Fandové válečných akcí si určitě dobře vzpomínají na nedávno vydanou střílečku Brothers in Arms: Road to Hill 30, která sice ve většině hodnocení nedosáhla na úplnou špičku, ovšem dokázala pěkně kombinovat atmosférické prvky z Call of Duty a taktickou složku ve stylu Hidden and Dangerous. I slušný marketing dokázal titul hráčům vnutit a je třeba říci, že tito v převážné části nelitovali, jelikož Brother in Arms byli prostě povedenou hrou, která zřejmě nejvíce doplácela na přesycenost trhu akcemi tematicky čerpajícími z 2. světové války. Nicméně, vydavatel UbiSoft snad ještě před dokončením originálu už ohlásil datadisk, z něhož však nakonec vzniklo něco mezi přídavkem a plnohodnotným druhým dílem. Tvůrci nám slibují více taktiky, větší volnost pohybu, chytřejší nepřátele a také silnější příběh. Nám se do rukou dostala hratelná betaverze, kterou jsme neváhali otestovat.
Ovšem netěšte se na starého známého Matta Bakera, hlavní roli si pro tentokrát vysloužil jeho kamarád Joe Hartsock.
V Road to Hill 30 jsme si prožili osm dní válečných hrůz v kůži seržanta Matta Bakera. Ve stylu ne nepodobném Bratrstvu neohrožených jsme operovali za nepřátelskými liniemi, počínaje známou invazí v Normandii. Naší jednotku jsme provedli velkou částí Normandie až k malému francouzskému městečku jménem Carentan. Titul se soustředil na reálné události, jež následovaly po známé invazi spojenců v Den D. Earned in Blood pokračuje ve vyprávění příběhu tam, kde první díl ustal, tedy v Carentanu. Ovšem netěšte se na starého známého Matta Bakera, hlavní roli si pro tentokrát vysloužil jeho kamarád Joe Hartsock. Právě on byl prvním člověkem, kterého Matt potkal po svém přistání na nepřátelském území. Na konci jedničky byl z prostého důstojníka povýšen na seržanta s mocí ovládat menší skupinky.Brothers in Arms šlo na věc jinak, než jeho duchovní předchůdci Medal of Honor a Call of Duty. Namísto vyslání hráčů do těch největších a zákonitě nejzajímavějších bitev, se tvůrci rozhodli pro komornější dobrodružství v severní Francii, kde jsme si měli prožít komornější a osobnější drama. Chodili jsme od jedné menší potyčky ke druhé, občas bylo zapotřebí obsadit nějaký ten barák, ubránit pár stanovišť a pomoci americkým jednotkám v postupu. Přeci jen jsme si však prohlédli celkem slušnou část Normandie, což se nám v Earned in Blood rozhodně nepoštěstí. Naprostá většina hry se totiž odehrává v menším městečku Carentan. Na druhou stranu může být změna prostředí docela vítaná, poněvadž nám nabízí o hodně jiný herní zážitek, jemuž dominují pouliční a domovní boje, které zde mají velice atmosférický nádech.
Carentan je pěkně zpracovaný a nabízí docela dost taktických variant, které jdou navíc ruku v ruce s mnohem vypečenější umělou inteligencí protivníků.
