Definice zábavy je jednoduchá. Jde o činnost, která je člověku příjemná, popřípadě jde o rozptýlení, které poutá jeho pozornost. Tato prostá definice ale naráží na složitost lidské povahy. Určit, co je zábava pro konkrétního člověka, je poměrně obtížné. Někoho může bavit točení klikou a namotávání drátu, který se po desítkách hodin promění v kroužkovou košili. Někoho může bavit sezení v baru a lovení nanynek. Někoho může bavit procházka po osmnáctijamkovém hřišti. A někoho může dokonce bavit práce.
No a pak tu jsou samozřejmě lidé, které baví MMORPG. Ne každého ale baví stejná hra a nejen to. Hráči každé jedné hry si ji neužívají stejně, každého baví trochu jiný herní styl, jiné herní aktivity. Největší rozpory jsou dva – mezi hráči dobrodruhy a řemeslníky – a mezi lidmi, kteří se raději utkávají s počítačem řízenými nepřáteli, a bitkaři, kteří mají proti sobě raději lidského protivníka. Nejlépe slabšího a bezbranného.
Asi nemá cenu vypočítávat, jaký typ lidí vyhledává určité lidské činnosti. Bez kvalitního sociologického průzkumu je velice těžké dobrat se věrohodných závěrů přesto, že je velice snadné udělat si vlastní subjektivní dojem, který není příliš lichotivý ve vztahu k bitkařům. V reálném životě i v tom virtuálním. Z pohledu zábavy je možná zajímavější pohled na to, jak se někteří lidé dokáží hodiny a hodiny věnovat opakované jednoduché činnosti, kterou představuje například sběr materiálu nebo výroba zbrojí či jídla pro dobrodruhy.
Slovem práce zavání také více méně povinné plnění úkolů, které přinášejí výhody hráčským uskupením, hezky v czenglish „guildám“. Jako práce nebo rovnou zážitek na vojenském buzerplace a naprostou zhůvěřilost lze vnímat vynucovanou disciplínu na velkých akcích, jejichž cílem je poražení obzvlášť silných a odolných nepřátel. Takzvané raidy představují pro někoho vrchol herního zážitku přes to, že naděje na kýženou super odměnu je často mizivá a navíc se o ní losuje i mezi desítkami lidí. Rozpory mezi herními styly různých lidí vedou často ke konfliktům, přímo ve hrách, kde se rozpadají guildy, na diskusních fórech, kde létají nadávky, že by se Ivánek zastyděl. Zároveň ale dávají prostor ke vzniku menšinových serverů a celých nových her, které často nemají špičkovou grafiku, ale nabízejí právě to, co v masových hrách chybí.
Loajalita hráčů takových her potom často dokáže překvapit. Příkladem mohou být Rubies of Eventide, o kterých v Online světech padla zmínka několikrát. Po vyčerpání prostředků soukromého investora hra skončila, ale několika lidem se povedlo znova zprovoznit nejprve jeden a poté dokonce tři servery, každý s jinými pravidly, včetně bitkařského plného vulgárních, ale nadmíru spokojených puberťáků všech věkových kategorií. Bohužel, dobrá vůle nestačila pokrýt náklady, a tak došlo po více než roce dobrovolnického provozu k nějakým omezením, ale hra pokračuje. Stejně tak se už neuvěřitelně dlouho drží nad vodou původně slibná hra Horizons, která doplatila na HW náročnost, nedostatek obsahu, řadu chyb v programování a dramatické úpravy hratelnosti po spuštění. Všichni, kdo se pouštějí do vytváření okrajových MMORPG, si zaslouží poklonu. Od herních vydavatelů se jim jí nedostane, tak se klaní alespoň Online světy.
Úvaha o zábavnosti různých činností v online hrách vede k další zajímavé myšlence. Co kdyby se do virtuálního prostoru herních světů přesunuly některé skutečné pracovní činnosti? Nemluvíme o Číňanech, kteří kazí zábavu prodejem herních předmětů a peněz za reálné dolary, ale třeba o poradách. Na jedné straně můžete mít stísněnou zasedačku, ve které každý, kdo může, hraje místo aktivní účasti na mobilu, PDA nebo čtverečkovaném papíru piškvorky. Na straně druhé může být virtuální kulatý stůl a kolem něj hrdinové v nablýskaných zbrojích, kteří spolu diskutují. Příjemně, prostřednictvím hlasu nebo textově a záznam „konference“ si ukládají na svůj počítač. Sedět přitom můžou ve své kukani v open-space nebo doma. Nebo v kavárně. Představa, že v rámci konferenčního mezistátního hovoru můžu schovat své pohyby naznačující urgentní potřebu návštěvy WC za neproniknutelný virtuální ksichtík drsného hraničáře, působí neobyčejně lákavě. Jistě, je čas se probudit a pustit se do nějakého zpravodajství.
Roma Victor – protože dnes skláníme hlavu i s ušima před méně rozšířenými hrami, je na čase připomenout MMORPG situovanou do prostředí starověkého Říma. Už proto, že na HBO běží neobyčejný seriál věnovaný konci římské republiky a začátku císařství. Ale i hra samotná se v posledních dvou týdnech dvakrát výrazně projevila. První událostí je oznámení data vydání. Oficiálního spuštění serverů se dočkáme, dá-li Jupiter, 1. července. Jen měsíc už budou čekat ti, kdo si hru předobjednají, první Římané budou mít vstup do Věčného města povolen už od pátého května v rámci finálního testování.
