Sám ve tmě. Obvykle o takový zážitek člověk moc nestojí (alespoň mluvíme-li o člověku, který se zrovna nenachází v pokročilé fázi klinické deprese). Výjimek je jen poskrovnu - čekání v předsíni na to, až z obýváku zazvoní Ježíšek, noční bojovky na pionýrských táborech nebo třeba pozdní návrat domů z poněkud protaženého rande nejsou zase tak špatné příklady toho, kdy je člověk ochoten tu chvilku temné samoty přetrpět, protože ví, že odměnou mu bude něco, co za to stojí. Proč se ale takovým na pohled děsuplným situacím vystavují hrdinové filmového plátna, literatury a počítačových her, to má důvod zcela jiný - totiž ten, že se nevystavují sami a dobrovolně, ale jsou vystavováni. Pánové a dámy tahající za špagáty obludného monstra zvaného zábavní průmysl dobře vědí, jaký potenciál se skrývá ve tmě a vůbec všem, co s tmou souvisí.
PCčková série Alone in the Dark, jejíž kořeny sahají až do roku 1992, se drží přesně toho, co byste od ní soudě dle jejího názvu čekali. Tajemné domy na opuštěných místech … vrzající okenice, které se za rachotu hromů a šumění deště otevírají a zavírají, aby se v oknech mohla zjevovat znepokojivá silueta kohosi/čehosi nehmotného … a samozřejmě 
panoptikum nejrůznějších obyvatel oněch tajemných staveb. A všudypřítomná tma. Inspirace H.P.Lovecraftem se nikdy nezvrhla v bohapusté kopírování knižních dějů, všechny tři vydané díly Alone in the Dark si žily vlastním životem a nejinak tomu bude i u chystaného dílu čtvrtého. Na scénu opět přichází starý známý Edward Carnby - muž, který svůj život zasvětil řešení případů zavánějících nadpřirozenem a paranormálními jevy. Ačkoliv sám nedisponuje žádnou nadpřirozenou silou, která by mu umožňovala vyrovnat skóre s bytostmi, jimž musí v rámci svých pracovních povinností čelit, už drahnou řádku let si vystačí jen s entuziasmem a silným smyslem pro rozpoznávání zla.
AitD4 nás uvádí do děje ve chvíli, kdy je Carnbyho dlouholetý přítel a kolega Charles Fiske nalezen mrtev na ostrůvku se slibně znějícím jménem Shadow Island. Carnby se celkem rychle dopracuje k člověku, který ho informuje o případu, kterým se Fiske zbýval - hledal totiž tři starodávné destičky, s jejichž pomocí prý lze odemknout přístup k neuvěřitelně mocné a tudíž logicky i nebezpečné síle. Pokud byste si snad mysleli, že po tomhle zjištění odjede Carnby spokojeně domů a bude u krbu nad šálkem čaje truchlit nad přítelovým skonem, tak byste se spletli. Jako správný detektiv se raději vydá po ještě nevychladlé stopě, na jejímž konci možná leží tři tajemné destičky a možná taky něco úplně jiného.
Edward Carnby ale nebude jedinou postavou, s níž se budete moct projít po Shadow Islandu. Druhá možnost má jméno Aline Cedrac a je to šestadvacetiletá mladá žena s poněkud záhadnou minulostí a nejistou budoucností. Stejně jako Edward ani ona ještě nepotkala nikoho, s kým by chtěla strávit zbytek života, a tak svůj volný čas rozděluje mezi antropologii a studium indiánského kmene Abkanisů.
Poté, co s některým z hrdinů vstoupíte na půdu Shadow Islandu, zapomeňte na nějakou idylku opuštěných ostrovů. Místo pláží s prohřátým pískem vás uvítají ponuré kulisy bouřkových mraků, z kterých se bez ustání spouští provazy deště, ještě ponuřejší domy opředené nesdělitelnými pověstmi a úplně nejponuřejší zákoutí uvnitř těch strašidelných domů, kam se budete bát nejen vstoupit, ale i z dálky pohlédnout.
Z bizarností, které na vás v temných zákoutích Shadow Islandu budou nepochybně čekat, byli zatím odhaleny jen dva vzorky - pavoukovitý Arachnocid a jeho podstatně větší a nebezpečnější kolega Night Ripper. Ostatní kreatury zůstávají v ilegalitě (i když některé další lze zahlédnout v traileru) a známo je o nich jen to, že většina z nich bude citlivá na světlo nebo lépe řečeno, že některé bude světlo přitahovat a jiné zase odpuzovat. Tomu také 
budou odpovídat zbraně, které na svou obranu budete mít k dispozici - kromě laserové pušky se můžete těšit i na vystřelovač ozubených disků, plasmovou pušku nebo prakticky bezkonkurenční photopulsor, který generuje světelné záblesky vzdáleně podobné zábleskům nukleárním. Zbraní bude vícero, jen si je stejně jako protivníky autoři šetří jako překvapení.
Už z toho, že je řeč o různých typech zbraní, je znát, jakým směrem se vývoj původně adventurní série vyvíjel (no dobře, nebyla zas tak křišťálově adventurní) - směrem akčních adventure. Spousta střílení, spousta plížení ve stínech a čekání na to, co vyskočí z pootevřené skříně nebo v lepším případě z pootevřené rakve, spousta procházení více či méně ztemnělých lokací a řešení puzzlů, prostě spousta všeho, co patří k tomuto hybridnímu žánru. Určitou specialitou bude výrazná role baterky; bez baterky byste v AitD4 byli prostě absolutně ztraceni a navíc byste přišli o spoustu pěkných míst, která svoje tajemství vydají až poté, co na ně zaměříte žlutý světelný paprsek.
Z toho, co bylo doteď napsáno, vám asi musí být jasné, že silným místem hry by měla být atmosféra. Hra světla a stínu, zvuky ozývající se bůhvíodkud, hudba měnící se podle situace - to 
všechno by mělo přispět k tomu, aby se váš pocit co nejtěsněji blížil reálnému prožitku (i když mezi námi, existují situace, kdy je lepší zůstat u prožitků virtuálních).
Ohledně data vydání si tady zase můžeme přehrát tu stokrát obehranou písničku - původní termín byl loni v říjnu zrušen a z důvodů vychytání všech bugů odložen na jaro 2001 (a to s platností pro všechny platformy, na nichž má AitD4 vyjít - PC, PlayStation, GameBoy Color i Dreamcast). Autorský tým Darkworks si při té příležitosti pochválil spolupráci s firmou Infogrames, která ho prý nenutí vydávat nedodělek, ale naopak mu dala čas na to, aby všechny důležité aspekty hry mohly být dotaženy k úplné dokonalosti. Dovedete si představit dokonalou hru? Pravděpodobnost jejího výskytu je asi stejně tak mizivá jako pravděpodobnost, že narazíte na dokonalého člověka. Ale naděje vždycky umírá poslední, ne?
