C&C: Generals - strategická lahůdka

Masivně očekávaná akční strategie nové generace C&C: Generals přichází. Rozpitvali jsme veškeré herní aspekty a o tom, že hra i přes několik nedostatků potvrdila roli jasného favorita, už referuje naše podrobná recenze.

Nový počin Generals v sérii real-time strategií C&C přináší příliš mnoho paradoxů – na jedné straně mnoho pozitivních, ty převládají, ovšem do herní struktury se vplížila, byť v menším počtu, některá negativa. Série C&C s posledními díly trpěla několika zásadními neduhy: nevyváženost stran a minimální kombinovatelnost jednotek, s čímž přímo souvisí uplatňování klasického postupu "vyrob nejvíc nejsilnějších jednotek a s nimi rozjezdi nepřítele". Závody. A právě v tomto ohledu, samozřejmě vedle okázalého grafického zpracování autoři zapracovali nejvíce. Díky neveřejnému betatestu se jim podařilo vybalancovat tři strany, podotýkám, tři hodně odlišné strany. Každou reprezentuje menší počet jednotek, potažmo i budov, jenže všechny a všechno zde plní svoji nezastupitelnou funkci. Nic není navíc, se vším se počítá až do samotného závěru. Jednotky se vzájemně doplňují, čili pakliže hráč vyrobí silnou útočnou skupinu tanků a nepřidá jednotky schopné střílet na letecké vzdušné síly, potom stačí povolat letectvo a šmytec. Zdánlivě nebezpečná grupa se tak promění v trosky. K tomu si připočtěme i zajímavou novinku v podobě generálských hodností, které zpřístupňují nové prvky a dokonce i jednotky. A konečně nesmíme zapomínat na pohlednou grafiku. Nicméně, jak to vlastně nakonec dopadlo?

Generals obsahují tři hratelné strany – teroristickou organizaci GLA, samozvané strážce světa USA a jakoby polepšenou rudou Čínu, kterou otravují teroristé. Role jsou rozdány hned v úvodu a všem je jasné, co od koho lze očekávat. GLA reprezentuje fanatismus v pravém slova smyslu se sebevražednými jednotkami s výbušninou na těle. Jejich pojetí odpovídá spíše záškodnické válce s taktickými jednotkami, rychlou mobilitou a levnější infrastrukturou. Jako jediní nepotřebují elektřinu a nedisponují letectvem. Arzenál USA se opět nese v duchu rozumného kompromisu, jenž mezi zúčastněnými operuje – ve smyslu síly - někde v půli. Konečně Čína – za tuhle stranu všechno stojí o něco více, ale výsledek stojí zato! Takový modifikovatelný Overlord (obdoba Mammotha)...

Princip hry nijak nevybočuje z řady, jedná se o snazší obdobu toho, co známe z dřívějška. Na mapě se vyskytují zásobovací skladiště surovin, nutno podotknout, že v misích často hned vedle hráče, z nichž se suroviny přenášejí ke zpracování. Již zde se projevuje rozdílnost stran – za GLA nosí suroviny lidé, za Čínu náklaďák a v případě USA vrtulník. Aby hra po vytěžení surovin předčasně neskončila, existuje zde automatické zásobování. Za GLA průběžně produkuje peníze Black Market, USA každé dvě minuty obdrží zásoby od spojenců a Čína nechává krást hackery peníze na internetu. Připadá mi zbytečné rozebírat všechny budovy, raději se podívejme blíže na jednotlivá specifika.

Než si však podrobně rozpitváme všechny zúčastněné, podívejme se, co dělá C&C: Generals zvláštním a unikátním. Ano, všechny jednotky za zabité nepřátele získávají osobní zkušenosti (až tři), díky čemuž lépe bojují, samy se léčí... ale zkušenosti sbírá i samotný hráč! Každá zabitá nepřátelská jednotka hráče přibližuje k povýšení a získaní drahocenného bodu. Ten se posléze investuje do některého z vylepšení – jako příklad si uveďme letecký útok, nové jednotky, či rychlejší získávání zkušeností. Pokud se hráč rád piplá se stavěním základny a moc neútočí, zatímco na bojišti zuří bitva znepřátelených stran, připraví se o skvělé nové technologie a tím i možnosti. Za peníze si je nekoupí a většinou se stává snadnou obětí. Jasně, na single player o nic nejde, ale z hlediska hry více hráčů se jedná o jednoduchou, ale ve své podstatě geniální záležitost. To mi věřte.

