|
|
Svět se zbláznil. Nemluvím teď o tom, že funkci vypovídá elektronika, na níž jsou naše životy absolutně závislé (v mém případě GPS navigace, která mé vozidlo namísto do Lipska zavedla na slepou lesní silnici), nebo třeba i jinak spolehlivý šéfredaktor nejmenovaného herního magazínu, který má prošlou občanku a zapomene si vzít na cestu za hranice pas (tímto zdravím Blixu z Levelu :o)). Hovořím o obrodě žánru adventur. Jestli mi nějaký diletant ještě někdy řekne, že adventury jsou mrtvé, vypálím mu na ty nejchoulostivější části těla jména všech dobrodružných her, které byly letos v Lipsku prezentovány. A ať se onen potencionální mrzák modlí, aby byl nadprůměrně dobře „vyvinutý.“
Zatímco v roce 2003 jsem na vlastní oči shlédnul prezentace 7 adventur (a jak jsem byl tenkrát z toho počtu nadšený!), o rok později jich bylo 9, v roce 2005 už 12 a vloni dokonce ještě o dvě více!
Letošek ale mílovým skokem překonal i ty mé nejdivočejší sny. Věřte tomu nebo ne, ale v prostorách lipského výstaviště jsem shlédnul neskutečných pětadvacet připravovaných adventur!
A to jsem ještě několik záměrně či trestuhodně propásl, především pak zástupce z naší rodné vlasti. Ze všeho nejvíc mě mrzí promarněná schůzka s Future Games, kteří s sebou na notebooku přivezli Reprobates (ti byli k vidění i na stánku dtp) a Tale of Hero. Stejně tak – tentokrát z časových důvodů – jsem si nechal uniknout další český titul Ghost in Street (v Německu již vydaný pod názvem S.C.A.R.E.) a z hloupé nevědomosti o existenci nového seskupení Praguematic (sdružení firem Centauri Production a Cinemax) jsem si nechal utéct hned několik připravovaných adventurek v čele s Pat a Mat nebo Daemonica 2. Nezaklepal jsem ani na dveře stánku firmy Kalypso Media prezentující nevýraznou sérii Agon a stranou jsem ponechal také giganta Ubisoft,
který MOŽNÁ ve svých uzavřených prostorách ukazoval další díl Kriminálky Las Vegas - CSI: Hard Evidence. Veřejnosti však k vyzkoušení tato hra vůbec nabízena nebyla, takže kdo ví, zdali ji do Lipska Ubisoft vůbec přivezl.
Vzhledem k takovému nátřesku jsem si letos poprvé pobyt na lipské GC musel naplánovat na více než 1 den, protože do 9 hodin prvního výstavního dne se tolik schůzek a prezentací jednoduše vmáčknout nedá. Nakonec mi málem nevystačily ani necelé dva dny a i tak byl můj program našlápnutý k prasknutí, bez jakékoliv přestávky na svačinku nebo prostoru si výstaviště v klidu a bez stresu prohlédnout (ostatně kouněte na obrázek mého časového programu). Upřímně - nebýt pohostinosti vystavovatelů a všeobecně půvabných hostesek, nejspíš bych někde v zalidněných chodbách zkolaboval už první den odpoledne. Bylo to vyčerpávající, únavné, ale vzrušující zároveň.
Ptáte-li se, čím fanouška adventur výstava překvapila, pak vás asi zklamu – žádného oznámení nějakého velkolepého titulu jsme se nedočkali. Runaway 3 a Posel smrti 2 jsou sice nadmíru slibné tituly, to ano,
ale o tom prvním bylo jasno každému, kdo dohrál Runaway 2 do konce, a vývoj Posla smrti 2 německý dtp oficiálně potvrdil už na jaře. Games Convention tedy spíše excelovala nečekaným výskytem celebrit. Výstavy se osobně zúčastnili (kromě lokálních německých vývojářů, samozřejmě) například Hal Barwood a Noah Falstein – legendární ex-LucasArts duo, které stojí za titulem Indiana Jones and the Fate of Atlantis (1992) a nyní kutí pro německé dtp hru Mata Hari, nebo také Steve Ince, jenž po zkušenostech s Broken Swordem u Revolutionu připravuje rovněž pro dtp komedii So Blonde. V budce francouzského Focusu již tradičně pobíhal prezident Frogwares Wael Amr (série Sherlock Holmes) a na stánek Crimson Cow zase zavítali Španěl Emilio dePaz a Bill Tiller, další ex-LucasArts legenda aktuálně vyvíjející A Vampyre Story (mimochodem – odložena na Q1 2008). Se všemi jsem se měl možnost osobně setkat a jistě nemusím dodávat,
že to byly bez výjimky nezapomenutelné okamžiky. Škoda jen absence Jane Jensen, kterou pár dní před odletem schvátila horečka a tak se kurýrovala doma v Americe.
