Včera se nám podařilo do České republiky dostat hratelnou demoverzi na očekávanou RPG gamesku Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura od Troika Games, týmu, který se proslavil sérií původních Falloutů, a vzhledem k předchozímu hype autorů i herních žurnalistů nikdo z nás v redakci neodolal a všichni jsme se alespoň na chvíli do tohoto magického světa ponořili. A jaké jsou naše první dojmy?
Pokud nebudu brát v potaz klasické nastavování RPG volitelných prvků, které je stejné jako v kterékoliv jiné hře tohoto žánru, připadal jsem si na volných herních prostranstvích podobně jako v Diablu 2. Ano, je pravda, že herní obrazovka vypadá jinak. Ba dokonce je i pravda, že Diablo 2 se odehrává v úplně jiném prostředí, nicméně obrovské lokace, které musíte procházet a prozkoumávat, zabíjet v nich vše živé a sbírat nejrůznější předměty (zbraně, peníze, rostlinky) třeba i za cenu okrádání mrtvých (ať již nepřátel či civilistů) ležících na zemi, to vše mi připomnělo Diablo 2, zvláště když se na mě vrhla smečka vlků a já měl i s mým počítačem řízeným pomocníkem co dělat, abych se jim ubránil.
Protože však hra začíná výběrem postavy a nastavováním jejích vlastností, povězme si nejprve něco o nich. Vaše postava (a koneckonců i všechny postavy další, které postupem času můžete přibrat) má statistiky složené z osmi základních atributů - čtyři jsou fyzické a čtyři psychické. Fyzické představují sílu, obratnost, konstituci a krásu, zatímco mezi psychické se řadí inteligence, vnímání, vůle a charisma. Každý z těchto osmi atributů může nabývat hodnoty od nuly do dvaceti (když budete extra pilní, možná se vám podaří dvacítku překročit a pak získáte speciální bonusy jako například imunitu proti jedům, dvojitý damage bonus, apod.). Příjemnou inovaci představuje takzvaný background charakterů citelně ovlivňující vlastnosti - v podstatě se jedná o to, s jakými schopnostmi se konkrétní postava narodila a jaké měla dětství (cirkusový vrhač nožů, sirotek vychovaný barbary, mentálně retardovaný hromotluk, ošklivý vzdělanec...)
Vývoj postavy probíhá celkem tradičním způsobem - sbíráte zkušenostní body a jakmile jich máte předepsané množství, povýšíte na další úroveň. Spolu s postupem do nové úrovně vždycky dostanete i pár volných bodíků, které můžete utratit investováním do svých schopností, osvojování technologických disciplín nebo učení kouzel.
Schopností jsou čtyři typy - bojové, zlodějské, sociální a technologické, přičemž každá skupina obsahuje čtyři konkrétní schopnosti (příkladmo léčení, opravování věcí, vykrádání kapes, kladení pastí atd.). Technologické disciplíny se dál dělí na osm podskupin - za všechny stačí jen uvést mechanické, terapeutické, chemické a elektrické, a každá z těch osmi má ještě sedm jednotlivých typů. Ohledně dělení kouzel to vypadá tak, že všechna jsou sdružena do šestnácti oborů (země, voda, vzduch, černá a bílá nekromancie, vyvolávání…) po pěti kouzlech, což pokud umíte dobře počítat, znamená přítomnost přesně osmdesáti kouzel. Každé kouzlo má přitom pět stupňů obtížností.
Všechny tyhle zkušenostní bodíky ale musíte nějak nasbírat a jak jinak byste toho dosáhli než bojem s protivníky, kteří se mohou v tomto případě rekrutovat z nejrůznějších skřetů, zvířat či obyčejných postaviček. V závislosti na charakteru protivníkovy postavy se také mění její schopnosti a síla, stejně jako počet zkušenostních bodíků, které za její zabití dostanete. Nebude jich sice hodně, na druhou stranu budete muset bojovat i ve chvíli, kdy na to nebudete mít chuť, jinak budete sežráni a pokud jste tedy kritizovali fakt, že musíte neustále klikat v Diablu 2, pak v Arcanu nečekejte nic jiného.
Bojů je sice kvantitativně méně a hra je více laděná do RPG než do akce, nicméně i tak si tady poměrně hodně zaklikáte, byť se na vás nepřátelé nehrnou po desítkách, ale jen po jednotkách.
