělivě čeká.

Souboje probíhají standardně na kola, ale ani většina zkušených RPG harcovníků se v nich zřejmě nevyzná hned napoprvé. Je tu množství specifických věcí, jejichž význam nemusí být úplně jasný. Například publikum. Překvapeni? Ano, jsou tu diváci a mají svou důležitou funkci. V publiku zasedají jak vaši příznivci, tak i odpůrci. V průběhu souboje se může stát, že po vás někdo zkusí něčím Paper Mario: The Thousand-Year Door hodit (následkem je snížení stavu vašich hitpointů), a vy tudíž musíte po očku diváctvo sledovat. V případě podezření stačí do hlediště vpadnout (stisknutím jediného tlačítka) a drzouna bez cavyků vyrazit. Ovšem pozor, tím drzounem může být i dobrák, co se s vámi chtěl podělit o nějaký cenný předmět. Nevyplácí se tedy bezhlavě vykopávat každého, kdo zaujme postoj fotbalového „vhazovače“. Další funkcí publika je doplňování takzvané „hvězdné síly“ (Star Power). Ta se používá ke speciálním, tedy těm úplně nejspeciálnějším formám útoku (a nejenom útoku), souvisejícím s nalezenými Hvězdami. Čím zajímavější je vaše produkce pro diváky, tím více spotřebované hvězdné síly vám bude doplněno. Pokud vás berou skutečné vychytávky, můžete se naučit, jak se dělají tzv. „stylová“ zakončení útoků, která mají za výsledek větší jásot publika. Je dokonce možné vzdát se celého kola ve prospěch akce „Appeal“, která k ničemu jinému než k získávání hvězdné síly neslouží. Je taky potřeba dodat, že na zájmu diváků závisí rovněž jejich počet, a tím pádem pokud nějaký čas nebudete zmíněné superútoky používat a na publikum se vykašlete, může se vám stát, že až budete v úzkých, bude vám hvězdná síla najednou přibývat dost pomalu.

Paper Mario: The Thousand-Year Door

Jestli si to chcete koupit, tak si to kupte, mně je to jedno. Ale něco vám řeknu – můj papoušek by z vás neměl ani trochu radost, že se zrovna na tohle musíte takhle ptát.

Několikrát jsem zdůraznil, že souboje jsou na kola. To je sice pravda, ale není to tak úplně jednoduché. Jakmile totiž váš svěřenec zaútočí, máte možnost zkusit zadat takzvaný Action Command, což není nic jiného než pokus o zesílení útoku zmáčknutím jistého tlačítka ve správný okamžik. Výsledkem je samozřejmě vyšší účinek. Action Command je možné aplikovat i při obraně, a to buď v jednodušší formě, která sníží účinek nepřítelova útoku, anebo ve formě náročnější (na přesnost), kterou je dokonce možné nepříteli ublížit. Ano, jste-li skuteční mistři, nemusíte ani jednou zaútočit, abyste vyhráli souboj.

Mario a humor

Jak už jsme si řekli, Paper Mario je komedie, takže zde nechybí celá řada hlášek a humorných situací. Malý příklad: Strašlivý dračí král Bowser přiburácí do města, zastaví se před svou vyvolenou a pět minut ji přemlouvá, aby s ním odešla. Poté už to princeznin fanoušek nevydrží s nervy, vykřikne „já svou princeznu nikomu nedám“, plakát v životní velikosti strhne, sbalí a uteče s ním. Překvapený Bowser naštvaně konstatuje, že teď vypadá jako král chlápků, co se vybavují s plakáty. Natrefíte rovněž na nejednu legrační postavu. Je zde týpek, co mluví s francouzským přízvukem, obléká se trochu jako Elvis a jeho sexuální orientace je nejasná jen díky tomu, že se vytrvale dvoří Goombelle (jíž je z něj na zvracení). Vůdcem mrňavých stvoření s anténami na hlavách, obyvatelů jednoho důležitého stromu, je vetchý stařec se schopností zjednat si pořádek za každé situace, pokud to tedy uzná za vhodné. Scéna, v níž několikrát zařve na Bowsera „Ticho, ty hnuse!“ (nebo něco podobného) připomíná ratlíka, když komanduje slona. Nejde přitom vyloženě o grotesku. Jistě, prohánění se v roli Bowsera světem 1-1 ze Super Mario Bros., vyprávění Mariova bratra Luigiho o jeho vlastních dobrodružstvích (nápadně podobných tomu, co se děje vám) nebo souboj s obávaným Strážcem Dvou Klíčů, probíhající jako televizní kvíz, to vše je poněkud ujeté. V příběhu je ale místo i na skutečný děj, nechybí emoce, záhady a podobné věci. Důležité je, že humor zde přítomný je na skutečně dobré úrovni, což je přinejmenším zárukou toho, že si při hraní nebudete připadat trapně.

