Advent Rising - jako od sci-fi spisovatele

Po dlouhých přípravách konečně vychází hra, pro níž sestavil příběh sám velký sci-fi spisovatel Orson Scott Card. Jde o jedinou devizu tohoto titulu nebo má mít co nabídnout i po stránce hratelnostní? Máme pro vás odpovědi!

Na počítačových hrách se prvotřídní spisovatelé zrovna moc často nepodílí. Pravda, občas se nějaký ten titul může honosit nálepkou „od hollywoodského scénáristy“, což však ve většině případů znamená rychlý sled všemožných klišé zaobalený do lákavého kabátku. To na nás už opravdu nezabírá. Ovšem ve chvíli, kdy se herní společnosti upíše ve sci-fi kruzích veleoblíbený Orson Scott Card, bije naše obezřetnost na poplach. Přesně to se stalo v případě Advent Rising, který by, nebýt Carda, spadl do marketingového bahna a jen stěží by se z něj vyhrabával. Majesco není proslulé kdovíjakým hypem svých produktů a co si budeme povídat, nakonec ani jejich kvalitou. Každopádně o Advent Risingu se jednu chvíli docela mluvilo a i ve chvíli, kdy optimistické výkřiky utichly, nepřestal jsem se těšit, ačkoliv to s vývojem v mnoha fázích nevypadalo obzvlášť růžově a tento se nakonec poměrně nepříjemně protáhl. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a já si tuto v mnoha smyslech netradiční pařbu mohl nainstalovat.

Děj začíná ve vesmírné bárce, tedy v plavidlu Gideona Wyetha, jehož tělo bude pro několik dalších hodin vaší virtuální protézou.

Je docela nasnadě, v jaké z vývojových částí byl Orson Scott Card činný. Přestože by bylo zajímavé sledovat, jak by si spisovatel poradil s grafikou, nakonec k našemu štěstí zůstal u svého kopyta, tedy vyprávění silných příběhů. A že to kluk umí, ukazuje již samotný začátek. Děj začíná ve vesmírné bárce, tedy v plavidlu Gideona Wyetha, jehož tělo bude pro několik dalších hodin vaší virtuální protézou. Přilétáte na domovskou základnu, jíž jste museli kvůli jedné z řadových misí nadlouho opustit. Potěší, že nás hra do děje neuvádí čistě pasivním intrem, ale nechá hráče namanévrovat do přistávacích doků, což může být zprvu trochu matoucí a třeba já tuto sekvenci opakoval asi třikrát, ale každopádně je mi podobný přístup sympatický.

Pozitivním prvkem budiž počáteční neexistence jakékoliv hrozby, kterou samozřejmě čekáte, jelikož procházet se po stanici by asi nebylo to pravé ořechové, avšak napomáhá uvěřitelnosti a pozvolnému uvedení do příběhu. Po přistání vás čeká sympatické přivítání od bráchy Ethana, jenž je prozatím ještě slavnějším pilotem, což se ale má změnit. Popijete s ním pár pivek, pokecáte o běžných věcech odlehčenou a příjemně vtipnou formou a nakopete do zadků několik namyšlených zmetků, jejichž věčným osudem je dělat ochranku rybiček v akváriu. Nechybí ani nástin love-story s emancipovanou nadřízenou, která má však pro nadějné zelenáče sympatickou slabost. Ale nic není tak idylické, jak se na první pohled může zdát. Už zhruba po půlhodině se budete rozhodovat, zda zachráníte bratra či milenku z bezvýchodné situace. Tomu, jak se rozhodnete, se částečně, nikoliv však nějak razantně, přizpůsobí i další průběh hry. Silných a emotivních okamžiků nabízí Advent Rising mnoho.