Co dodat. Games Convention letos poskytla dech beroucí nabídku adventur. Vypíchnout z ní pár těch nejzajímavějších po mně nechtějte, protože většina z onoho lákavého menu vypadala alespoň trochu slibně a titulů, u jejichž prezentací jsem se neubránil častému zývání (způsobenému spíše mojí vyčerpaností než nezájmem), bylo naprosté minimum. Je tedy nejvyšší čas ten šesti-vagónový rychlík rozjet a pro začátek se věnovat těm kouskům, jejichž vydání nastane co nevidět.
10tacle Studios AG
Až nebezpečně se rozrůstající německá společnost 10tacle není žádným specialistou na adventury a ke hře Jack Keane přišla jako slepý k houslím – když vloni v létě její konkurent CDV čelil menším finančním potížím, odkoupila od ní balíček tří titulů a mezi nimi uvízl a prozatím nejambicióznější titul týmu Deck 13. Zajímavostí je, že 10tacle původně vůbec neplánovala Jacka Keana v Lipsku ukazovat, neboť v Německu je hra již od počátku srpna v prodeji (a zatím získává velice pozitivní hodnocení), ale zájem novinářů a především fakt, že anglická verze půjde na trh až na podzim, je nakonec přiměla hratelnou anglickou verzi na GC přivést. A spolu s ní také Jana Kloseho, tvůrčího ředitele týmu Deck13, který v útrobách jedné z malých „kójí“ jinak obrovského stánku svůj produkt prezentoval.
|
„Ve srovnání s našimi předchozími hrami jsme se snažili vytvořit adventuru Jack Keane mnohem aktivnější, mnohem akčnější, avšak bez jakýchkoliv časových limitů. Nemusíte být rychlí, nemusíte mít postřeh. V naší hře nemůžete prohrát – žádné předčasné konce nebo riziko smrti vám nehrozí.“ Takto začal Jan Klose prezentaci své hry, která skutečně 100% odpovídá modernímu trendu v adventurách. Dává sbohem statičnosti předrenderovaných lokací a díky kompletnímu 3D si zdařile pohrává s kamerou a udržuje hru permanentně v pohybu. „Naším záměrem bylo smíchat klasickou point-and-click adventuru s dobrodružnými filmy typu Indiana Jones, v nichž se stále něco děje. Nechtěli jsme, aby hráči jen tupě prohledávali statickou obrazovku myší, ale naopak aby se cítil být uprostřed akčního prostředí.“ Z toho, co jsem měl možnost vidět na vlastní oči, mohu dodat jen tolik, že se tento záměr tvůrcům do značné míry povedl docílit.
