Pompei: The Legend of Vesuvius

  12:00aktualizováno  10. července 2001 10:39
Pompei... kdysi město plné blahobytu, ze kterého se ze dne na den staly ruiny. Je 20. srpna roku 79 a jen vy a blázen Fructus víte, že již za čtyři dny si sopečný Vesuv trochu víc ""uprdne"", načež v širokém okolí nezůstane kámen na kameni. Za této situace se v městě Pompei odehrává netradiční milostný příběh vytvořený tvůrci skvělého počítačového Fausta.
Zalidněné hlavní náměstí Pompeii několik minut před katastrofou

Dokážete během čtyř dnů najít v cizím městě svoji lásku a přimět ji k úniku před blížící se zkázou?

Co si vybavíte pod pojmem "naučná adventura"? A co pod názvem "Arxel Tribe"? To první vám jistě v hlavě vyvolá vzpomínky na Versailles, Chinu, Egypt nebo Aztec - prostě na hry, které se kromě standardního pobavení hráče snaží poskytnout mu i nějaké to historické vzdělání. A Arxel Tribe? V souvislosti s touto vývojářskou společností si určitě mnoho z vás vybaví skvělého Fausta, který zdatně sekundoval těm nejlepším hrám loňského roku. Arxel Tribe ovšem nepatří mezi společnosti, od nichž bych očekával, že se vrhnou do tvorby právě naučné adventury. Ty totiž byly doposud výsadou francouzského Crya (které má ale na Pompei taky svůj podíl - je totiž jeho vydavatelem) a France Telecom Multimedia, navíc pro svoji jednoduchost, lineárnost a krátkou hrací dobu nikdy nepatřily mezi zvlášť úspěšné či oblíbené hry. Proto jsem byl náramně zvědav, jestli s tímto specifickým odvětvím adventur chlapci z Arxel Tribe nějak výrazně zamávají či nikoli.

Jejich přístup se zdál být již od počátku trochu odlišný, převážně co se samotného příběhu týče. Přestože je děj hry situován do prvního století našeho letopočtu, tak kořeny příběhu sahají překvapivě "až" do roku 1918. I v Pompeii potkáte hromadu podvodníků. Tento například kšeftuje s rádobykvalitní tkaninou Hlavním hrdinou je zde známý badatel a kartograf Adrian Blake žijící se svojí snoubenkou Sophií v Anglii. Adrian trávil mnoho času na výzkumných cestách po celém světě a shodou okolností na jedné ze svých výprav (v Arménii) těžce onemocněl. Svíjel se v bolestech v opuštěné temné jeskyni, když tu najednou se před ním zjevila bohyně Ishtar a nabídla mu pomoc výměnou za jeho vyznání lásky k ní. Adrianovo srdce však bije pouze pro Sophii a tudíž nabídku Ishtar odmítl. Bohyně se pochopitelně urazila a rozhodla se mu pomstít. Adrianův život kupodivu zachránila, ovšem během jeho návratu domů mu připravila kruté překvapení - "unesla", dá-li se to tak nazvat, jeho milovanou Sophii a vystavila ji nebezpečí hned na třech rozdílných místech v rozdílném časovém období. Aby Adrian zbavil Sophii této kletby, musí ji na všech třech lokalitách včas vystopovat a zachránit. První v pořadí je město Pompei, kde se náš hrdina objeví v zahradě mistra Popidia coby jeho přítel, bohužel však pouhé čtyři dny před zkáznou erupcí Vesuvu, který navěky srovná celé město se zemí. Na to, aby Sophii vypátral a přesvědčil ji o nutnosti zavčasu Pompei opustit, má tedy zatraceně málo času.

