Fotbalové EURO se blíží – mediální masáž článků o tom, co naši fotbalisté pili odpoledne k obědu a na jaké filmy se dívají po tréninku, signalizuje, že český národ má po neúspěchu hokejistů naději na to, aby vyšel do ulic a oslavoval velký úspěch. A pokud náhodou naši hoši v Portugalsku nevyválčí ani jednu medaili, máme možnost ujmout se nároďáku alespoň virtuálně a nasázet všem těm Nizozemcům, Němcům nebo Francouzům klidně i deset branek za zápas. A počítačové, potažmo konzolové EURO 2004 umožňuje nejen to.
Společnost EA Sports si v duchu tradic vydávání fotbalů k příležitosti konání mistrovství světa nebo Evropy dala záležet a bez zbytečného natahování textu se dá říct, že EURO 2004 po vizuální a prezentační stránce oproti předchozím hrám série jasně válí. Hlavní menu oproti rodinné krvi, hře FIFA 2004, dostalo nový přehledný kabát, nabídky jsou logicky umístěny a rozvrženy tak, že už člověk nemá pocit, že by k orientaci ve zmatených nabídkách potřeboval mapu. Úvodní logo a vlastně i celá hra je protkána symboly a oficiálními znaky šampionátu. V samotných zápasech se kope s novým míčem (ten byl k vidění například při letošním finále poháru UEFA), týmům při nástupu na trávník zvučí národní hymna a repliky 
portugalských stadionů vypadají skvěle. A jelikož se mistrovství Evropy účastní jen národní týmy starého kontinentu, EURO 2004 obsahuje pouze tyto mančafty, portugalské stadiony a jako doplněk několik málo klubových hřišť z Anglie, Itálie nebo Španělska.
EURO 2004 se tak oprávněně pyšní licencí na kdeco a kdekoho. Jako hlavní chod by člověk ještě čekal (navíc v kontextu s aktuálností mistrovství) přesné soupisky a pečlivě odvedené statistiky. Tady ale hra kulhá na obě nohy a má navíc skoliózu – stačí se podívat na náš tým, kde jsou výkony leckterých hráčů těžce podhodnoceny (Bolf, Galásek a spousta dalších), jiná jména jsou na soupisku dána do počtu a jiná zase chybí úplně. Je pravda, že ve srovnání se světovým fotbalem nejde o známé a uznávané osobnosti, ale pokud si autoři fotbalových manažerů jako Championship Manager dokáží sehnat dobré a kvalitní podklady, a to dokonce i o naší lize, musí to přece jít i u EURO 2004... Před začátkem skutečného šampionátu má však vyjít soupiskový update, kde by sestavy měly být ošetřeny a nastaveny podle aktuálního stavu.
Bez zbytečného natahování textu se dá říct, že EURO 2004 po vizuální a prezentační stránce oproti předchozím hrám série jasně válí.
Nově se ve hře objevil přezápasový přehled, jakési základní informace o protivníkovi, o jeho sestavě, taktice nebo nejlepším hráči. Člověk se tak může trošku připravit a přizpůsobit svůj mančaft aktuálním okolnostem. Nutno dodat, že rozestavení a nastavení taktiky zůstalo při starém, jedinou patrnou a účinnou změnou je propracovaný ofsajd systém, který konečně funguje a účinně eliminuje útočné výpady soupeře. Stejně jako ve skutečném fotbale však někdy platí přísloví „kdo jinému jámu kopá...“ a forvard se tu a tam lehce dostane do gólové šance, pokud se jeden krajní obránce pozapomene a nevyběhne s ostatními. A co samotná hra? To je právě onen problém – změnilo se minimum, či spíše vůbec nic.
Podobná praxe funguje u zahrávání rohových, potažmo přímých kopů, kde je člověk vhozen do těsných mantinelů a v rámci nich pak musí dělat jen to málo, co mu hra dovolí – v případě přímých kopů existuje jakási vzdálenost, od níž hra určuje, jestli člověk může střílet, nebo jestli může přihrávat. Oboje varianty současně hra nenabízí, či spíše nepodporuje. Příjemným vylepšením je alespoň zrekonstruovaný systém off Technické stránce není co vytknout, zejména modely hráčů a obličeje jsou pomalu k nerozeznání od těch skutečných; tady jde vidět opravdu velký kus práce, protože z některých záběrů vypadá hra skutečně špičkově a třeba i publikum ožilo a tu a tam ze svých útrob vyhodí světlici nebo vystřihne menší chorál či pokřik. Audiovizuálně je tedy hra na maximální možné výši, a to je také důvod, proč se asi všem bude EURO 2004 líbit. Hratelnost tak slavná rozhodně není, ale dívá se na to dobře – a mnohým to bude stačit.