Příběh hry je zasazen do počáteční fáze kolonizace. Animovaná sekvence nás nejdříve zavede do džungle na neznámém indickém ostrově, do domu zlotřilého Dr. T, jemuž jeho služebná slečna Cristlová (jinak babka nad hrobem) sděluje nelichotivou novinu: britská královna poslala po doktorově stopě tajného agenta, který má vypátrat, zdali doktor neplánuje nějakou kulišárnu proti Británii. A o tom, že Dr. T něco skutečně kutí, snad ani nemusí být pochyb. Střihem se poté přeneseme do Londýna, kde vlastní hra začíná. „Jacka vidíme přivázaného k židli na neznámém místě, protože si od někoho půjčil peníze a nadešel čas je vrátit,“ prozrazuje zápletku Jan. Jenže Jack je jako vždy švorc, a tak před ním stojí dvě komické gorily, které se z něj snaží dluh vymlátit. Vůbec prvním úkolem hráče je prostřednictvím košatých a vtipných dialogů hromotluky vyprovokovat, aby nám uštědřili ránu do nosu a způsobili tak, že Jackovi vypadne z kapsy kapesní nožík, což divoká kamera detailně zdokumentuje. „Kamera dává hráči spoustu nápověd. Nechceme, aby byl dezorientovaný a neměl tušení, co má podniknout dál,“ okomentoval chování kamery Jan. Jack nicméně na vypadlý nůž nedosáhne, takže musí lotra znova vyprovokovat, aby mu dal do zubů ještě jednou a odhodil ho tak i s židlí blíž k noži. Ten pak Jack konečně sebere, načež už v nehratelné enginové animaci sledujeme akčně-komickou rvačku s bandity, jež vyústí v Jackův útěk dveřmi ven z místnosti jen proto, aby zjistil, že stojí na samém vrcholu Big Benu.
Jakmile Jack unikne z Big Benu, zavítá do londýnského přístavu a neprodleně odpluje do Cape Townu, jejíž obsah si můžete připomenou v reportáži z loňské Games Convention. Poslední, ale tou nejpodstatnější a vůbec nejrozsáhlejší lokací, pak bude tajný ostrov Dr. T v Indickém oceánu, prorostlý hustou džunglí. „Celkem hra obsahuje 13 kapitol a všechny jsou solidně rozsáhlé. Jack Keane tedy je mnohem rozsáhlejší než Ankh, očekávejte herní dobu mezi 20 – 25 hodinami,“ dodal k rozsahu hry Jan. Jak už bylo zmíněno v úvodu, německá verze je již měsíc v prodeji a té anglické (opatřené – jak prokázala prezentace - špičkovým dabingem) se dočkáme v říjnu. Do ČR by hru měla dovést společnost SeVeN M.
|
JoWooD Productions Software AG / The Adventure Company
Machinace, které se vloni na podzim přihodily ve společnosti JoWooD, nemá smysl dopodrobna rozebírat. Podstatná je pro nás ta skutečnost, že tato rakouská společnost odkoupila původně americkou firmu DreamCatcher i s její větví The Adventure Company (TAC), která nás svého času zásobovala průměrnými adventurami jako na běžícím pásu. Tato éra je ale nenávratně pryč. TAC se pod JoWooDem rapidně zeštíhlila, alespoň co se vlastních produktů týče (v USA stále vydává řadu evropských titulů), a soustředí se výhradně na licenci Agathy Christie, která ji takříkajíc „táhne“ kupředu. Tento trend mi potvrdila PR koordinátora JoWooDu Verena Vlajo, s níž jsem se v Lipsku setkal a která mi předvedla v běhu již třetí hru s tématikou Agathy Christie nazvanou Evil Under the Sun. Přesto se pod křídly TAC nejspíš kutí ještě nějaká jiná dobrodružná hra, neboť na moji otázku, co jiného se právě ve firmě připravuje, s tajemným úsměvem odpověděla: „V tuto chvíli je o tom ještě předčasné mluvit.“ Kdo ví, třeba se brzy dozvíme o novém projektu kanadských Streko Graphics…
|
Dovolím si tvrdit, že nejnovější počin v sérii Agatha Christie her týmu AWE Games je do značné míry zlomový. Autoři se totiž konečně odhodlali odhodit všechny zábrany a obsadit do role hratelné postavy hlavního hrdinu původní románové předlohy. A kdo že to byl? Samozřejmě, že nikdo jiný než samotný Hercule Poirot. Legendární belgický detektiv, který v předchozím díle Vražda v Orient-expressu sloužil pouze coby rádce smyšlené hlavní hrdinky, se tedy konečně pouští do vyšetřování na vlastní pět, a to včetně dabingu svého seriálového představitele Davida Sucheta a své typicky komické chůze vyznačující se extrémně krátkými rychlými krůčky.
