Mônstra videô!
Když se řekne goblini, obzvláště v herním světe se vám asi vybaví řadová potvora, kterých jste již v nekonečném množství RPG her (ostatně i jiných žánrů, v podstatě žádná fantasy není o tyto nestvůrky ochuzena) povraždili kvantum. Goblin, řeknete si, to je takový ten malý zelený skřítek, mrňous chabé síly a ještě chabějších kouzelných schopností, který zavaří tak možná hrdinům na první úrovni, a to ještě kdo ví jestli. Zkrátka outsider. Francouzští vývojáři z týmu Cocktel Vision se rozhodli trochu nepochopitelně obsadit do hlavní role své napůl adventury, napůl logické hry právě tyto prťouse, a to rovnou trojici, aby jim nebylo smutno. Šílený nápad, řeknete si asi, a když vám prozradím, že jeden z nich je vousatý čaroděj, druhý rohatý silák a třetí taková děvečka pro všechno, přičemž nejsou zelení, ale hnědí, možná se dokonce zhrozíte a zařeknete, že s touto hrou nikdy nepřijdete do styku, neb „takovou pitomost přece svět neviděl“. To byste ale udělali špatně, protože – jak již bylo napsáno – Cocktel Vision jsou francouzským týmem – a francouzské hry se obecně vyznačují špatnou stravitelností, vysokou originalitou, ale ve většině případů též slušnou hratelností. Gobliiins jsou pak světlým příkladem toho, kdy novátorský přístup skutečně slavil úspěch a jako hra je to vynikající zážitek.
Ludî similariî
Ač je to téměř k neuvěření, Gobliiins jsou plnohodnotnou adventurou, a to přesto, že se odehrávají na pouhých dvaceti obrazovkách. Když ovšem dodám, že nejde o klasickou kecací a předmětově kombinační adventure, ale spíše o obdobu logických „mozkových zavařenin“ (teď nemyslím nejdůležitější lidský orgán v kyselém nálevu, ale spíše hry, které vám ten váš – doufejme dosud fungující – pořádně zapaří) ala Lost Vikings. Jediným vaším úkolem bude dostat postupně své tři gobliny z úrovně. Nemyslete si ovšem, že to bude jednoduché. Každá je totiž sama o sobě jedním velkým puzzlem a existuje jen jedno možné pořadí úkonů, které musíte pro postup do dalšího levelu splnit – a že není nejkratší, to asi říkat netřeba…
De goblinî
Tři hlavní hrdinové (na jejich jména si teď z hlavy nevzpomenu, ale nejsou nijak důležitá) se liší svým vzhledem i schopnostmi. Jeden z nich má dlouhé bílé vousy a holou lebku. Nikoho asi nepřekvapí, že je tento stařec čarodějem. Ptáte se, jak jeho nadání v praxi funguje? Záleží na tom, jaký objekt jeho kouzlo zasáhne. U většiny potvor to znamená dočasný šok a přesun na jiné místo, u předmětů třeba 
levitaci nebo jiné zajímavé efekty. Chce to zkoušet a zkoušet. O něco jednodušší je to s roháčem, největším a nejsilnějším z goblinů. Přeci jen, odhadnout, co provede přesně mířená rána pěstí s předmětem nebo postavou, je o poznání menší fuška než u ars magica vousáčovy. Konečně poslední kapucínek je skoro až otrokem. Jeho posláním je služba, a to v podobě typické obzvláště pro silné Germány v době rozkvěti říše Římské – transport předmětů z místa A do místa B. Na rozdíl od svých starověkých kolegů si ale tolik nemákne, jelikož většina předmětů v Gobliiins se vyskytujících je charakteru lehčího až „peříčkovitého“ (s erotickým pořadem TV NOVA nic společného). To ovšem nic nemění na nosičově důležitosti, neboť z nějakého důvodu bylo - i přesto, že podle všeho disponují dosud čtyřmi funkčními končetinami – toto životní poslání ostatním odepřeno.
