Scrapland - vesmírný šrot útočí

Tam, kde většina titulů vsází na dokonalý realismus, Scrapland nás uvádí do obskurního světa, kde bychom organickou bytost hledali jen stěží. Pojďte se přesvědčit, že tato akce má skutečně co nabídnout - ostatně více v preview.

Skutečně originální a hratelné hry nemají na růžích ustláno. Příležitostný hráč, jenž je dnes v drtivé početní převaze nad tzv. hardcore jádrem, mnohem raději sáhne po krabici honosící se osvědčenou značkou ***** (lze praktiky libovolně doplnit zkratku jakéhokoliv sportu, případně aktuální bijce filmových řebříčků jako Shrek či Spiderman) a skutečné perly se pomalu propadají do nostalgické dimenze v zadních koutech regálů. Jako příklad za všechny předčasně vyhaslé hvězdy jmenujme například Giants: Citizen Kabuto či mladší Armed & Dangerous, nejiný osud pak potkal také Alenku v říši divů z pera vizionáře Americana McGeeho. Zatímco Planet Moon Studios, autoři prvních dvou jmenovaných titulů, již nyní plijí na platformu PC z konzolových výšin, kde mají podobné hry nepoměrně větší šanci na úspěch, McGee se nevzdává. Verbuje větší část lidí ze španělského týmu Rebel Act, jenž se proslavil zejména dechberoucí fantasy atmosférou oplývající rubanicí Severance: Blade of Darkness, a vydává se odhalit tajemství planety Scrapland ve velice slibně vypadající akční adventuře.

První, co člověka po příletu na Scrapland zarazí, je fakt, že ani obyčejné uprdnutí se zde neobejde bez randálu, jaký by nevyvolala ani kohorta křižáků v plátových zbrojích tančících kozáčka.

Z hlediska žánru vsází McGee na klasiku a ačkoliv to při letmém zhlédnutí screenshotů není zřejmé, Scrapland bude jakousi parafrází Grand Theft Auto odehrávající se v dosti obskurním světě. Herní složka by tak měla být zastoupena jak adrenalinovými honičkami v dopravních prostředcích, tentokráte stíhačkách a jiných poletuchách, tak částí, kdy budeme místo raketových motorů namáhat klouby na nohou a v autonomně žijícím světě řešit jeden z mnoha adventurně založených problémů. To vše z pohledu třetí osoby na velmi, opravdu velmi zvláštní svět. Pojďme si jej přiblížit.

První, co člověka po příletu na Scrapland zarazí, je fakt, že ani obyčejné uprdnutí se zde neobejde bez randálu, jaký by nevyvolala ani kohorta křižáků v plátových zbrojích tančících kozáčka. Plech je totiž na Scraplandu základem života a těžko bychom zde hledali někoho, komu místo srdce netiká trochu složitější hodinový strojek. Co však hru odlišuje od ostatních sci-fi akcí, je všudypřítomný nadhled a bezuzdný humor. Každý robot má totiž svou mentalitu a poslání, z čehož často vyplynou dosti zajímavé situace. Jeden tak filozofuje s plechovou lebkou v ruce „Být, či nebýt…“, další nás zanedlouho pozdraví povědomou hláškou „May the Great Database be with you!“. K výslednému dojmu přispívá rovněž vynikající design herního prostředí, kdy mají roboti své posilovny, bufety nebo třeba strip bary a celé město tak bude skutečně zajímavou karikaturou našeho světa.

Jeden robot filozofuje s plechovou lebkou v ruce „Být, či nebýt…“, další nás zanedlouho pozdraví povědomou hláškou „May the Great Database be with you!“.

Na počátku Scrapland, kdy přistáváme na rozlehlé orbitální stanici Chimera, se hráč vtělí do role D-Trita, robotického reportéra, kterému ani tak nevadí jeho mechanický stav, jako to, že nemá ani na mazání do vrzajících kloubů. Chimerou však v posledních dnech otřásla série záhadných vražd, což reportérovi ihned připadne jako vodítko k pořádnému sólokapru. Ve více než šedesáti misích, nebo lépe řečeno úkolech, prokládaných akční částí tak budeme postupně rozmotávat tajemná úmrtí, přičemž nitky povedou rovnou ke čtyřem robotickým frakcím

Hlavní charaktery Scraplandu

Kromě stovek řadových NPC ve hře potkáme také několik entit, o kterých je záhodno se zmínit. Podívejme se jim stručně na jejich duralové zoubky.

D-Tritus – Hlavní postava hry, jež zkonstruovala sama sebe v předaleké vesmírné skládce. Nyní přilétá jako nezaměstnaný reportér do Scraplandu, aby objasnil sérii záhadných robovražd.

Berto – Další souputník z řady novinářské, jehož však usurpátorský šéf využívá spíše coby podržtašku. Je to však dobrák od kosti a ač čas odhalí jeho skrytý talent coby vynikajícího pilota stíhaček.

