Jmenuju se Ethan O’Brian, ale v oboru mě každej zná spíš pod přezdívkou Avalon. Jsem žoldák, nájemnej zabiják a dokážu řešit problémy. Většina klientů mi volá ve chvíli, kdy selžou všechny ostatní způsoby, protože ví, že já neselhávám. Tohle je můj život a můj příběh.
Představovat Vám kanadskou počítačovou firmu Sir-tech by bylo zhruba stejně zbytečné, jako se pokoušet trefit devítimilimetrovou Berettou na sto metrů krávě do oka. Starší a core-RPG hráči určitě ještě teď vzpomínají se slzou v oku na vynikající Wizardry VII a netrpělivě čekají jejich další pokračování, ti mladší a hlavně stratégové by měli znát sérii Jagged Alliance, jednu z nejlépe zpracovaných taktických bojových her vůbec.
Vzpomínám si na to nudný odpoledne na Tahiti, kde jsem si užíval svoje zasloužený prachy, jako kdyby to bylo dneska. Zrovna jsem usrkával banánový daikiri, když zabípal pager, že mám novej e-mail. Normálně bych to ignoroval, ale na displeji proběhlo, že je od Enrica Chivaldoriho, jednoho z mejch nejlepších klientů. Otevřel jsem laptop a zjistil, že na jeho malou zemičku na ostrově někde v Karibiku si už zase dělá nárok nějaká nenechavá korporace a čtyřicet papírů za vyřešení problému už mám na účtu ve Švýcarsku.
Enrica Chivaldoriho budete možná znát už z předchozího dílu Jagged Alliance, kde jste osvobozovali ostrov Arulco trpící pod krutovládou tyranské Deirdranny. Tentokrát si Arulco za svůj cíl vybrala Ricci Mining and Exploration Company, která chce plundrovat 
místní doly. Jako argument pro předání licence použila naváděnou raketu vystřelenou z Tracony, ostrova severně od Arulca, která zničila jedno z měst. Následovat budou podle jejich vyjádření další, a tak nastupujete vy, osvědčený žoldák.
Charakter(y) můžete naimportovat z uložené pozice z minulého dílu, nebo si vytvořit svůj vlastní. Odpadá tentokrát test, na jehož základě se určovala vaše specializace, takže si ji můžete přímo vybrat. Díky ní bude vaše postava lepší v některé z činností. Osobně doporučuji schopnost tichého pohybu (Stealth) a automatické zbraně nebo ostřelovaní (Auto Weapons nebo Rooftop Sniping). Nezměněny zůstávají vlastnosti – fyzické atributy, střelba, léčení, schopnost manipulace s mechanickými věcmi a výbušniny.
Mrknul jsem na stránky A.I.M.u, kdo z kolegů je zrovna volnej. Výborně - Thor Kaufmann, skvělej ostrostřelec a doktor, protinožec Trevor Colby, specialista na zámky a závodní střelec, a dokonce tvrďák Reaper, výbornej v nočních operacích. To by mělo stačit, brnknul jsem každýmu z nich a domluvil sraz na letišti v Meduně na zítra ráno, šest nula nula přesně.
Bylo by hloupé vypravit se proti desítkám nepřátel sám, už minimálně z toho důvodu, že byste neměli nikoho, kdo by odtahal ukořistěné věci na provizorní základnu. Na trhu operují dvě konkurenční organizace, A.I.M. a M.E.R.C. Druhá jmenovaná mívala pouze béčkové agenty, nicméně tentokrát sehnala i pár kvalitních rekrutů. Každopádně většinu kolegů budete pravděpodobně najímat u A.I.M.u, i když má ceny o něco vyšší. Každý ze žoldáků má jinou 
specializaci a schopnosti, ale především, jsou to opravdu lidské bytosti.
Nejen, že každý z nich má svůj hlas a hlášky, ale mají mezi sebou dokonce různé vztahy, které určují, jak dobře se spolu snáší v misi, spolupracují a bojují. Schválně jsem si vybral partu lidí, kteří se vzájemně nenávidí, a oni se hned na začátku jedné mise hádali tak dlouho, že mě protivníci stihli objevit dřív, než jsem nad nimi vůbec získal kontrolu :-). Pro mě byla tahle hra vůbec tak trochu jako návrat ke starým známým, takže jsem si nejdřív přečetl všechny biografie. Pár agentů odešlo do výslužby a přibylo několik nových. Lynx prodělal drsný rozchod s Buzz, takže tahle původně skvělá dvojka se teď nemůže vystát, Larry Roachburn úspěšně prošel protialkoholickou léčebnou a dělá teď pro M.E.R.C., no a třeba Ivan Dolvitch navštěvuje jazykové kurzy, protože si zaměstnavatelé stěžovali na složitou komunikaci.