Roma Victor je poměrně netradiční MMORPG, jde o čistě historickou hru, která klade důraz na skutečné fungování římské společnosti. Kvůli hratelnosti samozřejmě nejde o „hardcore“ Řím, ale ideální adept římského občanství by alespoň měl vědět, co je to legie nebo sestercius. To druhé je důležité už proto, že netradiční je i systém placení. Hru lze hrát s minimem investovaných prostředků. Hra není založena na měsíčním poplatku, ale na převodu reálné měny na sestercie. Podle informací v rozhovorech by na relativně nenáročný život dobrodruha měl stačit ekvivalent 5 britských liber, tedy asi dvě stokoruny měsíčně.
Tím se dostáváme nenásilně k druhé zprávě, která zaujala hráče i média. V každé online hře se najdou šmejdi a podvodníci, kteří kazí hru ostatním. V některých hrách jim to prochází, jinde se takoví lidé dočkají uzavření účtu. Autoři Roma Victor na to jsou od Heroda. Usvědčený šmejd bude ukřižován. A pohled na sviňáka, který visí na kříži za dvě stovky stojí. To vám řekne každý, kdo v nějaké hře narazil na člověka, který ho podvodem připravil o vytouženou kořist nebo peníze. Crucify, crucify, crucify HIM!
Project Entropia – Entropie si už své místo na slunci vybojovala. Zabodovala jako první provozovatel online hry, který plně svázal herní ekonomiku s reálným světem. Hráči za jeden rok protočí v Entropii majetek v hodnotě přibližně 165 milionů dolarů. Ve srovnání s hodnotou vybraných poplatků za měsíční hraní u šesti milionů hráčů World of Warcraft to není tak šílená suma, přesto jde o zajímavý výsledek. Do médií se PE dostal hlavně díky obrovským částkám, které lidé investovali do virtuálního majetku – ostrova a vesmírného zábavného centra. Ostrov byl ještě relativně levný, stál jen 26 500 dolarů. Zato vesmírný komplex přišel už na kulatých 100 000. A novým majitelům se prý tato investice finančně vyplatí.
Nuže novinkou, která naše oko zavedla směrem k severskému tvůrci hry, je zavedení herní reklamy. Reklama na reálné produkty, to není novinka, Anarchy Online ji úspěšně provozuje už pomalu rok. Díky reklamě si mohou bez placení užívat základní verzi AO i desítky českých hráčů. PE jde ale zase o kousek dál. Stejné možnosti, jako mají reální inzerenti, budou mít i samotní hráči. Majitel ostrova tak bude lákat spoluhráče k návštěvě bohatých lovišť, zatímco provozovatel vesmírného lunaparku bude hledat kupce pro zbytek z tisícovky skvělých bytů.
Face of Mankind – Nová sci-fi zaměřená MMORPG, která nabízí větší zapojení hráče do systému soubojů díky FPS ovládání, se dočkala oficiálního spuštění. Opět jde o menšinovou hru, která nemá silného vydavatele a marketingovou potvoru. To znamená, že hra nemá technické kvality špičky na trhu, ale nabízí netradiční herní systém a poměrně pevně semknutou komunitu. Škoda, že zatím není k dispozici zkušební verze, investice ve výši 10 Euro ale není extrémně vysoká, ideální je spojit se s kamarády a za 300 korun společně hru vyzkoušet. Zejména, pokud máte blíž ke hrám typu Counter Strike než k WarCraftu.
PlanetSide – Téměř přímá konkurence pro Face of Mankind se jmenuje PlanetSide a je v prackách společnosti Sony Entertainment podobně jako Matrix, EverQuest a stále ještě také Star Wars Galaxies (sílí fámy o snahách o odebrání licence...). PlanetSide má oproti FoM významnou výhodu, kvůli které tato zpráva vůbec vzniká. Sony se po vzoru Funcomu rozhodlo zpřístupnit tuto hru s reklamou a jistými omezeními na rok zdarma. Neplatící hráči budou moci dosáhnout pouze určité úrovně a nebudou pro ně dostupné těžší zbraně.
I očesaná verze ale může být zajímavá, minimálně na zkoušku. Pro jistotu jen připomínáme, že jde o kombinaci hry na hrdiny v budoucnosti a 3D střílečky. Ani v PlanetSide neočekávejte grafiku jako v EQ2, hra je skoro tři roky stará. Ale to platí i pro mnohem starší a úspěšnější AO, takže si z toho nic nedělejte. Pro hraní potřebujete bezplatný Sony Station účet a zbytek najdete na webu PlanetSide.
World of Warcraft – tady snad jen omluva všem, které jsem zmátl před čtrnácti dny, když má křišťálová koule selhala. Dlouho očekávaný update 1.10 se na servery dostal až 28. března. Hráči snad čekání přežili ve zdraví a nyní si užívají nových efektů počasí, nových zbrojí, jednoduššího cestování, upravených schopností duchovních povolání a nově zavedeného převodu zkušenostních bodů na finance po dosažení 60. úrovně. To samozřejmě jen do uvedení datadisku burning Crusade, který zvýší maximální dosažitelnou úroveň na sedmdesát kousků.
