Pariah - černý kůň v žánru akcí

O tomto projektu zatím nebylo příliš slyšet, ovšem to neznamená, že by neměl čím zaujmout. Právě naopak. Skvělý příběh a Unreal engine ruku v ruce s dobrou akcí jistě není k zahození. Vše o hře se dozvíte v našem preview.

Pariah Výrobce: Digital Extremes Vydavatel: Groove Games Datum vydání: podzim 2004 homepage

Položme si ruku na srdce, kdo z vás již slyšel o projektu jménem Pariah? Tuším, že mnoho vás to nebude a nelze se tomu ani v nejmenším divit, protože ač je hra již nějakou dobu ve vývoji a autoři vypustili velice zajímavé informace, marketing se příliš nečinil a tyto ihned zapadly, což je vzhledem k na první pohled viditelným kvalitám titulu obrovská škoda. Ani na E3 nebyla hře v záplavě zdánlivě perspektivnějších dílek věnována dostatečná pozornost, nám se však podařilo vyštrachat podrobné informace, abychom vás s tímto černým koněm roku mohli seznámit. Vývoj nemá na starosti nikdo menší, než s Epicem spolupracující studio Digital Extremes, které stojí například za částí UT 2003 a 2004 i X-BOXového UT Championship. Zkušenosti tak tito vývojáři rozhodně mají a po mnoha víceméně výpomocných pracích se vrhají do světa herního businessu takříkajíc na vlastní pěst.

Trochu nás však zarazilo, že Pariah bude oplývat propracovaným příběhem, který je přeci jen pro akce všeho druhu výjimečný.

Vzhledem k předchozím zkušenostem tvůrců se dalo předpokládat, že své dítko zasadí do akčního žánru a domněnky se jedině potvrdily. Trochu nás však zarazilo, že Pariah bude oplývat propracovaným příběhem, který je přeci jen pro akce všeho druhu výjimečný. Digital Extremes ale zastávají dle mého názoru sympatické stanovisko, které vychází z náležité poutavosti děje, jež by měla dosahovat minimálně filmových kvalit, kde jsme na složitější zápletky zvyklí. Přestože rozsáhlost a epičnost příběhu zřejmě nedosáhne rozměrů Knights of the Old Republic nebo třeba Deus Ex, můžeme se i tak těšit na neočekávané obraty o 180 stupňů, zrady, přátelství nebo třeba na v hrách tak netradiční prvek lásky. Abychom nemluvili jen tak obecně, přiblížíme si děj trochu více, i když předem musíme říci, že toho autoři příliš neprozradili, jelikož nechtějí zkazit nemalá překvapení. Především je třeba si uvědomit místo dění. Dostaneme se do takřka post-apokalyptického prostředí, kde jde všechno přesně tak, jak by jít nemělo. Lidé jsou zoufalí a nejinak je na tom i náš hlavní hrdina Jack Mason, životní ztroskotanec, jenž si navíc stihl vypěstovat slušný návyk na drogy. Přesto svou práci kombinující prvky z povolání tajného agenta a novodobého lékaře, plní víceméně dobře a zodpovědně. Navíc umí hodně slušně zacházet se zbraněmi. Jeho nadřízeným mu je svěřena jakási žena jménem Karina J., jež nosí v těle prozkoumání hodný virus a Jack ji musí dopravit na místo určení. Naneštěstí se věci jako vždy zvrtnou a Jack i se svou pacientkou přistane na planetě plné trestanců. Primárním úkolem je odsud vyváznout se zdravou kůží a hned tím druhým zjistit, co se vlastně přihodilo a kdo všechno má zájem vás nebo vaši svěřenkyni zlikvidovat.