Ale pěkně posupně. Ještě před nepřátelskou invazí vás čeká svižný trénink, který je v tomto případě docela potřeba, jelikož ovládání má přeci jen svá specifika. Na svou postavičku nahlížíte celkem logicky z pohledu třetí osoby a vidíte tak nejen jeho čapí kroky, ale i dva kvéry, jež nosí na zádech. Po kapsách nic nemá, což znamená jediné – současně si do akce nevezmete více jak dvě zbraně, čímž pádem dochází každou chvíli k rozhodování, jaká je pro vás v danou chvíli nejvhodnější. Připravte se na jejich časté střídání spolu s postupnou změnou nepřátel. Právě od nich, tedy poté co je zabijete, totiž zbraně a munici získáváte. Nikde jinde nic nenajdete. Změny probíhají svižně a za chodu. I to zřejmě přispívá k faktu, že si v podstatě nenajdete žádné favority. Co se kde nachomýtne, to bez přemýšlení použijete a žádný hlubší vztah v tom nehledáte. Pálit se dá prostřednictvím dvou myších tlačítek z obou špuntovek zároveň. Pak tu máme ještě trochu zbytečný útok na blízko, který jsem vyzkoušel asi jednou za hru, jen proto, abych ho vyzkoušel a mohl vám o jeho postradatelnosti poreferovat. O třídu zajímavější, avšak rovněž postradatelný prvek je skok na všechny možné strany. Věřím, že pokud ho umíte zakomponovat do taktiky, může být i hodně užitečný, obzvláště ve spojení se zpomalením času. S bullet-timem z Maxe Payna nebo F.E.A.R. se ale zdejší hrátky s přesýpacími hodinami nemohou srovnávat.

Okolní prostředí působí živoucím dojmem, třeba na vesmírné stanici je spousta lidí, kteří dokreslují uvěřitelnou atmosféru.

Tak jsme si zároveň s tréninkem odbyli i ovládání, ale vás už jistě zajímá, kolem čeho se točí vlastní příběh Advent Risingu. Dozvíte se to s příletem tajemné lodi mimozemské lodi a pozváním, které od alienů přichází. Tito vám po počátečních problémech s komunikací sdělí, že lidé jsou rasou vyvolených a nachází se v hledáčku agresivní rasy Seekerů. Sotva to hodní mimozemští spojenci stačí doříct, už přichází drtivý útok, jemuž se lidé nemohou bránit. Kdyby jich přežilo aspoň několik, šlo by o velký úspěch. O jeho dosažení se má pokusit právě Gideon. Příběh je jasně nejsilnější součástí hry, přičemž si drží tempo od začátku do konce. Jen málo akčních her se může pyšnit podobně silnou zápletkou a Advent Rising je důkazem, že i pro střílečky znamená kvalitně vypravovaná story hodně. Každou chvíli narážíte na povedené animace, které sice neběží v nejvyšším rozlišení a nemohou se rovnat kouskům z dílen Blizzardu, ale dokáží navodit tu správnou atmosféru. Nejsou točeny úplně tradičně a dají se s přehledem označit za napínavé.

Advent Shadow

Majesco evidentně věří v úspěch série Advent a neváhá s ní atakovat i zbrusu nové lukrativní platformy jako je Playstation Portable (PSP), které už konečně i u nás prodává oficiálně a čeká se od něj mohutný úspěch. Nepůjde o žádné přepracování PC a X-BOX verze, nýbrž o paralelní příběh ze stejného univerza, o jehož vývoj se starají Full Fat Productions (mají za sebou práce na GameBoy Advance produktech pro společnosti Acclaim, Majesco a EA). Hrdinkou hry se stává Maria Steel, pilotka, jež pomáhala Gideonovi při invazi mimozemšťanů. Advent Shadow rozvine její příběh do mnohem větších rozměrů. Autoři slibují přizpůsobení hratelnosti možnostem handheldu, na což jsme docela zvědaví, jelikož Advent Rising je především o svižnosti. Snad na tom bude Shadow podobně. Story okolo Marie se s příběhem trilogie bude prolínat jen minimálně, o to zajímavější zážitek nás však čeká. Těžko říct, kdy hra skutečně vyjde, ale jak termín vydání je pořád stanoven letošní rok. Mrkněte se na obrázky, které dávají tušit i přítomnost animovaných sekvencí.

Celkem se podíváte do šesti prostředí, která se diametrálně liší – atakovaná vesmírná stanice, pouštní oáza, velkoměsto nebo základna mimozemšťanů. Pravda, není toho mnoho a za deset hodin je i s rezervou dobojováno, takže v tomto směru se Advent Rising z akčního žánru rozhodně nevymaňuje. Ovšem těch několik šedesátiminutovek je napěchováno tvrdou akcí, u níž se prostě a jednoduše musíte pobavit. Nejde o nic sofistikovaného, o to však návykovějšího. Tato hra je jednou z těch, které mají ono nepopsatelné kouzlo, jež pařany dokáže přikovat k monitoru a nepustit. Okolní prostředí působí živoucím dojmem, třeba na vesmírné stanici je spousta lidí, kteří dokreslují uvěřitelnou atmosféru. Navíc se neustále něco děje, na prostoje není absolutně čas, a to i přesto, že se jsou některé levely značně rozsáhlé. V takovém případě však povětšinou dostanete buginu nebo vznášedlo, jimiž se vzdálenosti překonávají jedna báseň. Sice si chvíli musíte zvykat na jejich ovládání, ale s povedeným fyzikálním modelem je zanedlouho ovládnete.