Ihned po spuštění hry se setkáváme s Poirotem a jeho přítelem Hastingsem v detektivově pracovně. „Poirot Hastingsovi vypráví původní příběh, který se odehrál v knize Agathy Christie,“ popisuje situaci na monitoru Verena a dává tak najevo, že nejnovější díl série si zahrajeme v retrospektivě. „Zápletka stejně jako v knize pojednává o tom, že Poirot se vypravil na dovolenou na tropický ostrov, ale plánovanou relaxaci mu krátce po příjezdu překazila vražda slavné herečky. Každá z více než dvaceti osob na ostrově je podezřelá a vy coby Poirot musíte zjistit, kdo je vrah.“
Kromě nového hlavního hrdiny nicméně hra s mnoha zásadními změnami nepřichází, což se upřímně dalo čekat. Drobných vylepšení se dočkala grafika, obzvláště pak modely postav. Obličeje Porota i Hastingse vcelku odpovídají tvářím herců ze slavného seriálu, během dialogů jsou pak zabírány pěkně z detailu hned několika střídajícími se kamerami. Verena mi dále ukázala některá prostředí ostrova i interiéry tamního luxusního hotelu, které vypadaly sice nádherně, ale naprosto mrtvě. Pouze v exteriérech se vlnila hladina moře a po obloze pluly temné mraky.
Drobných změn se dočkal také interface. Základ ovládání zůstal pochopitelně stejný – „jako v předchozích hrách na téma Agathy Christie vám kurzor ve formě ikonky ukazuje, s jakými objekty na lokaci je možné manipulovat, dialogy se i nadále vypisují v rámečku u dolního okraje obrazovky,“ popisuje rozhraní Verena. Novinkou je ale menu vyjíždějící od horního okraje obrazovky, které sestává z pěti ikonek. „První ikonka vás odvede do hlavního menu, třetí otevírá inventář, čtvrtá představuje Poirotův deník, který obsahuje detektivovy poznámky, mapy ostrova a hotelu, informace o podezřelých atd, a pátá časový přehled, poněvadž ve hře běží interní čas.“ Dodám jen, že nikoliv v reálném čase, ale posunuje se splněním důležitých úkolů. Na závěr si Verena záměrně nechala v pořadí druhou ikonku. Když na ni kliknete, přenesete se zpět do Poirotovy kanceláře a tentokrát v roli Hastingse můžete detektivovi klást rozličné otázky. „Jedná se v podstatě o interaktivní nápovědu a hráč zde dostane rady k vyřešení konkrétních úkolů ve hře,“ dodala Verena.
Z hlediska hratelnosti naopak nedojde k vůbec žádným změnám. Hra stojí jednak na dialozích s více než 20 podezřelými, mimochodem totožnými jako v knize, a je zde i řada logických rébusů, z nichž mi však Verena žádný nepředvedla (sama se totiž se hrou teprve seznamovala). Celková herní doba by měla být podobná jako u předchozích dílů, tedy kolem 15ti hodin, a příběh vyústí jedním ze tří konců, z nichž dva jsou nové a jeden přesně kopíruje finále knižní předlohy. Hra se dostane na pulty prodejen v listopadu a do ČR ji doveze opět společnost SeVeN M v původní anglické verzi.
|
Sam & Max: Season 1
Věřte tomu nebo ne, ale jedničkou v expozici JoWooDu na Games Convention nebyla žádná akční hra ani RPG, nýbrž adventura! Je to tak – Sam a Max jsou prostě na špici firemního marketingu, což považuji za obrovskou satisfakci ex-LucasArts týmu Telltale Games, kteří se do vývoje historicky prvního herního seriálu pustili s nesmírným rizikem a nejistým úspěchem. Samovi a Maxovi JoWooD věnoval svoji kompletní veřejnosti přístupnou expozici ve výstavní hale 2, kterou stylizoval do formy americké ulice včetně hodnověrného kabrioletu našich zvířecích hrdinů (kteří se v kostýmech na stánku nacházeli jakbysmet). JoWooD vydává kompletní první šestici epizod v krabicové verzi již počátkem září včetně bonusových materiálů, jako jsou rozhovory s tvůrci, artworky, plakáty, videa a já nevím co ještě. Do Česka pak hru snad s nepříliš velkým zpožděním doveze – jak jinak – firma SeVeN M (v původní anglické verzi). No a o tom, že Telltale již pro letošní podzim pilně připravují další sezónu, už asi víte, že? :o) Jen mi trošku líto série Bone, kterou zjevně Telltale uložili kvůli obrovské popularitě Sama a Maxe k ledu.
