V rámci naší rubriky Klasika se dnes podíváme na jednu z legend tahových strategií – na hru Fantasy General. Její výrobce, společnost SSI, je a byla na tomto poli vždy jednou z nejaktivnějších a nejkvalitnějších firem. Hra Fantasy General (dále jen FG) z roku 1996 patří do její „generálovské série“ a systémem hry se dost podobá svým dvěma předchůdcům, dobře známým titulům Panzer General a Allied General, které popisují bitvy 2. světové války. FG však nečerpá z historických konfliktů našeho lidstva, ale přináší hráčům vlastní fantasy svět, který je však minimálně stejně tak krutý jako ten náš.
Svět Aer žil poměrně dlouhou dobu v míru, pak byl však ovládnut temným Shadowlordem. Sněm Pěti zde doufal, že se jednoho dne najde hrdina, který povede vojska dobrých bytostí a osvobodí od zlých sil všech pět aerských kontinentů. A ten den právě nadešel… Zápletka sice pěkná, ale rozhodně ne příliš originální. Pro tahovou strategii je však dostatečná na to, aby se na ní dala postavit kvalitní hra. FG nabízí kromě hlavního tažení také pět samostatných scénářů i generátor map (Aréna), hru je navíc možno hrát proti kamarádovi pomocí e-mailu, což však již dnes asi jen těžko někoho osloví. Pokud si zvolíte kampaň, můžete si vybrat jednu ze čtyř hlavních postav, které se od sebe liší speciálními dovednostmi. Rytíř Calis zvyšuje morálku svých hrdinů, rekrutuje levněji kavalérii a navíc může jednou za bitvu vyléčit své jednotky. Lord Marcas má zkušenější bojovníky, levnější pěchotu a častěji se k němu přidá hrdina. Arcimág Krell má levnější magické bytosti a čaroděje, navíc může během bitvy sesílat každé kolo nějaké kouzlo. A konečně čarodějka Mordra může seslat během bitvy jedno kouzlo, může přivolat magické jednotky a do armády může narekrutovat bestie. Těchto speciálních vlastností je ještě o něco více, ale k dispozici jsou jen pro postavy vytvořené v rámci Arény.
Možná je to k nevíře, ale FG nabízí kolem 120 typů jednotek. Ty jsou rozděleny do čtyř „ras“ – smrtelníci, magické bytosti, bestie a mechanické stroje. Dle svého vojenského zařazení je pak možno vojáky dále dělit na lehkou a těžkou pěchotu, průzkumníky, střelce, lehkou a těžkou jízdu, bojové a bombardovací létavce, dobývací stroje a kouzelníky. V každé kategorii najdeme mnoho jednotek, ne všechny jsou však použitelné všemi postavami a navíc nemusí být k dispozici hned na začátku tažení. Hráč se k těm silnějším vojákům dostane až postupem času, s tím jak pokračuje jeho vynalézání v jednotlivých kategoriích (rychlost pokroku lze ovlivnit rozdělením procent z celkového pokladu do jednotlivých vojenských oblastí). Jednotky se od sebe liší sílou útoku, střelby (pokud se jedná o střelce), sílou útoku v rojnici (pokud touto dovedností disponují), kvalitou brnění, pohybem, rozhledem, počtem životů (resp. jedinců v rámci jednotky), magickou obranou a případně kouzly či speciálními dovednostmi. Vojákům lze rovněž přidělovat nalezené magické artefakty, jako je například magický štít, boty rychlosti, hůlka větrů (pochopitelně se nejedná o lék na zažívací potíže), magická kuše a podobně. S bojovými úspěchy jsou jednotkám přidělovány zkušenosti, přičemž za každých 100 xp získávají vyšší level, se kterým se jim zvýší některé základní atributy.
Základní úrovní hry je strategická mapa kontinentu, na kterém se právě hráčovo vojsko nalézá. Kromě rozdělení zdrojů do výzkumu a nákupu/vylepšování armády se zde jedná hlavně o výběr příští bitvy (obvykle je možno zvolit ze dvou či tří možností). Poté se hra přepne do taktického módu a nastává to hlavní z celé hry – tahová bitva.