Během postupného odhalování roušky tajemství se autoři mimo jiné zmínili o tom, že v Arcanu se dostaneme do prostředí technicky zaměřené civilizace zkombinované se všudypřítomnou magií, což by znamenalo, že by hra zaujala jak příznivce Falloutu (tedy RPG, kde o kouzlo nezakopnete, jak je hra dlouhá), tak i ty, kteří doteď trávili dlouhé hodiny hraním Baldur's Gate nebo jiných fantasy RPG. Je fakt, že magii ve hře používáte ať již k doplňování života či k sesílání nejrůznějších jiných kouzel, kterých je ve hře celkem 80 rozdělených do šestnácti oborů tak, aby se žádná postava nemohla ani při nejlepší vůli naučit všechny. Pokud jde ale o svět, žádnou technicky zaměřenou civilizaci jsem v demu nenalezl, ať jsem pátral sebevíc. Po celou dobu jsem se pohyboval v blízkosti skal, na zelené louce či u spálenišť domů a ačkoliv byla herní plocha opravdu rozlehlá, příliš mě její prozkomávání nebavilo. Bylo pro mě totiž frustrující chodit po zelených pláních či se prodírat lesem, zvláště když jsem nemohl nic dělat, ani jsem nebojoval. To už bych tedy ocenil více akčních prvků tak, abych se nenudil a zároveň byl pořád ve střehu,
jako třeba právě v Diablu 2.
Grafika sama o sobě je pěkná, stejně jako animace, které, jak už je u podobných her zvykem, doprovázejí každé sesílané kouzlo. Jednu vadu na kráse, respektive na její vizuální podobě, bych však Arcanu vytknul. Dialogy, kterými je hra prošpikována, se totiž na obrazovce vypisují bílým písmem a nejednou se vám stane, že se pohybujete v lokaci, kde část obrazovky právě pod textem je například světle šedá (hodně světle šedá). Nemusím snad zdůrazňovat, že číst takové dialogy je otřesné, doufejme, že s tím autoři do podzimu, kdy hra vyjde, ještě něco udělají. Jinak bych hře z toho, co bylo možné v demu vidět, nevytknul zřejmě nic a asi ani nikdo jiný z redakce.
Ani s ozvučením to není nejhorší. Do sluchátek vám hrajou nevtíravé hudební motivy ve smyčkách se neustále opakující, je ale pravdou, že po čase si toho všimnete a když takhle pobíháte mapou několik desítek minut, začne vás už ta neustále se opakující melodie štvát, ačkoliv ji občas proříznou zvuky doprovázající sesílání kouzla či boj, v prvopočátcích, kdy ještě nemáte zbraně, tedy spíše kopání do protivníků a jejich hekání.
Ovládání hry je jednoduché. Myší se posunujete po mapě tam, kam oko vámi ovládané postavičky dohlédne. Kliknete-li levým myšítkem, váš hrdina se začne pohybovat tím směrem, bohužel nikoliv volně, ale lineárně po předem stanovených křivkách, což mi zase trošičku vadilo. Vzpomněl jsem si přitom na staré adventury, kdy se postavičky také pohybovaly kostrbatě do několika (obyvkle čtyřech až osmi) různých směrů. V Arcanu totiž chůze působí jako pěst na oko, zvláště když vidíte, jak si to váš hrdina mašíruje po rovince cik cak k cíli, ačkoliv by bylo nejlogičtější jít přímo.
Co dodat? Snad jen, že Arcanum sice nezklamalo, mě osobně ale ani nijak nenadchlo. Možná půjde o skvělé RPG a možná si jej zamilují desítky tisíc hráčů v Ceské republice stejně tak jako Fallouty, já však mezi ně zřejmě patřit nebudu. Ne že by byla hra špatná, jen mi přijde krapet nudná a frustrující, byť pevně doufám, že autor recenze na BonusWebu toto říkat muset nebude a že na tom vývojáři z Troika Games přes prázdniny zapracují tak, aby se co nejvíce přiblížili svým ideálům. A jaké to jsou? To shnula podrobně Alenka v tomto preview, vizuální kvality můžete posoudit nejen z kolem se povalujících obrázků, ale i z tohoto videa či galerie screenshotů. Kromě toho si od nás můžete stáhnout i hratelné demo, které i přes svou velikost (více než 250 MB) rozhodně stojí za pozornost.