Focus Home Interactive
Další francouzský tým Focus Home Interactive letos potěšil fanoušky velice povedenými a populárními adventurami Runaway 2 a Sherlock Holmes: Procitnutí. A v rozdávání potěchy bude pokračovat. Jednak jeho zástupci oficiálně potvrdili vývoj třetího dílu adventury Runaway, o němž však po shlédnutí useknutého konce „dvojky“ nikdo z nás nepochyboval. V tuto chvíli se o něm ví pouze tolik, že hlavního hrdinu Briana zavede do Japonska, a také to, že se ho najisto nedočkáme dříve než v roce 2009. No, ale zpět k lepším zprávám. U Focusu patrně na trvalo zakotvil také ukrajinský tým Frogwares, jenž v současnosti připravuje hned dva tituly – jeden tradičně na motivy díla A.C. Doyala a s druhým tentokráte premiérově zabrousí do lůna hraběte Dráculy. Dracula je ale prozatím pouze v plenkách a v Lipsku jeho hratelnou verzi vůbec neukazovali, takže má debata s přátelským Waelem Amrem, prezidentem Frogwares, se točila především kolem již téměř hotového titulu Sherlock Holmes vs. Arsene Lupin.
|
Ať si kdo chce co chce říká, Sherlock Holmes: Procitnutí byla dobrá hra. Netradiční ve stylu k Sherlockovu univerzu co se scénáře týče, to ano, ale poutavá, zajímavá a přechod do 3D jí – navzdory průměrné grafice – dle mého prospěl. Vědomi si toho byli nepochybně také tvůrci z týmu Frogwares, takže se nezabývali žádnými velkými změnami a jejich další „holmesovka“ vypadá naprosto stejně. Je to dobře či špatně?
Hratelné demo hry Sherlock Holmes vs. Arsene Lupin jsem si měl možnost otestovat ještě pár dnů před Lipskem a budu k vám upřímný – byl jsem zděšen. Svou roli v tom sehrál fakt, že demo bylo situováno někam doprostřed hry, takže jsem měl zmatek v příběhu, ale co mě zklamalo nejvíce, byla náplň hry. Sherlock totiž na začátku dema dorazil do londýnského Toweru a první, co musel učinit, je chytit v areálu pět ptáků, kterým Lupin přivázal na nožičky veršované zprávy. „Naprosto s vámi souhlasím – chytat ptáky, taková hloupost!“, přikyvoval mi Waël, ale v zápětí dodal: „Ujišťuji vás však, že tato hádanka je logickou součástí Lupinovy mazané hry a pokud ji vytáhnete z kontextu, což se stalo právě vám, může vám připadat nelogická a zvláštní.“
Vraťme se ale na začátek a nechme Waëla, aby vám představil zápletku hry. „V podstatě jde o to, že Lupin vyzývá Sherlocka na souboj. Souboj myslí. Pošle mu dopis, v němž oznamuje, že hodlá v Londýně ukrást pět věcí. Zároveň s tím mu dá stopu vedoucí k tomu prvnímu, přičemž zbylé objekty musí Holmes odhalit sám. Je to napínavá hra kočky s myší.“ Sherlock sleduje Lupinovu stopu, řeší jeho hádanky, luští jeho rýmované nápovědy. A má zatracenou motivaci: „Lupin Sherlocka uráží, vysmívá se, že Angličané jsou budižkničemové, a že jim za porážku u Trafalgaru a zabití Napoleona ukáže, zač je tomu loket. Lupin Sherlocka pořádně naštve. A čeká na jeho reakci. Samo sebou, že Sherlock na jeho hru přistoupí. V pravou chvíli však musí přijít na to, že ho Lupin jen vodí za nos a že má ve skutečnosti za lubem něco dočista jiného.“