Jedním z nejkritizovanějších bodů Road to Hill 30 byla velká omezenost v pohybu a taktickém rozhodování. Ovládali jste dva týmy skrz jednoduché klikací rozhraní, přičemž je stačilo nechat na nepřítele koncentrovaně střílet a poté běhat ze strany na stranu a nic netušící nebožáky jednoho po druhém zabíjet. Ovládání týmů je v pokračování víceméně nezměněno (myší určujete mužům pozice a signalizujete útoky), což je jedině dobře, protože jde o lehce naučitelný, rychlý a intuitivní systém umožňující různé taktiky, tedy pokud je tomu přizpůsoben design levelů. Earned in Blood by ho měl prostřednictvím městského boje dosáhnout. Carentan je pěkně zpracovaný a nabízí docela dost taktických variant, které jdou navíc ruku v ruce s mnohem vypečenější umělou inteligencí protivníků. Ta byla v betaverzi dokonce natolik přestřelená a místy nezvladatelná, že se tvůrci rozhodli ubrat a věřte mi, že tím zabráním mnoha frustrovaným hráčům. Němci už tupě nedrží jednu jedinou pozici, nýbrž se snaží být co možná nejvíc v pohybu, běhají ze strany na stranu, schovávají se za rohy, obcházejí domy, aby vám mohli vpadnout do zad a hlavně mají extrémně přesnou mušku. Především tento aspekt snad do plné verze vyladí. Carentan totiž svými několikapodlažními domy nabízí skvělé působiště pro odstřelovače.Přestože Road to Hill 30 a Earned in Blood v příběhové lince dělí pouze několik málo hodinpodařilo se autorům do hry nenucenou formou zařadit i nové zbraně. Parádně jsme se vyblbli hlavně s německou FG 42, jíž si určitě zamilujete i vy, protože se s ní prostě budete cítit bezpečně. Krom skutečně vysoké palebné frekvence nabízí dokonce i zaměřovací dalekohled a pokud se ho naučíte dobře využívat, stane se vaším věrným společníkem především ve chvílích, kdy budete procházet ulicemi Carentanu osamoceni. I takové situace totiž nastanou, ne vždy budete mít k ruce tým. Ve městě navíc zuří válka a určitě zde narazíte na další skupinky spojeneckých vojáků. Ovšem i na ně je zapotřebí dávat dobrého bacha – třeba když se zezadu plížíte k nepřátelskému stanovišti, které už se nachází pod palbou, hrozí, že nějakou tu nechtěnou kulku od kamarádů (třeba od Matta Bakera, který je se Carentanem se svou skupinou samozřejmě také potlouká) vyfasujete i vy. A že v Earned in Blood není kulka nic moc příjemného, není třeba připomínat. Ačkoliv jste hrdinou, ani tak nevydržíte víc než normální smrtelník.
Jak už jsme zmínili, narazíte i na staré známé postavy, ať už v samotné akci nebo v sekvencích, jež tentokrát prokládají hru o něco více než minule, což každopádně značí větší důraz na příběh a především jeho emotivnost. Podle autorů nabídne titul větší množství dialogů jak průměrný válečný film. To jsme teda zvědaví, ale z toho co jsme měli možnost vidět, soudíme – nemožné to není. Earned in Blood vypadá nepatrně lépe než jeho předchůdce, ale jde vážně jen o mini kosmetické vylepšení. Větší změny se pojí s přesunem hry do městské oblasti. Ve chvíli, kdy vedle vás něco vybouchne, často se neudržíte na nohách, spadnete nebo se aspoň začne třást obraz a chvíli potrvá, než získáte všechny vaše smysly zpět. Rovněž na stavbách granáty zanechávají zřetelné známky – stěny se hroutí, patra padají, prostě paráda.
Ve chvíli, kdy vedle vás něco vybouchne, často se neudržíte na nohách, spadnete nebo se aspoň začne třást obraz a chvíli potrvá, než získáte všechny vaše smysly zpět.
Jak tedy naše zážitky z hratelné betaverze Earned in Blood shrnout? Inu, musíme přiznat, že ohromeni jsme rozhodně nebyli, což je ovšem způsoben především čerstvou znalostí předchozího dílu. Na regulérní dvojku toho hra zas až tolik nenabízí, i když uznáváme, že přesun do města pomohl hratelnosti dostat se o kus dál, s čímž se pojí i větší volnost a taktické rozhodování. U hraní jsem se rozhodně bavil, jde o regulérně provedenou válečnou střílečku, která však zřejmě opět nedosáhne na úplný vrchol. K tomu by byli přeci jen zapotřebí větší změny a markantnější hloubka.Index očekávání: 81%