Prostředí bitev je různé, stejně jako kontinenty světa Aer. Od pustin přes zalesněnou krajinu a zasněžené pláně až po vulkanický kontinent Dragonscale Archipelago obklopující Ohnivý
ostrov – sídlo Shadowlorda. Mapa bojiště je rozdělena na šestiúhelníky (tak jak to známe z již zmíněných Panzer a Allied General, ale také třeba z History Line či Battle Isle), po kterých hráč posouvá své jednotky a útočí na soupeře. Na mapě jsou různé terénní překážky (bažiny, hory, lesy), které zpomalují pohyb, dále obtížně překročitelné řeky či naopak cesty usnadňující přesun. Strategický význam tak mají samozřejmě mosty umožňující rychlé překročení vodních toků, a také města, jejichž dobytí je obvykle cílem časově (rozumějte počtem tahů) omezené bitvy. Jinou cestou k vítězství může být kapitulace soupeře (pokud je na tom hodně zle) nebo jeho úplné vymýcení. Na mapě jsou i speciální lokace jako jeskyně, ruiny, oltáře a podobně, jejichž dobytí není k vítězství v dané misi nutné. Při jejich obsazení však může hráč získat magický či peněžitý poklad, může se k němu přidat hrdina či dobrovolníci, občas na něj ale také vyskočí nějaký ten nepřítel. Do bitvy lze zasahovat speciálními dovednostmi hlavního hrdiny (již zmíněné Calisovo léčení či Krellova kouzla) a také speciálními schopnostmi jednotek – léčitelé mohou (překvapivě) léčit, kapitán může nasadit rychlé pochodové tempo, medvědodlaka se zmocní bojové šílenství, jednotka vlastnící fireballovou hůlku může osmažit soupeřův oddíl a podobně. I přes svou jednoduchost (co se týče ovládání a systému hry) je FG vynikající zábavou a nabízí poměrně dost různých strategických možností. Obtížnost má tři předdefinované stupně, případně si lze podrobně navolit jednotlivé dílčí obtížnosti (AI soupeře, jeho finanční zdroje a další ukazatele). Náročnost a mohutnost bitev stoupá v průběhu hry poměrně plynule – od roztroušených a dezorientovaných skřetů krále Draggy na prvním kontinentu, které vaší malé armádě čerstvých odvedenců nekladou výraznější odpor, až po silné a dobře rozestavené jednotky samotného Shadowlorda, se kterými má ve stále napjatějším omezení počtu tahů co dělat i početná armáda elitních veteránů.
Technické zpracování hry bylo ve své době na vynikající úrovni. Pěkně prokreslená mapa bojiště s terénními detaily vyvedená v SVGA grafice v rozlišení 640x480 rozhodně stačí k hraní i dnes, i když se samozřejmě nemůže měřit se současnými tituly (ale třeba žánrově podobná hra Warlords také ne, a kolik hráčů si ji přitom i dnes s chutí zahraje). Jednotky jsou zobrazeny celkem přehledně, zamrzí jen fakt, že nejsou vůbec animované. V informační obrazovce každé jednotky je celkem pěkná černobílá skica daného typu vojáka. Hudební soundtrack byl svého času jeden z nejlepších, jakým se fantasy hry mohly pochlubit, zvukové efekty byly na průměrné úrovni. Technické zpracování počítačových her sice samozřejmě hodně trpí vlivem nelítostného času, ale i když grafika a zvuky FG nejsou již dnes „in“, pro potřeby stratégů jsou dostačující.
Někdo se mnou sice nemusí souhlasit, ale já mohu s klidným svědomím hru Fantasy General doporučit i dnešním hráčům, minimálně jako příjemné zaplnění chvil, kdy nemají k dispozici žádnou kvalitní současnou hru (to neplácám jen tak z povinnosti, ale hlavně proto, že mne hra FG v minulém týdnu zaujala natolik, že jsem nechal plavat všechny ostatní hry a rozhodl jsem se ji propařit až do konce, přesto, že jsem ji kdysi před lety dvakrát nebo třikrát dohrál). Kouzlo FG spočívá zejména ve vysoké hratelnosti a zábavnosti, což spolu s vyváženou (a volitelnou) obtížností z této hry činí zábavu vhodnou pro široký okruh hráčů. Nesmíme opomenout ani fakt, že hru rozběhnete na ledacčems, jelikož minimální požadavky jsou procesor 386DX/40 MHz a 8 MB paměti.
Suma sumárum, Fantasy General je rozhodně hrou, na kterou bychom neměli jen tak zapomenout. A rozhodně by neškodilo, kdyby třeba sama firma SSI udělala její modernizovaný remake, třeba formou druhého dílu.
