Preview třetího dílu oblíbené Civilizace začne poměrně netradičně – popisem největšího zklamání, které nám hra, respektive její živá prezentace připravila. Ačkoliv nám do poslední chvíle zástupci Infogrames potvrzovali, že se naší skupince bude věnovat opravdu sám Sid Meier, nakonec se v klimatizované místnůstce s egyptskými relikviemi a obrovskou plazmovou obrazovkou objevil „pouze“ šéfproducent hry, Thomas J. Zahorik (jak napoví již Thomasovo příjmení, jeho rodina pochází z Čech, přesněji řečeno od Domažlic). V následujících minutách, kdy se pře námi otevřel svět Civilization III, však toto zklamání rychle odeznělo.
Stejně jako Civilization II, i třetí díl se bude na herní plochu dívat z mírného bočního nadhledu – ostříleným harcovníkům ani naprostým nováčkům tak nebude dělat herní engine žádný problém s orientací, protože půjde o prosté posouvání postaviček symbolizující jednotky po dvourozměrném světě. Již na první pohled jsou však vidět odlišnosti oproti jeho předchůdcům.
Zejména jde o citelné zjednodušení ovládacích oken – například obrazovka s ovládáním městské ekonomiky bude součástí hlavní herní mapy (když kliknete na město, tak se vše potřebné objeví v dolní polovině monitoru). Na vlastní oči jsme se měli možnost přesvědčit, že nový systém „jedné obrazovky na všechno“ neuvěřitelně zrychluje hru a odstraňuje zdlouhavé přeblikávání z jednoho pohledu do druhého. Když už je řeč o pozměněné grafice hry, nesmíme zapomenout ani na jednotky, které jsou nyní vyvedené v 3D a skvěle animované. Jak trefně podotkl Thomas - spoustu hráčů už nudí, když proti sobě jednotky používají místo mečů a mušket všemocný alpha-blending (takové to pozvolné zprůhlednění, kterým se ničily jednotky už v prvním dílu).
Když už jsme se dostali k bojovým scénám, pojďme si o nich říct více. V Civilization III byl přejatý systém dvojky s postupně ubývajícími hit pointy, které se jednotkám mimo boj regenerují (buďto pomalu automaticky, nebo rychle za přispění oprav z okolním měst). Nově se však do hit pointů promítá přepracovaný systém bojových zkušeností jednotek – čím více úspěšných střetnutí má ta které jednotka za sebou, tím více hit pointů má k dispozici.
V nejvyšším stádiu se z ní stane něco na způsob „hrdiny“ – generála, který na sebe může navázat další jednotky a útočit jejich spojenou silou v jednom armádním svazu. Taková směsice několika tanků a dělostřelectva dokáže vytvořit téměř neporazitelnou sílu, na kterou neplatí nic jiného, než nekonvenční zbraně.
S jejich použitím však musí být člověk velmi opatrný. Kromě hrozby globálního oteplení totiž existuje i hrozba na první pohled skrytá, ale o to nebezpečnější – narušení diplomatických vztahů. Právě diplomacie zaznamenala ve třetím pokračování Civilizace obrovský pokrok a tvoří jeden ze stěžejních prvků hry. Zatímco se dá na začátku v těch několika mírových smlouvách, výměnách technologií a možností volného průchodu celkem snadno orientovat, s přibývajícím letopočtem se mění v jeden obrovský propletenec. Naštěstí autoři inovovali ovládací prvky diplomatických jednání, takže teď není problém přijít ze sousedními panovníky s nabídkou na výměnu map, koření a míru s jejich spojencem za pořádný kus zlata a vyhlášení války třem dalším zemím. Navrch můžete uzavřít třeba pakt o neútočení a možnost volného průchodu vojsk skrze svá území. Každý vládce má svou vlastní osobnost (někdo je chladně vypočítavý, jiný arogantní, další nevyzpytatelný) a v průběhu jednání naznačuje grimasou svou aktuální náladu.
Věřte nám, že rozesmát třeba takového Césara a uzavřít s ním výhodný obchod je úkol hodný diplomatického génia.
Pokud vás zarazilo, proč se v předchozím odstavci mluví o koření, jste na správné adrese. Kromě zlata známého z minulých dílů se tentokrát setkáme s dalšími několika strategickými surovinami (dají se získat z „bonusových“ zdrojů v dosahu hranic města), které jsou předmětem čilého obchodu mezi civilizacemi. Svůj ekonomický vliv však můžete posílit i jinak, a sice expanzí kulturních hranic. Tvůrci hry si totiž všimli, že již od úsvitu dějin dominovala určité oblasti jistá kultura – ať již římská v Evropě na přelomu letopočtů nebo americká téměř v celém světě na konci druhého tisíciletí a počátku třetího. Proto budou vaše hospodářské a zejména vědecké úspěchy posilovat vás kulturní vliv na sousední civilizace, které tím pádem budou při jednáních s vámi mnohem sdílnější. Rýsuje se tedy další způsob, kterým se dá Civilization III vyhrát – naprostou kulturní dominancí nad celým světem.
O novinkách a drobných vylepšeních, se kterými se dá ve třetí Civilizaci setkat doslova na každém rohu, by se dalo psát ještě hodně dlouho.
Podstatný je však jejich celkový dopad na hraní hry, který by měl podle záměru vývojářů oprostit většinu hráčů od relativně nudných činností jako například stavba akvaduktu kdesi v zapadlém provinčním městečku, nebo složité tápání v technologiích potřebných k výrobě střelných zbraní, a umožnit jim nerušené provozování zábavnějších diplomacie a válečné strategie. Samozřejmě je zde ono oblíbené „můžou i nemusí“ – pokud tedy někdo touží i po ručním nastavování parametrů toho nejzapadlejšího zapadákova, má k tomu ve hře možnost. Komplexní systém ovládání je totiž dostatečně jednoduchý pro začátečníky či méně náročné hráče, ale zároveň dost detailní na to, aby se v něm hardcore hráči původního dílu cítili jako doma.
Naše nadšení z třetího dílu Civilizace ještě nestačilo opadnout, a Thomas nám naservíroval poslední třešničku na dortu, kterou si již od začátku schovával – programová část hry je totiž kompletně hotová. V současné době se pouze dolaďují scénáře některých misí a grafici dokončují poslední animace jednotek a postav ve hře. Civilization III by se tak měla objevit na pultech obchodů již letos na podzim, což je pro herní svět skvělá zpráva – již při samotné prezentaci nás přímo svrběly ruce touhou posadit se na pár dní k počítači a nedělat nic jiného než hrát, hrát a hrát. Civilization III samozřejmě...