Vykročit jiným směrem se tvůrci naopak odhodlali v hratelnosti. Především upustili od fyzikálních hádanek, které se podle nich v Procitnutí míjely účinkem. „Nad jejich zpracováním jsme strávili měsíce času, a výsledek? Hráči v podstatě nic nedaly, takže jsme se je rozhodli vypustit,“ uvedl Waël. Oproti tomu se soustředili na implementaci většího množství komplexních logických rébusů, které hrály v detektivně pojatém Procitnutí spíše vedlejší roli. „V tomhle je právě největší rozdíl oproti Sherlockovi 3,“ vysvětluje změny Waël. „Tentokrát jsme se přiblížili blíže Sherlockovu stylu, blíže záhadám, na které je jeho excelentní mozek stavěný.“ Bohužel ne všechny zapadají do scénáře a namísto toho působí spíše jako uměle vystavěné překážky – naprosto scestné mi například přišlo otevření tajných dveří ve sklepení Toweru zasunutím 6ti různých typů zbraní do podstavců u stěny. Sherlock se tedy od typické detektivky přesouvá spíše do kategorie her typu Atlantis, i když s mnohem silnějším důrazem na příběh.
A právě ten doufejme hru ve finále zachrání. Scénář hodně vsází na symbolickou nenávist mezi Francouzy a Angličany, ale také na historickou přesnost a notoricky známé legendy. Kompletně celý je navíc situován na území Londýna, což je pro Holmesovy romány typické. Navštívíme mnoho známých lokací, jako je Buckinghamský palác, Národní galerii, Big Ben, nebo Trafalgar Square. Potkáme přes 60 interaktivních postav, a pozor – dialogy s nimi jsou na rozdíl od Procitnutí konečně interaktivní a větvené! A zahrajeme si samozřejmě i za Dr. Watsona, bez něhož by se žádná pořádná „holmesovka“ nemohla obejít.
|
Dracula Origin
Druhým titulem Frogwares, který je v plné produkci pouhé tři měsíce a proto nebyl k dispozici žádný hratelný kód, je Dracula Origin. Ukrajinský tým po zkušenosti s mýtem Cthulhu opět sahá po výrazném kultu, jímž je legendární Dracula Brama Stockera. „Příběh herního Draculy je v podstatě o dvou klíčových postavách,“ osvětluje pozadí zápletky Waël Amr. „Na jedné straně stojí Van Helsing – lovec upírů. Původní Stockerův příběh jsme trošičku upravili v tom směru, že hlavní hrdina není Jonathan Harker ale právě Van Helsing. A Van Helsing není zrovna hrdina k pohledání – je to lékař, není sexy, není to žádný šampión. Ale musí splnit svůj úkol, jímž je vymazat Drákulu z povrchu zemského. No a na straně druhé stojí právě hrabě Drákula – mladý, okouzlující, svůdný a po čertech chytrý muž. To on v hráči vzbuzuje dojem skutečného hrdiny, ovšem se ztracenou duší a po sebevraždě své ženy transformovaný v monstrum lačnící po odplatě a horoucí lidské krvi. Je to velice kontroverzní postava. Naším nejtěžším úkolem bylo vyvážit tyto osobnosti tak, aby si hráči vážili více postavy, ze níž budou hrát a nikoliv upíra, jemuž půjdou po krku. Věřím, že se nám to povedlo."