Advent Trilogy

Jak už bylo řečeno v článku, o příběh se postaral v science fiction kruzích nesmírně populární Orson Scott Card, který se proslavil především románem Enderova hra a mnohými jeho pokračování. Napsal toho ale velkou spoustu, jeho knihy používají i biblických motivů. On sám má velice blízko k Mormonské církvi. Advent Rising by měl být první díl trilogie, takže nás logicky čekají ještě dva díly, což však podle mého záleží především na úspěchu jedničky. Orson chce zjevně vyprávět silnou sci-fi operu a koketuje i s myšlenkou, že by Advent Trilogy přepsal do románové formy. Těžko říci, zda by se s dobrou potázal. Na hru má sice Advent příběh výsostný, avšak knižní forma si žádá přeci jen něco trochu jiného. Stát se ale může cokoliv a Orson už nejednou překvapil. Třeba se mu to povede i tentokrát.

Samotný boj proti mimozemšťanům je nabitý adrenalinem. Koncepčně by se dal přirovnat třeba k frenetické akci ve stylu Serious Sama, jelikož nepřátel jsou vážně tuny a většinou se na vás navalí najednou, pak zas nechají chvíli pokoj, aby se zase mohutně ozvali. Zpočátku jde o špičkovou zábavu a i díky tomu jsem přemýšlel o hodně vysokých hodnoceních, ovšem za pár hodin vás začne rušit několik věcí. V první řadě je akce pořád stejná, což do jisté míry eliminují v polovině hry získané psionické schopnosti, jichž je však pouze šest a mají celkem přestřelené účinky, takže trochu upadnete do stereotypu. To ale neznamená, že by pořád nešlo o parádní zábavu. Jde, jen už jí berete o něco střízlivěji. Jako mnohem závažnější mi přijde prohřešek se vznikem nových nepřátel v podstatě z ničeho. Prostě bojujete, snažíte se logicky ustupovat dozadu, když tam se ze vzduchu zrodí skupinka monster a jste v háji, protože dostat se do sendviče je to nejhorší, co se vám zde může stát – zvláště, když k tomu začne zmatkovat kamera. Sice nijak výrazně, ale k pořádnému zmatku to stačí.

Zpočátku jde o špičkovou zábavu a i díky tomu jsem přemýšlel o hodně vysokých hodnoceních, ovšem za pár hodin vás začne rušit několik věcí.

Pojďme si posvítit na technickou stránku. Její nedílnou součást samozřejmě tvoří umělá inteligence, od níž jsme v tomto případě nečekali zázraky a ani se jich nedočkali, na druhou stranu monstra občas i překvapí, ale vážně jen zřídka. O dost častěji se zaseknou o špatně povalený předmět, v lepším případě se na vás ve zteči vrhnou. Ani graficky nejde o záležitost schopnou konkurovat současné špičce, přesto se tvůrcům podařilo hře vtisknout vlastní tvář v jaksi komiksovém duchu. Ačkoliv znamená slabý engine velké omezení, nedivá se na Advent Rising vůbec špatně. Naopak na hudbu můžeme pět jen ódy. Podobný soundtrack se slyší maximálně několikrát za rok a perfektně sedne k vyprávění tohoto sci-fi dramatu.

Advent Rising je pro mě jedním z největších překvapení letošního roku, přestože tomu pouze nadprůměrné hodnocení nemusí úplně odpovídat. Avšak bylo by chybou omezovat herní zážitek na procenta s omezenou výpovědní hodnotou. Objektivitu si sice zachovat musím, ale zážitek, který mi Advent Rising dal, mi těžko někdo může vzít. A vy byste o něj rovněž neměli přijít. Pravda, co se ryze akční složky týče, nejde o nic objevného a i když je po většinu času velmi zábavná, sama o sobě by těžko obstála. O potřebné pojítko a motivaci k dalšímu hraní se stará prvotřídní příběh a jeho ještě lepší vyprávění. Máme co do činění se silnou a emotivní hru, která má velkého ducha a naneštěstí i nějaké ty chyby. Nezbývá však, než je s velkým srdcem přejít a vychutnat si hutnou hratelnost a vtahující atmosféru.