Na herní měřítka v dávných dobách, někdy kolem roku 1994 se objevila vynikající akční mlátička One Must Fall: Battlegrounds, která si prakticky ihned po vydání vytvořila spoustu fanoušků, i když v současnosti třeba není tak známá jako profláklý Mortal Kombat či Street Fighter srovnatelného zaměření. Tvůrci Diversion Entertainment se zřejmě domnívali, že pro zápis mezi nehynoucí legendy jim stačí jediný zářez na pažbě a jak se s oblibou říká, usnuli na vavřínech, kde je probudil asi až zjevný nedostatek chechtáků, které se za tu dobu někam rozutekly. Probuzení se datuje až kamsi do roku 1999, v němž se začaly objevovat četné zmínky o tom, že se připravuje nové přepracování skvělé klasiky a srdce mnohého hardcore fanouška znuděného neustálým přívalem mainstreamu zaplesalo. Někdy o dva roky později, tedy 2001, jsem zaznamenal vypuštění dema na tuto hru a jak se zdálo, vydání klepalo na dveře. I když si nevzpomínám na žádné ohlasy k tomuto kousku, asi nešlo o nic pozitivního, jelikož demo bylo na dlouhou dobu to poslední, co jsme viděli a autoři poprvé poznali, že ingredience v nových projektech se musí přeci jen míchat v trochu jiném složení než tomu bylo před lety, a tak
se plni nových nápadů a vizí vrhli na rekonstrukci nepříliš umně implementovaných prvků do zcela nové podoby, kterou nám nyní, po obnovené reklamní masáži, servírují. Otázka je, zda titulu delší odležení a uzrání prospělo nebo ho definitivně potopilo, z kdysi slavné značky učinilo prostého trhacího panáka a z autorů žebráky. Kdo je netrpělivý a jako první pokukuje po výsledném hodnocení, si může na kladený dotaz odpovědět již nyní, pro ty ostatní, vytrvalejší, zde máme podrobnější rozbor, který si pokračování legendy, ať už je jakékoliv, dozajista zaslouží.
První dojem po spuštění hry není kdovíjaký. Menu jako by z oka vypadlo svému letitému předchůdci, což sice nepotěší, ale na druhou stranu se jedná o menší šok než je ten způsobený hudbou, která se dá skutečně přirovnat ke starým automatovým vypalovačkám, jež si nás ve své době získaly, ovšem nyní působí jako pěst na ucho. Kdyby se jednalo jen o situaci v menu, nepřikládal bych
tomu velkou váhu, ale Battleground je těmito „songy“ protknut skrz naskrz, a to nepovažuji za dobrou vizitku. Někomu sice při poslechu může upadnout nostalgická slza, jedná se však jen o chvilkovou slabost, která je co nevidět vystřídána zamyšlením se a zjištěním, že současné trendy jsou přeci jen úplněněkde jinde a že nakonec nejsou tak špatné. Nenarážím zde jen na motivy hudebních vložek, dá-li se to tak nazvat, ale i jejich technickou kvalitu, která se sotva vyrovná titulům z předchozího milénia, o novodobějších vychytávkách jako je 3D zvuk či hluboký plastický dojem z pěkně propracovaných tónů, které bych si zde docela hezky dovedl představit, si můžete nechat jen zdát.
Ale zpět k něčemu příjemnějšímu, na počátku kariéry profesionálního válečníka-robota si musíte vybrat za koho vlastně chcete hrát. V první volbě na vás čeká několik, veskrze bláznivě vypadajících (opravdu jako by z oka vypadly hrdinům prastarých bojovek, kteří pro nás v nízkém věku představovali nepřekonatelné šampiony) humanoidů. Těch s přibývajícími úspěchy přibude, i
když v rozehraném tažení je již střídat nemůžeme, a tak tito bonusoví hoši a dívky ztrácejí na atraktivnosti, jelikož po jednom zapaření se ke hře těžko někdo vrátí. Mnohem lépe vypadají bojové schránky, tedy jacísi roboti, mechové - říkejte jim jak chcete. Jejich modely se dají označit dokonce za povedené a vzhledem k tomu, že právě na ně celou dobu budete civět, jedná se o jednoznačně plusové bodíky. Možných variant je docela hodně a s přihlédnutím k tomu, že se tak dají vykouzlit mnohé variace výrazně ořezaných vlastností a statistik, můžeme One Must Fall v tomto ohledu pochválit. Jiná věc už ale je, jak se to vše projeví v samotné hře. Já moc velké faktické rozdíly nezaznamenal, může se však jednat jen o mou nepozornost způsobenou hypnotizující hudbou, k jejímuž vypnutí jsem se po čase odhodlal (a to vydržím ledacos). Roboti vypadají velice rozdílně a alespoň v grafickém provádění akcí se trochu liší. Ovládání není nikterak složité, potřebujete akorát kurzorové šipky a několik kláves na úder paží, skok, blok a kopy. Nejrůznějšími kombinacemi těchto úkonů se dají vytvořit pěkná komba, kterých je překvapivě slušné množství. Na jejich tvorbě do jisté míry každá bojovka stojí i padá a alespoň v tomto ohledu autoři 
nezklamali, na druhou stranu nemáme příliš s čím porovnávat, lépe řečeno na PC tato hra nemá žádnou přímou konkurenci.