Paper Mario: The Thousand-Year Door “Hele, přestaň se tady takhle vykecávat.“ Co… říkali jste něco? “Nemáme tolik času, musíme padat pro další hvězdu. Dopovíš jim to jindy.“ Teď ne, počkej chvíli, musím to dopsat. Ještě chvilku, zalez. Uslyší tě. Podívejte se, kdyby se vám zdálo, že něco slyšíte, tak to je jenom náš papoušek. Včera viděl novou detektivku a z toho je vždycky trochu nervózní. “Dopiš odstavec a rozluč se, nebo jdu sám. Hele, prostě se na něco vymluv, mě to nezajímá. Deset minut.“ Dop … eeeehm kdeže jsme to skončili, co? No, ono toho už vlastně k vyprávění moc není, abyste věděli. Sakra, kde mám začít? Jo, skilly. Víte, Mario má takové, no, schopnosti. Ech. Zatracená práce. Prostě jak z názvu vyplývá … to… je papírovej, jasný? Mario z papíru zkrátka po cestě Houbovým královstvím získává všelijaké schopnosti, spočívající v možnosti složit ze sebe vlaštovku (která doplachtí tam, kam nikdo nedošplhá), nebo se otočit o 90 stupňů (a díky své štíhlosti tak třeba projít mřížemi) a vůbec dělat s vlastní dvojrozměrnou postavičkou všelijaké psí kusy. Ono popravdě řečeno nemá moc smysl to nějak dál rozpitvávat, základní představu už přece máte. Ačkoliv, původně jsem vám hodlal vyložit několik veselých historek, které se mi s těmito zvláštními schopnostmi staly. Neumíte si představi t… CO JE? Tenhle pohled fakt nebyl nutný, já už končím!

Paper Mario: The Thousand-Year Door

Princezna Peach je jako vždycky unesena, ale ještě předtím stihne koupit na trhu prapodivnou mapu vedoucí evidentně k pokladu a poslat ji Mariovi společně s dopisem ve smyslu „koukej přijet, jdeme hledat poklad.“

Jestli jsem něco říkal? Děláte si legraci? Vás to stejně moc nezajímá, co? Můžu se tady přetrhnout, abych vám o té hře něco řekl, sedím tu už nejméně čtvrt hodiny bez čaje a oni se mě pak zeptají, jestli jsem něco říkal. Typické. Určitě by vám stačil jediný odstavec a v něm shrnuté klady a zápory, co? Takové to že grafika není zrovna ukázkou hypermoderních vizuálních orgií, přestože je jinak docela hezká a stylová, a že tudíž nechápu, proč se mi na některých místech hra podivně zaškubala. A že hudba je výborná a dotváří fajnovou atmosféru, charakterizovanou i takovými maličkostmi, jako když na náměstíčku řešíte s někým nějaký soukromý problém a na pozadí probíhá vzrušený rozhovor dvou nepřátelských gangů. Po kratší výměně názorů proběhne souboj (na kola pochopitelně, což ale pouze tušíte, neboť vše se odehrává kdesi na druhém konci náměstí a vy se vůbec nezúčastníte), Paper Mario: The Thousand-Year Door po němž se aktéři zase odporoučí. Každý váš partner reaguje na určitou situaci jinak, rozhovory s NPC procházejí vývojem po každém vývoji událostí, a to ať už jde o klíčové postavy nebo obyčejný kompars. Každý má navíc nějaký svůj názor na vás nebo alespoň na váš knír, případně skrývá nějaké trápení nebo tajemství. Jauvajs! Mě kop… klovnul, parchant. No, tak to by pro dnešek tak nějak úplně stačilo. Už bych se zase zbytečně rozkecával a na to teď není čas, povinnost volá, dálky čekají, však to znáte. Aho- … co ještě? Tedy, to jsou otázky, to vám povím. Jestli si to chcete koupit, tak si to kupte, mně je to jedno. Ale něco vám řeknu – můj papoušek by z vás neměl ani trochu radost, že se zrovna na tohle musíte takhle ptát.

Paper Mario: The Thousand-Year Door
Výrobce/Vydavatel Intelligent Systems/Nintendo
Platforma GameCube
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 17 bloků
Verdikt: Možná až příliš originálně se tvářící mix celkem solidního adventure RPG s prvky plošinovky. Pokud se nebojíte trochy invence, určitě neprohloupíte.
Hodnocení: 80% (info)

Autor:


Témata: Humor, princezna

Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Saúdská Arábie zakázala desítky videoher, neunikl ani třetí Zaklínač

Zaklínač 3: Divoký hon

Saúdská Arábie zakázala sedmačtyřicet videoher v reakci na sebevraždu dvou dětí. Důvodem je podezření, že sebou nechaly...

Další z rubriky

Hra Fortnite vydělala již miliardu dolarů, přitom je ke stažení zdarma

Fortnite

Za pouhý rok od vydání už hra Fortnite vydělala svým tvůrcům přes 20 miliard korun. Její popularita je přitom stále na...

Fanoušek prohrál soud s vývojáři hry Star Citizen, peníze mu nevrátí

Star Citizen

Neustále protahovaný vývoj chystané hry Star Citizen už nevydržel jeden z nejštědřejších přispěvatelů a chtěl po...

Nová americká show kombinuje politickou debatu s hraním videoher

Reportér David Weigel (vlevo) zpovídá kongresmana Matta Gaetze (vpravo) v...

Renomované americké noviny The Washington Post experimentují s novým druhem zpravodajského formátu, který kombinuje...



Najdete na iDNES.cz