Policista – Obdoba strážců zákona z našeho světa. Nejsou tu, když je potřebujeme, ale přistihnou nás při sebemenší špatnosti. Kromě pokut za rychlý let se z nás bude ve jménu zákona vždy vytřískat nějaké ty drobné na úplatcích. Polda jako vyšitý, že?

a je jen na hráči, ke které v průběhu hry projeví sympatie. Velmi slibně zní proklamovaná nelinearita úkolů, jejichž struktura by neměla být v žádném případě pevně daná, ale má se odvíjet od hráčových rozhodnutí napříč celou hrou. Dle slov autorů bychom se ale neměli obávat (nebo se na ně těšit) složitých herních situací vedoucích ke zbytečnému zdržování, veškeré dění by mělo být ve strhujícím spádu naprosto plynulé. Úkoly budou jasně dány, například dostat se do nitra střežené budovy a nabourat se do místní databanky, a vtipné rozhovory s animacemi v enginu budou zpravidla jen hutně kořenit dění okolo.

Herní charaktery se dělí rovnou do patnácti profesí, které žijí svým vlastním životem a jež lze plně využít ku prospěchu svému.

Aby však nebyl Scrapland příliš stereotypní, začlenili do něj tvůrci, vedle létání ve stíhačkách, velmi zajímavou možnost ovládnutí ostatních robotů. Podobných hrátek s vyměňováním těl jsme si mohli užít například ve vynikající akční adventuře Nomad Soul z dílen Quantic Dream (kteří nyní mimochodem pracují na neméně lákavém titulu Fahrenheit), zde ovšem není převtělování umožněno mysteriózní telepatií. Stačí přistoupit ke starému dobrému terminálu nebo přímo zezadu k oběti, spustit pár hackovacích rutin a voilá, robot je náš. Herní charaktery se navíc dělí rovnou do patnácti profesí, které žijí svým vlastním životem a jež lze plně využít ku prospěchu svému. Svědomitý strážný nás nechce pustit do klíčové budovy? Proč mu ubližovat a stavět se tím na hranu zákona, když lze posednout nejbližšího robopolicistu a strážného zcela „legálně“ zatknout? Ovšem ani nabourávání pozitronových mozků není úplně košer. Jednak tato činnost ubírá drahocennou energii a zadruhé je nelegální, takže když hráče při podobné činnosti přistihne jiný strážce zákona (v scraplandském žargonu zvaný Beholder), je zle.

Létací prostředky budou ve Scrapland plnit podobnou funkci jako v Grand Theft Auto.

Létací prostředky budou ve Scrapland plnit podobnou funkci jako ve zmíněném Grand Theft Auto. Konstruktér orbitálního města Chimera totiž rozhodně nebyl minimalista a metropole je tak rozdělena do čtyř částí spojených buď podzemkou nebo právě pomocí nejrůznějších létavců. Avšak nejen dopravní význam bude mít strojový park. Nalezneme zde celou řadu úkolů, ať již těch přímo spojených s dějem nebo postranních, založených na zběsilých závodech uprostřed rozsáhlé sítě ulic či ve speciálních arénách. Navíc si lze na většinu stíhaček namontovat nejrůznější zbraně a naplno se tím zapojit do života ve městě. Usurpují nebohého roboobchodníčka robopiráti? Inu jako správný robohrdina mu hráč pomůže, jako rozený robobastard se přidá k pirátům nebo coby roboflegmatik jen nečinně prosviští kolem. Zpestřením se má stát rovněž získávání lodí, jež lze regulérně vyhandlovat nebo si je složit z širokého spektra motorů, trupů, boosterů, apod.

Grafickým stylem lze Scrapland přirovnat snad jen k novátorské akci z minulého roku, Tron 2.0. Ulice Chimery prosvětluje svou mlhavou září více neonů než noční Tokio a všudypřítomné mrakodrapy šplhají do nedozírné výše. Tak tomu nicméně bude jen v prominentních čtvrtích Chimery, ve slumech a jiných pokoutných čtvrtích je přízračný svit vystřídán rzí a hnilobou rozpadajících se robotů. Pro zobrazení rozlehlých exteriérů si nemusíme leštit ani příliš nový hardware, jelikož díky simultánně vyvíjené Xboxové verzi má být engine příjemně svižný.

Ačkoliv se hra více hráčů omezí pouze na létací polovinu hry, bude tvořit plnohodnotnou část titulu. Multiplayerové klání až šestnácti hráčů má být založeno jak na adrenalinových závodech mezi mrakodrapy, tak na zuřivých přestřelkách uprostřed arén. Autoři slibují rozsáhlou podporu amatérských tvůrců, takže bychom se v brzké době mohli dočkat dalších neméně zajímavých módů. Opomíjet Scrapland by zcela jistě bylo chybou a to nejen kvůli slibně vypadající grafice a hernímu principu, ale zejména díky svéráznému přístupu autorů ke hře samotné, jež nevsází na bezbřehé kopírování reality, ale chce nás především pobavit. A o to ve hrách přece jde, že?

Index očekávání - 85%