Nemohl jsem tomu uvěřit, ten zhulenej pilot helikoptéry se s náma zřítil někde na pobřeží. Kromě pár oděrek nikomu nic nebylo, ale zařvala anténa od laptopu. To znamená žádný spojení do doby, než seženu novou. Měl jsem sto chutí pilota zabít, ale držím se zásady nezabíjet nikoho, za koho nedostanu prachy. Jak jsem se pozdějc dozvěděl, stejně ho nakonec sežraly ty milý místní kočky. Vydali jsme se na cestu do Varrezu, našeho původního cíle, kterej by měl bejt pár mil na východ.
Na rozdíl od předchozího dílu je JA2-UB hodně lineární, a spíš než o opevňování a 
držení dobitých pozic je o rychlé a svěží akci. Styl hry se vůbec nezměnil, takže stále je to starý dobrý realtimový mód pokud není nablízku žádný nepřítel, a kolový mód se všemi jeho výhodami i nevýhodami při vlastním boji. Přibylo několik ulehčení, funkce, které ukazují vhodnost toho kterého krytu vzhledem k známým nepřátelům, nebo další, která vám vizuálně ukáže dostřel aktuální zbraně.
Obtížnost je tentokrát nastavena docela vysoko a předpokládám, že úplný nováček bude mít plné ruce práce i na nejnižší z nich. Na prostřední z nich, Experienced, jsou nepřátelé hodně tvrdí, ale pořád jen hlídají určené sektory. Na delirického Experta provádějí sami výpady do už obsazených sektorů a jejich inteligence a akce jsou srovnatelné s tím, jak bojujete vy sami. Přibyla i volba Iron Man, při které není možné v boji (rozuměj sektoru, kde jsou nepřátelé) hru vůbec ukládat!
Po cestě jsme narazili na nesnáze. Nebo spíš, nesnáze narazily na nás. Těch osm nováčků pořádně ani nevědělo, kdo je zabil, zahlídli akorát jednou Trevora, když přebíhal přes mýtinu do pořádného krytu. Byla to zřejmě průzkumná četa z nedaleký pevnosti, kterou jsme pro jistotu vyčistili taky. Nerad si nechávám nepřátele v zádech, mnohem víc mě baví být nepříteli za zády sám. Kromě toho nám tahle akce vynesla dalších dvacet papírů z jejich trezoru, nějaký výbušniny a pár výbornejch ostřelovacích pušek.
V každém sektoru a misi je nutné v první řadě pořádně prohlédnout terén. Prostředí je váš 
největší přítel i nepřítel. Vojáci se musí krýt, schovávat za stromy, zdmi, na střechách budov, skrčení přebíhat od balvanu k balvanu a plazit se trávou. Hrdina, který vyběhne na otevřené prostranství, je během pár vteřin mrtvý hrdina. Počítejte ovšem s tím, že to samé bude dělat i váš nepřítel. Existuje mnoho strategií a přístupů v konkrétních situacích a věřte mi, nic nepotěší člověka víc, než když se vám podaří dostat ostřelovače schovaného na střeše tak, že vylezete na protější budovu, jednou nebo dvěma střelami, které se rozbijí o jeho kevlarovou vestu, upoutáte jeho pozornost, a mezitím dalším agentem vylezete na tu samou střechu a zezadu mu napálíte celý zásobník přímo do hlavy.
Přesně, jak jsem odhadoval. Ve Varrezu na nás čekala další parta rádoby tvrďáků. A přesně, jak jsem odhadoval, ve tři ráno, kdy jsme vykalkulovaně sektor napadli, byli všichni tak ospalí a vykulení, že kladli jen minimální a neorganizovaný odpor. Místní obchodnice byla nadšená, že při našem útoku zheblo i několik přerostlých koček, které okupovaly její sklad, takže ochotně otevřela krám i takhle brzo ráno. Koupil jsem novou anténu k laptopu, C-9 a Dragunova, zbraně, co už jsem celkem dlouho sháněl. Hračička Trevor mezitím vyrobil z kusů drátu, baterek, žvýkačky, nějaký kapesní hry a co já vím čeho ještě rentgenovej detektor, kterej perfektně ukazuje, kde na nás kdo číhá.
