V rubrice Klasika jsme si už pověděli o nejrůznějších hrách. Některé byly „jen“ hodně zábavné a další těžily z originálního námětu. Ba co víc, mnohdy ovlivnily další hry, které ovšem jen zřídkakdy překonaly svého učitele. A pak je tu Magic Carpet, unikátní hra, ze které přímo číší originalita a která je naprosto vynikají, avšak své následovníky či plagiáty vůbec nemá. Magic Carpet nejde zařadit do konkrétní škatulky. V podstatě se jedná o mix 3D střílečky a simulátoru koberce. Když k tomu navíc připočtete nějaké ty strategické prvky, co vám vyjde? Hra s velkým H, i R, vlastně vám vyjde pořádná HRA, jež jasně dokumentuje, že Bullfrog umí.
Z pohledu vlastních očí a s neomezenou možností pohybu se budete jakožto kouzelník, který chce sjednotit zem pod svou vládu, prohánět na svém létajícím koberci. Každý kouzelník začíná stavbou svého hradu, ve kterém se shromažďuje mana. Přírodní manu v podobě zlatých kuliček je potřeba obarvit jedním kouzlem na bílo, čímž se mana stává vaším vlastnictvím. Poté se k ní vydává létající balón, jenž má „přistávací plochu“ v hradu, nabere ji do koše a vyklopí doma v hradu. V tu chvíli můžete s manou nakládat, jak se vám zlíbí. Lepší kouzla stojí více many, a tak je potřeba se opravdu snažit. Mandoa se jednak vyskytuje v přírodě jen tak, ale hlavně v nejrůznějších potvorách, které na svých cestách potkáte. Pokud kouzelník zemře a má postavený hrad, nic se neděje. Ztratí část many, objeví se v něm a může pokračovat dále. Pokud ale hrad nemá, končí.
Na začátku každého levelu jste prakticky bezbranní. Základ je postavit svůj hrad a potom se vydat na lov menších a slabších tvorů. Shromáždíte-li dostatek many, můžete hrad vylepšit, což má za následek, že se zvětší, a tedy pojme více many. Své sídlo můžete vylepšit hned několikrát a na nejvyšší úrovni to jde pořádný kolos, který dobyje málokdo. Protože čarodějnictví je umění lákavé, nejste nikdy sami. Někteří kouzelníci jsou k vám příznivě nakloněni, ovšem většinou budete potkávat samé nesympaťáky, kteří touží po vašem skalpu. Ostatní mágové mají stejné prostředky jako vy, takže vás čekají bitvy o neutrální manu i rychlé přepady nepřátelských balónů s jediným cílem - zničit je a manu z nich vypadlou přebarvit na svou stranu. Hlavním cílem je vymýtit všechny nepřátelské kouzelníky, kteří ovšem usilují o totéž.
Orientální svět, ve němž se vznášíte, si nezávisle na vás žije svým vlastním životem. Lidé bydlí ve svých domcích, válečníci se mlátí, obchodníci cestují a ostatní jednoduše ťapkají jen tak. Pokud chcete zasáhnout do každodenních životů „obyčejných“ lidí a rozhodnete ukázat svou kouzelnickou moc třeba tím, že mezi lid vypálíte pár blesků, musíte počítat s odplatou. Ostatně celý svět je promyšlený do posledních detailů. Nejrůznější potvory a příšery si létají (belhají, plavou) jen tak, často si vás, pokud na sebe neupozorníte, vůbec nevšimnou. Mnohdy naleznete teleporty i tajné spínače, které vás mohou překvapit tím, že spustí nějakou katastrofu či vykouzlí hejno rozzuřených potvor. Než se dostanete na konec hry,
budete muset pokořit zhruba padesát levelů, jenž jsou až na občasné výjimky geniálně promyšleny do posledních detailů a svou komplexností naprosto uchvátí.