Kdysi neskutečně oblíbený žánr bojovek vystřídaly dnes již trochu složitější záležitosti, ale přesto si troufám tvrdit, že takřka každý hráč měl možnost nějakou takovou mlátičku možnost vidět, ať už před nějakými těmi léty na svém počítači, u kamaráda, který na svém "super silném" stroji pořádal skvěle hratelné split-screen sessions, na konzolích nebo snad automatech v maringotce. S tímto pomalu zmírajícím žánrem přišel do styku snad každý a právě proto se pro všechny zákonitě musí stát One Must Fall stát malým šokem, jelikož namísto 2D či pseudo 3D obrazovky, která s postupem panáku scrolluje, se zde na svého hrdinu budeme dívat pohledem třetí osoby, tedy tak jako např. v Max Paynovi či Tomb Raiderovi. A co si budeme povídat, jedná se o změnu k horšímu, alespoň v provedení, jaké nám autoři této gamesky nabízí. Nebál bych se 
dokonce říci, že právě tímto nepříjemným prvkem se autorům podařilo pohřbít veškeré více či méně nadějné nápady, které jim přišly na mysl. Navigace robota se totiž stává více než složitou a jeho nasměrování na protivníka je mnohdy velice krkolomné, nehledě na mnohem větší nepřehlednost a zmatenost.
Hra nabízí trénink na procvičování rozličných komb, ale největším "lákadlem" jsou dozajista jednotlivé soutěže, jejichž sbírka je věru rozsáhlá. V budoucnosti totiž boje mezi lidmi ovládající mechy patří k nejoblíbenější sportovní disciplíně a jako taková skýtá i množství turnajů, které se postupně otevírají. Na počátku zápasů je nutné navolit jen pár atributů jako je odezva publika, síla krytů a rychlost hry. Především poslední nastavení je potřebné vyhodit alespoň z první možnosti, jelikož jinak se nám na obrazovce rozpoutají boje podobné krokovacím dungeonům a jakékoliv kouzlo dynamiky mizí rychleji než se stihne vůbec objevit. Boje vedete většinou s více jak jedním protivníkem, což přidává na atraktivnosti, ale celkové nudě způsobené především 3D pohledem a strohostí arén to zabránit nedokáže. Prostředí se sice mají lišit, ale prakticky se tak děje ve velmi minoritní rovině
a slovo fádnost se k nim až na pár výjimek hodí více než které jiné. V rámci jakési kompaktnosti celé hry se tvůrci uchýlili k nepovedené berličce v podobě hlášek, kterými se bojovníci častují a co hůř, které nejdou přeskočit a tudíž si je musíme vytrpět pokaždé znovu.
Se současně široce rozšířeným internetem je samozřejmé, že se k jeho službám autoři uchýlí a budou doufat, že je pro bojovky tak typický multiplayer zachrání. Bohužel se tomu tak s největší pravděpodobností nestane, jelikož by nejdříve musela existovat alespoň jistá skupinka lidí, kteří se této hře budou věnovat, jenže všechny odradí již singl, potažmo odezva od jiných hráčů a z kritik jako je například tato. Kdyby bylo s kým hrát, nemuselo by se jednat o zas tak špatnou zábavu, jenže v současnosti existuje množství her, sice ne ze stejného soudku, ale mnohem lepších, adrenalinovějších a v neposlední řadě i častěji hraných, takže minimálně v tomto ohledu One Must Fall neuspěje.
Podle popisu to s One Must Fall: Battlegrounds nevypadá dvakrát nejlépe, že? Přestože se nejdná o vyložený propadák, tak jsme čekali mnohem mnohem více a tvůrci nás v tom jedině podporovali. Rád bych zde v rozsáhlých elaborátech vyzdvihoval skvělé myšlenky tohoto dílka a obhájení jeho legendárního statutu, ovšem i kdybych chtěl sebevíc, nejde to! Tvoření pokračování ke klasikám herní scény je však hodně složité, a tak se po celou dobu vývoje nad tímto titulem snášel stín pochybnosti, který mohl být rozprášen, ale nestalo se tomu tak, ba právě naopak, celou svou neprostupností padl na hru a vytvořil z ní čirý průměr, jenž ho jedním bodíkem v konečném verdiktu přesahuje jen díky skvěle hratelnému předchůdci, na jehož kvality se nedá jen tak zapomenout a vy si ho díky kolegům z plných her můžete vyzkoušet zde, snad vám to alespoň trochu zpraví náladu z nepovedeného pokračování.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