Nucleus terrae
Celá hra začíná jednoduchým, avšak vše vysvětlujícím intrem. Sledujeme královský palác, když tu najednou „střih“ a „kamera“ se zaměří na ruku držící špendlík. Brzy se objeví i druhá horní končetina, která pro změnu svírá voodoo panenku. Následuje akční scéna, kdy ruka tajemného čaroděje milého 
„kralíčka“ nejrůznějšími způsoby mučí (obzvláště lechtání pírkem je lahůdkové, speciálně při zapnutých PC-speakerových zvucích…), načež přijde zjištění, že naši tři goblini zcela výjimečně nejsou pasováni do ani v nejmenším záporných rolí. Příběh nicméně dále nepokračuje a podle vzhledu jednotlivých prostředí si můžeme jen domýšlet. Ačkoli se nepodíváme do středu Země, jak trochu mylně informuje latinský nadpis tohoto odstavce, o různá zajímavá místa ochuzeni nebudeme. Budeme se například snažit dostat do nebe, ano, i do pekla se na chvilku vrtneme, nemine nás souboj s drakem a s velkým obrem, projdeme si jeskyní plnou pavouků, ale nepřijdeme ani o idylické políčko se strašákem.
Ego videô et audiô res bonî et bellî
Dle dalšího pro většinu z vás nejspíše tajemného nadpisu bychom měli vidět i slyšet věci dobré a krásné. Nu, není tomu úplně a zcela tak, nicméně můžeme s jistotou říci, že minimálně na svou dobu byla grafika hodně kvalitní, dnes již prehistorické rozlišení 320x200 nikoho nenadchne, ale kreslené postavičky a především pozadí vám rozhodně újmu na dobrém vkusu nezpůsobí. Se zvukem, 
obzvláště na PC-speakeru, je to už sice horší, avšak nezapomeňte, že hra pochází z roku 1992. Když se vám pak podaří spustit soundblasterové ozvučení, můžete být příjemně překvapeni. Docela zajímavý je pak i fakt, že si na začátku můžete vybrat hned ze čtyř jazyků – kromě angličtiny se nám zde nabízí i francouzština, italština a španělština, což se věru jen tak nevidí.
Illa gens goblinârum
První Gobliiins byli velmi úspěšnou hrou, nelze se tedy Cocktelům divit, že připravili pokračování. A to ne jen jedno. Přesto když zadáte do vyhledávače heslo Gobliiins, najde vám pouze první díl. Čím to? Jednoduše: možná jste si všimli korespondence mezi počtem měkkých i v názvu hry (ano, počítáte dobře, jsou skutečně tři) a počtem malých hnědých hlavních hrdinů. Když tedy napovím, že ve druhém díle už se setkáme jen se dvěma z nich, zatímco třetím dílem si projde jeden skřetík sám a bez pomoci, snad vám dojde, že se další díly jmenují Gobliins 2 a Goblins 3, což bohužel ve většině vyhledávačů znamená totální kolaps (ještě kdyby to bylo obráceně, ale takhle prostě nemáte šanci). Kdybych se měl o dalších titulech rozepsat více, řekl bych v kostce asi toto: jsou graficky mnohem, ale mnohem lepší, pohlednější a opravdu pěkné, jejich 
obtížnost se poněkud zvýšila a především ve třetím díle se celkový herní styl přibližuje více adventuře než logické hře. To ale nemění nic na jejich kvalitě, a tak jde stále mezi abandonware (kde jinde byste dnes tyto vykopávky hledali? :-)) o horký tip.
Společnost Cocktel Vision již sice upadla na herně-počítačovém poli v zapomnění, avšak soudím, že by byla škoda nepřipomenout alespoň tu nejslavnější z jejích her. Věřte, že francouzští vývojáři z tohoto týmu si slávu zaslouží mnohem více než třeba Cryo, kdy každá jejich adventura je napůl nehratelná a když už to hrát jde, je zase příliš krátká. Tři malí hnědí skřeti s dobrým srdcem a ušlechtilými cíli, to je zjev, který se zjevuje velmi zřídka nejen ve skutečnosti, ale i na obrazovkách monitorů. Rozhodnutí pomoci jim v jejich patáliích se zlým černokněžníkem by pak bylo nejen jedním z nejšlechetnějších, ale z hráčského hlediska i nejlepších rozhodnutí, které můžete učinit. Nedejte na hlasy arogantních technofilů a ponořte se hluboko do té nejčistší hratelnosti. Bude to koupel, na kterou do konce života nezapomenete.