Ve hře potkáte zhruba jen deset potvor, což se jeví jako ne moc velký počet, jenomže každá je vypiplaná do posledního detailu. Tady se nejedná o grafiku, ale hlavně o chování a způsob boje. Zatímco včely útočí zásadně v hejnu, červi se flegmaticky plazí sem a tam a je jim docela jedno, jestli v jejich blízkosti poletuje nějaký kouzelník. Džin se zase při prvním kontaktu za vás ihned zavěsí a neustále otravuje, dokud z vás nevysaje všechnu manu. Navíc se jako správný srab teleportuje pryč, když už má namále. Fór je v tom, že džinovi je úplně jedno, z koho nasává manu, a tak se ho dá zbavit poměrně jednoduchým způsobem. Stačí letět k nepřátelskému kouzelníkovi, trochu džina zmást a doufat, že se na vás vykašle a půjde otravovat vašeho soka. Ostatně někdy je úplně nejlepší využít všudypřítomných potvor, které špinavou práci odvedou za vás. Stačí najít pár draků, s nimiž si normálně není radno zahrávat, protože jsou extra silní i extra nebezpeční, a pozdravit je meteorem, čímž je na sebe nalákáte. Pak už jen stačí letět k nějakému kouzelníkovi, rozloučit se s ním dobře mířenými blesky a ve vhodný okamžik se teleportovat. Zatímco bude mít kouzelník s draky plný koberec práce, vy se v klidu můžete vydat k jeho zámku, který bez ochrany svého pána moc dlouho stát nevydrží. Tento systém má ovšem jeden háček. Draci jsou natolik nebezpeční, že se vám málokdy podaří přežít cestu za nepřátelským mágem bez úhony. Další nebezpečná potvora - krab - dokazuje, že celý svět, ve kterém létáte, žije svým vlastním životem nezávisle na vás. Malinký krabík požírá volně ležící manu.
Kdo hodně jí, ten taky hodně tloustne. A krab taky. Čím je větší, tím pálí nebezpečnější kouzla. Dokonce plně dospělý krab klade vajíčka, takže se, pokud v čas neeliminujete toto nebezpečí, můžete se těšit na další generaci.
Stejně jako potvor, tak i kouzel není příliš mnoho, ale užijete si s nimi spoustu srandy. Základní, ryze útočná kouzla se používají nejvíce. Nečekejte nic převratného - budete metat blesky, firebally a meteory. Později ve hře přichází stále ničivější a drsnější kouzla. Sopka a její láva je nebezpečná pro nepřátelské zámky a kráter se může stát například nezbytnou pomůckou při eliminaci dospělých krabů, kteří normálním soubojem leckdy prostě nejdou zničit. Avšak pár kráterů vypálených v rychlém sledu za sebou udělá své. Půda se krabům pod klepety prohloubí až na úroveň moře, takže se jednoduše utopí. O dalších klasických kouzlech netřeba příliš vykládat - neviditelnost, hojení, štít, teleport atp. Pravděpodobně nejzajímavějším magických kouskem je kouzlo duel, což je v podstatě neviditelná šňůra, kterou si k sobě přivážete nepřátelského kouzelníka, jež se jenom bezradně může dívat, jak ho vlečete za sebou. Nepřátelský mág se totiž prakticky nemůže hýbat, takže jedinou možností, jak se dostat pryč, je teleport. Provaz je sice neviditelný, ale plně respektuje fyzikální zákony, takže jestli prudce trhnete šňůrou na jedné straně, kouzelník na straně druhé bude prudce odvržen směrem k vám. Často se stává, že vám nepřítel prchne zrovna ve chvíli, kdy se jeho smrt blíží,
ale spoutáte-li ho právě tímto kouzlem, máte vyhráno.