V souvislosti s x-tou recenzí téhož produktu od EA Sports je třeba dodat, že už delší dobu (skoro sto let!) existuje freeware titul Skutečný fotbal, který nabízí neskonale větší zábavu než stopadesátá variace téhož od EA Sports. Možná se to někomu může zdát nereálné a hloupé, ale ono je opravdu PARÁDNÍ vyběhnout si s ostatními pupkáči (jsme přece národ pivařů) ven a jen si tak zakopat. Jakkoliv může být virtuální simulace fotbalu dobrá, přesná a hratelná, tomu skutečnému se může vyrovnat jen v určitých hranicích a mantinelech. Za ně žádný konzolový nebo počítačový produkt nemůže zajít, neboť míra simulace reality naráží na určité bariéry. A těmi je mimo jiné samotný fyzický výkon, ošahání si míče a kopnutí si do něj. Verdikt:
Na druhou stranu je třeba říct, že v globále soupisky fungují jak mají, a že například Milan Baroš nebo Petr Čech dostali označení „vycházející hvězda“, což koresponduje se skutečností. V souvislosti s hráči je třeba uvést jakousi novinku – morálku – na niž mají vliv výkony v jednotlivých zápasech. Morálka roste a klesá v závislosti na výsledku a na tom, jak se fotbalistům daří. Celý systém by bylo třeba dopilovat, protože ukazatel psychického rozpoložení nereflektuje například to, že obránci měli v zápase stoprocentní úspěšnost a obrali o míč každého. Tudíž by přirozeně měli mít po zápase vysokou morálku. Nemají.
Z herních voleb zůstal klasický přátelák, který je ale možno odehrát jak doma, tak venku, podle čehož se pak počítá výsledek (jako v Lize mistrů). Příjemným, a hlavně užitečným zpestřením je nacvičení pokutových kopů, což se hodí do infarktových vyřazovacích bojů a závěrečné penaltové loterie. Taktéž si každý může zatrénovat a vyzkoušet standardní situace nebo rohy. Místo zahrávání je však striktně nastaveno a nelze jej změnit. Člověk proto musí vystačit i s tím málem (pět šest pevně stanovených bodů), každopádně změna k lepšímu to rozhodně je. Také je třeba pochválit model šampionátu a vlastně celé kvalifikace s volitelnou možností hrát i zápasy na způsob přáteláku. Formu pilovat sice nejde, ale opět jde o malý nový impuls do stojatých vod této fotbalové série. K úplnému výčtu je ještě třeba dodat nový „Fantasy“ mód, v němž si člověk nastaví aktuální výsledek, počet karet a minutu utkání, a pak je vržen přímo na hrací plochu do zápasu, jehož stav si právě zvolil. Fantasy mód se dá chápat jako odnož tréninku, či spíše jeho tužší forma – člověk si třeba navolí, že prohrává dva nula a do konce zbývá dvacet minut. Za těchto podmínek pak hraje tak dlouho, dokud nedokáže alespoň vyrovnat.
A co samotná hra? To je právě onen problém – změnilo se minimum, či spíše vůbec nic. Opět platí, že fotbal připomíná stavebnici, kdy člověk může použít jen určité, výrobcem dodané díly. U Pro Evolution Socceru 3 to bylo jinak – člověk si ony díly mohl díky obrovsky variabilnímu ovládání vyrobit sám. Příkladem může být zcela zautomatizované vhazování. Pokud počítač vhazuje svým fotbalistou, hra naprosto znemožní jej nějak kontrovat, protože postaví vlastní hráče do takové vzdálenosti, aby nemohli v průběhu letu míče doběhnout k adresátovi. Navíc se zablokuje ovládání, celé mužstvo strne na místě a rozeběhne se až ve chvíli, kdy počítač míč vhodí. Celý systém je tak postaven na tom, že člověk musí chtě nechtě počkat, až vhozený míč dopadne ke soupeřově kopačkám. Teprve pak se hraje normálně dál.
the ball, který umožňuje prostřednictvím duálního analogového ovladače vést dva hráče současně a s tím druhým si naběhnout do volných prostor. Nyní hra inteligentně volí tři fotbalisty, kteří jsou potenciálně nejlepší pro příjem přihrávky; vesměs jde o jednoho nejbližšího hráče vzadu a o dva vepředu na křídlech. Hra tak dostává grády a alespoň díky tomuto systému odpadá celková sterilita a umělost fotbalového projevu.
Je tu i jiný rozměr, který simulace nikdy nezprostředkuje. A kdo třeba fandil při nějakém důležitém zápase, jistě ví, kde je maximum a úplná hranice sportovního pocitu libosti... Není v tom, že v dalším ročníku série FIFA zase budeme s lupou hledat novinky a vylepšení a budeme slavit, že autoři konečně udělali přehledné menu ve vyšším rozlišení. Fotbal, a v užším slova smyslu fandění, je o tom zakřičet si s dvaceti tisíci lidmi při zápasu nároďáku, zpívat hymnu a mít infarkt, když Česko (potažmo tým z daného města) dá gól. Ostraváci nebo sparťané určitě ví, o čem se mluví. Kdo byl před pár lety v Holandsku, poznal ten pocit jakbysmet (a kdo pojede do Portugalska, zažije jej taky). Když tehdy na zápase nároďáku bylo nějakých patnáct tisíc Čechů - a tohle není o národní hrdosti, to stejné znají fanoušci velkoklubů při různých důležitých zápasech - nedá se ten pocit s ničím srovnat.
Fotbalové simulace – jako zpestření skutečného fotbalu a jeho virtuální odvar – ano. Ostatně Pro Evolution Soccer 3 byl v tomto směru naprostou špičkou, využívající všech možností fotbalové interaktivní zábavy. Ale přístup EA Sports je už několik let opravdu velmi divný... série FIFA a její EURO a World Cup odnože se dají přirovnat k nějaké knize, která rok co rok vychází se stejným textem a obsahem, ale jen s lepší obálkou, kvalitnějším papírem a hezčím písmem.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