Velkou roli hrají v Pariahu zbraně, bez nichž byste se v nehostinném prostředí obešli jen s velkými obtížemi. Přítomno by jich mělo být přes deset kusů, z nichž tři byly předváděny na prezentaci. Klasický kulomet nepřináší žádné převratné prvky a dělá přesně to, co byste od něj očekávali. Díky slušné kadenci tropí značnou neplechu v řadách obyčejných nepřátel, jimž bez jakéhokoliv štítu či vesty stačí k (ne)štěstí dvě tři rány do trupu či jedna do hlavy. V dnešní době sice již příliš nezaujme vychytávka spočívající v čím dál tím více nepřesném míření, jež přichází s neustálou střelbou. Na druhou stranu ne všechny hry se podobnými detaily mohou chlubit a v Pariahu to navíc funguje již v rané verzi bez chybičky. Vskutku se tak vyplatí střílet v menších dávkách nebo pořád, ale jen v případě, že na vás jde větší množství nepřátel, kteří by snad mohli schytat i jim neadresované výstřely podle hesla „škoda rány, která padne vedle“. Na zřeteli budete muset mít i mnohdy akutní nedostatek střeliva, tudíž se nevyplatí jím plýtvat na efektní držení již mrtvého protivníka ve stoje, i když i ta možnost tu bude. Druhým kvérem, jehož kovovou konstrukci si osaháme, nebude nic jiného, než stará dobrá a veskrze známými atributy oplývající brokovnice. Nemá tak prakticky cenu střílet s ní zdálky, naopak zblízka je k nezaplacení. Za zmínku stojí i její futuristický design. Třetí nabízenou bouchačkou se stal sympatický granátomet, s nímž bychom si měli užít hodně srandy a údajně se nemusíme bát, že zůstane ležet ladem, jako ve většině konkurenčních akcí. Autoři mu totiž ochotně přizpůsobili design některých levelů, kde se jeho využití stane takřka nutností. Pokud granátem trefíte přímo nepřítele, tak tento s efektním výbuchem odletí a ublíží svým parťákům. V případě, že třaskavina nenajde svůj cíl, spadne klasicky na zem, kde se bude ještě nějakou chvíli pohybovat, než vybuchne a nadělá pěknou paseku.

Pariah však nenabídne jen notoricky známé kousky, ale zastřílíme si i z plasmové pušky, která se však lehce stane kontraproduktivní a chvíli se s ní budete učit zacházet.

Pariah však nenabídne jen notoricky známé kousky, ale zastřílíme si i z plasmové pušky, která se však lehce stane kontraproduktivní a chvíli se s ní budete učit zacházet. Zamilujete si jistě i raketomet, který připomíná nejvíce svého předchůdce z Quaka. Zatím poslední známou zbraní je Titans Fist, tedy titánova pěst, kterou najdeme až v pokročilejší fázi hry a má to svůj opodstatněný důvod. Tento zcela vymyšlený kousek je sice třeba dlouho nabíjet, ovšem pokud čudlík pro akci podržíte delší dobu, rozpoutá se po jeho odlehčení obrovská paseka. Po dobu nabíjení je ale hrdina zranitelný, proto je třeba dávat si pozor. Velkým příslibem se zdají být chystané upgrady jednotlivých zbraní, jichž můžete, ale také nemusíte využít. Někomu bude arzenál vyhovovat ve své základní podobně, jiný si ho zase výrazně poupraví pomocí jakýchsi elektrických bloků ( ve hře se jim říká WEC). Každá ze zbraní bude mít několik ze slotů pro předem daná vylepšení. Některá z nich umožní ládovat do zbraně speciální munici, například plynovou či výbušnou. Jiné přidají interesantní funkce jako třeba sniperský dalekohled. WEC ale nebudou nabízet jen možnosti v oblasti upgradu zbraní, nýbrž si jejich prostřednictvím bude hráč moci doplnit zdraví nebo brnění. Energie pak dále poslouží i k zvyšování rychlosti vašeho sprintu, který ke konci hry možná dovedete i ke krátkému letu. Rozhodně zajímavé, zvláště pak v případě, když je využívání WEC bloků tak jednoduché. Upgrady se dají libovolně střídat v určeném menu a ani další funkce nebude třeba dlouze vyvolávat. Příjemné dynamice hry, která nebude tak svižná jako například v Painkillerovi,ale ani nijak pomalá, se podřizuje prakticky všechno.