Genialita Magic Carpetu tkví v tom, že všechny příšery, kouzla a svět samotný tvoří fungující celek. A zcela krásné na tom je, že se nad tím vznášíte na létajícím koberci. Vše můžete ničit, zapalovat a dělat si, co se vám zlíbí. Máte-li třeba v patách několik griffinů, není od věci vypálit pár zemětřasů, čímž se zem pod vámi totálně rozpraská. Potom stačí vletět do nějaké praskliny nebo údolí a zdola se dívat, jak griffinové nad vámi letí, aniž by si vás všimli. V některých misích zase nemáte moc kouzel. Ovládáte-li dobře koberec (je potřeba častý trénink doma v bytě, škoda, že létající koberce se už prakticky nedají sehnat - poslední exemplář prodával nějaký princ z Persie), není problém spoutat kouzlem duel nepřátelského mága a bez jediné čáry ho zabít. Stačí vletět do lesa, který nepřítel nechtěně zapálí svými útočnými kouzly. Dále musíte kroužit kolem lesa tak, aby se připoutaný mág usmažil v ohnivé výhni. Až zemře, vypadnou z něj jeho cenná kouzla.
Stejně je nejlepší jen tak poletovat nad krásným orientálním světem, kochat se lesy, skálami nebo se vznášet nad příbytky obyčejných lidí. Magic Carpet totiž svým technickým zpracováním předstihnul všechny ostatní hry minimálně o rok (Magic Carpet vyšel před šesti a půl lety). Grafika ve své době byla naprosto a zcela úžasná. VGA grafika poskytovala dokonalý zážitek a co teprve SVGA! Nutno říci, že pro rozumný chod v SVGA grafice potřeboval člověk alespoň Pentium na 90 Mhz, 16 MB RAM a pořádnou grafickou kartu (nejlépe dvoumegovou).
Nicméně tato konfigurace byla pro tehdejšího člověka něco velmi vzdáleného, co si mohl dovolit koupit o rok později. Ale i ve VGA grafice je Magic Carpet pastva pro oči, krajinka je nádherně barevná a různorodá. Ke zvukům jenom krátce to, že jsou stejné jako grafika, tedy dokonalé.
Bullfrog, vědom si svého úspěchu a revolučnosti Magic Carpetu, vzápětí vydal datadisk Hidden Worlds, od kterého se čekalo poměrně hodně, ale přinesl „jenom“ pětadvacet nových pořádně tuhých misí a nové severské prostředí. Bullfrog rychle zapracoval na druhém dílu a tentýž rok, kdy vyšel Magic Carpet, přišel i jeho nástupce. Pokračování některých legendárních her obvykle nedosahují kvalit svých předchůdců, ovšem Magic Carpet je výjimka potvrzující pravidlo. Důvod, proč se valná část tohoto článku věnovala prvnímu dílu, a ne jeho dokonalejšímu bráchovi, je zcela prostý - pokračování hry Magic Carpet má z 90% vše společné s prvním dílem. Avšak, nevím proč, působí honosnějším a dokonalejším dojmem než starší brácha. Příběh konečně dostal pevné kontury a ucelený ráz - budete muset porazit zlého démona, který má zálusk stát se pánem celého světa. V misích už máte zadány konkrétní úkoly, jež není žádná sranda splnit, takže se některé misi protahují i na několik hodin. Přibyla nová kouzla, navíc každý z šestadvaceti čárů má tři stupně,
čím se dostáváme k tomu, že ve hře je celkem osmasedmdesát kouzel. A oním důvodem, proč je druhý díl tak dokonalý, je bombastická atmosféra. Noční světy nabízí překrásný pohled na barevné efekty kouzel a zářící světla domků. Letět kolem osvětleného města, z něhož je slyšet mohutný halas lidu, se dá přirovnat k máločemu. Jeskynní bludiště vybízejí k záchvatům klaustrofobie a úžasná všudypřítomná architektura budov, zámků a domů vás totálně uchvátí. Dokonalost sama.
Na závěr klasiky se většinou píše nějaké shrnutí, nebo tak něco, ale pro dnešek bych raději od něj upustil, neboť vše podstatné bylo řečeno výše. Škoda, že se časem na Magic Carpet jaksi pozapomnělo, což je způsobeno i tím, že Bullfrog se z neznámých důvodů na třetí díl vykašlal. I když možná je to i dobře, protože by třetí díl mohl dopadnou špatně, a pošpinit tak dobré jméno této graficky dokonalé, geniálně promyšlené a originální hry, která vás totálně pohltí. No, vidíte, stejně jsem si ten závěr neodpustil.