Mezi své favority řadím jednoznačně GLA. Ne že bych schvaloval jejich smýšlení o světě, či principy, jež vyznávají, ale výstavba za tuhle stranu a mobilita představuje tu největší výzvu. Jejich tank Scorpion se zakoupenými přídavnými raketami, jež obsahují antrax (ach), si poradí jak s těžkou technikou, tak menším množstvím pěšáků. Do skupinky se dále hodí Quad Cannon – smrtonoš pro letectvo a pěchotu a nakonec velmi rychlá Rocket Buggy. Ta mnoho nevydrží, ale pohybuje se zatraceně rychle a hlavně skvěle odstřeluje věže. Vzpomněl bych též SCUD Launcher se sníženou pohyblivostí, ale smrtelným účinkem a doletem. Toxin Tractor se hodí v situaci, kdy nepřátelé obsadí některou z civilních budov, kterou tento traktor v mžiku vyčistí. Naopak Bomb Truck s volitelnou náloží na korbě - pokud se mu podaří projet do srdce nepřátelské základny, napáchá nekonečné škody. Mezi volitelnými generálskými schopnostmi nalezneme speciál Cash Bounty, který vám – podle zakoupeného stupně – přidává peníze za každou zabitou budovu či zničenou jednotku. V zákeřném stylu se nese i pěchota, včetně fanatiků s výbušninami či speciální jednotky Jarmen Kell (skvělý sniper). Pro obranu základny používá GLA Stinger Site bunkry, které střílejí na pozemní i vzdušné cíle. Operativnost teroristů podporují podzemní tunely, díky nimž okamžitě dokáží přesouvat jednotky. Zbraň hromadného ničení zosobňuje SCUD Storm, tedy několik ničivých raket odpálených ze sila. Zakoupením některých hromadných vylepšení se dokáží všechny stroje samy automaticky opravovat, případně – a to včetně pěšáků – v případě vyčkávání maskovat.

USA potřebují k funkčnosti budov (hlavně tedy věží) elektřinu, bez které se rázem stávají silně zranitelné. Za Američany zaujme fakt, že vozový park lze vylepšit o přídavné moduly (vždy jen jeden), které kolem mechanické jednotky létají. Jeden z nich střílí po pěchotě a opravuje jednotku, druhý zajišťuje průzkum. Z jednotek zaujme rychlý protipěchotní Humvee, který lze osadit vojáky. To by nebylo až tak převratné, jenže ona pěchota z vozidla přímo střílí!! To mi připomíná skvělou taktiku – zakoupit upgrade pro zajímaní budov, vyrobit tři Humvee a osadit je obyčejnými kulometčíky. Posléze vyrazit, prosvištět kolem nepřátelských věží (většinou dostanou pouze jednoho), všechny vyložit a zadat vojákům obsazování budov. Pokud protivník tuhle taktiku nezná, většinou se mi povedlo zabrat mu až polovinu základny :-). Také díky tomu se prodloužila doba zajímaní budov, aby hráč stačil něco udělat – mnoha začátečníkům se zdál tenhle styl "frustrující" a tak jim v EA Pacific vyhověli. Z letectva jednoznačně zaujme Comanch, jenž dovede u nepřipraveného nepřítele dosti zatopit. Ze zbraní hromadného ničení disponují Particle Cannon Uplink, který coby smrtící paprsek páchá v cílové oblasti škodu. Z nabídky SCUD Storm a atomová bomba mi přijde nejslabší. Z generálské nabídky si vybere dozajista každý – A10 Strike v podobě tří letounů dokazuje, že umí, parašutisté také nejsou, stejně jako Fuel Air Bomb, k zahození. Celkem jsem využíval i jednotku Pathfinder, za kterou si představte klasického odstřelovače. Nic dalšího neumí, třeba vyhazovat budovy do vzduchu, ale není omezený, jako některé speciální jednotky, počtem. Zvládnutí masivního náporu pěchoty už tak nepředstavuje téměř žádný problém.

