V rámci dnešní klasiky si dnes zavzpomínáme na skutečnou perlu, na RPGčko Realms of Arkania od firmy Attic. Jedná se o epickou fantasy trilogii, jejíž první díl s podtitulem Blade of Destiny vyšel roku 1994. O něco později vyšel Star Trail - díl druhý. Roku 1997 vyšel díl třetí (a zatím bohužel poslední) s názvem Shadows Over Riva, který už se od prvních dvou dílů přeci jen trochu liší a necháme si ho tedy na jindy.
Už začátek hry spojený s tvorbou šestičlenné družiny je naprosto skvělý a propracovaný. Postavy se mohou rekrutovat z mnoha povolání včetně takových nezvyklostí, jako je komediant, lovec nebo thorwall (severský bojovník). Každá postava má kromě fyzických a duševních atributů spoustu skillů, od různých dovedností využitelných v přírodě (stopování, plavání a podobně) přes zbraňové dovednosti až po schopnost lhát, svádět nebo smlouvat. Kouzlící postavy (mágové, čarodějové/čarodějnice, elfové a druidi) mají navíc k dispozici obrovskou škálu kouzel, z nichž některá jsou opravdu originální (i když některá byla v prvním díle v podstatě nepoužitelná).
Samotný příběh začíná ve městě, kde se záhy dozvídáte, co je vlastně vaším úkolem. Není to nic menšího nežli najít devět částí mapy a pomocí ní nalézt legendární meč, díky němuž je možné pozvednout morálku lidí a porazit armády orků, které ohrožují celou Arkánii. Při pátrání po ztracených částech mapy budete putovat opravdu rozlehlým územím a navštívíte mnoho vesnic, měst a dungeonů. Cestování je vyřešeno snad nejlepším způsobem, který se kdy v RPGčkách objevil. Cestujete po mapě světa, na které jsou označeny města a vesnice, přičemž na svých cestách vás potká spousta „náhodných příhod“. Od klasických přepadů přes
setkání se zajímavými lidmi (obchodník na cestách, lovec a podobně) až po nalezení stop, které vás dovedou k doupěti skřetích lupičů nebo jiné speciální lokaci. Po mapě je rozeseto poměrně dost zajímavých míst, některé jsou přitom dost originální a většina z nich je navíc nepovinná. Skvělé je na cestování i odpočinek po dlouhé cestě – vaši hrdinové mohou (resp. musí) shánět vodu a lovit zvěř, znalci bylin se mohou vydat na jejich sběr, mágové mohou vylepšovat svoji magickou hůl a užitečná je také možnost rozestavit hlídky. Jak říkám, cestování po mapě je snad nejlepší, jaké se kdy v RPGčkách objevilo a díky tomu, že vás provázejí různé příhody (mnohdy drobné a nevýznamné), si připadáte, jako byste se opravdu procházeli po nějaké fantasy zemi. Občas je také možno narazit na nějakého dobrodruha, který se k vám na nějakou dobu přidá a tvoří sedmého člena party.
Dost často se vaše družina samozřejmě podívá do nějakého dungeonu, i když hra naštěstí na kobky a jiné podzemní prostory neklade přehnaný důraz. V dungeonech se hra přepne do klasického zobrazení z vlastního pohledu a umožní vám podzemí procházet po čtvercích. Naprosto převratná je možnost rozdělit partu a přepínat se pak mezi jednotlivými skupinkami. Není to jen tak pro legraci, ale lze tak například manipulovat s několika pákami naráz a řešit podobné „dungeonovské“ problémy. Podobný pohled je zvolen i při procházení městy, kde máte možnost zkusit vlézt do úplně každé budovy, i když v mnoha domech je jen nerudný chlapík, který vás vyžene pohrabáčem. Ve městě je spousta důležitých budov, od hospod přes různé obchody a chrámy až po obydlí důležitých postav. Zatímco v přírodě je králem druid, lovec a elfové, ve městě přebírá jeho roli zloděj a
komediant. V hospodách totiž lze vydělávat peníze tancem a hrou na hudební nástroj, v obchodech lze krást a tak dále. Kromě toho se můžete vyspat v hotelech (kde lze mimo jiné i míchat různé lektvary z nalezených bylin a jiných ingrediencí), v hostincích se napít a zjistit místní drby a v chrámu přispět do kasičky, což vám občas zajistí přízeň některých bohů a z toho plynoucí výhody.
Dost často se pochopitelně stane, že vám cestu zkříží nějaké potvory či zloduši. Hra se pak přepne do skvělého bojového módu, kde své postavy vidíte z izometrického pohledu a máte je možnost po jednotlivých tazích vést. Každá postava má určitý počet akčních bodů, které může spotřebovat na pohyb, kouzlení, útok, vypití lektvaru, výměnu zbraně a podobně. Jedinou vadou bojů byla skutečnost, že na ploše rozdělené na čtverečky nebylo možno střílet a kouzlit jinak než v kolmých směrech (v druhém díle však již tato nelogičnost byla odstraněna). Potěšitelné bylo, že ve hře se objevila jednoduchá mapa pro orientaci ve městech a dungeonech. Grafické zpracování hry bylo ve své době slušné, snad až na dungeony, které byly zpracovány možná zbytečně jednoduše. Jinak byla ve hře spousta hezké grafiky – od obličejů hrdinů přes zpracování bojů až po přehlednou hlavní mapu. Skvělá byla také hudba, zejména v Amiga verzi.
Druhý díl se od prvního svým pojetím příliš nelišil, ale samozřejmě přinesl nový příběh, hezčí grafiku, některá vylepšení a objevila se dokonce i verze s mluveným slovem. Příběh hry se točil kolem magického kamene Salamander Stone, který je potřeba doručit trpasličímu princi. Herní svět se o něco zvětšil, bohužel na mapě světa nebylo vidět celou říši, ale jen okolí vaší pozice. Příjemným zjednodušením byla možnost cestovat po městech pomocí mapy, kde bylo možno přemístit
partu klidně z jednoho kraje města na druhý během několika vteřin. O dost se zlepšila grafika, přibyl deník a objevily se i další potěšitelná zlepšení. Jednalo se zkrátka opět o naprosto vynikající RPG.
Osobně považuji celou trilogii (včetně třetího dílu, o kterém si snad něco povíme někdy příště) Realms of Arkania za naprosto úchvatné RPG, které je v mnoha směrech stále nepřekonané. Speciálně systém dovedností a cestování po mapě podle mne nemá ve světě RPG v podstatě dodnes konkurenci. Nezbývá než si přát, aby takovýchto her bylo více, vůbec by přitom neškodilo, kdyby se tvůrci dnešních her trochu inspirovali těmito legendami. A kdyby někdo chtěl udělat přímo remake této trilogie, tak bych se vůbec nezlobil…