Silnou stránkou Jagged Alliance byla vždy práce s inventory a nejinak je tomu i tentokrát. Nacházet budete řadu věcí, od zbraní a chráničů, přes různé výbušniny, granáty a brýle pro noční vidění, až po zdánlivé zbytečnosti jako walkmana, kapesní počítačové hry 
nebo lepicí pásku. V JA2 není nic bezúčelné. Z lepicí pásky, lepidla a kovové trubky můžete vyrobit nástavec na zbraň, který vylepšuje její dostřel, keramické destičky nacpete do své vesty a zvýšíte tak její schopnost zastavit kulku, a třeba obyčejné hliněnky rozsypete po podlaze, takže první nepřítel, který tam proběhne, sebou praští a vy ho snadno dostanete.
Zbraně, které s sebou agenti přinesou na začátku, jsou velmi slabé. Postupně, jak budete obírat mrtvé nepřátele nebo nakupovat od obchodníků, získáte hotové skvosty, kterými po dovybavení optickým zaměřovačem, laserem a bipodem zastřelíte nepřítele na půlku mapy jedním výstřelem do hlavy. Všechny věci jdou opravovat, a proto je dobré mít jednoho specialistu, kterého hned ze začátku hry zaparkujete někde ve městě a necháte ho spokojeně se piplat s nově získanými předměty.
Poslal jsem Enricovi mail, že jsme v pohodě, už byl chudák celej nervózní, jestli jsem se nevypařil s prachama a nenechal ho ve štychu. Podle místních by mělo být raketový silo, který máme zlikvidovat, pár hodin cesty na jihovýchod. Nemohl jsem si dovolit nechat Trevora ve městě spravovat věci, potřebuju ho v akci, takže jsem kontaktoval ještě Kirka Stevensona, jednoduše Statica – nejlepšího opraváře A.I.M.u, dorazit by měl zítra ráno.
Po technické stránce nelze JA2-UB nic vytknout. Hra jede pochopitelně na stejném osvědčeném enginu jako předchozí díly, a grafika je také stále stejná. Jsem za to Sir-Techu vděčný, vlastně si ani nedokážu představit, že by měla tahle hra být v 3D, protože by potom 
ztratila svou největší devizu – výborný taktický systém. Každý ze zhruba padesáti najmutelných agentů má svůj vlastní hlas a své výborné hlášky, kvůli kterým stojí za to hrát hru několikrát dokola s různými partami. Hudba připomínající akční filmy se dá poslouchat kolem dokola, i když na ní není vlastně nic zvláštního. Prostě ladí s celou hrou a to je dobře.
Hardwarové nároky jsou velmi vlažné a řekl bych, že dneska už doma nemá doma nikdo takovou vykopávku, že by na ní nebylo možné JA2 hrát. Jednoduše by se dalo říct – pokud vám na počítači běží Windows, poběží i tohle. Jediná moje výtka se týká faktu, že hru není možné hrát z druhé CD mechaniky, a než jsem na tohle přišel a změnil kvůli tomu svoje systémové nastavení, myslel jsem, že Vreca uškrtím, že mi poslal poškozenou originálku.
Chtěli byste slyšet zbytek mýho vyprávění ? Možná někdy příště, zrovna mám plný ruce práce na francouzský Riviéře, ty dvě žhavý Španělky se na mě přilepily jak mouchy na mucholapku a já se jich rozhodně zbavit nechci. Ale nezoufejte, podepsal jsem kontrakt s nějakou počítačovou kanadskou firmou, co má tenhle můj příběh a i další v budoucnosti zpracovat jako počítačovou hru či co, docela se těším, jak to dopadne a vy se můžete těšit taky.
Jednoznačným plusem je (i když trochu omezený) editor misí a kampaní, který je součástí hry, takže se můžeme těšit na řadu nových scénarií na internetu. Mínusové body dávám JA2-UB za absenci multiplayeru a její relativní krátkosti. Ze slibovaných 30-50 hodin se nakonec vyklubala jediná noc strávená před monitorem (cca 13 hodin). Na druhou stranu, od téhle hry jsem se prostě nemohl odlepit, spánek, nespánek. Hratelnost je tak vysoká, že okamžitě po dohrání (a pořádném osvěžujícím prospání) jsem začal hrát znovu na Experta.
| JA2: Unfinished Business | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