Čína se řídí podle hesla "sice trochu dražší, ale brutální". Ve hře více hráčů může představovat problém především pro teroristy, poněvadž pokud ji necháte rozrůst se, lze ji jen velmi obtížně zastavit. Dalekonosné rakety s nukleární hlavicí představují hrozbu pro nepřítele, zvlášť pokud ji kryje masivní bitevní kolos Overlord. K tomuto bijci lze individuálně dokupit jednu ze tří modifikací – bunkr pro pěšáky, kulomet či schopnost vylepšit a hlavně léčit přátelské jednotky v dosahu (mobilní Speaker Tower). Z letectva se nabízí rychlé Migy a pomyslnou třešničku na dortu zosobňuje atomová bomba. Tu nejen že po grafické stránce autoři dokonale vyšperkovali, ale již název dává tušit, že zanechává hotovou spoušť.

Jako rozporuplné se jeví pojetí misí. První "zrada" přišla v absenci pěkných animovaných sekvencí, které suplují krátké in-game scény. Před misí se před hráčem zjeví naše planeta zaměřená na oblast nadcházející operace a hlas v pozadí vás stručně, velmi stručně obeznámí se situací. Posléze se zobrazí sumář o třech větách, zbytek obstarávají krátké in-game scény. Ve valné většině z nich jen někdo někoho pozoruje, či se přiblíží a následuje krátká bitva – ve srovnání se špičkou jasná druhá liga. Následně přebírá kontrolu hráč a zachraňuje situaci. Misí nám autoři připravili pouze sedm pro každou stranu a mohu konstatovat, že kvality velmi proměnlivé – teroristé shromažďují suroviny, aby nakonec ukradli super raketu a říkám vám, v tom městě bych bydlet nechtěl. Naopak USA zachraňují svět od teroristů, mimochodem, hned první mise se odehrává v Iráku a dobývá se teroristy obsazený Bagdád :-). V poslední spojí svoje síly s Čínou, vymetou monstrózně vypadající hnízdo teroristů za mohutnými hradbami. Lidé se radují v ulicích, uvidíme obligátní americké vlajky, proslov, přelety stíhaček – prostě show.

Ačkoli mise nesou různé cíle, většinou se stejně eliminaci všech nepřátel hráč nevyhne. Vyloženě zajímavá mi přišla mise za teroristy, kdy jsem kradl nebohým občanům shazovanou humanitární pomoc. Ochrana konvoje taktéž patřila k zajímavějším – po cestě pravidelně projížděla ustupující armáda s nepřáteli v patách. Pokud by hráč nereagoval, nepřátelé by konvoj dostihli a zničili... cíl: zachránit sto spojenců. Kdo sledoval vývoj hry, určitě si pamatuje na video se zničením přehrady, kterak voda zaplavovala okolí. Úžasná podívaná, avšak v samotné in-game scéně vyzní celkem normálně – ale uvidíme ji za všechny tři strany. Autoři příběh provázali zradou či přítomností odpadlického generála, což zabezpečuje, že hráč nebojuje stále proti stejným nepřátelům. Na druhou stranu chápu nižší počet misí, díky čemuž se ani nestačí dostavit nuda – protože kampaň dohrajete. Celkem krutá mi přišla mise, kdy hráč ještě nevlastnil zásobovací plošinu ve svém arzenálu, zatímco nepřítel se z nevyčerpatelných zdrojů již těšil. A suroviny došly brzy... Co dodat. Zpracování kampaně a příběhu prostě nestačí, nelze ji zařadit mezi špičku, ale pouze hodně dobrý nadprůměr. Ve školním hodnocení lepší dvojka, ale pořád jen dvojka.