Jak jste jistě z předchozího odstavce vytušili, Pompei je pouze prvním dílem plánované trilogie, i když jsme původně očekávali, že budou všechny tři dobrodružství skloubeny do jedné obrovské adventury. Nestalo se tak, což je velká škoda, Apollův chrám. V horní části obrazovky je vidět herní inventář protože rozsáhlost tohoto prvního dílu logicky rapidně klesla a pochybuji, že na tom budou zbylé dva díly o mnoho lépe. O tom se ale budeme bavit později, teď se po hře samotné trochu rozkoukáme. Bohužel už na samém počátku zjistíte, že je Pompei v mnoha věcech naprosto shodná s Aztecem a všemi ostatními naučnými adventurami. Narazíte na zamčenou truhlu - klič ale pracně hledat nemusíte, protože leží na podlaze pouhý jeden metr od ní. Po vybrakování truhly doběhnou do místnosti tři chlapíci, se kterými si musíte promluvit o všem možném, jinak vás hra z doposud uzamčeného domu nepustí ven. Po rozhovorech se dostanete do ulic města a zjišťujete, že ona jednoduchost a přímočarost hry se udržuje stále na stejné úrovni a že k bezproblémovému postupu nepotřebujete ani příliš namáhat své mozkové závity. Prostě potkáte postavu - promluvíte si s ní a ona vám většinou sama řekne, co dělat dál. Když seberete nějaký předmět, často již předem tušíte, kde ho asi použít nebo komu ho předat. Stručně řešeno - Pompei je nesmírně jednoduchá a naprosto lineární hra, což je navíc v přímém rozporu s tvrzením Crya, které slibovalo nelineární adventuru plnou volnosti. Naštěstí se zde nesetkáte s žádnou formou automatické nápovědy. Taky vám lezlo v Aztecovi na nervy věčné samovolné pošťuchování hlavního hrdiny a jeho chronická samomluva, kvůli které jste se nechtěně dozvídali co a jak máte udělat? Tak v tom případě jásejte, protože v Pompei se s ničím podobným nesetkáte. Ještěže tak...

Ach ty moje bolavé záda... hej mladíku, nechtěl bys mi udělat erotickou masáž?

Jednoznačně nejsilnější stránkou Pompei je kvalitní grafické zpracování. Hra běží v enginu CINView, který sice podobně jako Omni3D využívá pohledu z vlastních očí a plynulého otáčení o 360 stupňů, nicméně poskytuje taktéž výhody pohyblivého kurzoru (systém jsem podrobně vysvětlil v recenzi na Fausta) a taktéž mnohem ostřejší a kvalitnější ztvárnění všech lokací. Již při spuštění hry si můžete vybrat, zdali chcete grafiku ve 16-bitu nebo 24-bitu a rozdíl mezi těmito módy je přímo propastný. Zatímco v 16-bitové grafice jsou lokace neostré a pixelovaté - prostě jak je známe z her běžících na Omni3D od Crya, tak ve 24-bitové grafice je vše krásně ostré, detailní a nejsou znatelné žádné barevné přechody. CINView prostě nemá mezi podobnými enginy absolutně žádnou konkurenci, včetně Omni3D druhé generace použité v Atlantisu 2.

Snad jediný vizuální nedostatek jsem zpozoroval při rozhovorech, kdy detailněji zobrazené postavy vůbec nepohybují ústy, což vypadá přinejlepším velmi podivně, neřkuli odfláknutě. Tohle autorům prostě odpustit nelze... a neudobřili si mě ani několika velmi kvalitními videosekvencemi. Anglický dabing je obstojný, zvukových efektů příliš mnoho není a hudba - pravda, antické motivy hrané na loutnu do hry zapadly skvěle, jenže jich není mnoho a často se opakují.

Jdi mi z cesty, plešoune, nebo ti natrhnu límec!

Ovládání je velmi intuitivní a potažmo přímo klasické. Vše provádíte klikáním myši na interaktivních místech na obrazovce, které rozeznáte změnou tvaru kurzoru. Zajímavě jsou však řešeny rozhovory - pokud najedete kurzorem na postavu, objeví se pod ním seznam témat (většinou jednoslovných), na která si můžete s danou postavou pohovořit. Pokud s kurzorem pohnete mimo postavu, témata zmizí a vy se můžete věnovat úplně jiným činnostem (což ale stejně nemá smysl, protože dokud si s postavou nepromluvíte o všem možném, hra vám stejně nedá možnost dělat cokoliv jiného). Inventář vyvoláte stiskem pravého myšítka a ten se objeví v horní části obrazovky, stejně jako ikonka pro vstup do hlavního menu. Inventářní předměty mezi sebou nelze kombinovat, což je pochopitelně další příspěvek k nízké obtížnosti hry.

