Svět milovníků ponorkových simulátorů je podivným, temným a nesmírně tichým místem kdesi pod hladinou světového oceánu, kde i sebemenší vzdálený šelest může signalizovat blížícího se nepřítele, který se právě chystá vypařit několik velkoměst. Nukleární ponorka s MIRV raketami totiž představuje doslova ideální zbraň, která se může nepozorovaně přiblížit k nepřátelskému území a během několika minut zasypat protivníka desítkami jaderných hlavic. Ano, jaderných hlavic – takových těch poměrně nenápadných špičatých věciček, co mají na plášti tři černé trojúhelníčky ve žlutém kruhu. On vlastně takový strategický jaderný útok vypadá v podání ponorky jako velmi nudná záležitost: někam doplujete, obdržíte pár nesrozumitelných kombinací písmen, rozlámete několik umělohmotných destiček, necháte si od kolegů třikrát ověřit, že skutečně máte oprávnění vyhladit vše živé v okruhu několika tisíc kilometrů, a stisknete pár tlačítek s čísly. Ponorka sebou lehce otřese a tím vás úkol skončil – do konce života máte pokoj od přecpaných autobusů, front u pokladen, konzumních reklam a civilizačních chorob. Není proto
divu, že se odpradávna vývojáři zaměřovali spíše na ponorky taktické, jejichž hlavním úkolem je lov strategických ponorek prokládaný občasným vypuštěním střely s plochou dráhou letu. Většinou s konvenční hlavicí, tedy takovou tou špičatou věcí bez trojúhelníčků. A právě o tom je také Sub Command, nástupce legendárního 688(I) Hunter/Killer.
Předchozí odstavec doufejme odradil všechny pacifisty, kteří znuděně opouštěli kino po prvních minutách filmu Hunt for Red October, aby za úplňku obřadně spálili všechny Clancyho knížky. Pro ně Sub Command opravdu není – ovládání všech hlavních palubních systémů (navigace, sonar, radar, palposty, periskop, kominikace...) trojice moderních jaderných ponorek typu Seawolf, 688(I) a nedostižné ruské Akuly (mám na mysli samozřejmě vylepšenou jedničku a dvojku, nikoliv původní model) totiž vyžaduje notnou dávku sebezapření, tvůrčího ducha a bezmezného nadšení pro věc. Naprostá většina hry se bude odbývat v přítmí detailně vymodelovaných displejů s desítky tlačítek a ukazatelů – autoři ze studia Sonalysts se mimo jiné
holedbají, že databáze zvuků na stanovišti sonaru odpovídá v maximální možné míře realitě, takže požitek z identifikace a analýzy pohybu neznámého cíle, u kterého je slyšet pouze rytmický klapot dieselového motoru, by měl být podobný pocitům skutečné obsluhy sonaru. Snaze o co nejrealističtější zpracování moderního ponorkového boje ostatně budou odpovídat i náplně jednotlivých misí, které bude muset hráč v průběhu dvou kampaní (americké a ruské) splnit – od útoku torpédy na cizí ponorky, přes odpalování raket s plochou dráhou letu proti cílům na vodě i na souši, záchranu posádky poškozené ponorky, vysazení speciálních jednotek, kladení minových polí, až po naprosté lahůdky v podobě vynoření skrz ledovou vrstvu v Severním ledovém oceánu nutného pro navázání komunikace, či snahu o nenápadné vyklouznutí z uzavírající se pasti podmořských lovců. Při plnění jednotlivých úkolů je samozřejmě nutné dbát všech zásad ponorkového boje, zejména té nejdůležitější – slyšet a nebýt slyšen. Skrývání v různě teplých vrstvách vody, využívání hluchého místa za lodním šroubem nebo manévry a’la Crazy Ivan budou na
denním pořádku. Reálné předlohy mají i všechny zbraně, ať už se jedná o zmiňované protilodní či klasické Tomahawky, upravené verze raket Harpoon či snad nechvalně známá torpéda VA-111 Skval, která podle všeho mohou za katastrofu Kursku.
Grafika hry přinese jedno příjemné překvapení, a sice exteriérové pohledy na jednotlivé ponorky i ostatní vojenské jednotky. Bude tak možné sledovat efektní vypouštění raket z palebné pozice několik desítek metrů pod hladinou, zoufalé křižníky bránící se náletu stíhacích bombardérů, ale i mírumilovná nákladní plavidla (i když – porušování dovozního embarga jim na mírumilovnosti moc nepřidává). Design jednotlivých ovládacích panelů vypadá podle prvních obrázků velmi přehledně, trochu to připomíná stejný stupeň reality jako u letitého Space Shuttle, kdy také vývojáři do hry přenesli každé, byť sebezbytečnější tlačítko. Škoda jen, že se nedočkáme legrácek jako u staršího předchůdce – přelepky „Sdělano v CCCP“ u značek japonských firem dokázaly rozesmát snad každého, kdo hru viděl. Velkou práci si dali autoři rovněž se zvukem, a to nejen v případě databáze počítače sonaru. Taková exploze hlubinných bomb poblíž ponorky dokáže rezonovat v neutuchajících pekelných variacích.
Datum vydání Sub Command je stanoveno na 5. října letošního roku, takže nezbývá než začít trénovat sluch i taktického ducha, abychom se mohli nerušeně ponořit do temných hlubin na palubě jedné z nejobávanějších zbraní, které kdy byly vyrobeny. Představa bleskového útoku Tomahawku na prezidentský palác nenechá klidně spát žádného přímořského diktátora...