Hned zpočátku hry naleznete speciální udělátko, jež je schopno vyléčit několik jednotek zdraví, avšak dobíjí se celkem dlouho a navíc si s jeho využíváním budete muset dát dobrý pozor. V případě, že si vyléčíte více jak 20 bodů zdraví, rozmaže se vám vidění a stanete se mimořádně zranitelnými. Tento fakt by hráčům měl zabránit, aby zběsile nabíhali do arén plných nepřátel a zároveň se v pohodě vyléčili. Skvěle působí i nejrůznější pojízdné vehikly jako jsou buginy či vznášedla. Většina z nich si bere za své povedené ovládání z Hala, takže je třeba jen myší nasměrovat kameru a stroj se pak pohybuje v závislosti na ní. Prezentováno bylo i několik vozidel pro vícečlenou posádku, jež dojdou využití především v multiplayeru, který se údajně dočká mohutné podpory. Fyzikální model se jeví jako zcela arkádový, na druhou stranu velice zábavný. Nakopnutá hra více hráčů nabídne klasické módy deathmatch, CTF nebo různé obléhací varianty. Ovšem je tu ještě mód ne nepodobný Onslaughtu z UT 2004. Uvidíme, jak se ho v Digital Extremes podaří vyladit, protože Unreal Tournament je pro multiplayer přímo určený, ne jako Pariah, který nabídne jak dobrodružství pro jednoho, tak i akční zábavu pro více hráčů.

O grafickou stránku se nepostará nic menšího, než vynikající Unreal Warfare engine, navíc vybavený pokročilým fyzikálním modelem.

Unreal engine

Unreal engine, na němž běží i Pariah, je hotovým licenčním evergreenem akčních her. Od roku 1999, kdy se objevil titul Unreal Tournament se tento nástroj začal masově poskytovat i dalším autorům her, samozřejmě za patřičný poplatek, který u první verze činil asi sto tisíc dolarů. Nyní, v druhé verzi, jíž se říká také Unreal Warfare je to již něco okolo tří set tisíc. Původní engine měl ještě své chybky, z nichž zřejmě ta největší spočívala v trochu nepraktickém tvoření rozsáhlých exteriérů, jež nikdy nebyly jeho doménou. Warfare. První verzi využívala například akce Rune, Deus Ex nebo dokonce nyní vycházející Dead Mans Hand a přestože byl v té době úspěšnější přeci jen Quake 3 engine, Epic se svým dílkem nesmazatelně zapsal do diářů všech možných tvůrců her, kteří ho po dokončení Warfare v plné míře oslovili, jelikož tohoto enginu je využíváno vskutku masově. Odhlédneme-li od interních projektů UT 2003 a 2004, jde například o Deus Ex 2, Devastation, Splinter Cell, XIII nebo dokonce online projekty Lineage 2 a Tabula Rasa, což svědčí i o dříve absentující schopnosti lehce vygenerovat rozsáhlé areály. Momentálně v Epicu kutí již třetí generaci enginu a podle uvolněných videí půjde o hotovou nádheru, plně srovnatelnou například s DOOMem 3. Jak se tedy zdá, John Carmack již není jediným tvůrcem unikátních enginů, ale má více než jen zdatnou konkurenci.

O grafickou stránku se nepostará nic menšího, než vynikající Unreal Warfare engine, navíc vybavený pokročilým fyzikálním modelem. Autoři si tyto nástroje navíc mohutně vylepšili, tudíž se Pariah bude moci měřit s přicházející generací skvěle vypadajících stříleček. Detaily se to v rozsáhlých areálech bude jen hemžit. Postavy se dočkají mnoha tisíc polygonů a realistické mimiky. Zatím jsme se nezmínili o designu levelů, který je pro podobné hry alfou a omegou úspěchu. Vězte tedy, že bychom zde měli nalézt jak rozsáhlé exteriéry, tak i stísněnější interiéry, které ale budou dostatečně zajímavé, aby udržely naši pozornost.

Dohromady tedy Pariah vypadá na velice působivý akční zážitek s opravdu propracovaným příběhem. Ovšem mimo něj asi nenabídne mnoho nového a to je třeba brát na zřetel. Na druhou stranu by všechny prvky jako vyváženost a funkčnost zbraní, upgrady, design levelů a v neposlední řadě grafika měly dosáhnout na špičku žánru, i když samozřejmě nic není jisté. Trochu pak také zaráží již zmíněný mizerný marketing, jelikož projekt s podobným potenciálem by zasluhoval mnohem více pozornosti. Tuto záležitost tak s největší pravděpodobností můžeme připisovat na vrub druholigovému vydavateli Groove Games. Doufejme, že jeho politika nesrazí Pariah do budgetových hlubin, protože ač se nám zatím předváděné části hry líbily, ani zdaleka ještě není hotovo, takže se ještě může mnohé změnit, doufejme, že ne k horšímu.

Index očekávání: 8/10