Bohužel, ani co do rozsáhlosti toho Pompei příliš nenabrala. Prohrává dokonce i minisouboj s Aztecem a upřímně řečeno, ve skrytu duše jsem doufal, že to dopadne naprosto obráceně. Město samotné není nijak zvlášť rozsáhlé a i přesto, že postupem času objevíte několik nových lokalit, prakticky se neustále pohybujete po stejných místech. Padesát inventářních předmětů a třicet postav sice můžeme považovat za dostačující, i tak ale jednoduchost naprosté většiny puzzlů celkovou herní dobu dekrementují na 6 - 10 hodin (záleží na tom, jaké máte s hraním adventur zkušenosti), což je málo, přemalinko. O kvalitě grafického zpracování asi nejvíce vypovídá detailně zpracovaná tráva Já jsem nad Pompei strávil 8 hodin, a to jenom kvůli jednomu naprosto triviálnímu zákysu a opomíjení hru průběžně ukládat. V Pompei totiž můžete zcela nečekaně i zemřít, a to pokud nestihnete včas vyřešit nějakou situaci nebo rychle uhnout před padající skřidlicí či jiným nebezpečným předmětem. O aktuálním pokroku ve hře se můžete kdykoliv informovat z hlavního menu, kde je k dispozici položka STATUS. Ta na monitoru zobrazí červený hrnec (vypadá jako nočník), který se bude postupně odspoda nahoru žlutě vybarvovat.

Nedílnou součástí všech naučných adventur je rozsáhlá encyklopedie zahrnující historii, význam pojmů, popis životního stylu, kast, architektoniky, umění, a tak dále... Pompei samozřejmě není výjimkou a dokonce si troufám tvrdit, že má nejlépe zpracovanou encyklopedii, jakou jsem kdy ve hrách viděl. Tu si můžete zpřístupnit samostatně z hlavního menu, avšak informace o historii herních lokalit můžete získat i kdykoliv během hry pouhým kliknutím na neustále přítomný inventářní předmět (jakýsi amulet), který automaticky otevře encyklopedii na místě s odpovídající tématikou. Ze všeho největší dojem na mě udělala sbírka fotografií, kterých je zde několik set a povětšinou jsou na nich vyobrazeny dodnes zachované ruiny města. Asi nejúchvatnější jsou letecké záběry, z nichž je zřejmá naprostá shodnost počítačem vytvořeného města s tím skutečným. Když jsem uviděl například letecký snímek amfiteátru a několika přilehlých budov a zahrad, můj respekt k designérům hry několikanásobně vzrostl.

Cože? My dva že se neznáme? A jak si potom vysvětlíš, drahá Sofie, ze vím o tvém mateřském znamínku na levém stehnu, no?

Kromě podrobné encyklopedie bude obrovským přínosem jistě i kompletní lokalizace do češtiny společností Bohemia Interactive. Velmi kvalitní české namluvení Atlantisu 2 dává tušit, že se určitě budeme mít na co těšit, otázkou však zůstává kdy. Česká verze již několikrát zmiňovaného Azteca se připravuje více než půl roku (i když za zdržení nese zjevně nemalou vinu i lokalizační oddělení Crya), proto mám jisté pochybnosti o tom, zdali se Pompei vůbec letos dočkáme. Miroslav Papež, který má v BI lokalizaci her pod taktovkou, mě sice ujistil, že hru mají v plánu vydat koncem září a že tento termín hodlají skálopevně dodržet, jenže znáte to - nikdy nevíte, co se může zkomplikovat (viz stále odkládaný Aztec). Tak jako tak ale samozřejmě musím brát na lokalizaci ve výsledném hodnocení ohledy - pokud se vám tedy dostane do rukou původní anglická verze, tak si oněch 70% zhruba o pět bodíků zredukujte.

Takže si to shrneme. Pompei je přes všechna má očekávání klasickou naučnou adventurou. To ovšem neberte jako zápor - ve své podstatě je to příjemná oddechová adventurka, u které se sice příliš nezapotíte, přesto se však budete docela bavit. Bohužel ale určitá kompenzace v podobě větší rozsáhlosti chybí, možná ještě citelněji než u všech předchozích her podobného stylu. Jako obvykle směřuji svá doporučení především k adventuristům-začátečníkům nebo příznivcům historie, kteří si jistě nebudou moci vynachválit hlavně skvěle zpracovanou encyklopedii.

Pompei: The Legend of Vesuvius
Výrobce: Arxel Tribe
Distributor: Cryo / Bohemia Interactive
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 12x CD-ROM, 200 MB instalace
Doporučená konfigurace: Pentium II 300, 64 MB RAM, 24xCD-ROM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Pompei je klasická naučná adventura - docela zábavná, ale příliš jednoduchá a krátká. Váš mozek se při jejím hraní rozhodně moc nenadře.
Hodnocení: 70%

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?

Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...