Nobilis
Francouzi svoji letošní přítomnost na GC vyřešili šalamounsky. Zatímco vloni zástupci tamních menších firmiček jen pobíhali s notebooky v rukou po chodbách výstaviště a sjednávali si schůzky s partnery a novináři u stolů v kavárnách, letos si společně pronajali jeden mega-stánek v byznyscentru s cedulí „Play France“ (viz foto) a každý si uzmul malou cca. 1,5x2 metry velkou „budku“. Patřili mezi ně například Micro Aplication (o těch někdy příště) nebo právě Nobilis. Tato společnost je známá především milovníkům her vývojářského týmu Kheops (Tajemství mistra Leonarda, Návrat na Ostrov pokladů) a vydala také prozatím poslední díl pentalogie Atlantis, ovšem nyní jakoby ztrácela dech. Z aktuální nabídky připravovaných adventur Kheopsu, který vyvíjí hry jako na běžícím páse, vydává pouze Kleopatru, zatímco Nostradama a Draculu jim vyfoukli krajani z Microids (proslaveni sérií Syberia nebo thrillerem Still Life). K vidění toho tedy mnoho nebylo.
|
Kheops, Kheops, Kheops... Víte, tohle studio je vážně unikátní. Svoji strategii staví na dokonale promyšleném byznys modelu s cílem produkovat ročně hned 2-3 hry, všechny relativně krátké, postavené na prastarém enginu, ale zabývající se lákavou tématikou a obvykle i chytlavou hratelností. Ve Francii to funguje na jedničku, prodeje jsou slušné a tvůrci vydělávají. Zkrátka idylka. Jenže zkušenější a náročnější hráči pomalu začínají skříbět zuby. Upřímně řečeno, já osobně už ve hrách tohoto týmu marně hledám alespoň náznak chytlavosti nebo zaujetí a kolega Honza Srp už nad Kheopsem zlomil hůl dávno přede mnou. Technicky i koncepčně jsou si všechny podobné jako vejce vejci a příběhově taky nejde o žádná scénáristická veledíla. A totéž – jaké to překvapení - platí i pro Kleopatru.
Měl jsem možnost vyzkoušet si obsáhlou část finální anglické verze, která by se měla dostat do obchodů co nevidět (francouzská je v prodeji už od července), a musím smutně konstatovat, že mě ve hře nezaujalo takřka nic. Příběh se tváří jako neoficiální pokračování série Egypt, což už je (alespoň pro mě) svět ve hrách notně vyčpělý. A hratelnost se na rozdíl od předešlých her Kheopsu soustředí především na logické rébusy, což samozřejmě nepovažuji nutně za mínus, ale upřímně, mě osobně to příliš nesedí.
Ale abych byl trochu konkrétnější: zápletka se odehrává ve městě Alexandria v době vlády královny Kleopatry přímo uprostřed občanské války. My se vcítíme do role mladého Thomase – studenta astrologie, který se zamiloval do Iris - dcery svého učitele a královnina hvězdáře. Válka nicméně oba milence oddělila a to zůstali v kontaktu jen prostřednictvím tajných zpráv, které si zanechávali v observatoři. Když ale na své místečko jednoho dne Thomas dorazí, vidí jen krev a brzy zjišťuje, že Iris i s jejím otcem byli uneseni. A pátrání přímo související s královnou Kleopatrou začíná.
Jednou z věcí, kterou se Cleopatra vyznačuje, je extrémně malý herní prostor. Hra nás zavede na 4 hlavní lokace (např. již zmíněná observatoř, Alexandrijská knihovna nebo maják), které jsou relativně malé, ale doslova přecpané úkoly. Hratelnosti dominují logické rébusy – nutno uznat, že docela slušně navržené – naopak do pozadí ustoupily dialogy, protože živých osob potkáme jako šafránu. Grafika se vzhledem k použitému enginu (ano, stále tentýž, jako v Leonardovi nebo Návratu na Ostrov pokladů) drží na solidní úrovni, včetně četných in-game animací, a příjemným překvapením je vetší počet animovaných sekvencí, které ve dvou výše zmíněných hrách prakticky úplně chyběly.
|
Uff... Takže povídání o prvních čtyřech hrách máme zdárně za sebou. Sedřený jsem jako kůň a to mě čeká ještě 5 stejně obsáhlých dílů. Tak vám nevím, co je náročnější - jestli se maratónu v Lipsku zúčastnit nebo pak o něm psát. :o) Každopádně za týden se určitě máte opět nač těšit, ovšem o kterých titulech si budeme povídat, to si pro tuto chvíli ještě nechám pro sebe. Napovím jen, že nastane tuhý souboj Němců, Turků a Francouzů.