Další drobné zklamání naděluje umělá inteligence, která umí překvapit, ale provádí školácké chybky. U vlastních jednotek nepotěší nepřítomnost režimů volby chování – jednotky, vaše i nepřátelské, se nechávají bez reakce odstřelovat. Vůbec jim nevadí, že to do nich někdo šije, pokud na ně střílí z dálky. Formace neexistují. Naopak potěší, že pošlete-li jednotku na určenou pozici, tak ta, co jí stojí v cestě, uhne. AI dále umí útočit z více stran, umí se plížit podél mapy (nezvyklé), umí poslat letectvo na blížící se jednotky, umí kombinovat jednotky, ale neumí moc koordinovat rozdílné rychlosti jednotek. Proč??? Počítači také v některých situacích nevadí, že mu protivník obsazuje základnu.

Tím se dostáváme k očividnému – fantastickému grafickému zpracování, s pěkňoučkými výbuchy (atomová bomba včetně hřibu a následků nemá chybu). Stromy se ve větru prohýbají, terén nabízí ohromnou členitost a při detailnějším přiblížení lze spatřit i podlétávající prázdné patrony ze střílejícího těžkého kulometu. Perfektní. Nároky na HW jsou sice vyšší (i když dnes už celkem normální), ale rozhodně ne krvavé – slabší počítače mohou na velkých mapách počítat se zpomalením, ale ne trháním. Zvuky, výbuchy, dynamická hudba, "hlášky" vojáků, výbuchy, nic nelze vytknout.

Nejlepší nakonec – hra více hráčů. Pokud kvalita hry jednoho hráče nedosahuje met nejvyšších, potom hra více hráčů jednoznačně ano. Kluci v redakci mohou dosvědčit, že už samotný neveřejný multiplayer test mě dostal, přikoval k počítači. Po dobu více jak tří týdnů jsem si každý den zahrál minimálně jednu partičku a i díky připomínkám testerů se nakonec podařilo hru báječně vybalancovat. Zábavnost tkví v ohromném množství možností, jak si na protihráče políčit a překvapit ho. Zatímco ve hře jednoho hráče dost často stačilo vyrobit skupinu kombinovaných jednotek a vyjet na jízdu smrti, ve hře více hráčů bývá tento zatracovaný postup jen jednou z možností. Lze podniknout zákeřný výsadek a zajímat budovy, pokládat výbušné barely, speciální jednotkou zastřelit nepříteli osádku vozidla a obsadit ho vlastní (klidně tak hráč získá Overlorda). A co teprve, když se hraje v kooperativním módu 2 vs. 2. Vzájemně se podporujete, domlouváte, kryjete, podnikáte útok... konečně získávají na patřičném významu i generálské prvky. S živým protivníkem funguje domluva (většinou), stačí se připojit, založit hru či se k nějaké otevřené připojit a skvěle se bavit. Hře více hráčů ještě věnujeme samostatný článek.

Celkové hodnocení však musí počítat s veškerými aspekty – hra jednoho hráče není špatná, ale ne nejlepší a hodnotil bych ji 75%. V porovnání s výpravným WarCraftem 3 nemá šanci. Naopak po stránce hry více hráčů zmíněný titul překonává, bitvy s živými soupeři bych hodnotil 95%. Jednoduchý výpočtem získáváme solidních 85%.

P.S.: Ačkoli hodnocení na BW v procentech vyznívá jinak, s odstupem bych z hlediska zábavnosti jednotlivých titulů hodnotil (a to zcela subjektivně :) sérii C&C následovně. První místo patří vůbec prvnímu C&C, druhé Generals, třetí Red Alert, čtvrté Tiberian Sun, páté Red Alert 2. Mimo sérii (a Dune 2), bych na páté ještě zařadil Emperor: Battle for Dune a na poslední jednoznačně Dune 2000. Co myslíte vy? Podělte se o svůj názor v diskuzi.

C&C: Generals

Minimum:	CPU 800, 128 MB RAM
Optimum:	CPU 1200, 256 MB RAM
Multiplayer:	ano
Další informace:	screenshoty / trailer
Výrobce/distributor:	EA Pacific / EA Games
Distributor v ČR:	Cenega
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Vynikající real-time strategie
Hodnocení:	85%