První díl klasických futuristických závodů mi nijak zvlášť v paměti neutkvěl, o to se postaral až jeho pokračovatel. Megarace 2 totiž ve své době nabízel nevídané věci – 2CD ukrývala tu nejlepší renderovanou grafiku, která, ve spojení s monstrózní rychlostí a vychytaným designem tratí, dokázala pohltit a připravit tak hráči velice zajímavý zážitek. Pohled do prazvláštní budoucnosti umocňoval naprostý magor a starý dědek – komentátor Lance – jenž pomocí svých mimických prostředků dokázal již tak adrenalinové závody pořádně rozpumpovat. K mému zklamání se třetí díl změnil. Třeba hned úvodní show filmeček s rozjařeným Lancem působí podivně, vůbec nemotivuje, člověk se sám sebe ptá, o co se to ten stařík snaží. Avšak Lance na tom nese vinu minimálně; klacky pod nohy mu hází především trapný scénář a kulisy kolem. Ty se sice mění v závislosti ke konkrétnímu prostředí, přesto člověk raději zmáčkne klávesu ESC, čímž si ušetří tuny plků. Vlastní závody člověk nepoznává – krásná auta nahradilo létající železo se třemi různými módy (dobrý nápad) ve slušivě průměrné vizáži. Návrat krále, návrat Megarace 3, totiž neprovází ani burácivý potlesk, ani fanfáry, protože tenhle návrat nemá s králi společného vůbec nic. Vlastně ani s předchozími díly, kromě ulítlého Lance.
Pro Megarace 3 mluví zejména nápady – bohužel, jejich slabina spočívá v nedotaženosti a fádnosti, k čemuž se dostanu až později. Vcelku svižné závody (jeden z kladů) s létajícími stroji obohacuje možnost měnit režimy, a to na útočný, rychlý a obranný. Změna režimu sama o sobě ještě neznamená vůbec nic, protože bez energie – a ta se vyskytuje všude na trati – se nedá použít. Dobré je, že tyto energie (a ostatní bonusy) se obnovují, a to dokonce téměř okamžitě po sebrání. Z názvů režimů již vyplývá jejich funkce, čili v tom útočném můžete střílet po soupeřích, rychlý vás dočasně naboostuje a obranný vytvoří kolem vašeho modulu štít. Ten vás brání především před raketami soupeřů, které v hojnějším počtu dokáží zamrzet. Následuje totiž exploze a konec hry, respektive ztráta jednoho herního života, což se, jak si později vysvětlíme, rovná téměř tomu samému.
Megarace 3 vám po prvním spuštění nabídne pouze jeden mód, a to trénování. Nejdříve tedy musíte během tří kol rozstřílet jednoho soupeře, následně přežít palbu jednoho soupeře a nakonec vyhrát závod na čas. Říkám si fajn, dráha se mi líbí, rychlost je opojná, nápad se třemi módy funguje fantasticky. Po splnění těchto tří podmínek mi hra povolí přístup do prvního herního režimu, který se jmenuje "catastrophe" a svým způsobem v něm zachraňujete svět (otázkou zůstává, co se dá ve světě Megarace 3 ještě zachránit?). Ačkoli vyloženě toužím plnit různé úkoly a zachraňovat svět, přece jenom bych nejprve zkusil ještě neodkryté režimy "arcade" a "career". Nedá mi to a přistupuji k absolvování další trojice úkolů v tréninku – k mému překvapení plním na té samé dráze ty samé úkoly, akorát namísto jednoho soupeře mám zničit dva... Jelikož v této fázi obtížnost neukázala ani jeden ze svých zlověstných prstíčků, pouštím se do teď již nudného závodění. K mému opětovnému překvapení se po tomto trojlístku žádný další mód nezpřístupnil, nicméně mi hra "dovolí" pustit se hlouběji do tréninku. To znamená, že to samé musím podstoupit ještě se třemi soupeři, aby se mi odkryl "arcade" režim.
V této fázi mě opouští showman Lance – nejedná se o žádný bug, leč zjistil jsem, že v menu lze jeho báječné proslovy a proklatě dobré vtípky vypnout. Ale není třeba se bát, protože autoři hry mi připravili ještě mnoho dalších překvapení, přičemž o tom nejzábavnějším vám povím záhy. V arcade režimu vám dobromyslně umožní zvolit si svůj stroj, jenž je charakterizován několika parametry. Není třeba nad nimi dlouze hloubat, na začátku si volíte pouze ze tří typů. Záleží na vás, jestli dáte přednost rychlosti před výdrží štítů či ovladatelností. Nakonec se stejně ukázalo, že pokud volba "náhodou" nepadne na rychlý modul s minimem štítů, moc si nezazávodíte. S rychlým modulem jsem se totiž vždycky v pohodičce vzdálil, aniž bych zůstával v dostřelu raket. Zbývalo již jen slušně pilotovat, sbírat bonusy a vyhýbat se nástrahám. Z toho vyplývá, že nejpoužívanější režim je samozřejmě rychlostní. Tím de facto padá jeden z trumfů Megarace 3, protože taktizování nemá smysl. Druhý trumf, obrovskou rychlost, pohřbívají některé tratě, kdy se mi ani se vším svým umem nedařilo nebourat do krajnice. Víte, připadá mi to, jako bych si naplánoval báječný den na pláži se svojí kamarádkou. Jenže, celý den by pršelo, kamarádka by se utopila a když bych se celý zoufalý vracel k autu, zjistil bych, že už žádné nemám. Tím chci říci, že používání tří různých režimů zní pěkně, dobře se to hodí do reklamního sloganu, ale s využitím v praxi to tak báječně jednoznačné není. Samozřejmě nemohu zapomenout na svůj slib ohledně fajnového překvapení. Během závodů v arcade totiž nejde ukládat pozice, všechno musíte dorazit na jeden zátah. Teprve potom se otevře ještě nudnější a zmatenější režim kariéra aneb chtěli-li jste znát ukázkový příklad toho, jak se uměle natahuje herní doba, tady ho máte. V režimu "catastrophe" nejezdíte okruhy, ale plníte různé úkoly (většinou přežít, dojet v čas či někoho zničit).
A co grafika a design tratí? Jednoznačně perfektně na mě zapůsobily dráhy, které využívaly celého svého 3D potenciálu, čili s modulem s dalo létat a natáčet prakticky jakkoli. Stejně i různá ostrá stoupání tvoří živnou půdu pro vzrušující jízdu. Jenže to mluvím tak o polovině tratí, ten zbytek mi přijde zbytečně zmatený a odporně přebarvený. Když k tomu přičtu, že se závodí třeba v nějakém živém organismu, přičemž horní stěny ještě různě pulzují, hotová kaše je na světě. Dráha a okolí mi splývá do jedné hromady barevných, pohyblivých zvratků, což mi ke kvalitní hře nesedí. Prostě taková halucinace na monitoru.
Přestože z mé strany zaznívá na Megarace 3 převážně kritika, jako celek bych hru až tak přísně nehodnotil. Jednotlivé aspekty totiž nesou břímě naprosto rozdílné kvality mezi sebou, což mě až zaráží, jak nevyrovnaně hra působí. A právě zmíněním těch horších stránek bych rád předešel případnému rozladění. Tak či onak, stejně bych namísto Megarace 3 volil stále solidní druhý díl anebo stejně adrenalinové Rollcage Stage II.
Megarace 3 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|